Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo to bude - 3. kapitola

09.03.2010 (14:00) • Slecinka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3306×

Jacob

„Zlato, musím na trénink. Užij si zbytek školy. Večer Ti brnknu, jo?!“ Usmál jsem se na Bellu a jemně ji políbil.

„Mmmm,“ vymáčkla ze sebe, ale to už jsem byl na cestě do šatny.

„Ahoj Jakeu… Čus kámo… Zdarec…“ odkýval jsem všechny pozdravy od lidí, kteří se ještě stále snaží vetřít do mé přízně, a konečně vešel do šatny. Hodil jsem na zem batoh se svými věcmi a s každým se pozdravil.

„Tak, co Bella, Jakeu? Dlouho si o ní nemluvil!“ zeptal se mě Paul s nechutně nadrženým výrazem, každý v téhle místnosti věděl, že po Belle jede, jenže nemá šanci. Ta je moje.

„Jo super. Jako, Bell je fakt skvělá i v sexu a tak,“ skousnul jsem si jazyk a rozhlédl se po převlíkajícím se publiku. Hoši čekali, co ze mě vypadne a já to měl v plánu pořádně protahovat. Miloval jsem post bosse a vždy si ho náležitě užíval.

„Nooo…“ olíznul jsem si rty. „Jak jsem řekl, Bella je fakt sexy, prostě wow, každý po ní touží,“ významně jsem se podíval na Paula a on se jen zašklebil, tak jsem pokračoval.

„Ale už mi prostě nestačí.“ Když jsem si všiml nadšených výrazu, musel jsem hned zasáhnout a vymést jim ty přiblblé úsměvy z obličeje.

„No, moc se neusmívejte, chci s ní být. Je to dobrá jistota do budoucna. Ale prostě jí zahýbám,“ zamyšleně jsem se usmál a svlékl si triko. Jo, Carol. To byl úplně jiný kalibr. Sexy, štíhlá, velká prsa, malý sexy zadeček a dlouhé vlasy. Prostě ideální, tak ideální, že mi ani nevadí, že je prostě tupá.

Z mého uvažování mě vytrhlo až hlasité pískání a fandění. Ale stejně bylo na všech vidět, jak jsou v šoku.

„Jestli se to k Belle nějakým způsobem dostane. Všichni jste mrtví. Nebudu se obtěžovat s hledáním viníka, jasný?!“ pohrozil jsem jim na konec a opustil šatnu, ze které jsem slyšel vzrušené šeptání.

Nevšímal jsem si jich. Hlavní bylo, aby se to neprokeclo. Bella byla chytrá a hezká, ale Carol byla hezčí. Je sice pravda, čím víc krásy, tím míň rozumu, ale u Belly to tak úplně neplatí. Hezká a chytrá.

„Jacobe, co to děláš? Hraj pořádně. Minule ti to šlo,“ křičel na mě trenér. No jo, zase jsem přemýšlel. Někdo mi říkal, že je myšlení nebezpečné. Proto bych to do nejbližší budoucnosti neměl provozovat.

„Jasně, trenére.“ Začal jsem se soustředit na hru. Hrál jsem fotbal a byl jsem nejlepší z týmu. Hrál jsem ho už od malička.

Trénink proběhl docela dobře. Až na to, že mi trenér vynadal na koci tréninku, že se nesoustředím.

Na večer jsem se těšil, ale nebudu předbíhat. Šel jsem do šatny, vzal si ručník a šel do sprchy. Osprchoval jsem se a pádil domů. Tam jsem se najedl a čekal. Měl jsem s Carol domluvené rande na dnešek.

Konečně zazvonil zvonek. Byla to pipka, ale krásná a v sexu úžasná. Šel jsem otevřít.

„Ahoj plyšáčku,“ pozdravila mě a skočila mi kolem krku. Někdy už mě to štvalo, ale já jsem na to raději nemyslel a představoval si noci s ní. To mně vždy pomohlo.

„Ahoj. Jdeme do kina a potom…“ nechal jsem nedokončenou větu.

„Ke mně,“ vykřikla ihned. Na to jsem čekal. Už se na tu noc těším, teď ještě přežít tu otravnou romantickou komedii, kterou vybrala v kině. Nějaký film, který se jmenuje Vyfič. Nehorázná kravina, jak jsem slyšel. Některé holky se o tom filmu bavily ve škole. Přitom pištěli a skákaly do stropu, že skoro světla ve třídách spadly. No, kdyby spadly na jejich hlavy, škoda by to asi nebyla.

Přežil jsem to. Můžete všichni juchat, slavit, gratulovat mi. Jsem borec. Kdo by vydržel tohle, pokud by se nejednalo o holku, je machr. Ne větší, než já, protože jsem to přežil dokonce s úsměvem, ale byl by něco, jako můj poskok.

Konečně jsme měli namířeno tam, kde jsem se dneska tak těšil.

„Méďo, pojď dovnitř,“ zavolala na mě sladkým hlasem. Toho méďu si mohla odpustit, ale pro sex, já všechno. Hlavně s ní.

„Už pádím, kočičko.“ Odpověděl jsem a následoval ji do jejího velkého bytu. Měla bohaté rodiče, a proto si mohla dovolit ten luxus být blbá, věděla, že po nich všechno zdědí a že si vystačí až do smrti, tak na co se snažit, že jo?!

Při cestě za ní jsem sledoval její vlnící se boky a začala se ve mně vzdouvat touha. Jasně, před chvíli mě ještě trochu bodalo svědomí, jenže teď jsem byl v transu a chtěl jsem jediné – Carol. A koho taky jiného, že? Bella?! Tu teď neznám.

Moji mysl pobláznilo opět tělo téhle krásky a já jen se vzrušením a očekáváním sledoval postupně odpadávající svršky téhle bohyně.

Když už jsme oba byli v zavřené ložnici a jen ve spodním prádle, vytáhla nějaký krém.

„Miláčku, že mi uděláš masáž?!“ zeptala se a máchala krémem ve vzduchu. No, to si dělá srandu, já jsem tady na pokraji zhroucení a ona chce masáž.

„Dobře pusinko, ale jenom chvilku,“ odpověděl jsem, když mi podala krém a lehla si na postel. Pomalu jsem jí začal hladit a jemně jsem promačkával její hubené záda. Ona se u toho nádherně vlnila a mručela, jako kočička. Tohle byla prostě pastva pro oči každého muže. Polonahá žena, svíjející se pod jeho doteky.

Pomalu jsem začal klouzat na nohy, pěkně přes zadeček, ale ona se jen tak nedala svést. Trvala na masáži. Pomalu se mručení začalo ztrácet, myslel jsem si, že jen užívá masáž a těšil jsem se na to, jak si jí pěkně nažhavím, než dojde na věc, jenže to jsem se spletl. Když už jsem to opravdu nemohl vydržet, rozhodl jsem se zeptat, jestli už to nestačí.

„Carol?“ zeptal jsem se tím nejvíce láskyplným hlasem, jaký jsem zvládl udělat. Ale nic.

„Carol?!“ nervózně jsem se zeptal, když se neozvala žádná odpověď. Ani teď nic. Ona usnula. Proboha, tak to se mi ještě nestalo.

Měl jsem sto chutí ji vzbudit, ale byl jsem tak vytočený, že jsem se jen svalil na postel vedle ní a usnul. Zlatá Bella! Ta u toho zatím nikdy neusnula.

Pak jsem si vzpomněl. Kolik je vlastně hodin? Už bylo půl jedenácté. Já jsem Belle slíbil, že jí brnknu. Vytočil jsem její číslo a čekal, až to zvedne.

„Ano,“ ozvalo se rozespale po pátém zvonění.

Edward

Byl jsem doma a psal úkoly. Byly lehké, ale já si dal záležet. Chtěl jsem si nacvičit úhledné písmo. To bylo teď mým koníčkem. Cvičit. Neměl jsem nic jiného na práci. Hlavně po tom dalším zkaženém vztahu. Už jsem neměl co dělat. Nemohl jsem přemýšlet, čím ji překvapím nebo jak ji ohromím. Už jsem neměl koho. Vím, že jsem tyhle věci bral trochu melodramaticky, sice to vždycky vypadalo, že jsem v klidu, ale nebyl jsem, uvnitř mě to dusilo ještě dost dlouho. A proto, jak radí každý psycholog, člověk si musí najít koníček, něco, co by ho přivedlo na jiné myšlenky a ten koníček byl u mě právě učení. Pro většinu jedinců v mém věku naprosto nepochopitelné, pro mě jediná spása. Samozřejmě, že už mě napadlo začít s alkoholem, ulevit s tímhle „jednoduchým“ způsobem. Jenže doopravdy nechci být, jako můj otec, který s námi nežije už několik roků. Ale o tomhle se mi teď nechtělo přemýšlet. Chtěl jsem si nějakým způsobem ulevit, a taky, že jsem si ulevil.

Celkem rychle jsem se z toho zkaženého vztahu dostal. Proč se k tomu teda vracet, aby mě to bolelo ještě víc? Není důvod. Ani nejmenší.

Jak se ale těm špatným vztahům vyhnout. Není šance, že se dalšímu zklamání vyhnu obloukem? Není. To by musela mít vlastnosti přesně na míru. Počkat. Něco takového je ten seznam, co navrhovala Bella.

Všechno je předem dané. Vlastnosti dívky, vzhled. Vše by bylo do detailu promyšlené. Nemohla by se stát chybička. To by se stalo pouze neprofesionálům. Já s Bellou jsem ale profesionálové. My bychom to zvládli. Moje chytrost a Bellina odhodlanost by mohla zaručovat stoprocentní účinnost. Když si to tak přečítávám, docházím pouze k dobrým výsledkům.

„Bello, Bello,“ postěžoval jsem si nahlas. Možná ten seznam nebyl až tak špatný nápad.

 Shrnutí - Blotik

 Shrnutí- Slečinka

Autor: Slecinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo to bude - 3. kapitola: