Další dílek 10BT. Snad se vám bude líbit.
Děj: Anabella se probouzí u Joshe. Co o něm zjistí?
Rosette
05.02.2012 (16:45) • Rosette • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1364×
*Anabella*
„Dobré ráno, andílku," ozvalo se vedle mě a já se unaveně přetočila po zvuku hlasu. V mém zorném poli se objevila má láska. Josh. Usmála jsem se na něj a zvedla ruku, abych ho pohladila. Nechal se, ale chytl mou ruku a začal ji líbat. Nakonec jsem mu vyklouzla a převalila se na něj. Mé vlasy mu padaly do tváře, ale očividně mu to nevadilo.
„Skvělé ráno," řekla jsem a pomalu se k němu přiblížila rty. Na nic nečekal a přitáhl si mou hlavu k sobě. Naše rty se o sebe zlehka otřely a pak se spojily. Nejdříve jsme se líbali něžně, ale pak pronikl svým jazykem hlouběji do mých úst. Jazykem přejel můj a já se zapojila. Hráli jsme dokonalou souhru, jenže jsme se také potřebovali nadechnout.
„Máš hlad?" zeptal se mě, ale místo mě se ozval žaludek. Zrudla jsem, ale on se jen zářivě usmál a mou sklopenou hlavu vzal do rukou a políbil mě na čelo.
„Miluju tě a vždycky budu, Anabell. To se nikdy nezmění." zašeptal a láskyplně se na mě zadíval.
„Já tě taky miluju," zašeptala jsem a políbila ho.
„Tak jdeme snídat, jo?"
„Uhmm," vydala jsem ze sebe a slezla z něj.
Zamířila jsem do šatny a z jedné skříně jsem vytáhla růžový top bez rukávů, a černé kalhoty. Poté jsem si v koupelně z vlasů udělala divoký účes a pusu namalovala výraznou rtěnkou. Oči jsem obtáhla černou tužkou a mohla jsem jít.
Vyšla jsem na chodbu a ucítila překrásnou vůni. Vajíčka. Mlsně jsem se olízla a vešla do kuchyně, která byla v prvním patře. Josh stál u sporáku s pánví v ruce. Chvíli jsem se kochala pohledem na něj a poté k němu tiše přišla a objala ho zezadu.
„Mám hlad," kuňkla jsem a on se rozesmál.
„Vzhledem k tomu, že ses ode mě nemohla nahoře odtrhnout, tak se docela divím," namítl pobaveně a já ho okamžitě bouchla pěstí do ramene.
„Hlavně, že ty ses ode mě odtrhl hrozně rychle," opáčila jsem uraženě, čímž jsem ho ještě více rozesmála. Když jsem se ale hraně naštvala a otočila se k němu zády, chytl si mě kolem pasu a vysadil na linku. Zmohla jsem se jen na překvapené „hej" a on už drtil svými rty ty mé. Po chvíli se odtáhl a nechal mě lapat po dechu.
„Já se od tebe málem vůbec neodtrhl. Ani nevíš, jak je to pro mě těžké. Jsi pro mě něco jako křídla pro orla. Voda pro řeku. Jsi moje." Poslední slova zašeptal, takže jsem to slyšela jen já, a opět se políbil. Vlastně měl pravdu. Jsem jeho.
Po chvíli se konečně vrátil k vaření a já ho s úsměvem pozorovala. Vypadal tak krásně. Když měl uvařeno, nandal na talíř a s chutí jsme se pustili do jídla. Poté jsme po sobě umyli nádobí a sedli jsme si spolu do obýváku. Tedy on si sedl a já si lehla a hlavu si položila do jeho klína.
„Krásko, víš, musím ti něco říct," začal po chvíli nejistě.
„Copak, lásko?" zeptala jsem se, zabraná do jeho ruky, se kterou jsem si do té doby hrála.
„Víš, já nejsem člověk," vyhrkl a já překvapeně ztuhla. Co?!
On není člověk?! Cože?! Musí být člověk! Nesmrdí ani jako vlkodlak, ani jako upír.
V tu chvíli se ve mně probudily instinkty a já vyskočila z jeho náruče a v obranné pozici si stoupla před něj. Chvíli na mě nevěřícně a zároveň zděšeně koukal. Došlo mi, že jsem použila rychlost lovců.
„Jak vidím, tak asi ani ty nejsi zcela normální," zašeptal. Bylo mi to ale jedno. Sjížděla jsem ho podezíravým pohledem a v duchu se peskovala za to, že jsem sebe a medailon vystavila takovému nebezpečí.
„Mluv," zasyčela jsem. V jeho obličeji se mihl bolestivý výraz. Pak ale spustil.
„Víš, já jsem anděl.“
Cože?
Autor: Rosette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek 10 bílých tygrů - 6. kapitola:
že anděl
Hej super pokračuj prosííím !
BJaneVolturi ma pravdu opovažse tím skončit je to krásné a nezastavuj jinak udelaš chybu
Tak rychle další at mám co číst jo a natvém blogu dáš tam ty díly ?
těším se pa
Neměla jsem co číst a tak jsem narazila na tvé povídky. Všechny mě zaujaly a tak: OPOVAŽ SE SEM PŘIDAT DALŠÍ DÍLY DÝL JAK ZA 14 DNÍ! Málokterá povídka mě nadchne tak, jako tahle. Tak a teď se vrhnu na tu, jak je Bella opravdový vlkodlak. Je taky udivující, že mě téměř nikdy nenadchne povídka o Belle, takové většinou hned po přečtení prvního odstavce zavrhnu. Málokterá u mě vydrží déle jak jednu kapitolu.
Podivné, ale krásné... čekám na další díl, ať se dozvím něco nového, tak doufám, že tu bude brzo!!
fascinující
Děkuju :) Sháním korektora, ale ještě jsem nikoho nenašla.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!