Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » 21st Century Breakdown - 2. kapitola

04.04.2010 (13:15) • barushQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1684×

2. kapitola

Slyšela jsem nějaký smích, a to docela dost blízko mě! Snažím se pomalu otevřít svoje oči, ale moc mi to nejde. Snažím se rukama nahmatat ospalky a setřít si je z koutků. Po chvíli se mi oči podaří otevřít. Vidím trochu rozmazaně, že vedle mě sedí dvě osoby. Zaostřím zrak a zjišťuji, že ten smích patřil Demetrimu, který seděl po mé levici a Felixovi. Ten seděl po mé pravici. Kde to jsem? Na mou nevyřčenou otázku mi odpovídá Demetri.

,,Jsme v letadle. V autě si usnula a nemohli jsme tě vzbudit… no, a tak tě Felix přenesl. Na letišti to vyvolalo trochu ovace.‘‘ Uchechtl se. ,,To víš vidět takového hromotluka, jak nese takovou drobnou dívku a ještě k tomu nedává žádné známky života… ‘‘ zase se uchechtl. Felix se trochu zamračil. Asi se mu nelíbilo označení hromotluk. No, ale pravda je že si nedokážu představit ty tváře lidí… musela jsem se pro sebe usmát.

Rozhlídnu se kolem sebe. Opravdu sedím v letadle a jsme několik tisíc metrů nad pevnou zemí naší planety. Je to zajímavý pocit. Na tenhle okamžik jsem čekala hodně dlouho, a najednou se to vyplnilo. Kolem mě je vidět modrá obloha a bělošedé kouře mraků. Je to nádherné. Jsem zvědavá na Forks. Slyšela jsem o něm málo, ale prý je tam krásná příroda, lesy a rybníky. Ty potom vytvářejí kvalitní a čistý vzduch. Zní to, jako místo z nějakého filmu. Brzy se o tom budu moct přesvědčit. Nad tím jsem se usmála a dál se kochala tím pocitem, že se vznáším.

Po několika minutách hlásila letuška, že se máme připoutat. Brzy se bude přistávat. Byla jsem hrozně nedočkavá. Demetri s Felixem to asi vycítili, protože se hned na mě usmáli a pobave-ně si mě prohlíželi. Normálně by mě to štvalo, ale dnes ne. Nějak na mě doléhaly změny, které se staly během dneška. Připoutala jsem se, i když mi to bylo na nic, ale nechtěla jsem být nápadná. Felix s Demetrim udělali to samé. Letadlo začalo pomalu klesat níže a já mohla zahlédnout špičky některých vyšších stromů.

Kolečka letadla se dotkla pevné plochy země a začalo zpomalovat, až zastavilo úplně. Odpoutala jsem se společně s ostatními, co letěli v letadle. Během chvíle jsem už stála na nohou a vycházela po schodech ven. Felix vzal všechna zavazadla a dal je do kufru červeného Porsche. Nadzvedla jsem obočí. Co to dělá ?

,,Aro nám objednal auto, abychom nemuseli jít pěšky. Asi by nám to nevadilo, ale ostatním by to přišlo divné. K našemu domu je to víc jak 2 kilometry,‘‘ řekl mi Felix, když si všimnul mého výrazu. Na to jsem jen přikývla  a nasedla na pohodlná zadní sedadla Porsche.

Musím, ale uznat, že se mi líbilo. Jízda v něm byla více než pohodlná. Budu ho muset někdy sama vyzkoušet.

Z myšlenek mě probudilo zastavení motoru. Rozhlídla jsem se kolem a zjistila, že jsme na místě. Demetri mi otevřel dveře. Vystoupila jsem z auta koukla se na  náš nový domov. Byl větší než jsem čekala. O hodně větší.

,,Felixi tohle je ten dům o kterém jsi mluvil?‘‘ řekla jsem zaraženě. On se na mě nechápavě podíval.

,,Jo. Proč?? Nelíbí se ti, nebo je moc malý?‘‘ zeptal se udiveně.

,,Ne! Právě naopak, jsem překvapená velikostí. Mnohem větší než jsem čekala. Tohle není dům, ale velká vila!‘‘ řekla jsem. Demetri s Felixem se jenom zasmáli. Já se rozhlédla kolem. Je to tu opravdu moc hezké. Náš, velký dům, leží  na kraji lesa a vede k němu lesní cesta. Vzduch je opravdu čistý. Mnohokrát lepší než ve Volteře.

Vzala jsem si svoji tašku a vzala ji dovnitř. Dům měl dvě patra s přízemím. V přízemí byla kuchyně – kde budu mít jídlo (asi) jenom já, a obývací pokoj s velkou plazmovou televizí. Vše bylo sladěné do bílé barvy.

V prvním patře se nacházelo několik pokojů. Kluci měli společný a já naštěstí dostala samostatný pokoj. Měla jsem největší pokoj přesto, že jsem byla v pokoji sama. Asi mi chtěli dát větší prostor…a nebo to brali jako samozřejmost, že žena a kord princezna musí mít velké ,apartmá,.  Ať to bylo jakkoliv, bylo to od nich hezké. V druhém patře byl volný prostor. V hlavě se mi začínají hromadit myšlenky a nápady co s tím volným prostorem udělám. Že by taneční nebo hudební studio?? Ještě uvidím. Hlavně se musím zabydlet ve svém pokoji. To by neměl být žádný problém.

Jakmile jsem se vybalila – moc jsem toho neměla – jsem sešla do obýváku. Kluci už tam byli a rozhodně se nenudili. V televizi totiž dávali baseballový zápas. Když jsem vešla, tak se na mě usmáli a dál se dívali na zápas. Super, no  asi mám tak hodinku čas – než skončí zápas - na to, abych se porozhlídla po okolí. A nebo si zajdu na lov. Nesmí si mě všimnout, jinak by mě samotnou nenechali jít. Vyšla jsem schody do svého pokoje a otevřela neslyšně okno. Stoupla jsem si na parapet a skočila z okna. Doufám, že opět nic neslyšeli. Pro případ jsem se raději, co nejrychleji rozeběhla směr les.

DĚKUJI VÁM MOC ZA KOMENTÁŘE. SNAD SE VÁM BUDE TATO KAPITOLKA LÍBIT STEJNĚ, JAKO TA PŘEDEŠLÁ.

1. kapitola (prolog) - - 3. kapitola

Autor: barushQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 21st Century Breakdown - 2. kapitola: