Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » 21st Century Breakdown 4. kapitola

17.04.2010 (09:15) • barushQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1790×

 4. kapitolka

Bylo jich ale víc! To se mi musí určitě zdát. Asi je to tím jiným vzduchem. Nejsem zvyklá na takhle čistý… Chtěla jsem na to přestat myslet, tak jsem vzala klíče od auta zamkla ho. Klíč jsem rychle schovala pod pneumatiku kola. Felix to určitě najde. Vydala jsem se směrem ke kanceláři. Pohled všech spočíval na mě. Budu si muset zvyknout. V kanceláři za stolem seděla drobná žena. Měla brýle a špatnou trvalou.

,,Dobrý den, co si přejete?‘‘ zeptala se mě ta žena a usmála se.

,,Dobrý den. Já jsem tady nová,‘‘ řekla jsem. Snažila jsem se mluvit mile.

,,Ach. Vy jste Isabella Swanová, že?‘‘ zeptala se mě. Já jsem jenom přikývla.

,,Tak tady dostanete papír a nech si ho od svého třídního učitele podepsat. Potom mi ho sem doneste,‘‘ řekla milým hlasem.

,,Dobře.'' Podala mi papíry a já vyšla na chodbu.

Už zvonilo. Našla jsem svou třídu. Měla jsem mít biologii. Našla jsem tedy pavilon B a zaklepala na dveře. Nečekal jsem a otevřela. Vešla jsem do třídy, zavřela za sebou dveře a koukla se na pana učitele. Vypadal, že každou chvíli pukne vzteky. Nikdo ani nedutal. Jenom z poslední lavice na levé straně se ozvalo: ,,Tak a dostane sprda. Učitel vypadá dost naštvaně. To jí určitě neprojde,‘‘ zašeptala to neslyšně nějaká dívka. Kdybych nebyla upír, tak bych to neslyšela.

,,Dobrý den, pane učiteli. Omlouvám se, že jsem přišla na vaší hodinu pozdě. Jsem tu nová a byla jsem si pro papíry v kanceláři,‘‘ řekla jsem koketně a podávala mu papír. On zčervenal a vzal si ode mne papír. Přečetl si ho a usmál se.

,,Vítám tě, Isabello Swanová, u sebe ve třídě,‘‘ řekl mile. Teda, že na něj tohle zabere jsem nečekala. Ve třídě bylo hrobové ticho a všichni na mě koukali, jako bych spadla z višně.

,,Prosím, stačí jenom Bello,‘‘ řekla jsem s úsměvem. Učitel byl červený jako rak. Slyšela jsem uchychtnutí. Myslím, že šlo z poslední lavice u okna. Neviděla jsem ale kdo tam sedí, protože jsem byla otočená zády ke třídě.

,,Ehm… Bello, sedněte si támhle do poslední  lavice k panu Cullenovi,‘‘ vykoktal. Od holek se ke mně doneslo zalapání po dechu. Hm, tak to bude asi nějaký hezounek. Bude to asi i ten co se uchechtnul. Otočila jsem se a vydala do poslední lavice. Cullen... to mi něco říkalo... 

Sedla jsem si bez toho, abych se koukla na spolusedícího. Nadechla jsem se, aby to nepřišlo nápadné. V ten okamžik jsem úplně ztuhla. To snad není možné. Vedle mě sedí upír?! Koukla se vedle sebe a přestala dýchat. Měl vlasy v odstínu bronzu. Jeho obličej, tělo… všechno… vypadal, jako anděl. Ale něco mi na něm nesedělo. Prohlídla jsem si ho ještě jednou. Ano, byl odlišný od ostatních upírů z Volterry. Měl jiné oči. Měly barvu taveného zlata. Byl vegetarián. To je dobrý, stačí, že mám doma dva krvežíznivé upíry… Nadechla jsem se, protože jsem nedýchala asi 5 minut. Učitel něco vysvětloval. Zjistila jsem, že ten upír si mě taky prohlíží. Jeho pohled byl, ale spíš frustrovaný. Nechápala jsem to, ale bylo mi to jedno. Zazvonilo a během vteřiny jsem byla venku ze třídy a šla na další hodinu.

Den ubíhal rychle. Byl čas oběda. A sakra! Včera jsem byla na lovu, takže dneska hlad nemám. No budu muset. Zajímalo by mě, jak to dělají ti upíři. Ano je jich tady víc. Šla jsem k jídelně a jakmile jsem vešla, všude nastalo ticho. Šla jsem si teda stoupnou do řady. Když jsem byla na řadě, tak jsem si vzala sodovku a kus pizzy. Vyšla jsem s tácem si sednout. Bylo místo u jednoho stolu. Kdyby něco… ten stůl byl hned vedle Cullenů! Budu to muset vydržet. Sedla jsem si za stůl a s nechutí – kterou jsem dávala asi dostatečně najevo, jelikož to přitáhlo pozornost Cullenů – jsem otevřela sodovku. Lokla jsem si.

,,Jestli tohle přežiji, tak všechno,‘‘ zašeptal jsem hodně potihu. Cullenovi to uslyšeli a udiveně si mě prohlíželi. Tu pizzu jsem nenápadně vyhodil z okna, u kterého jsem naštěstí seděla. Jestli se Cullenovi před chvíli dívali nevěřícně, tak teď nevím k čemu to přirovnat. Já jsem vstala a vzala do rukou tác.

,,Vy to snad budete jíst?‘‘ zašeptala jsem na Culleny, tak potichu, aby to slyšeli jenom oni, když jsem kolem nich procházela. Bylo to stejně jedno, protože všichni už odjeli domů.

 Cullenovi šli hned s tácem za mnou. Když jsem vyšla ven, tak jsem zjistila, že Felix ještě pro mě nepřijel. No, budu tu muset holt počkat. To už byli Cullenovi venku a měřili si mě pohledem.

,,Ahoj. Já jsem Emmett a tohle jsou mí sourozenci,‘‘ řekl jeden z nich. Měl namakaný svaly. Vypadal jak Rambo.

,,Tohle je Jasper, Alice, Rosalie a Edward.‘‘ Edward, s tím jsem seděla na biologii.

,,Ahoj. Já jsem Bella. A s Edwardem jsme se už potkali na biošce,‘‘ řekla jsem a usmála se na ně.

,,Jak si to myslela s tím, jestli to budeme jíst?‘‘ zeptal se Jasper.

,,No, už jste někdy viděli upíra, aby jedl pizzu?! Sorry, ale blbá nejsem,‘‘ opověděla jsem se smíchem. Oni, ale najednou ztuhli a vypadali, jako by dostali elektrickým proudem.

,,Jak to víš?‘‘ zeptal se Edward sametovým hlasem. Myslela jsem, že se mi podlomí kolena, ale udržela jsem se. Než jsem stačila něco říct, tak na parkoviště vjeli kluci s Porschem.

Cullenovi už museli vědět, že řídí upíři. Auto zastavilo vedle mě a z místa řidiče vylezl Felix. Cullenovi zalapali po dechu. U spolujezdce zase Demetri. To už Cullenovi byli mimo.

,,Á ahoj, Edwarde. Co vy tady?‘‘ zeptal se Felix a zasmál se.

,,No, to bych se vás taky rád zeptal,‘‘ řekl trochu ostřeji Edward a zavrčel. Bratři ho museli držet.

,,Brácha, nedráždi je,‘‘ řekla jsem směrem k Felixovi.

,,Cože?‘‘ zeptali se Cullenovi unisono.

,,Bello, nasedni si. Musíme jet. Koupil jsem ti do pokoje postel a potřebuji vědět jestli se ti líbí. Jinak bych ji jel ještě dneska vyměnit.‘‘ Vložil se do rozhovoru Demetri a usmál se na mě. Cullenovi to vše pozorovali, jak tele nový vrata.

,,Dobře, tak jedeme,‘‘ řekla jsem a usmála se omluvně na Cullenovi.

 Vyjeli jsme. Doma jsem šla do pokoje. Tam jsem byla asi do sedmi hodin. Postel se mi líbila.

V pokoji jsem se nudila, a tak jsem sešla ze schodů a sedla si do obývaku. Kluci tam byli.

,,Vy Cullenovi znáte?‘‘ zeptala jsem se jich. Oni se na mě koukli a sedli si vedle mě.

,,Jo. Většinu z nich stvořil Carlisle. Toho si určitě pamatuješ,‘‘ řekl Felix. Ano, toho si pamatuji. Tak on si potom udělal rodinu. To mu přeji. Carlisle mě ve Volteře učil asi půl století odolnost vůči lidské krvi. Proto mi to příjmení bylo povědomé.

,, Pamatuji. A no víš… stvořil i Edwarda?‘‘ zeptala jsem se. Cítila jsem, jak se začínám červenat  a to i přesto, že jsem na půl upír. Felix to postřehl a začal mít záchvaty smíchu. To bylo na mě, tak vidět, že se mi  líbí? Co to plácám?!Viděla jsem ho jenom jednou…

,,Jo. Stvořil, proč se ptáš?‘‘ zeptal se Demetri a dusil v sobě smích. Udělala jsem uraženou a vstala z gauče.

,,Ale no ták, ségra. Nemusíš tajit, že se ti líbí. Ty jemu taky… ty si snad neviděla, jak se na tebe díval? Jako na svatyni…‘‘ řekl a začal se smát. Šla jsem k vchodovým dveřím. Nehodlala jsem je poslouchat, jak rozebírají mě a Edwarda. Jedno je ale jasné. Edward mi není lhostejný.

-------

Ve Forks jsme skoro měsíc. S Cullenovýma se bavím jen někdy. Edward po mě pořád hazí pohledy. Jeho pohled na sobě cítím pořád. Někdy mi připadá, že i ve ,spaní´. Někdy mám takovou touhu ho políbit. Nevím, ale jestli by mé city opětoval. Demetri říká, že se mu líbím. Dokonce i Alice, se kterou jsme se staly dobrými kamarádkami. Takhle to dál ale nejde. Musíme si s Edwardem promluvit.

,,Felix volá Bellu!'' zařval mi někdo do ucha. Uvědomila jsem si, že sedím v obýváku a kluci se dívají na televizi.

,,Ach, Felixi. Jenom jsem se zamyslela,'' řekla jsem.

,,Chápu. Nemusím se ani ptát nad kým, že? Edward... to jasné,'' řekl a začal se smát. Tak a mám toho už dost. Vstala jsem a rozhodla si jít vyčistit hlavu na mou mýtinku. Trávím tam skoro každý večer.

Otevřela jsem dveře.

,,Kam jdeš?‘‘ zeptali se mě Felix s Demetrim.

,,Jdu se projít,‘‘ řekla jsem a vyběhla do lesa.

Shrnutí povídek

Autor: barushQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 21st Century Breakdown 4. kapitola: