Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » 30 dní, 30 nocí a pak krásná věčnost - Prolog

Isabella má za manžela Jamese Volturiho. Oba dva se nemilují. Bella má ale v srdci někoho jiného, bude ji ten dotyčný milovat? Je to má první povídka, tak doufám, že se bude líbit.

28.08.2012 (15:00) • HTS • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1361×

Jmenuji se Isabella Volturi. Za manžela mám Jamese Volturiho, jsme spolu dvě stě pět let, ale nemilujeme se. Museli jsme se vzít, jinak bychom oba dva zemřeli. A rozvést se můžeme pouze tehdy, když někoho budeme na život a na smrt milovat, ale nesmí to být upír. Musí to být člověk.

Dokážu číst myšlenky. James zase umí zabíjet pohledem, a tak si musíme vybrat toho, komu já nedokážu číst myšlenky a on svoji vyvolenou nezabije. Já se nikdy neživím lidskou krví, jsem poloupír, a tak můžu jíst lidské jídlo, ale někdy, když potřebuju krev, jdu do lesa a tam ulovím nějaké zvíře.

Můžu i spát, což se mi asi tak nejvíc líbí. James měl odjet někam do Irska. Služebně. A já měla zůstat  sama doma v hradě ve Volteře. A teď jsem si vzpomněla na jednu noc.

Jednou jsem šla v noci po cestě k hradu a na zemi jsem někoho viděla, někoho, kdo vypadal, že je mrtvý. Přiběhla jsem k němu. Naštěstí nebyl mrtvý, akorát byl v bezvědomí. Posadila jsem se s ním na lavičku a chviličku počkala. On se za chvilku začal probouzet. Když otevřel ty jeho zelené oči, tak jsem si ho celého prohlédla. Byl krásný, měl bronzové vlasy a svalnatou postavu.

„Co se ti stalo?" zeptala jsem se ho, když jsem nevěděla, kde začít. Začal mluvit tak krásným hlasem.

„Jsem Edward a byl jsem zde v muzeu se podívat. A jak jsem šel večer, někdo mě praštil a asi i okradl. Víc si už nepamatuju."

Nemohla jsem mu číst myšlenky, a tak jsem nevěděla, co si o mně myslí.

„Tak pojď se mnou," řekla jsem mu a vstala. Šel se mnou do hradu a já dala příkaz, aby ho zavřeli do hladomorny. Bylo mu to asi jasné, takže nic nenamítal. Nemohla jsem si ho nikam jinam vzít, a tak jsem to vymyslela takhle.

Chtěla jsem ho, nevím proč, ale chtěla. Začala jsem za ním chodit. Dokonce jsem se s ním i líbala anebo to s ním dělala, ale on se nikdy ani nepohnul. Pouze držel. Ze začátku se bránil, ale když zjistil, co jsem, tak toho nechal.

Uběhl už půl rok a právě mi James oznámil, že musí odjet. Já nevěděla, co tady budu celý měsíc dělat, a tak jsem něco vymyslela.

Vezmu Edwarda k sobě domů. Potřebovala bych zjistit, jestli mě má rád. A kdyby ano, tak bychom se mohli s Jamesem rozejít. Protože já už bez Edwarda nedokážu ani den nebýt. 

„Tak se měj hezky. Ahoj," rozloučila jsem se s Jamesem a šla nahoru do hradu. Došla jsem do svého pokoje a zavolala si stráž.

„Přiveď mi Edwarda." Pouze přikývl a pak odešel. Najednou se rozrazily dveře a v nich sluha, který mi hodil Edwarda surově na zem, až se praštil do hlavy. Já jsem rychle přišla k tomu debilovi a vrazila mu jednu, až vypadl ven z mého pokoje.

Pak jsem přišla k Edwardovi, který pořád ležel na zemi. „ Edwarde, Edwarde dobrý?" ptala jsem se ho. Pouze přikývl.

„Fajn, tak vstaň, někam spolu pojedeme.“ Udělal všechno, co jsem řekla. Přešla jsem ke své skříni a vyndala z ní cestovní tašku. Zabalila jsem pár věcí, pro něho a pro mě, co jsem koupila. Teď už můžeme vyrazit.

 

 

Tak nevím, jak se vám prolog líbil. Snažila jsem se a doufám, že můžu pokračovat dál. Pro případ, že jste to nepochopili, bude vysvětlení v další kapitole. Nechtěla jsem sem všechno psát. Tak se nezlobte. :)

Autor: HTS, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 30 dní, 30 nocí a pak krásná věčnost - Prolog:

podle mě to bylo hezké ano taky mi to příde hrozně hrrrr. Ale já taky nejsem úžasná. Tím nechci říct že si hrozná mě se to moc líbylo ikdyž v některých částí to nedává rozum, přeju hodně štěstí

Nápad je to určitě zajímavý, ale jak se níže zmínily děvčata, je to moc urychlené. I když já mám zrovna co říkat, taky píšu urychleně.
Možná kdyby jsi to více rozvedla, zabývala se pocity, trošku to rozepsala, bylo by to pěkné.

Jak jsem zmiňovala - mě dělá taky potíže rozepisovat se, ale po pár napomenutí od čtenářek, doufám - mohu doufat - že je to snad lepší.

Přeji ti, aby Tvá povídka měla hodně ohlasů - hlavně tech dobrých - a aby jsi se zlepšila! Máš na to, každý na to má!

P.S.: Co bych dala já za to, mít takto sáhodlouhé komentáře u kapitol, buď ráda!

No, pôvodne som sa nechcela vyjadrovať, ale nedalo mi to. Kam sa, prosím ťa, tak strašne ponáhľaš?
Veď v tejto kapitole si toho spomenula toľko, že ak by si chcela, pokojne by sa tie udalosti dali rozpísať na tri kapitoly. Chápem, že je to tvoja prvá poviedka. Hej, všetci sme raz začínali a začiatky sú ťažké, takže to chápem.
Ale už to, keď Bella našla Edwarda v tom lese a spýtala sa ho, čo sa mu stalo a on jej odpovedal spôsobom, že sa jej ešte predstavil a povedal, kde bol predtým, mi príde zvláštne.
Neviem si totiž predstaviť človeka, ktorý by bol odpadnutý v lese a prvé, čo by povedal, by bolo jeho meno. Ale dobre, to je len maličkosť a to ti nemôžem vytýkať. Prečo ho však Bella, prosím pekne, dala zatvoriť do žalára? Nepovedala, že sa jej páči? Ty by si zatvárala chlapa, ktorý sa ti páči do žalára? Ja asi nie, aj keď by iná možnosť nebola...
A ďalšia vec. Ten začiatok poviedky. Prečo sa to začína: "Volám sa..." Vieš, koľko existuje možností, ako začať poviedku? Ja viem, že máš možno ešte trošku problémy s písaním poviedok, pretože ešte celkom presne nevieš, ako na to, ale toto nie je ten správny začiatok, ktorý by zaujal čitateľa. Taktiež som rovnako, ako niektoré baby, ktoré sa vyjadrovali predo mnou, nepochopila, prečo sa Bella tak vrhla na Edwarda. Ja neviem, ale vôbec som neprišla na to, aký vzťah má k Belle on. A ak som správne pochopila, ani Bella to nevie, keď si v jednej vete spomínala, že musí ho vziať k sebe domov, aby zistila, či ju má rád. Ale to by už predsa vedela, nie? Keď sa s ním bozkávala a neviem čo ešte. Síce on nejako nereagoval, čo je tiež trošku zvláštne...
Proste celé je to príliš urýchlené. Dokonca mi príde, akoby si sa s tým vôbec nepohrala, ani veľmi nepremýšľala nad tým, iba proste písala, čo ťa práve napadlo. Ale to môže byť iba môj dojem... Vieš, aby boli poviedky dobré, je potrebné, aby si do nich vložila aj kúsok seba. Pocity a myšlienky postáv. Je potrebné zmieniť aj to, pretože čitatelia ti nevidia do hlavy a nevedia, ako si príbeh predstavuješ ty. Preto im ho musíš viac priblížiť. Z kritiky si vôbec nič nerob, len si z nej vezmi ponaučenie. Uvidíš, že ak počúvneš rady, ktoré ti dali aj dievčatá podo mnou, bude to oveľa lepšie. Bude to chcieť čas, veľa trpezlivosti a napísaných článkov, ale pôjde to a ty uvidíš ten rozdiel v písaní. Prajem ti veľa šťastia.
V každom prípade, určite pokračuj.

Je to tvoja prvá poviedka, preto budem zhovievavá. Ja som tiež začínala pred pár týždňami a viem, že človek sa musí vypísať, aby vedel čo a ako. Verím, že sa nájdu ľudia, ktorým sa to bude páčiť, ale nájdu sa aj taký, čo napíšu kritiku. Kritika je dobrá vec!!! Vždy si uvedom, či ten, kto ťa kritizuje to myslí v zlom, alebo ti tým chce dať radu.
Moja prvá poviedka a môj Prológ sa stretli s kritikou a ver, alebo nie vzala som si to k srdcu a snažím sa zlepšovať. Preto neber toto ako kritizovanie, ale ako radu do budúcna.
1.) Je dobré, že si nám povedala niečo o Isabelle, ale mohla si sa s tým trošku potrápiť a nepísať to tak ako keď čítaš šlabikár.
2.) Zbožňujem Edwarda, som zástancom E+B, ale nepáčilo sa mi to, že Bella ho zachránila a hodila do žalára? :-O Toto teda nie. Buď ho mala mučiť, alebo niečo, ale nie ho bozkávať a sa s ním milovať. Bude to znieť hlúpo, ale keď nič nerobil ako s ním niečo mohla mať? Ono vieš, keď raz chlap nechce tak to nechce ani jeho mužnosť :D
3.) Viac si mohla opísať ten žalár, napríklad, že tam bola zima, chlad, zatuchlina, jedna drevená posteľ, alebo ani to ... Chýba mi opis okolia...
4.) Vieme, aké schopnosti má Jamese, ale nevieme ako vyzerá.Či vyzerá ako ten vo filme, alebo máš o ňom inú predstavu. Ty vieš ako to v tvojom príbehu je ako čo vyzerá, ale my si to nevieme predstaviť.
5.) Neboj sa opisovať, približovať nám to čo vidíš vo svojich predstavách. Čo mal na sebe Ed oblečené, dávala mu jesť? Piť? Či bol o hlade a o smäde?

Pokús sa nám viac priblížiť. Mám rada dlhšie kapitoly a veľa opisu, lebo jedine tak sa dokážem vžiť do role postáv. A vidieť to, čo vidia oni svojimi očami. Skús tam tiež dať kúsok svojho srdiečka a viac pocitov.

V poslednom rade ťa žiadam, neber toto ako skritizovanie, pretože námet máš dobrý, len sa musíš viac rozpísať. Skús poslať svoje kapitoly niekomu, kto ti na to povie svoj názor a samozrejme objektívny možno ti pomôže a poradí a tebe to pôjde ľahšie :)

Držím ti palčeky a vítam ťa medzi nami. Veľa úspechov pri písaní. Budem sledovať tvoje zlepšenia :)

prepáč, ale musím suhlasit s neyimiss. je to cele pozliepané, proste bez "ladu a skladu".

Ahoj, předem se omlouvám, můj komentář se ti asi moc líbit nebude. Kritiku se snažím většinou moc nepsat, protože vím, že to hodně lidí nebere jako rady do těžkých začátků, nýbrž jako nějaký osobní útok.
Jenže tohle jsem si přečetla a rozhodla se pro jednou udělat výjimku a pokusit se ti pomoct.
Začnu hned první větou. Nevím, kolik knížek jsi v životě přečetla, ale ani Karkulka nezačíná takto: „Jmenuji se Karkulka, žiji s maminkou, o tatínkovi se zmiňovat nebudu. Občas chodím na návštěvu za babičkou a tak je tomu i dnes.“
Buď upřímná, nezaklapla by jsi knížku s tím, že je to blbost? Zaklapla. Tím samozřejmě neříkám, že je tvá povídka blbost, jen abychom měly srovnání.

Jdu dál. Jen tak potká Edwarda v lese, vrhne se na něj a... a to jsem nepochopila. Celé to bylo příšerně zmatené, obzvlášť větu: „Začala jsem za ním chodit. Dokonce jsem se s ním i líbala anebo to s ním dělala, ale on se nikdy ani nepohnul.“ Promiň, ale Bella mi přijde jako starej úchyl a ne jako dvě stě let stará upírka.

Mohla bych se vypisovat ještě dál, ale nechci tě tak moc trápit. Opravdu se teď snažím vymyslet něco, co se mi na téhle povídce líbilo, ale opravdu mě nic nepadá a vymýšlet si nebudu. Snad námět by nebyl špatný, samozřejmě ale s jiným zpracováním.
Nemyslím si, že píšeš hrozně, už jsem tady četla horší věci, nicméně po přečtení tohohle vůbec nemám chuť a ani zájem o další kapitoly. Příště se zkus víc snažit, představ si, že si tuhle povídku budeš číst jako nezávislý čtenář. Já osobně jsem chtěla už v polovině přestat.

Nicméně ti budu držet palce. Třeba mám jen dnes kritickou náladu a ostatním se to líbit bude.
Teď ti dám ale úplně nejdůležitější radu: Hlavně se tímhle nenech rozesmutnit, něco si z toho vezmi a piš, piš a piš. Jen málokdo je dokonalý hned v začátcích.
Tak zatím.

Nemůžeš, ale musíš. Zajímavý nápad. Chci vědět víc.

Ahoj, článek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na níže uvedené chyby.
Pokud máš s gramatikou problém, navštiv Pomoc autorům a najdi si tam korektora, který ti s ní pomůže.
Také tě poprosím, abys příště neměnila velikost písma, nechávej tu základní. Děkuji. =)

* Čárky;
* ji/jí;
* koncovky přídavných jmen;
* chybějící mezery (za interpunkčními znaménky);
* prológ => prolog;
* malá/velká písmena;
* překlepy;
* chybějící písmena;
* neživým se => neživím se;
* zdvojené mezery;
* vzpoměla => vzpomněla;
* slovesné třídy;
* špatně dělená slova;
* uvozovky - ty počáteční nemůžeš psát jako dvě čárky. Pokud nevíš, jak se na klávesnici píší, najdi si je přes možnost "Vložit speciální symbol".
* Přímá řeč - pro jistotu zasílám koncept, kterého se příště můžeš držet...

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Přidat komentář:

Nick:

Text: