Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » 50x a stále poprvé - 1. kapitola

27.09.2011 (13:00) • Lenusilka • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3433×

Bella naštvaně vstala a vypnula budík. Dneska se ji nechtělo vstávat, přesto vstala a s tichým nadáváním se šla zkrásnit, poté se oblékla a seběhla dolů, kde si vzala něco k snědku a jedla za pochodu, protože jen co seběhla dolů, ozvalo se z venku zatroubení.

To byl Dave, její přítel, který ji každé ráno vezl do školy. Bella zavřela dveře a seběhla schody. Dave jí otevřel dveře od auta a Bella se na něj vděčně usmála, ale v tu chvíli tam nebyl a místo něj tam stál kluk s bronzovými vlasy, hezkým úsměvem a otvíral dveře od stříbrného Volva.

Bella zmateně zamrkala a obraz se rozplynul. A místo toho kluka tam zase stál Dave a klidně ji pozoroval.

„Jdeš teda?!“ zeptal se po chvilce nevrle, když se neměla Bella k pohybu a stále se tvářila nechápavě. Bella přikývla a udělala další krok a zase se jí vše změnilo a ona zase spatřila toho kluka.

Díval se na Bellu frustrovaně a jeho černé oči byly výmluvnější než kdy předtím. Bella zavrtěla hlavou a obraz se změnil.

Znovu se na ni díval, ale tentokrát s hrůzou v očích a neměl se k pohybu, a teprve když se odhodlal pohnout, někdo s ní zatřásl.

„Bello?! Bells?! Jsi v pořádku?!“ Bella otevřela oči a první, čemu se podivila, bylo, že ležela na zemi a hlava ji třeštila.

„Au!“ pronesla a chytla se za hlavu na místo, odkud jí tekl malý potůček krve. Chtěla se postavit, ale hrozně se jí zamotala hlava, a tak se o to znovu nepokoušela. Hlavou jí vířily myšlenky a ona nepoznala co je pravda a co fikce.

„Jen lež… Páni, ty ses asi musela pořádně bouchnout do hlavy, když jsi za mnou utíkala. Vždyť víš, že jsi nemotorná, tak proč sis nedala pozor?“ promluvil Dave.

Spadla, když běžela? Takže to, co viděla, nebylo skutečné?! Ale vypadalo to tak realisticky, přemýšlela Bella.

„Nevím!“ odpověděla popravdě a pokrčila rameny, což šlo blbě, protože měla celé tělo ztuhlé a hlava ji pořádně bolela. „J-jak dlouho už tu ležím?“ Dave pokrčil rameny a vyhlížel sanitku, kterou si nechal zavolat a přitom ještě stihl pokukovat po Belle, jestli je již v pořádku.

„Jen pár minut…“ řekl a pak ještě dodal: „Není ti blbě? Musela to být ale pořádná rána!“ Bella vzdychla. Zdála se v pohodě, i když zbytek jejího těla zřejmě mluvil jinak.

„Ne, snad ne…“ Avšak byla odhodlaná zjistit, kdo byl ten kluk s bronzovými vlasy. „Ty, Dave, neznáš nějakého kluka, který by měl zrzavé vlasy, vyčesané do kohouta?!“ Dave na ni zíral, jako by se zbláznila.

„Asi ses praštila do hlavy víc, než si myslím. Hele, sanitka už jede, neboj, to bude v pohodě,“ pronesl nejistě a zářivě se na ní usmál, jako ten kluk, ten nádherný kluk s ještě nádhernějším úsměvem.

Skutečně za chvíli dojela sanitka a odvezla ji do nemocnice.

Měla silnější otřes mozku, ale byla v nemocnici jen 5 dní. Protože se nudila a ani knížka jí to neulehčila, tak si vydupala, že bude moc jít domů pod podmínkou, že nepůjde minimálně ještě týden do školy. Což Bella udělala, i když s velkou nevolí.

Aspoň mohla hledat na internetu toho zvláštního kluka, ale nevěděla nic konkrétního, proto to velmi brzo zabalila. Měla na výběr z tolika kluků, ale žádný nebyl takový, jako z toho snu či vize, či co to bylo.

Ani po několika dnech to nechtěla vzdát, ale byla na to sama. Dave ji nevěřil a začal se po té její nehodě chovat zvláštně. A pak zjistila, že jí zahýbá, tak se s ním rozešla.

Spoustu dní kvůli tomu probrečela, ale ve skrytu duše ji to stejně táhlo někam jinam nebo spíš k němu, jen nevěděla, ke komu…

Dny plynuly a Bella se vrátila v celku do normálního života. Na Davida skoro zapomněla, ani se už nestarala o to, že ho ve škole vídá. Spíš jí stále vrtal hlavou ten zrzek, co ho viděla tenkrát místo Davida, než se jí stala ta nehoda.

Jednoho dne se před školou na parkovišti objevila taková stará oprýskaná motorka a vedle ní se opíral kluk, přibližně ve stejném věku jako ona. Byl opálený, a protože neměl tričko, což bylo zvláštní, když byl podzim, šlo vidět, že má propracované tělo a krátce střižené černé vlasy a čokoládově hnědé oči. Hrozně mu to seklo, a když se setkaly jeho oči s jejími, Bella cítila, jako kdyby ten kousek duše, který hledal někoho, ke komu patří, našel svou spřízněnou…

Ten kluk, hned jak ji spatřil, jí zamával a vydal se směrem k ní. Bella začala panikařit, vůbec nevěděla co říct, jak zareagovat nebo jak se chovat. Když byl už skoro u ní, plaše se usmála a on se rozřehtal na celé kolo. Čemu se směje? Vypadám snad hrozně?! Asi jo, když se mi směje. A směje se mi vůbec? Páni, to je ale fešák, daleko hezčí než David, a to už je co říct... Mám promluvit já, nebo to udělá on? A pokud bych to měla udělat já, tak co mám říct? Páni, a ty oči, jsou nádherné, přemýšlela Bella a myšlenky jí běžely neuvěřitelnou rychlostí.

„Ahoj, Bells!“ promluvil ten krasavec a Bella mu úsměv oplatila. No, aspoň se mi už nesměje, uvažovala Bella.

„Promiň, my se známe?!“Bella si uvědomila, že ji oslovil, a to toho kluka trochu zarazilo a nejistě se na ni podíval, ale pak se znovu rozesmál.

„Dobrý vtip, Bell!“ Tentokrát nechápala Bella. O co mu jde? Odkud mě zná? Jakože mě zná? Jak pak se asi jmenuje? Odkud je? Problesklo jí hlavou.

„Pardón?!“ Tohle zarazilo tomu klukovy ten smích. Hm, ale stejnak vypadá sladce.

„Tohle už není vtipný, Bell. To jsem přece já, tvůj…“

----------------------------------Pokračování příště------------------

Autor: Lenusilka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 50x a stále poprvé - 1. kapitola: