V minulé kapitolce se Belle zdálo pár věcí... V této kapitolce se dozvíme, kdo byl ten klučina, který přijel za Bellou. Přejeme hezké čtení, zuzu a lenusilka.
18.10.2011 (22:00) • zuzinecckaa, Lenusilka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3205×
3. kapitola - Překvapení
„Tohle už není vtipný, Bell. To jsem přece já, tvůj kamarád Jacob." pronesl ten kluk.
Zavrtěla hlavou a znovu nechápavě na něj pohlédla. On se jen nejistě usmíval a zřejmě nechápal. Já si ho nepamatuji, takže ho prostě neznám, ale nejde mi do hlavy, odkud zná mé jméno.
„Hele, nevím, na jaké sociální síti jsi mě splašil, ale já už musím jít, za chvíli bude zvonit," snažila se vymluvit, ale srdce jí bušilo jak splašené a ona chtěla... Ani nevěděla, co chce.
„Bello, co blbneš, to si na mě fakt nevzpomínáš? Bývali jsme buď u vás ve Forks u tvého otce, či u nás v La Push," řekl, protože věděl, že tam byla, že tam bydlela.
„Vím, že můj otec bydlí ve Forks, ale taky vím, že se mi tam nelíbilo. Takže naposledy jsem tam byla, když mi byly asi čtyři roky, teda co vím od mamky," odsekla a už se s tím klukem nemínila vybavovat.
On naprosto nechápal. Vždyť ještě nedávno u otce bydlela, to se dá tak snadno zapomenout na svou minulost, či co? Bolelo ho, že si ani na něj nevzpomíná, ale nechtěl na ni tlačit.
„Tak nic, Bello. Jsem rád, že jsem tě viděl. Měj se," řekl ublíženě, nalezl na svou motorku a odjel. Ona jen zírala na místo, kde ještě před chvílí stál, pak jen zatřepala hlavou a vydala se konečně do školy.
Každý si ji prohlížel, protože holkám nešlo přes nos, že si ten kluk všímal jen jí, no a klukům se zase nelíbilo, že ona se bavila s ním, přičemž ho vlastně prý vůbec nezná.
Bella se posadila ve třídě, když ji nějaké tušení donutilo, aby se podívala na prázdné místo vedle sebe. Tušila, ne, věděla, že má očekávat kluka s bronzovými vlasy a jantarovýma očima. Vypracované tělo a nakonec by se jí dotkla ledová ruka, ale místo toho se objevila její kamarádka, která nosila brýle, a usadila se vedle ní.
„Bello, jsi v pohodě? Vypadáš, jako bys zahlédla ducha," řekla Anna a mávla rukou Belle před očima. Ta jen zmateně zatřepala hlavou, šokovaně se rozhlédla po třídě a odvětila: „Ne, jsem v pohodě."
Anna jen tázavě pozvedla obočí, ale na nic se už nevyptávala. Věděla o občasných stavech Belly, že někdy nevnímala, takže si toho už přestala všímat.
Bella si mezitím srovnávala myšlenky. Netušila, co ty její ‚vize’ mají znamenat. Toho kluka neznala, co se jí stále zjevoval, i když se jí zdálo, že její srdce po něm touží. Ale jak může toužit po někom, koho nezná?
Vůbec celý dnešek měla zvláštní. Dopoledne jí uteklo, takže se skoro ani nenadála a nastal čas oběda.
Vstoupila do jídelny a rozhlédla se. Zase nebyla tady, viděla jinou jídelnu a jiné stoly, přičemž u jednoho ji čekal ten bronzovlasý kluk a usmíval se na ni.
„Bello, Bells!" zakřičel jí do ucha Michael, když kolem ní se svou partou procházel, a všichni se rozesmáli. To ji zase probralo. Nechápala, proč se jí ty vize stále zjevují, a nevěděla, co mají představovat.
Celé odpoledne se prokousávala svou pamětí, ale nic nemohla najít.
Zmatena odjela domů, kde odhodila v pokoji věci a lehla si na postel. Tak rychle, že si toho ani nebyla schopna všimnout, ji polapila moc snů.
Šla po chodbě lemované modrými skříňkami, přičemž se u jedné zastavila. Vyndala si z ní své učebnice a zamířila do učebny biologie, kde už ji čekal její neodolatelný kamarád.
Posadila se k němu a nenuceně si povídali. Pak přišel profesor a měli shlédnout film. Mohli se k sobě tulit, a to jim velice vyhovovalo. V celé místnosti byla totiž tma a její kamarád viděl dobře.
Když hodina skončila, neradi se opouštěli, ale věděli, že se zase později uvidí...
Bella se s bušícím srdcem probudila a rozhlédla se po svém pokoji. Očekávala, že bude malý a tmavý, protože venku je zataženo, ale ona byla ve své měkoučké bílé postýlce v prosluněném pokoji doma ve Phoenixu.
Zatřepetala hlavou, znova, protože sny i vidiny ji už doháněly k šílenství. Nechtěla myslet na někoho či na něco, co si její mysl vytvořila sama, ale jak pochopila, nic jiného jí asi nezbývá.
Ahoj, tak doufáme, že čekání na další kapitolku vás neodradilo. Děkujeme za komentářky k minulé kapitolce a doufáme, že u této taky nějaké najdeme. Vaše zuzinecckaa a lenusilka.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), Lenusilka, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek 50x a stále poprvé (2):
Upřímně, vubec tomu nerozumím
Tak to se budu snažit napsat co nejdelšíí, když tu máte tak málo komentů!!!!takže nejdříív ti chci řííct, že je to bomba. Já čumíím ona ta rána asi byla velká co? jáááj a doufám, že bude brzo dalšííí no, jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dááál mě už nic nenapadá a to jsem chtěla napsat dlouhý komentář se picnu fakt supééér a těším se na dalšíííí
Prosím,rychle další!!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!