Tohle je obrat o 180 stupňů... Stane se něco, co asi nikdo nečekal. Edward byl na svatbě, čí a co tam dělal, se dozvíte zde. :) Omlouvám se, že jsem to tak dlouho nevydala, ale musela jsem se učit...
27.12.2011 (11:30) • Lenusilka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2656×
Bella se vzbudila s bolestí hlavy, i když vůbec netušila proč. Vstala a měla pocit, jako kdyby tenhle den už někdy zažila. Se zmatkem v hlavě se oblékla a sešla dolů, aby se najedla.
Když jedla, přemýšlela nad tím, kam se poděl otec, přece jenom v tuhle dobu byl vždycky dole a četl si noviny, a když už tu nebyl, dal vždycky nějaký lísteček se vzkazem, že musel jít. Ale teď nikde nikdo, to bylo divné. Když vyšla, zarazila se. Slunko pálilo tak silně, jak v létě, což bylo divné, protože by mělo být teprve jaro, ale i tak ve Forks nikdy tak slunce nežhnulo, ani když bylo léto.
Nasedla do své červené dodávky a jela směrem, kde by měla být škola, ovšem co uviděla, ji dost překvapilo. Žádná malá školička ji neotvírala náruč, spíš naopak. Velká, mohutná škola, která měla krásnou barvu a neoloupaný nápis Phoenixská škola. Phoenix? Ale jak… Nic nechápala a byla docela zmatená. Je to sen, musí být. Štípla se silně do kůže, nejdřív se nic nedělo, ale pak ucítila náhlou bolest a kůže jí v tom místě zčervenala. Takže to sen není. Asi bylo to druhé sen a tohle realita… Ale vždyť to nedává smysl. Přemítala zoufale Bella, když v tom si všimla krásného kluka, se smutným úsměvem a bledou tváří.
Měl zrzavé, rozcuchané vlasy a zvláštní zlaté oči. Bylo na něm něco zvláštního, ale zároveň nikdy neviděla nic tak dokonalého. Snad anděl či polobůh, avšak stále měla vtíravý pocit, že ho odněkud zná. Odkud, to nevěděla.
Když si všimla, že si to zamířil za ní, začala zmatkovat. V hlavě na něj stále myslela, takže byla mimo, když ji oslovil.
„E–eh, a–ahoj,“ zakoktala zmateně. Byl tak krásný, zajímalo ji, jak umí líbat a jak je dobrý v posteli. Některé scény došli tak daleko, že se musela okřiknout, a tak jen odpověděla.
„P-promiň, ale my se známe?“ zeptala se poněkud nejistě. Ale určitě bych si s ním dala říct, jen kdybych ho dokázala někam pozvat. Uvažovala v duchu Bells.
„Bello, ty si mě nepamatuješ? Já jsem tvůj kamarád Edward,“ odpověděl jí ten jmenovaný. Bella se zarazila, ale než stihla něco říct, objevil se odnikud z lesa. Ten druhý kluk měl snědou pleť a na všechno okolo se usmíval, na rozdíl od Edwarda měl svalnaté tělo a krátké černé vlasy. Jacob, vzpomněla si z ničeho nic překvapená Bella.
„Už zase flirtuješ s mou ženou, Edwarde?“ ozvalo se hrozivým hlasem, který potom přešel do veselého. Bella nechápavě hleděla na ty dva. Ženou? Jakou ženou?! Mohl by mi to někdo krucinál osvětlit? Zmateně uvažovala ve svých myšlenkách, které jako by jí Edward četl, jí to osvětlil.
„Bello, tohle je tvůj manžel Jacob, na něj si snad pamatuješ, ne?“ A Jakeovi odpověděl, „je zmatená, chudák nevěděla, kdo jsem.“ To pro změnu zarazilo Jacoba a tázavě a střídavě se díval nejdřív na Edwarda a pak na Bellu, svou manželku.
„Bells, ty jsi…“ začal Jake, ale Bella na něj začala řvát.
„Neříkej mi Bells, vůbec tě neznám a rozhodně nejsem za tebe provdaná, protože jestli jo, tak bych s hrůzou už pravděpodobně utekla!“ Jake otevřel pusu, že jí něco řekne, avšak jeho milovaná ženuška vzala roha. Edward s Jacobem si vyměnili zmatené pohledy, ale Belly už nestihli dohnat.
***
„Co se to tu krucinál děje?!“ přemítala zmatená Bella a uháněla si to sedmdesátkou po silnici směrem pryč z Forks.
Jak si tak jela a přemýšlela nad tím, co se tu děje, si nevšimla obrovského černého vlka, který jen strnule stál a díval se do reflektorů od auta. Hned jak ho spatřila, prudce zabrzdila, ale asi bylo pozdě. Když konečně auto zastavilo, jen se otřeseně dívala dopředu a před očima se jí odvíjela poslední scéna, která se stala. Když to konečně jejímu mozku došlo, se zrychleným dechem a hrůzou v očích otevřela dveře od auta a opatrně nahlížela dopředu, kde mělo ležet to zraněné zvíře.
Zabila jsem ho, anebo je jenom zraněné? Co když je v pořádku, a jestli je divoké, tak mi určitě něco udělá. Přemítala Bella a nejistě po malých krůčcích postupovala dopředu a pak nahlédla pod kapotu auta.
A tam se něco pohnulo a Belle v tu chvíli srdce vynechalo jeden úder a jen tiše pozorovala tu postavu, jak si to k ní míří.
-----------------------------------POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ------------------------------------
Autor: Lenusilka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek 50x a stále poprvé - 3. kapitola:
Ahoj, už mi to pozdě večer, po půlnoci, nemyslí, ale čtenářky nahoře mají pravdu, zmatená kapitola! Nic moc nechápu. Doufám, že v příští kapitole napravíš škody (uvedeš důvody, co se vlastně vůbec stalo, totalně nebírám-sen, blázinec, halucinace?) nebo bude lepší, když přepíšeš tuhle kapitolu, protože z dobrého nápadu jsi udělala průměrnou povídku a k tomu ještě okopíroovaný název od filmu.
Upřímně? Tahle povídka nemá halvu a patu!
Prolog byl fajn a i pěknej, tam jsem to chápala. V první kapitole mi nehrálo to kde zratila pamět, ale ještě dobrý! Ve druhý to samý, ale tahle kapitola? Co to má znamenat? Jak vdaná? A jak to, že je chvilí ve Forks a pak ve Pheonixu??
Jediný, co by mi to vše vysvětlilo by bylo, kdyby byla Bella v blázinci! A to by se mi moc nelíbilo
už som normálne popletena ale inac je to skvela kapitola rychle dalsi
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!