Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » 50x a stále poprvé - Epilog

25.10.2012 (19:30) • Lenusilka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2496×

Rocky Mountains nebyla moc velká hora, ale s překrásným jezírkem a cvrlikajícími ptáčky to bylo ideální místo pro odpočinek a šplhání. Vysoká hora čněla až do nebe a na konci měla přes léto a podzim mírný a bílý povlak sněhu. Pro horolezectví či jenom pěší turistiku byla skvělá, protože nebyla příkrá a nebezpečná.

Kalendář zrovna oznamoval konec prázdnin a všichni turisté se líně vraceli domů, jako kdyby snad tohle klidné místečko nechtěli opustit, až na jednu postavu, která se udýchaně škrábala nahoru na vrcholek.

I když se schylovalo ke konci lenošení, odpočívání a opalování, sluníčko nehorázně pálilo, zatímco mírný větřík všechno zchlazoval svým vánkem. Bylo tak dvacet sedm stupňů Celsia ve stínu, ale to tomu turistovi vůbec nevadilo.

Už z dálky šlo poznat, že se jednalo o dívku světlé pleti, tmavě hnědých vlasů a že byla štíhlá. Z blízka bychom rozeznali čokoládově hnědé oči, obličej do srdcovitého tvaru a široké čelo. Na sobě měla šusťákovou soupravu černé barvy s modrými proužky. Na zádech velký hnědý batoh, ve kterém měla uložené pití, jídlo a různé další věci, mobil nebyl výjimkou.

Jmenovala se Isabella Swanová a protože si potřebovala utřídit své myšlenky, tak jela sem. Do Rocky Mountains.

Dívka vylezla nahoru a udýchaně pozorovala okolní svět. Na rozdíl od ní byl veselý a šťastný. Otevřela batoh, pořádně se napila, pak to dala zpátky, odložila batoh a zavřela své oči. Nechtěla na nic myslet, prostě jenom utéct od všeho zlého, co se jí stalo. Pořád nemohla uvěřit tomu, že se na ni Jacob vykašlal.

Stále měla ve vzpomínkách, jak se proháněli po La Push, jejich úžasná dobrodružství a hlavně ty nejskvělejší polibky na světě, po kterých cítili chuť toho druhého ještě pěkně dlouho. A teď to bylo všechno pryč. Belle se do očí nahrnuly slzy a ona udělala pár kroků směrem k okraji skály.

Cítila nehoráznou bolest, jako kdyby ji už někdy někdo jiný dal kopačky a jako kdyby si na to zrovna teď vzpomněla. A pak to přišlo, z ničeho nic. Udeřilo to nečekaně a prudce a na mysl jí přišla vzpomínka, jak se s ní loučí Edward. Byla zmatená, ale přitom i bezmocná a zraněná jako nějaké bezbranné zvířátko. Nechápala, co udělala špatně, že se s ní všichni loučí. Že si ani nezaslouží krásnou a dlouhotrvající lásku či přátelství.

Naklonila se, otevřela oči a otřásla se. Byla to výška, ale pro jednou už nechtěla být lakomá. Už ji tenhle život nebavil. Nadechla se a postavila se na špičky. Vítr jí připadal krutý a slunce nemilosrdné. Zaváhala. V tu chvíli se jí ale zamotala hlava a padala dolů. Teda měla, ale někdo pevně chytl její ruku. Stisk byl studený a silný a ona se na toho „zachránce“ chtěla podívat. Jak se jen opovažuje! pomyslela si naštvaně a už chtěla Edwarda sprdnout, když se zarazila.

Ten, kdo ji držel, nebyl Edward, ale někdo jiný. Měl světle hnědé, skoro až do blond vlasy, červené oči a tvář nebezpečného lovce. Is měla pocit, že už ho odněkud zná, ale nemohla si vzpomenout. A jeho stisk byl čím dál tím pevnější a pevnější.

„Pusť!“ sykla Bella naštvaně. Upír se jenom zasmál a hrozivě se k ní sklonil.

„Ty asi nevíš, s kým máš tu čest, co?!“ zavrčel a Bella se mírně zachvěla.

Vypadalo to, jako kdyby Bella přemýšlela, co mu na to říct, ale místo toho vyčkávala. Když upír trochu povolil jeho sevření, vyvlékla se mu a začala utíkat. Moc daleko se ale nedostala. Ten chlap jí zatarasil všechny únikové východy, a tak se rozeběhla k okraji.

Bella strachy vyjekla, protože se jí smekla noha a ona padala dolů z útesu. Než se tahle událost stala, odněkud z lesa vyrazili vlci a Jamese, připraveného ke skoku na Bell, roztrhali.

Takže tohle je konec? Konečně očekávaný konec. Sbohem, Jacobe, asi jsi byl skvělým manželem a v hloubi své duše jsem tě určitě milovala, tak jako tebe, Edwarde, jen nevím, proč jsme nemohli být spolu. Charlie a Reneé, byli jste skvělí rodiče, naučili jste mě toho hodně, jen jste mě neudělali silnou, abych tohle zvládla a nepřipadala si tak sama. Ještě jednou sbohem.

V divoké vodě se ozvalo tiché žbluňk a divoká voda stáhla tělo dolů. Nebojovalo, nemělo už sílu na další marný boj, a tak jen nechalo, aby šlo ke dnu jako velký kámen. Pak ale na poslední chvíli zabrala, párkrát mohutně kopla a panicky rozhazovala ruce kolem, ale bylo už pozdě. Plíce se jí naplnily vodou a srdce několikrát slabě zatlouklo a pak byl konec. Tělo, které rychle chladlo díky studené jarní vodě, leželo bezvládně na dně oceánu a rybky se chodily dívat, co jim to tam přibylo.

Ozvalo se další šplouchnutí, tentokrát o něco větší, někdo se ponořil a hmátl po Belle, kterou se někdo snažil dostat ven. Byl to Jacob, který bojoval ze všech sil proti silné vodě, aby ji dostal ven z moře. Věděl, že tady je každá minuta drahá, a tak zatnul zuby a s vypětím všech svých sil se přes ně dostal a položil její bezvládné tělo na pláž.

Zadýchaně se zvedl a snažil se Bells zachránit. Dával jí umělé dýchání, masáž srdce, ale nic nepomáhalo. Stekla mu slza, nejdřív jedna a pak druhá. Byla to jeho chyba, nesmí zemřít.

„Bells, vstávej, no tak, prosím…“ začal jí čím dál tím zuřivěji a rychleji pomáhat, až ho museli od ní odtrhnout a on skončil v rukách jeho milované.

„Už je pozdě, Jacobe, je mrtvá…“ Nemohl tomu uvěřit, nechtěl, kdyby ji jen neupustil, kdyby se neotiskl, tak by tu ještě byla.

„Ne to není možné, zkuste to ještě, určitě je ještě živá, musí být…“ Sam se zatvářil smutně a pak zavrtěl hlavou.

„Je mi líto…“ Jake se začal chvět, až se změnil ve vlka a utekl do lesa, daleko od nich, daleko od ní…

***

Už to nadále nebyla jen noční můra. Černý zástup k nám postupoval skrz ledovou mlhu, rozvířenou jejich kroky.

Trhání. Praskání. Bolest.

Kusy mě se tříštily, praskaly, trhaly na části…

Další temnota.

Když se bolest vrátila, tentokrát křičely kolem mě hlasy.

Cítila jsem, jak jsem sklouzávala dolů – nebylo nic, co by mě zadrželo…

^{Citováno z knihy Rozbřesk, S. Meyerová, 19. kapitola}

„Ne!“ vykřikla jsem a prudce otevřela oči. Zmateně jsem zamrkala. Bylo až neuvěřitelné, jak jsem všechno perfektně viděla, i ten mírně se vířící prach v rohu. Můj mozek se rozjel na rychlé obrátky a divoce jsem se koukala po místnosti. Po chvilce mi došlo, že jsem v Edwardově ložnici, a zachvátila mě panika.

„Edwarde?“ zavolala jsem nejistě a s mírným vyděšením. Po chvilce se otevřely dveře a uvnitř nich se objevil on. Byl zmatený, ale když viděl, že jsem vzhůru, nejistě se usmál. Vyskočila jsem z postele, mírně jsem zavrávorala a pak ho objala. Ztuhnul, ale po chvilce mě taky objal a pak políbil.

V mozku se mi rychlostí blesku ukazovaly různé obrázky. Vzpomínka na setkání s Victorií, Jakeova přeměna na vlka, Edwardova žádost o mou ruku, svatba, líbánky na ostrově Esme a následné zjištění, že jsem těhotná, a končilo to porodem. Jestli jsem to všechno správně pochopila, tak to nebylo nic víc než hloupý a strašidelný sen, který skončil katastrofou.

Nikdy nedopustím, aby se to stalo, nikdy… To já, Isabella Marie Swanová – Cullenová, slibuji…

---KONEC---

Autor: Lenusilka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 50x a stále poprvé - Epilog: