Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » About her - bonus

xD Bez komentáře :D

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

About her - bonusAbout her měla být původně jednorázovka z Edwardova pohledu. O tom, jak se vrátí po svém odchodu do Forks a zjistí, že je Bella mrtvá. Vlastně to jsou jen jeho myšlenky a celé to vypráví Belle. Na konci zjistíte při jaké příležitosti. Doufám, že Vám způsobím alespoň menší depresi. Vaše Tezz

05.07.2010 (10:30) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1284×

 

Cítil jsem ji velmi jasně, každý milimetr mého hrdla volal o pomoc. Ale já si tu bolest užíval, jestli se to tak dá nazvat. Chtěl jsem ještě více bolesti, ještě více fyzického utrpení.
Byl to nějaký způsob osobního pokání, odčinění toho největšího hříchu, který jsem kdy spáchal, nebo to byla jen připomínka toho prvního dne, co jsem tě potkal? Sám jsem nevěděl, neznal jsem odpověd' na svoji otázku.
Více než fyzickou nebo psychickou bolest jsem cítil nenávist. Nenávist na všechno a na všechny, ale hlavně na sebe. Na to, že jsem si vůbec dovolil být v tvojí blízkosti. Jak moc sobecký jsem byl a teď za to pikám. Za všechny své hříchy, za všechny omyly a chyby, co jsem udělal.
Bylo by tak jednoduché zabít se. Dokázal bych to i sám, jen zapálit hranici a pomalu v ní hořet. A právě to jsem nemohl udělat, protože tak jednoduché by to bylo. A já už nesmím mít nic jednoduché. Celou svou existenci musím trpět, i když tím nic neodčiním, nic nezměním a ani nenapravím.
Tak moc jsem toužil tě znovu spatřit. Jen na chvíli, na malý okamžik se podívat, jak se ti daří. Jestli nejsi smutná, nemocná, jak ti to jde ve škole, nebo jestli jsi otevřela své srdce někomu jinému.
Podíval bych se a pak bych zmizel, nikdy by jsi se nedozvěděla,  že jsem porušil svůj slib. Tenkrát jsem běžel rychle. S každým uběnutým kilometrem, jako by se moje srdce víc a víc probouzelo k životu. Věděl jsem, že mě od tebe, od tvé lásky, od mého jediného domova, dělí už jen hodiny a pak minuty, které se změní na vteřiny. Sice jsem ztratil cestu svého bytí, ale neztratil jsem cestu domů, cestu k tobě.
Doběhl jsem před tvůj dům. Tvůj náklaďáček stál na obrubníku, zatímco auto tvého otce na příjezdové cestě. Tak, jak to bylo vždycky. Neslyšel jsem žádné myšlenky, to mě udivilo. Ale nezdržoval jsem se detaily.
Vyhoupl jsem se do okna a otevřel jsem jej. A jako když jsem se tam vkrádal první den, i tenkrát okno hlučně zavrzalo. Všechno vypadalo stejně, ustlaná postel, různé drobnosti jsi měla na nočním stolku a stejně tak i na tom pracovním. Ale tvá vůně tam nebyla.
Nechápal jsem to, všechno bylo tak, jako bys ráno odešla někam ven a večer by ses měla zase vrátit.Unavená po náročném dni by jsi ulehla do peřin a zanedlouho bys šeptala ze spaní mé jméno.
Prohledal jsem pokoj a následně i celý zbytek domu. Opět jsem nechápal...
Bundu jsi měla pověšenou na věšáku, boty dané u botníku a klíčky od auta byly položené na stolku. V obývacím pokoji nebyly žádné fotky nebo dopisy, které by jsi mohla poslat Charliemu z nového domova nebo vysoké školy.
Ale pak jsem uviděl něco, co se může zdát tak směšně neškodné. Obyčejné papíry v deskách s modrým proužkem. Nevinně vykukovaly z šuplíku, ale nic na nich nebylo nevinného, kromě tvého jména, které bylo napsáno hned na vrchu toho dlouhého spisu.
Přejel jsem jej očima... Nevím, co jsem v tu chvíli udělal. Moje smysly byly otupělé, byl jsem jako opilec, co hledá trhliny ve svém vidění...
Ty věty jsem si pročítal neustále dokola a nemohl uvěřit tomu, co čtu. Padl jsem na kolena a křičel, křičel jsem bolestí a nenávistí k sobě samému.
Opustil jsem tě... Svou ženu, která pod svým srdcem nosila naše dítě a mou vinou o něj přišla. Kdybych neodešel, byla bys neustále se mnou a nic takového by se nestalo. A pak... Zavřeli tě mezi čtyři stěny jako nějaké zvířátko, protože už jsi nechtěla být na tomto světě, ale chtěla jsi za naší holčičkou, za naší nenarozenou dcerou.
A za několik měsíců se ti tvé přání vyplnilo. Proč... Proč jsi musela zemřít tak příšernou smrtí? Zemřela jsi jako – jako upír! Tvoje tělo pohltily plameny a ty jsi se změnila na popel. Nemohla jsi mít ani právoplatný pohřeb...
Kdyby Alice neviděla moje rozhodnutí, už bych tu nebyl. Tenkrát vzala Jaspera a vydala se za mnou, zabránit mi v mém rozhodnutí. Nechtěl jsem ji poslouchat, nechtěl jsem s ní mít nic společného. Dávala mi soucit a lásku, a stejně tak i Jasper. Ale to jsem si já nezasloužil. Vůbec nic z toho, co by mi mohlo pomoct, co by mě mohlo utěšit nebo ulevit mému svědomí. Tohle už není pro mě, a stejně tak i ty...
Všechno jsem udělal špatně. Každý nádech, nedokázal jsem tě ani správně držet za ruku, každý můj krok byl chybný. Kdybych ti tak mohl říct vše, po čem by jsi toužila. Kdybych tak mohl být vším, co potřebuješ.
Jen s tebou jsem se cítil jako obyčejný muž, který má duši a srdce a věřil v osud. Věřil jsem v to, že mi dva k sobě patříme. Když jsem byl s tebou, byl jsem nezastavitelný jako gravitace. Volně jsem padal, miloval tě a přitom si neuvědomoval, že tě pomalu zabíjím. Stahoval jsem tě ke dnu a byl jako plevel, co se vmísil mezi zdravou zahradu růží a postupně ji pošpinil, zničil a přivedl k záhubě.
Když by jsi šla doprava, měl jsem zahnout doleva. Zastavit se, když by jsi vyšla vpřed. Ale já nemohl. Nemůžu ani doufat, že sním, protože je mi z toho pocitu na nic, na umření. Z pocitu, že nenávidím sám sebe a nenávidím se tak moc, že si ani nechci dopřát smrt...
Hladovým po tvém dotyku, po tvém polibku a čas běží tak moc pomalu a já potřebuji tvou lásku.
Byla jsi pro mě jediná. A vždycky jí budeš.
Dříve jsem kreslil čáry na mapě přes řeky a státy. Byla to jen vzdálenost od místa, kde jsi byla ty, ale ve skutečnosti jsem viděl jen konec prstu. Dotýkal jsem se míst, kde bych mohl najít tvou tvář a můj prst se vzdaloval od toho temného místa.
A ted'...
Přes ty nekonečné míle daleko od tebe, ležím u tvého hrobu na studené zemi a modlím se, aby mě něco zvedlo a odneslo do tvé teplé náruče...


Cítil jsem ji velmi jasně, každý milimetr mého hrdla volal o pomoc. Ale já si tu bolest užíval, jestli se to tak dá nazvat. Chtěl jsem ještě více bolesti, ještě více fyzického utrpení.

Byl to nějaký způsob osobního pokání, odčinění toho největšího hříchu, který jsem kdy spáchal, nebo to byla jen připomínka toho prvního dne, co jsem tě potkal? Sám jsem nevěděl, neznal jsem odpověd' na svoji otázku. 
Více než fyzickou nebo psychickou bolest jsem cítil nenávist. Nenávist na všechno a na všechny, ale hlavně na sebe. Na to, že jsem si vůbec dovolil být v tvojí blízkosti. Jak moc sobecký jsem byl a teď za to pykám. Za všechny své hříchy, za všechny omyly a chyby, co jsem udělal.

Bylo by tak jednoduché zabít se. Dokázal bych to i sám, jen zapálit hranici a pomalu v ní hořet. A právě to jsem nemohl udělat, protože tak jednoduché by to bylo. A já už nesmím mít nic jednoduché. Celou svou existenci musím trpět, i když tím nic neodčiním, nic nezměním a ani nenapravím.

Tak moc jsem toužil tě znovu spatřit. Jen na chvíli, na malý okamžik se podívat, jak se ti daří. Jestli nejsi smutná, nemocná, jak ti to jde ve škole, nebo jestli jsi otevřela své srdce někomu jinému. 
Podíval bych se a pak bych zmizel, nikdy by jsi se nedozvěděla,  že jsem porušil svůj slib. Tenkrát jsem běžel rychle. S každým uběnutým kilometrem, jako by se moje srdce víc a víc probouzelo k životu. Věděl jsem, že mě od tebe, od tvé lásky, od mého jediného domova, dělí už jen hodiny a pak minuty, které se změní na vteřiny. Sice jsem ztratil cestu svého bytí, ale neztratil jsem cestu domů, cestu k tobě.

Doběhl jsem před tvůj dům. Tvůj náklaďáček stál na obrubníku, zatímco auto tvého otce na příjezdové cestě. Tak, jak to bylo vždycky. Neslyšel jsem žádné myšlenky, to mě udivilo. Ale nezdržoval jsem se detaily. 
Vyhoupl jsem se do okna a otevřel jsem jej. A jako když jsem se tam vkrádal první den, i tenkrát okno hlučně zavrzalo. Všechno vypadalo stejně, ustlaná postel, různé drobnosti jsi měla na nočním stolku a stejně tak i na tom pracovním. Ale tvá vůně tam nebyla.

Nechápal jsem to, všechno bylo tak, jako bys ráno odešla někam ven a večer by ses měla zase vrátit.Unavená po náročném dni by jsi ulehla do peřin a zanedlouho bys šeptala ze spaní mé jméno. 
Prohledal jsem pokoj a následně i celý zbytek domu. Opět jsem nechápal... 
Bundu jsi měla pověšenou na věšáku, boty dané u botníku a klíčky od auta byly položené na stolku. V obývacím pokoji nebyly žádné fotky nebo dopisy, které by jsi mohla poslat Charliemu z nového domova nebo vysoké školy.

Ale pak jsem uviděl něco, co se může zdát tak směšně neškodné. Obyčejné papíry v deskách s modrým proužkem. Nevinně vykukovaly z šuplíku, ale nic na nich nebylo nevinného, kromě tvého jména, které bylo napsáno hned na vrchu toho dlouhého spisu.

Přejel jsem jej očima... Nevím, co jsem v tu chvíli udělal. Moje smysly byly otupělé, byl jsem jako opilec, co hledá trhliny ve svém vidění...

Ty věty jsem si pročítal neustále dokola a nemohl uvěřit tomu, co čtu. Padl jsem na kolena a křičel, křičel jsem bolestí a nenávistí k sobě samému. Opustil jsem tě... Svou ženu, která pod svým srdcem nosila naše dítě a mou vinou o něj přišla. Kdybych neodešel, byla bys neustále se mnou a nic takového by se nestalo. A pak... Zavřeli tě mezi čtyři stěny jako nějaké zvířátko, protože už jsi nechtěla být na tomto světě, ale chtěla jsi za naší holčičkou, za naší nenarozenou dcerou. A za několik měsíců se ti tvé přání vyplnilo. Proč... Proč jsi musela zemřít tak příšernou smrtí? Zemřela jsi jako – jako upír! Tvoje tělo pohltily plameny a ty jsi se změnila na popel. Nemohla jsi mít ani právoplatný pohřeb...

Kdyby Alice neviděla moje rozhodnutí, už bych tu nebyl. Tenkrát vzala Jaspera a vydala se za mnou, zabránit mi v mém rozhodnutí. Nechtěl jsem ji poslouchat, nechtěl jsem s ní mít nic společného. Dávala mi soucit a lásku, a stejně tak i Jasper. Ale to jsem si já nezasloužil. Vůbec nic z toho, co by mi mohlo pomoct, co by mě mohlo utěšit nebo ulevit mému svědomí. Tohle už není pro mě, a stejně tak i ty...

Všechno jsem udělal špatně. Každý nádech, nedokázal jsem tě ani správně držet za ruku, každý můj krok byl chybný. Kdybych ti tak mohl říct vše, po čem by jsi toužila. Kdybych tak mohl být vším, co potřebuješ. 
Jen s tebou jsem se cítil jako obyčejný muž, který má duši a srdce a věřil v osud. Věřil jsem v to, že mi dva k sobě patříme. Když jsem byl s tebou, byl jsem nezastavitelný jako gravitace. Volně jsem padal, miloval tě a přitom si neuvědomoval, že tě pomalu zabíjím. Stahoval jsem tě ke dnu a byl jako plevel, co se vmísil mezi zdravou zahradu růží a postupně ji pošpinil, zničil a přivedl k záhubě.

Když by jsi šla doprava, měl jsem zahnout doleva. Zastavit se, když by jsi vyšla vpřed. Ale já nemohl. Nemůžu ani doufat, že sním, protože je mi z toho pocitu na nic, na umření. Z pocitu, že nenávidím sám sebe a nenávidím se tak moc, že si ani nechci dopřát smrt...
Hladovým po tvém dotyku, po tvém polibku a čas běží tak moc pomalu a já potřebuji tvou lásku. Byla jsi pro mě jediná. A vždycky jí budeš.

Dříve jsem kreslil čáry na mapě přes řeky a státy. Byla to jen vzdálenost od místa, kde jsi byla ty, ale ve skutečnosti jsem viděl jen konec prstu. Dotýkal jsem se míst, kde bych mohl najít tvou tvář a můj prst se vzdaloval od toho temného místa.

A ted'...

Přes ty nekonečné míle daleko od tebe, ležím u tvého hrobu na studené zemi a modlím se, aby mě něco zvedlo a odneslo do tvé teplé náruče...

 

 

 

Poznámka: Když armáda novorozených zmasakrovala celé La Push, podpálila ho, aby zakryla stopy. Proto si všichni myslí, že Bella se všemi uhořela. Jinak díl se odehrává pár měsíců po útoku Victorie.

 

Shrnutí

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek About her - bonus:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře