Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » After live 13. kapitola

06.04.2010 (16:00) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6182×

13. kapitola - Jednej tak, abys byl šťastný, ne abys ses šťastným jen zdál.

Pomalým krokem jsem se vydala k nim, ale nedokázala jsem se udržet a rozběhla jsme se a Victorie vedle mě taky. Skočila jsem hned do první napřažené náruče.

„Ach, co tu děláte?“ smála jsem se.

„No to víš… byli jsme tu poblíž…“ šeptal mi Demetri do ucha.

„Jo to určitě… jestli jsou čtyři hodiny cesty kousek,“ usmíval se Alec. Taky jsem ho objala, on mě na oplátku políbil do vlasů. Chtěla jsem obejmou také Felixe, ale tam bylo obsazeno mou sestřičkou. A v momentální situaci jsem je nechtěla rušit. Jen jsem se ještě více rozesmála. Tak tohle se opravdu povedlo.

„Co vás tedy zavedlo do těchto končin?“ usmála jsem se. Demetri si mě přitáhl k sobě a objal mě kolem pasu.

„No to víš, když nejsi doma ty, někdo tu práci vykonávat musí.“ Ušklíbl se na mě.

„Nějací novorození?“ zeptala jsem se, se zájmem.

„Tak nějak, ale nepřišli jsme se sem bavit o práci. Jak se máte? A kde he Jane a Nessie?“ Teď ve mně hrklo. Podívala jsem se přes parkoviště a narazila na zmatené pohledy Cullenových. Demetri se podíval stejným směrem a zalapal po dechu. I když vzduch nepotřeboval, asi to udělal pro efekt. Znovu jsem se ušklíbla.

„Měli bychom jít někam jinam, tady je moc zvědavých uší,“ řekla jsem to tak, aby to ti v zadu moc dobře slyšeli.

„Bojíš se jich? Ublížili ti nějak?“ zavrčel z ničeho nic Felix.

„Takže už vnímáš jo?“ Přešla jsem k němu a objala ho, „chyběli jsme mi… nám všem,“ dodala jsem, když jsem si všimla, jak se Victorie zatvářila.

„Taky jste nám chyběli, hlavně tvému otci. Je tam teď strašná nuda,“ řekl Alec, ale nespouštěl pohled s Cullenů.

„Nedívej se tak na ně, nemají to rádi,“ zasmála se Victorie a zaplula zpět do Felixovy náruče.

„Opravdu? A co by nám tak udělali?“ šeptl Alec.

„Alecu prosím, nechte je byt, nestojím o zbytečné hádky…“ On se na mě otočil a omluvně se na mě usmál.

„Promiň sestřičko, ale ten Edward je tak podobný…“

„Alecu ticho!“ okřikla jsem ho, „opravdu tu není dobré místo na tenhle rozhovor.“ Ještě jsem hodila jeden poplašený pohled po Edwardovi a vydala se k našemu autu.

„Sejdeme se u nás?“ zeptala jsem se.

„No my mysleli, že vás uneseme k nám domů. Máme soukromé letadlo. Můžete si udělat prázdniny… teď je ve Volteře nádherně…“ ozval se Demetri. Podívala jsem se na Victorii a kolečka v mé hlavě začala šrotovat. Tohle zní opravdu dobře. Ale odjet teď? Když se tu objevil Edward a ostatní? Nechci už utíkat. Ale já přece neutíkám, jen jedu na menší dovolenou. Jak se vrátím, pořád tu budou…

„Tak dobře…“ rezignovala jsem. Těmhle se opravdu dá podlehnou velmi snadno.

Já a Victorie jsme nasedli do našeho auta a vyjeli jsme za mojí holčičkou si sbalit pár věcí a hurá do Itálie.

Pohled Edward

„Alice co se to s ni stalo?“ šeptal jsem a sledoval ji jak se přehrabuje v jídle. V hlavě mi hučelo z podivného ticha. Byl jsem na pokraji sil, dokázal jsem i představit cokoliv, ale moji Bellu s Victorií? Tohle na mě bylo moc. Proč nemohla žít normálně? Copak nepochopila to co jsem jí říkal?

„Edwarde, kdybych to věděla, myslíš že bych ti to neřekla?“ zavrčela na mě. Chápu její naštvání. To my jsme měli být s ní a ne ona. Ta malá bestie. Co to s naší Bellou udělala? Tak strašně moc se změnila.

„Ale copak sestřičko, nějaká špatná nálada.“ Slyšel jsem Victorii.

„Za to ty se perfektně bavíš,“ ani nevzhlédla a dál se rýpala v jídle. Taky jsem si povzdechl. Copak tak snadno uvěřila mé lži? Copak nechápe, že jsem ji opustil kvůli tomu, že ji tak strašně miluji? Že jsem pro ní chtěl jen to nejlepší?

„No to víš, já už jsem taková.“ Tiše jsem zavrčel a ucítil jsem něčí ruku na rameni.

„Edwarde, nech toho! Tím, že na ni budeš vrčet, nikomu nepomůžeš,“ řekl Jasper a rameno mi pořádně stiskl.

Viděla jsem jak se Bella zvedla a bez jediného pohledu opustila místnost, s Victorii v patách. Taky jsme se zvedl a následoval jsem je. Ani jsem si nevšiml, že ostatní mě tiše následují.

„Co chceš dělat, Edwarde? To my jsme ji opustili… můžeme si za to sami…“ Říkala to tak smířeně, až mě to bodlo v mém mrtvém srdci.  Kde je ta má otupělost, která tu byla nedávno? Prč jsem to vlastně udělal? Jsem opravdu takový sobec? To odporné ticho v mé hlavě mě dokonalé ničí. Najednou je tam tolik mých vlastních myšlenek. Nemůžu je odsunou stranou a zaměřit se na něco jiného.

Někdo mě zatahal za rukáv.

„Edwarde, copak nevnímáš?“ zmateně jsem se podíval na Rose a pak jsem se podíval na tu podivnou skupinku upírů.

Bella se s nimi objímala a vypadala opravdu šťastně. Na rozdíl ode mě, v mém nitru to bublalo. Co tu chtějí! Co má Bella společného s Volturiovými. Ještě jsem v životě neviděl, aby byli tak přátelští. A co Victorie? Vypadá to, že k nim taky patří! A dost důvěrně.

„Ach, co tu děláte?“ smála se Bella. Ona se smála a při tom objímala Demetriho? On ji něco šeptal do ucha a pak se k rozhovoru přidal i Alec.

„Myslíte, že je jednou z gardy? Že by opravdu odešla do Voltery? Dobrovolně?“ skoro vzlykala Alice. Jasper ji konejšivě chytl kolem ramen. Já jen zatřepal hlavou. Tak moc otázek a žádná odpověď. Chtěl jsem jít za ní, ale chytili mě něčí silné paže.

„Emmette…“ zavrčel jsem na něj, „pust mě, chci si s ní jen promluvit…“

„Neblázni… jsou tam Volturiovi… chceš je vyprovokovat,“ syčel mi do ucha. Trochu jsem se uvolnil.

„No to víš, když nejsi doma ty, někdo tu práci vykonávat musí,“ říkal Demetri. Myslím, že po téhle větě si můžeme být jistí, že patří do gardy. Naše Bella je jednou z Volturiu a kočkuje se s jejich největšími esy. Zatřepal jsem hlavou, abych si tuhle situaci vymazal z hlavy. Určitě sním, je to jen jeden dlouhý sen. Ale upíři nedokážou spát, takže ani snít. S bolestným výrazem jsem se na ni znovu podíval.

„Nějací novorození?“ zeptala se, se zájmem.

„Tak nějak, ale nepřišli jsme se sem bavit o práci. Jak se máte? A kde he Jane a Nessie?“

„Nessie? Kdo je Nessie?“ šeptla Rose.

„Měli bychom jít někam jinam, tady je moc zvědavých uší,“ řekla dost hlasitě, asi si chtěla být jistá, že ji uslyšíme.

„Bojíš se jich? Ublížili ti nějak?“ zavrčel Felix a odlepil se od Victorie.

„Takže už vnímáš jo?“ Přešla k němu a objala ho, „chyběli jsme mi… nám všem,“ dodala.

„Taky jste nám chyběli, hlavně tvému otci. Je tam teď strašná nuda,“ řekl Alec, ale nespouštěl pohled z nás. Emmett už mě nedržel a teď jsem to musel být já a Jasper, kdo jsme ho přidržovali.

„Nedívej se tak na ně, nemají to rádi,“ zasmála se Victorie. Tiše jsem zavrčel. Já ji tak nemůžu vystát. Vzala nám Bellu… naší Bellu!

„Opravdu? A co by nám tak udělali?“ šeptl Alec, ale přesto jsem ho slyšel a ostatní taky.

„Alecu prosím, nechte je byt, nestojím o zbytečné hádky…“ On se na ni otočil a omluvně se na ni usmál.

„Promiň sestřičko, ale ten Edward je tak podobný…“

„Alecu ticho!“ okřikla ho, „opravdu tu není dobré místo na tenhle rozhovor.“ Poplašeně se na mě podívala.

„Sejdeme se u nás?“ zeptala se jich. Celá naše rodinu tu jen stála a sledovala jak ti parchanti, odvádějí naší Bell… mou Bells.

„Jsem takový pokrytecký hajzl!“ zavrčel jsem a chvíli na to jsem cítil něčí ruce okolo ramen. Alice.

„No my mysleli, že vás uneseme k nám domů. Máme soukromé letadlo. Můžete si udělat prázdniny… teď je ve Volteře nádherně…“ ozval se Demetri. Teď chce odjet? Proč? To s námi nechce mít nic společného? Jsme její rodina… rodina co jo zradila… rodina, která jí měla chránit a neudělala to!

„Tak dobře…“ Zůstal jsem tam stát jako opařený a myšlenky mnou proudili jako splašené. Jestli teď odjede, už ji nikdy nemusím vidět. Nemůžu ji to dovolit… to přece nejde…

„Jedeme taky,“ řekl jsem tiše.

„Co-cože?“ ostatní se na mě otočili.

„Co se tak na mě díváte… přece kvůli mně je teď jednou… jednou z nich a proto si ji přivedeme zpět. Stačí když se dozvíme co ji do Voltery přivedlo… Aro nám určitě pomůže… už kvůli Carlislově přátelství…“ Pořád se na mě jen dívali a asi nechápali, co se zrovna chystám udělat.

„Jedu s vámi nebo bez vás!“ řekl jsem a vydal jsem se ke svému autu.

„My jedeme taky!“ zase se vydali za mnou. Pousmál jsem se a pak jsme společně odjeli… za Bellou… pro Bellu!

Tak je tu předposlední kapitolka.

Snad se Vám bude líbit.

Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek After live 13. kapitola: