Po celá staletí zde jsou miliony lidí na celém světě okouzleni láskou. Ale co je to vlastně láska? Někdo definuje lásku jako vzájemnou sympatii, citovou blízkost. Pro některé je to spíše nepřenosná zkušenost, kterou si musí každý zažít sám. Láska je neuchopitelná, je bláznivá a pro každého znamená něco jiného, proto je tak krásná...
29.04.2010 (19:30) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 7821×
Epilog
„Zlatíčko, nemusíš se bát, jen ti někoho představím,“ usmála jsem se na svého andílka. Ona se na mě dívala s mírně poplašeným výrazem. Pak mi položila ruku na tvář a poslala mi obrázek Cullenu.
„Ano přesně ty.“ Otočila se na ně a já viděla, jak nás Edward propaluje pohledem. Začala jsem být nervózní. Nečekala jsem, že se pravdu o malé dozví takhle brzy. Ale vím, že v hlouby své duše jsem v to možná doufala. Možná bych měla být sama na sebe naštvaná, ale zatím to tak není. Já jsem ho nikdy nenáviděla, jen jsem se cítila ublížená a hlavně sama.
Byla jsem sotva dva metry od něj. Podívala jsem se do jeho karamelových očí a viděla v nich tolik bolesti. Postavila jsem malou na zem, ale pořád ji držela za ruku.
„Já…“ Na chvíli jsem sklopila zrak. Nevěděla jsem, co mám říct, vždyť jsem z něj před chvílí chtěla vymlátit duši a teď tu stojím s jeho dcerou po boku. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se po ostatních. Alice stala kousek za Edwardem a napjatě mě sledovala, tak samo i Esmé a Carlisle. Jasper a Emmett stáli za svými polovičkami a vykuleně sledovali Renesmee. Jediná Rose se tvářila tak nějak ublíženě, ale při tom snad i zahanbeně. Nechápala jsem ji. Pak můj zrak zase spočinul na Edwardovi.
„Edwarde, chci ti představit tvou dceru Renesmee,“ řekla jsem a dívala se do jeho udiveného obličeje. Kdybych tak teď mohla číst myšlenky. Viděla jsem, jak sebou Rose cukla a Esmé se dokonce rozvzlykala. Ale já se znovu musela podívat do těch dokonalých karamelových očí.
„Bells… Já-já netušil jsem… Já…“ Malá Renesmee k němu přišla, ale pořád se mě přidržovala a tím mě táhla sebou. Pak jsem viděla, jak se ho dotkla a tím mu řekla prosté ahoj. Edward se sehnul a zadíval se jí do jejich oříškových očí. Malá se k němu ještě více přiblížila a položila mu celou dlaň na obličej.
Viděla jsem ty obrazy stejně jak on a začalo mě to trochu děsit.
Viděla jsem sama sebe, jak ležím na bílé posteli a vedle mě stojí Aro a mírně se nademnou naklání. Mé srdce sotva bije. Pak se vzpomínka mění a já vcházím do pokoje a první věc co udělám je, že malou obejmu a pak jí líčím příhody ze dne. Další vzpomínka byla jak jsem tady přivedla Victorii jak si malou podivně prohlížela a jak pochopila čí je to dítě. A pak tu byla ještě jedna, malá byla sama v pokoji a všimla si mých dokladů položených na stole. Pomalu k nim přešla a otevřela je. Chvíli se v nich přehrabovala, až narazila na jednu omšelou fotku. Byla to jedna z fotek Edwarda a mě. Nikdy jsem nevěděla, že ji našla. Mírně jsem se rozechvěla. Takže to věděla? Nebo aspoň tušila? Je stejně chystá jako její otec…
Z ničeho nic ji Edward k sobě přitiskl a malá vesele vypískla. Pak se podíval na mě a já pod jeho pohledem roztála.
Pomalu vstal a přešel i s malou ke mně. Pak se lehce dotkl mé ruky a následně mi přejel rukou po tváři. Přivřela jsem oči a snažila se všechno vytěsnit z hlavy. Udělala jsem jeden váhavý krok dopředu a mě objali jeho teplé ruce. Bylo to tak dokonalé… Lehce jsem se usmála.
„Bello?“ ozvalo se za námi. Já jen vykoukla z poza Edwarda a usmála jsem se na Alice.
„Můžeme si promluvit?“ přikývla jsem.
„A můžu…“ podívala se na Renesmee v našem náručí. Znovu jsem se usmála. Přešli jsme k ostatním a pak kolovala malá z náruče do náruče. A já mohla byt šťastná, našla jsem svou ztracenou rodinu, a když to tak vezmu nic lepšího, jsem si nemohla přát. Moje… Tedy naše holčička měla teď dohromady tři rodiny. Jednu ve Volteře, jednu ve Forks a jednu u Cullenů.
***
Věděla jsem, že každý z nás udělal nějakou chybu a následně se s ní poučil. Ale teď skoro další dva roky po setkání ve Volteře si nemám na co stěžovat. Všichni společně bydlíme v jednom domě a každý den je úžasný.
Ale když jsem řekla všichni, není to úplná pravda. Victorie zůstala po boku Felixe a Jane se rozhodla taky zůstat ve Volteře. Ale pořád jsem společně v kontaktu. A docela dost často se navštěvujeme.
A potom, že nekonečno je nudné? Ale v našem případě to není pravda, už jen kvůli Emmetovým vtípkům… Nekonečného přemlouvání Alice o nákupy, a nebo o všechny ztřeštěnosti, co naše malá dokáže…
Láska je magická moc, jež křísí věci mrtvé, věci, jež se zdály býti mrtvými, věci, jichž jako by už ani nebylo.
Láska v manželství a rodičovství je teprve láskou v její celistvosti.
Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek After live Epilog:
waaauuu... paráda to je tvoje druhá povídka co čtu a jsem z toho nadšená!!!
Tahle povídka je moc moc moc a mooooooooooc supr!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!