Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Agentka (13)

26.12.2011 (21:15) • Veronixika • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1472×

„Teď zmizte!“ zavolala jsem na všechny, upíry i lidi. Ovšem nikdo se k tomu neměl. Světlovlasý upír, vypadající celkem mile, udělal krok ke mně.

„Rád vás poznávám, Ag, i když za trochu nepříjemné situace, jsem Carlisle,“ řekl. Vypadal sice důvěryhodně, ale je to upír, tedy ten, komu se nedá nikdy věřit.

„Já vás poznávám nerada, Carlisle.“ Jeho jméno jsem vyřkla s opovržením, ale ho to nepřekvapilo.

„A tohle je moje rodina, Esme, Alice, Jasper, Edward, Emmett a Rosalie,“ říkal dále, jako by si myslel, že mě to zajímá. Vzhledem k tomu, že můj výraz jasně svědčil o opaku, jsem nechápala, proč mi to vykládá.

„No a...?“ zeptala jsem se dosti neslušně.

„Přišli jsme v míru, nechceme nikomu z vás ublížit. A doufáme, že se váš názor na nás změní,“ dopověděl. On si snad myslí, že je - stejně jako ti ustrašení psi - nechám, ať si dělají, co chtějí, ať zabíjejí, kohokoli chtějí.

„Super, já jsem vánoční víla a přišla jsem vám oznámit, že Santa Claus neví, co byste si přáli, tak ať mu pošlete dopis na pól,“ odpověděla jsem ironicky. Ovšem nikdo z nich na mou ironii nereagoval. Jen jsem uslyšela od té blondýny pár narážek na můj outfit, ovšem přitom ta Barbie ani neotevřela pusu.

„Byli bychom rádi, kdybychom mohli všechno v míru vyřešit,“ dodal ještě Carlisle.

„A ostatní mluvit neumí, nebo co? Myslím, že řeč jsem vám nevzala,“ řekla jsem, prostě jsem nedokázala mluvit s upíry jinak než urážlivě. Už vidím, jak budeme společně kamarádky. To bude tak skvělé! Už se těším až já, Rose, Bella a Ag vyrazíme do obchodu! promluvila elfka.

„Hej, já se s vámi kamarádíčkovat nehodlám a už vůbec nehodlám chodit po obchodech s bandou upírů!“ řekla jsem ostře na adresu dané elfky. Vždyť já nic neřekla. Počkat, jak mi může číst myšlenky? Edwarde, ona má stejnou schopnost jako ty, jak je to možné? divila se Alice.

„Aha, takže takhle to je, ty čteš myšlenky, jo?“ zeptala jsem se upíra, který mi byl představen jako Edward. „Tedy, promiň, četl jsi myšlenky,“ zasmála jsem se tomu, jak jsem mu ukradla jeho schopnosti. „A copak máš za schopnost ty, elfe?“ zeptala jsem se se zájmem, najednou jsem měla chuť se dozvědět více o těch podivných upírech.

„Cože? Počkat, jak to, že čteš myšlenky, a jak to, že jsi použila u Edwardovy schopnosti minulý čas?“ divila se Alice.

„Nechcete to probrat někde v klidu? Belle už je zima!“ řekl naštvaně Edward. Otočila jsem se na Bellu. Ona se opravdu klepala jako osika.

„Dobře,“ řekla jsem a pak mě ti podivní tvorové nějak donutili k tomu, abychom si u Charlieho doma popovídali. Nebo spíše, nechtělo se mi jít do jejich upírského sídla.

Jen co jsme dorazili do domu Charlieho, upozornila jsem tu bandu upírských potvor, že jakmile se dotknou Charlieho nebo Belly, tak že jsou mrtví, a pak Charlie a Bella zmizeli nahoře. Ovšem Charlie se brzy vrátil. Bellu nejspíše zavřel v jejím pokoji, napadlo mě hned.

„Takže, co děláte tady ve Forks a proč jste s vaší existencí otravovali zrovna Bellu?“ vypálila jsem. Carlisle se chopil slova, jak jsem očekávala.

„Ve Forks bydlíme už dlouhou dobu, nejspíše to bude už skoro sto let,“ odpověděl na první otázku.

„A já Bellu miluji,“ dopověděl Edward odpověď na druhou otázku, ale při této větě jsem vyprskla smíchy.

„Upír a milovat člověka?“ zeptala jsem se, ale pak jsem se přestala smát. Vzpomněla jsem si na tu noc v lese. Když mě Charlie našel.

„Ano, a netvrď, že je to nemyslitelné.“ Esme poprvé promluvila, jako by o mně věděla úplně vše. To je blbost, nemůžu ho milovat. Je to hloupost.

„Ehm... No, a jak jste přinutili vlky, aby vás nezabili?“ Tahle otázka mě napadla hned. Možná proto, že jsem chtěla mít něco, čím bych ponížila Billyho.

„Ag, Billyho z toho vynech,“ řekl Charlie.

„On už je v tom zamotanej tak jako tak, pitomé vlčisko. Může si za to sám. Nepamatuješ, že se mě pokusil ještě před chvílí zabít?“ připomněla jsem trochu ostřejším hlasem Charliemu.

„Je to smlouva, kterou jsme uzavřeli s jejich předky, oni nás nevyzradí lidem, když my nekousneme člověka,“ řekl Carlisle.

„Ha, a jak se tedy krmíte?“ zeptala jsem se zvědavě. A přitom pochybovačně.

„Jak se krmíš ty?“ opáčila Rose. Ráda bych se zbavila té hnusné žluté.

„Zvířecí krví,“ odpověděl Carlisle a Rose si nevšímal.

„A proto máte žluté oči?“ reagovala jsem na Rosaliinu myšlenku.

„Ano.“

„Hm... Zajímavé,“ řekla jsem zamyšleně.

„A odpovíš nám také ty na naše otázky?“ zeptal se Edward. Chvíli jsem si jej měřila pohledem a pak jsem kývla.

„Kdo jsi?“ zeptal se hned.

Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Agentka (13):