Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alecovo rozhodnutí - 11. kapitola

21.04.2013 (13:45) • petruss11 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1377×

Teď mám ale jiné starosti, Alec se musí setkat s Ress. Šla jsem tedy do jeho pokoje a málem zapomněla zaklepat. Po tichém dále jsem vešla. Vypadal, jako by ho zbytek světa nezajímal.

„Mám pro tebe překvapení,“ řekla jsem trochu hlasitěji, aby si vůbec všiml mé přítomnosti.

„Za A, proč tak řveš? A za B, nezajímá mě to!“

„Bude tě to zajímat,“ řekla jsem a svá slova potvrdila dávkou bolesti. Zkroušeně se na mě podíval, ale bez dalších protestů se vydal za mnou.

Běželi jsme lesem asi devět minut, protože se strašně loudal. Když jsme se konečně došourali na louku, jako by se z něj stal jiný člověk.

Když ji spatřil, jako by mu srdce začalo znovu bít. Pár sekund na ni jen němě zíral. Asi nemohl uvěřit, že je to ona. To už Ress nevydržela a padla mu kolem krku.

Po objetí se začali vášnivě líbat. A protože jsem nechtěla vidět pokračování, radši jsem se vypařila.

Když jsem dorazila domů, už mě v náručí drtil Eliot. To dítě má víc energie než Nessie s Alice dohromady. A to už je co říct.

„Tak co? Pusinkovali se strejda Alec a ta holka?“ V tu chvíli se na mě všichni z místnosti otočili a já se začala cítit jako u výslechu.

„Ano, zlatíčko. Za chvíli tu určitě budou.“

„Kdo je to? Já myslela, že Alec už holku má,“ ozvala se mi Nessie v hlavě. Šibalsky jsem se na ni usmála, jako že jí to nepovím. Po této zprávě se zakabonila a pak si povzdechla.

To už ale do místnosti vcházely naše dvě hrdličky.

„Rodino, toto je Theresa Volturi, má snoubenka,“ představil Ress Alec.

„Ale spíš mi říkejte Ress, prosím.“ Po těchto větách se na sebe všichni bezradně dívali, čímž vznikla chvíle trapného ticha, kterou nakonec přerušila Esme.

„Vítám tě, já jsem Esme Cullen, Alecova matka.“ Ress se na nás trošičku udiveně podívala, ale nijak to nekomentovala. Po Esme se s Ress nakonec přivítali všichni a pak si ještě dlouho povídali.

Mě ale zajímalo něco jiného. Kde je sakra Seth? Nemohla jsem se dočkat, až ho znovu uvidím. Až se budu moct podívat do těch jeho veselých očí a políbit ho na horké rty.

Jako na zavolanou se objevil ve dveřích. Ress se nakrčila do bojovné pozice a chtěla na něj skočit. Co nejrychleji jsem se dostala před Setha a políbila ho.

Ress na nás jen vyjeveně koukala. Ano, já velká – a hlavně bývalá – Jane Volturi se tu líbám s naším úhlavním nepřítelem – měničem.

„C-co? Jane! První stvoříš nesmrtelné dítě a teď se tady muckáš s měničem?! To už je trochu moc, nemyslíš? Klidně si porušuj všechna volterrská pravidla, ale sama víš, že se to dozví. Aro mi to přečte v mysli.“

Takhle rozzuřenou jsem ji snad ještě nikdy neviděla. Vlastně jsem ji nikdy rozzuřenou neviděla. Ale v jednom měla pravdu. Aro se to dozví. Na to jsem nikdy nepomyslela. Ach, jak jsem hloupá.

„Zádný Alo mi nemůze nic udelat. Ze ne, Jane?“ ptal se náš malý rozumbrada.

„Neboj se, nikdo ti neublíží. To ti slibuji,“ ujistila ho Rosalie.

„Ale mamí, s tebou si ted nepovidam,“ odbyl ji Eliot.

„Ano, nikdo ti neublíží. Nikomu nikdo neublíží. Já jsem stvořila nesmrtelné dítě, já přebírám zodpovědnost a trest.“ Po mých slovech se všichni odmlčeli. Nikdo tomu asi nemohl uvěřit.

„Nenechám tě v tom. Moc s tvým rozhodnutím nesouhlasím, ale jsi má sestra a já tě nenechám jen tak umřít.“

„Jane, miluji tě. Nikdo ti neublíží. Pouze přes mou mrtvolu,“ řekl Seth a zezadu mě objal. V jeho náručí jsem se cítila v bezpečí jako nikdy. Už nevím, co bych si bez něj počala.

Lásku k životu nepotřebuješ, dokud ji nezkusíš, říkával vždy Marcus. Ze začátku jsem se tomu smála a nakonec to vždy s úsměvem přecházela. Už chápu, jak těžké je pro něj žít bez Didyme. Ani já bych si život bez Setha nedokázala představit.

Ach, Marcus mi pomalu začíná chybět, byl pro mě něco jako otec. Asi bych se za ním měla někdy přijít podívat a zjistit, zda mu taky chybíme.

Pohled Aleca

Ach Ress, už je tady skoro dva měsíce, takže bude muset za chvíli jít. Za celou dobu jsem se s ní snažil strávit co nejvíce času. Vidím, jak i za tu krátkou dobu stačila přirůst Esme k srdci. Dokonce si myslím, že už i ona si oblíbila Eliota.

Nechci, aby odešla. Chci, aby tu zůstala se mnou. Navždy. Hodně přemýšlím, že bych odešel s ní. Jane už mě nepotřebuje. Má Setha a je vidět, že s ním je šťastná.

„Ress?“ ptal jsem se jí, když jsem seděl na posteli a ona mi v klíně.

„Hm?“

„Myslíš, že bych se mohl do Volterry vrátit s tebou? Že by mě Aro přijal zpět?“ Po této zprávě se napřímila a zadívala se mi do očí.

„Proč? Ani nevíš, co bych dala za svobodu, kterou teď máš.“

„Mně nezáleží, jestli budu na svobodě, nebo ve vězení. Jestli na zvířecí či lidské krvi. Hlavně abych byl s tebou.“

„Promiň, ale nemůžu ti to udělat. Nemůžu tě připravit o svobodu. O štěstí,“ řekla. Pohladil jsem ji po tváři a políbil do vlasů.

„Jak jsem ti říkal, je mi jedno, jestli na svobodě, nebo ne. A o štěstí mě připravíš, jen když odejdeš beze mě.“

„A co Jane?“

„Odešel jsem od tebe kvůli ní a ona díky mně našla lásku. Vím tedy, že ji zde mohu ponechat s čistým svědomím.“

„Tak jo. Stejně bych to bez tebe nedokázala,“ řekla a na důkaz lásky mě políbila.

+++

Už nastal den, kdy budeme muset odejít. Teď to také budu muset oznámit ostatním.

„Moc se mi to tu líbilo. Máte nádhernou rodinu i dům. Děkuji za vlídné přijetí a jen s těžkým srdcem odcházím,“ řekla Ress a šla čekat před dům.

„Omlouvám se všem, ale také odcházím. Myslím, že pochopíte, že bez lásky se nedá žít. Esme, jsi ta nejvíce milující žena, kterou jsem kdy potkal, a vím, že tě můj odchod velice raní. Carlisle, obdivuji tě pro tvou sebekontrolu a to, že jsi nás dokázal přijmout. Nikdy ti to nebudu schopen oplatit. Edwarde, Bello, máte dar. Máte překrásnou dceru a to je dar, který vám závidím. Postarejte se o ni. Je to ten největší dar, co kdy kdo dostal.

Jacobe, ty se, prosím, postarej o Setha. Pokud se mu něco stane, má sestra by se sesypala a už nikdo by ji nikdy neposkládal. Rose, Emmette, jste pro Eliota ti nejlepší rodiče, co si mohl kdy představit. A Eliote, ty je nezlob. Alice, děkuji, že jste nás nezabili. Pouze díky tvé vizi. Oba jste mi s Japerem byli dokonalými sourozenci. Sethe, doteď jsem se staral o Jane já. Vyrostli jsme spolu. Přežili jsme společně Volterru. Teď ji předávám do tvých rukou. Věřím, že se o ni postaráš.

A nakonec Jane. Jsi moje malá sestřička. Miluji tě. Až donedávna jsi byla nejdůležitější žena v mém životě. Teď jsi jedna ze dvou, ale pamatuj, kdykoli budeš potřebovat, stačí zavolat a já ti přijdu na pomoc. Navždy, sestřičko,“ řekl jsem a objal ji.

Pak jsem kývnul na ostatní a vyběhl za Ress. Teď již není cesty zpět. Co mě ale čeká ve Volteře? To asi nic příjemného nebude.

Je mi jedno, jestli mě budou mučit, jestli mě zabijí. Hlavně musí nechat Ress naživu. A to mám díky Caiovi zaručené. Když bude poblíž, nikdo Ress neublíží.

Tak v počítači mám Alecovo rozhodnutí dopsané a teď mi už jen čeká na schválení. Teď máte předposlední šanci se mě na něco zeptat. Doufám, že se příště ozvete, jak se vám kapitolovka líbila.

Petruss11

Autor: petruss11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alecovo rozhodnutí - 11. kapitola: