Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alecovo rozhodnutí - 6. kapitola

12.02.2013 (18:30) • petruss11 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1787×

O tři dny později

Cesta nám šla o dost rychleji, než jsem očekával, takže bychom mohli ke Cullenovým dorazit už zítra v poledne, ale měli bychom tam dorazit a vypadat trochu k světu, protože teď jsme vypadali strašně. Jak já, tak Jane. Ona měla ve vlasech mořskou havěť a větvičky. Její oblečení bylo potrhané a špinavé, sebe jsem sice v zrcadle neviděl, ale musel jsem vypadat podobně.

Měli jsme docela štěstí, protože jsme cestou narazili na velké a čisté jezero v horách. Oba jsme se svlékli a vlezli do krásně studené vody, smyli jsme ze sebe všechnu špínu a pak pokračovali dál.

V nejbližším městě jsme si koupili nové oblečení a ručníky, protože jsme pořád byli trochu mokří. Všichni na nás koukali s otevřenou pusou. Aby ne, vždyť jsme byli dvě dvanáctileté děti, které z kapes vytahovaly velkou sumu v hotovosti, a kupovaly si jen oblečení, další zajímavosti musely být asi naše oči – celé zlaté, to ještě nikdo neviděl.

Po tomto vystoupení jsme se převlékli a vyrazili za Cullenovými. Čím blíž jsme byli, tím jsem měl větší strach.

Pohled Alice

Zrovna jsem si prohlížela jeden módní časopis, když jsem dostala další vizi. Viděla jsem Volturiovy, nebo spíše jen Aleca a Jane. I když i oni byli až moc. Oba se k nám řítili. Zvláštní je jen to, co měli na sobě. Neměli žádné pláště, ale normální oblečení.

Další zvláštností byly jejich oči. Oba je měli zlaté, ale přece by se nedali na zvířecí krev, to Volturiovi nedělají. Co to mělo znamenat? No, to je vlastně jedno, měli bychom povolat vlky, abychom se s nimi poradili.

Měla jsem asi dost dlouhou vizi, protože když jsem se vrátila zase do přítomnosti, Jasper mě držel okolo pasu a hladil po zádech a Edward se na mě vyděšeně díval.

„Co to mělo znamenat?!“ začal na mě křičet Edward, i když jsem nic neudělala, pak začal i jemně vrčet a nakonec už jsem ho neviděla vůbec, protože si přede mě stoupl Jasper, odhodlaný mě chránit.

To už do obýváku přiběhli i ostatní členové rodiny včetně Jacoba a Renesmee.

„Co se tady, sakra, děje?“ zeptala se Esmé, která naše hádky přímo nesnášela, hlavně když jsme jí zdemolovali nějakou část domu.

„Mami, uklidni se, prosím,“ začala jsem opatrně na Esmé, ale to ani nebylo potřeba, protože už u ní stál Carlisle a utěšoval ji.

„Edwarde, já za tu vizi nemůžu. Měl bys být rád, že se objevila, alespoň máme šanci se připravit.“

„Nechtěli byste se s námi trochu podělit?“ Tentokrát to byl Emmett.

„Ano, promiň. Měla jsem vizi, ve které k nám přicházeli Jane a Alec, ale nebyli to přesně oni. Neměli na sobě kápě a dokonce měli zlaté oči. Stejně si ale myslím, že bychom měli povolat vlky, aby nás když tak bylo více. Všichni přece víme, jak jsou oba silní,“ zakončila jsem svou řeč a všichni na mě buď překvapeně, nebo vyděšeně zírali. Jako první po dlouhé chvíli ticha promluvil Carlisle.

„Myslím, že bychom měli navštívit vlky, o to se postarají Bella, Edward, Jacob a Nessie. Na zavolání našich přátel nemáme čas, takže to budeme muset zvládnout sami. Já, Esmé, Rose a Emmett půjdeme cvičit a já vám prozradím, jak porazit Jane. Alice a Jasper zůstanou zde a Alice se bude snažit o další vizi,“ řekl, tak se také stalo, a tak jsme po pár minutách s Jasperem byli v domě sami.

Normálně bychom už dávno zmizeli v ložnici, ale dnes jsme se jen uvelebili na gauči a já mu položila hlavu na prsa a snažila se o další vizi, a když to nešlo, snažila jsem se alespoň pořádně probrat tu svou předchozí.

Nevěděla jsem, co přesně znamená, ani po dvou hodinách a to mě pomalu začínalo dohánět k šílenství. Jasper asi nějak vycítil mé pocity a snažil se mě uklidnit, ale moc mu to nešlo. Přesně jsem věděla, co by mě teď uklidnilo a on to ze mě nejspíš nějak vycítil a začal mě okamžitě líbat.

Z místa vedle něj jsem se přesunula na něj a on vůbec neprotestoval, když mě odnášel do pokoje, přišla vize. Byla to jedna z nejdivnějších vizí, co jsem kdy měla.

Seděla jsem na zahradě a vedle mě seděl Jasper, před námi seděla Jane a něco horlivě kreslila, kolem pasu ji objímal Seth, znenadání se u nás objevil i Alec, objal Jane, pak mě a nakonec políbil mně neznámou upírku, po chvíli k nám přišla Esmé a tiše zašeptala:

„Děti, večeře.“ Jako na povel se zvedl Seth a hnal se nadšeně do kuchyně, za ním se s kyselým výrazem zvedla Jane a následovala ho.

Pak vize skončila. Musela jsem se rozhlédnout, čekala jsem, že skončím v posteli a Jasper bude buď pode mnou, nebo spíše nade mnou, ale místo toho jsem ležela v obýváku a hlavu měla položenou v Jasperově klíně. Když viděl, že už jsem se vzpamatovala, opatrně se mě zeptal:

„Lásko, co jsi viděla?“

„No… já… ty jsi tam byl a… a taky Alec a Jane a Seth,“ začala jsem ze sebe vypouštět neurovnané myšlenky.

„Zpomal, nadechni se a ještě jednou pomalu,“ snažil se mě uklidnit, zatímco já si rovnala myšlenky. Teď by se mi tady hodil Edward, sice jsem dobrý řečník, ale on je lepší. Po chvíli jsem se to pokusila vysvětlit znovu.

„V mé vizi jsme byli my dva a seděli jsme na zahradě, před námi seděla Jane a něco kreslila, vedle ní seděl Seth a objímal ji, nakonec se tam objevil Alec, objal Jane, pak mě a nakonec políbil neznámou upírku.“ Nakonec jsem mu to celé převyprávěla a on se tvářil ještě nechápavěji než předtím.

Po pár minutách přemýšlení prohlásil:

„Pojďme za Carlislem.“ Tak jsme se zvedli a šli.

Carlisle zrovna dával rady Esmé, jak se postavit Jane, když si nás všiml. V jeho obličeji se zobrazila vlna štěstí, asi si myslel, že neseme dobré zprávy. Když jsem mu ale povídku dovyprávěla, zatvářil se smutně a zamyšleně. To bylo poprvé, co jsem viděla, že by Carlisle neznal odpověď.

Po pár minutách přemýšlení se usmál, takže našel odpověď, ta mě však zaskočila.

„Sice nevím pořádně, co to má znamenat, ale radši se dál připravujme. Od teď se s námi připravujete i vy dva,“ kývnul na mě a Jazze.

+++

Byl už večer, když se ostatní konečně vrátili od vlků. Všichni jsme se shromáždili v obýváku a začala rodinná rada.

Jako zástupce vlků zde byl přítomný Jacob, ale ten by tady byl stejně kvůli Nessie. Na radě se vše probralo, vlci s námi budou bojovat a to dokonce obě smečky, Carlisle bude dál všechny trénovat a vlci se k nám zítra ráno přidají. Nakonec jsme začali řešit mou vizi. Řešili jsme ji strašně dlouho, až najednou Nessie dostala nápad.

„Co když to má znamenat, že s námi chtějí Jane a Alec žít, že nám nechtějí ublížit?“ to byl docela zajímavý nápad, dost dlouho jsme ho řešili, až jsme rozhodli, že radši půjdeme bojovat, ale první si s nimi promluvíme. Po tomto rozhodnutí jsme poslali Nessie spát a já se odebrala s Jazzem do pokoje.

Tak doufám, že jsem vás tím pohledem Alice nezklamala. Na jakékoli nejasnosti se mě můžete zeptat. Také doufám, že se tady objeví nějaký ten komentář. :D

Petruss11

Autor: petruss11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alecovo rozhodnutí - 6. kapitola: