Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alecovo rozhodnutí - 8. kapitola

02.03.2013 (08:45) • petruss11 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1411×

Vraceli jsme se domů a Seth mě objal, byla jsem v sedmém nebi. Když zjistil, že mi jeho doteky nevadí, přitiskl se ke mně ještě více a spokojeně jsme kráčeli do domu.

+++

Přišli jsme do domu a hned se nás ujala Esme. Ukázala nám celý dům a potom dva pokoje, které měly asi být pro nás.

Vybrala jsem si černý pokoj s rudou postelí a obrovským oknem, Alec si pro změnu vzal bílý pokoj se zelenou postelí. Oba dva byly nádherné a chválili jsme je Esme ještě hodně dlouho.

Uvelebila jsem se na posteli a kdoví proč odpočívala, asi jsem si musela uspořádat myšlenky.

Z přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na dveře. Docela mě to překvapilo, protože ve Volteře nikdo neklepal.

„Dále,“ zařvala jsem tak, že to musel slyšet celý dům, ještě k tomu dům plný upírů s výborným sluchem.

„Proč tak řveš?“ zeptal se mě Alec, vcházející do dveří.

„A odkdy ty klepeš?“ odpověděla jsem na otázku otázkou.

„Odpověděl bych od té doby, co zamykáš dveře, ale už nejsme ve Volteře a tady se asi klepe.“ To bylo dost chabé vysvětlení, ale pokynula jsem mu, aby šel dál.

Nakonec se uvelebil ve velkém křesle a já si sedla na postel naproti němu. Chvíli si mě prohlížel a pak začal.

„Víš, Jane, nemohl jsem si nevšimnout, co se děje mezi tebou a Sethem, víš já… já vám to přeji. Ale prosím, víš, jak těžké pro mě bylo odloučit se od Ress. Tak tě prosím, alespoň přede mnou nevypadejte tak zamilovaně.

Vím, že bych měl být rád, ale vy dva mi kdoví proč připomínáte mě a Ress a ona mi moc chybí.“ Tu poslední větu zašeptal tak, že jsem mu skoro nerozuměla, ale chápala jsem ho. Ztratit Setha by pro mě byla rána, a to ho znám teprve krátce.

„Neboj, před tebou se budeme držet zpátky a ty vždy budeš můj bratr, to se nikdy nezmění,“ řekla jsem s povzbudivým úsměvem a objala ho.

Docela dlouho jsme si ještě povídali, když mi na dveře zaklepala Esme.

„Zlatíčka, jak se vám tady líbí?“ zeptala se takovým, jak bych to vysvětlila, mateřským tónem.

„Máš to tady překrásné a je to tu mnohem lepší než ve Volteře, Esme,“ odpověděla jsem po pravdě.

„Děkuji za kompliment a klidně mi můžete říkat mami,“ pak se podívala na Aleca, „oba dva.“ Mamku už jsme neměli hodně dlouho, ale Esme vypadala, že to myslí vážně.

„Tak dobře, mami,“ zašeptala jsem skoro neslyšně. Po chvíli oba odešli a já si zase začala užívat samotu, ale ne na dlouho, na dveře znovu někdo zaťukal.

„Smím dovnitř, Jane?“ ptal se Seth.

„Ty vždycky.“ Pak, když vešel dovnitř, jsem na něm mohla oči nechat.

„Víš, Jane, co všechno vlci dokáží?“ Zakroutila jsem hlavou, a tak pokračoval.

„Neznamená to jen že se dokážeme měnit z člověka na vlka a obráceně. Má to mnoho dalších výhod a nevýhod, jednu ti však chci sdělit již teď. Vzpomínáš si, jak se Jacob zmínil o tom otisku?“ Ano, na něco takového jsem si pamatovala.

„No, to znamená něco jako když se upír zamiluje. Ale je to mnohem silnější.“

Takže on se do mě otiskl? To je úžasné, ale nesmím to na sobě nechat znát. Seth se uchechtl a políbil mě.

„Víš, další výhodou otisku je, že můžu číst tvoje myšlenky,“ šeptl, když se ode mě odtrhl, aby se mohl nadechnout.

„Hmm, teď už jo,“ zašeptala jsem mu do ucha a znovu ho políbila. Do toho polibku jsem dala všechnu svou lásku. Nechtěla jsem se odtrhnout, ani když jsem zjistila, že mu dochází dech, nakonec mě musel odtrhnout on.

Zbytek noci jsem strávila se Sethem u mě v pokoji, tedy už spíše u nás. Hned ráno, co jsem sešla dolů, si mě a Aleca zavolal Carlisle, že si s námi chce popovídat.

„Víte, poměrně by mě zajímalo, co se stalo v době mé nepřítomnosti ve Volteře -“ začal, ale já ho přerušila.

„No, po tvém odchodu to tam dost posmutnělo, nikdo už se nevěnoval rozšiřování našich darů a Marcus nám tě trochu nahradil.“ Snažila jsem se to co nejvíce zestručnit a nejmenovat při tom Ress.

„A já si našel dívku,“ dodal tiše Alec.

„To je krásné, kde je tvá vyvolená?“ ptala se od dveří Esme.

„Ona musela zůstat ve Volteře. Je totiž nevlastní dcerou Caia, který naši lásku neschvaloval, a tak jsme s Jane byli donuceni odejít,“ vysoukal ze sebe Alec. Jak můžu být šťastná, když on trpí? Povzbudivě jsem ho objala, ale vymanil se mi.

„Jane, Alec si vybral družku stejně jako ty druha. Máš právo být se Sethem šťastná,“ řekl Edward, který se zjevil v místnosti.

„Děkuji, Edwarde, ale já nemohu být nikdy plně šťastná, když Alec není.“

„Můžeš a budeš, můj smutek nesmí bránit v tvém štěstí. Já Ress ještě uvidím, i kdybych měl čekat celou věčnost, a ty se kvůli mně nesmíš trápit, sestřičko.“ Co to, sakra, Alec dělá? On tady potřebuje utěšovat, ne já!

„Vraťme se, prosím, k předešlé konverzaci a k předešlému počtu upírů v místnosti,“ řekl přísně Carlisle. Když všichni odešli, pokračoval.

„Alecu, u tebe bych chtěl rozvinout schopnost vytvářet tvou mlhu celým tělem, nejen rukama.

A u tebe, Jane, bych chtěl rozvinout schopnost způsobovat bolest více upírům. Sejdeme se ve dvě odpoledne na nedaleké louce. Na té, na které jsme se setkali předevčírem. Mezitím zkuste jít lovit zvěř.“

Po rozloučení se Sethem jsem se vydala s Esme, Alice, Bellou a Alecem lovit. Zakousla jsem nejbližší srnu, co jsem našla. Chutnala odporně, tak jsem zkusila nějakého masožravce. Ten medvěd nebyl tak špatný, pomalu jsem si na tu zvířecí krev začala zvykat. Ta zvěř nebyla ani tak špatná, jak se ve Volteře tradovalo.

Po lovu jsem se musela jít vysprchovat, protože jsem byla celá od chlupů, krve a bahna.

Nechala jsem na sebe vodu volně stékat a přemýšlela jsem, co se stalo za těch pár dní. Vyloučení z Volterry bylo to nejlepší, co se mi kdy stalo. Kdybych neodešla, nikdy bych nepotkala lásku své existence, nikdy bychom nepotkali Cullenovy a nikdy bychom nezjistili, jaké to je nezabíjet.

Dnes a v dalších týdnech zdokonalím své schopnosti a nakonec se pomstím Arovi za to, že mě vyloučil.

Po sprše jsem se usušila a pozastavila jsem se nad svým vzhledem. Se žlutýma očima mi to docela slušelo, ale nebyla jsem to já. Připadala jsem si prázdně plná.

Ta zvěř byla bez příchuti, bez zápachu. Prostě mi nechutnala.

V pokoji už na mě čekala rovnou dvě milá překvapení. První byl dopis od Alice, kde a kdy mám být, aby byl Carlisle spokojený. A druhé byl člověk držící onen vzkaz. Na mé posteli seděl Seth a měl na sobě jen džíny.

„Ahoj, krásná upírko.“

„Dobrý den, nádherný vlku.“ Přešla jsem k němu a políbila ho. Po pár sekundách už jsem ležela na posteli pod ním. Začal mi svlékat tričko a já mu svlékala pro změnu kalhoty.

Když už jsme oba jen ve spodním prádle klečeli na posteli, zazvonil mi mobil. Měla jsem chuť zabít toho člověka, který mi volal. Tiše jsem zavrčela, ale zvedla to.

„Jane, už je čas, jestli se hned nevydáš na louku, zítra nebudu mrtvá jen já, ale i ty,“ ozvala se Alice a dřív, než jsem stačila něco podotknout, zavěsila.

„Promiň, zlato, ale jestli teď nepůjdu, zítra už bych tu nemusela být,“ řekla jsem Sethovi se smíchem, políbila ho a zmizela za Carlislem a Alecem.

„Musím uznat, že jste tu přesně včas, a toho si cením. Teď pro vás mám překvapení, které jsme chystali celý den,“ začal Carlisle tajuplně a já se i trochu lekla. Vždy, když Aro měl proslov a říkal ho takovýmto způsobem, neznamenalo to nic dobrého.

To, co následovalo, mi vyrazilo dech. Emmett s Jasperem přivezli klec plnou medvědů, pum a jiných nebezpečných zvířat.

„Toto bude taková zkouška, Jane, ty se musíš naučit ubližovat více lidem najednou, a ty, Alecu, zase nechat proudit svou mlhu celým svým tělem,“ sdělil nám Carlisle.

„Dámy mají přednost,“ sdělil mi Alec a pokynul rukou ke kleci. Dost hnusně jsem se na něj podívala a v mysli si pomyslela: „To ti nedaruju, bratříčku.“ Edward se z toho začal válet smíchem po zemi, a tak jsem k němu poslala další myšlenku: „A ty jdeš na řadu hned po Alecovi.“ To mu sklaplo.

Vešla jsem do klece a první, co mě uhodilo do nosu, byl příšerný zápach hnijících zbytků slabých. Tady jsem si vzpomněla na heslo z Voterry - maso jsou slabí, jedí jen silní.

Nic dalšího jsem nestihla, protože na mě zaútočila první puma. Tu jsem srovnala svou schopností. Další dvě jsem odrazila díky výcviku ve Volteře a poslední díky rvačkám s Alecem. Pak, protože už se žádné zvíře nemělo k boji, jsem odešla a nechala Alecovi otevřené dveře.

Ze začátku si vedl dobře, ale pak na něj zaútočilo asi devět medvědů najednou. Po pár sekundách jsem ho ztratila z dohledu.

Jediné, co jsem si přála, bylo nějak odstranit ty medvědy, a ono se tak vážně stalo. Všichni medvědi se v bolestech skáceli na zem.

Všichni na mě vyjeveně koukali a mně pár minut trvalo, než mi došlo, co se stalo. To já přemohla ty medvědy a zachránila Aleca. Kdybych byla člověk, určitě bych se začala červenat.

Jasper, který znal mé pocity, na mě povzbudivě kývl a dokonce i Edward se povzbudivě pousmál.

Víc povzbuzování jsem už nesnesla, nebyla jsem na něj zvyklá. Musela jsem utéct. Běžela jsem lesem asi pět minut, když jsem ucítila krev. Výtečnou proudící krev. Lidskou.

Znovu se moc omlouvám za zpoždění předešlé kapitoly a doufám, že se tahle líbila. Chtěla bych ji věnovat Jasmínce a Roel. Moc oběma děkuji za dlouhodobou podporu.

Petruss11

Autor: petruss11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alecovo rozhodnutí - 8. kapitola: