Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rosbřesku -18.

07.06.2009 (16:14) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1652×

Aliciin pohled:

Nevím, co se stalo, ale najednou jsem byla v posteli a Jasper mě svíral ve svém náručí. Byla jsem tak šťastná, že se vrátil a že jsme konečně opět spolu. "Jaspere co se stalo?" a můj hlas byl ochraptělý. To bylo poprvé v životě, co můj hlas vydával takový skřekot. Jasper se na mne podíval tím svým sladkým pohledem a začal mne utěšovat, protože jsem byla velice rozrušená. Díval se na mne "Alice, andílku, víš, ty si mi omdlela v náručí." Řekl to velice jemně a klidně, aby mne nerozrušil, ale stejně to nepomohlo. "Cože, počkej, to to není možné, to prostě nejde to to to je snad zlý sen?" Podíval je na mě umučeným pohledem "Alice taky jsem si říkal, že se mi to zdá, ale nezdálo. Je to moje vina. To já jsem udělal největší hloupost na světě. Omylem jsem ti totiž poslal své emoce a ty to všechno způsobili." Dívala jsem se na něj a stále jsme tomu nemohla uvěřit. Tohle přeci není možné, vždyť jsem přeci upír a upíři neomdlévají. Nemají k tomu žádný důvod. Dost jsem nad tím přemýšlela, až mě z mého dumání probral Jasper. "Alice, netrap se s tím, Carlislie to určitě nějak vysvětlí. Určitě na něco přijdeme. Netrap se prosím. Ani nevíš, jak moc mě bolí, když se trápíš." Díval se na mě upřeným pohledem a utěšoval mě. Řekla bych, že mu to muselo dát hodně velkou práci, protože jsem byla opravdu hodně rozhozená, ale přesto to dokázal. Svíral mě ve svém náručí. Hladil mě po zádech a já vdechovala jeho vůni. V tu chvíli mi připadalo, že neexistuje nic jiného jen já a on. Líbal mě do vlasů a já byla jako v sedmém nebi. Bylo to, jako by po každém polibku do mě vlétl elektrický výboj, který se mi pokoušel znovu nahodit mé ledově mrtvé srdce. Bylo to poprvé po tak strašně dlouhé době, co mě takhle držel. Bylo to tak kouzelné. Pro nás se čas zastavil. Ani jsme nepotřebovali slova či Edwardův dar abychom nevěděli co si ten druhý myslí. Konečně po tak dlouhé době jsme byli opět jedno tělo a jedna duše. Jak ten čas nespravedlivě utíká. Ani jsme se nenadáli a byl nový den. Pro upíry to není nic zvláštního, jenomže já a Jasper nejsme ten typ, co své emoce dává okatě najevo. A tak když se ostatní vrátili, ihned jsme se od sebe odtáhli. Jazz mě ještě políbil na čelo a začali jsme uklízet to, co jsem tu za tu dobu, co tu nebyl, způsobila. Jen jsme se pustili do uklízení, přiběhl k nám do pokoje Emmett. "Mám vás!!!!" zařval štěstím bez sebe, ale úsměv mu hned zmrzl na tváři. "Jenom mi prosím vás neříkejte, že mezi vámi nic nebylo? To byste mě opravdu naštvali! To ne to ne to prostě není možné? Jakto?" "No, Emmette, na to se pokoušíme přijít i my dva, protože se stalo něco, co nám bude moct vysvětlit jedině Carlislie. A ani on nebude nejspíše znát odpověď." Odpověděl mu Jasper.

Jasperův pohled:

Strávil jsem tam s ní téměř celou noc a nad ránem konečně začala otevírat oči. Byl jsem tak šťastný z toho, že se konečně probírá, až to slovy nejde popsat. Celou noc než se probrala, jsem se na ni díval. Byla tak krásná a tak nevinná, ale zároveň jsem byl na sebe naštvaný a neustále jsem si na sebe házel vinu z toho, co se jí stalo. Otevřela oči. Dívala se na mne. "Jaspere co se stalo?" a její hlas byl tak slabý a ochraptělý. To bylo poprvé, kdy Alici zradil její vlastní hlas. I ona si všimla svého zvuku hlasu a byla z toho dost nešťastná a podrážděná. Podíval jsem se na ni pohledem ať si nedělá starosti a začal jsem ji utěšovat. Musel jsem s pravdou ven, jinak bych ji neuklidnil ani za sto let a to nežertuji. "Alice, andílku, víš, ty si mi omdlela v náručí." Snažil jsem se to říct velice ohleduplně a šetrně vzhledem k jejím absolutně rozhozeným emocím, ale nepomohlo to. "Cože, počkej, to to není možné, to prostě nejde to to to je snad zlý sen?" Tuhle reakci bych nečekal. No čekal, ale mnohem později. Už jsem se nemohl přetvařovat. "Alice taky jsem si říkal, že se mi to zdá, ale nezdálo. Je to moje vina. To já jsem udělal největší hloupost na světě. Omylem jsem ti totiž poslal své emoce a ty to všechno způsobili." Dívala se na mne tak krásně, i když si už nikdy v životě její pohled nezasloužím. Ublížil jsem jí. Jsem zrůda. Bylo na ní poznat, že jí to trápí. Už z jejích pohledů a nejen z nich. Potvrzovali to i její emoce. Dost mě to trápilo a bolelo, když jsem ji viděl takhle ustaranou. "Alice, netrap se s tím, Carlislie to určitě nějak vysvětlí. Určitě na něco přijdeme. Netrap se prosím. Ani nevíš, jak moc mě bolí, když se trápíš." Už mi to dávalo hodně práce ji uklidnit, ale přesto jsem si začínal být jejími emocemi jistější. Přitiskl jsem si ji k sobě blíže, abych si usnadnil práci a hladil jsem ji po zádech. Po té dlouhé době, co jsme byli bez sebe, jsem si ani neuvědomil, jak moc mi chybí její vůně. Líbal jsem jí do vlasů a měl jsem dojem, že se její srdce začíná znovu pohybovat. Dokonce se snad i pro nás čas zastavil. Už jsem její emoce začal úplně ovládat. Alice je jediná osoba na světě, které mohu ovládat její emoce. Jenomže co se týká času, tak jsme my dva doufali, že se zastavil, ale ani jsme se nenadáli a byl nový den. Už se začali všichni vracet do domu, což znamenalo jediné, konec šťastných chvilek s Alicí. Odtáhli jsme se od sebe. Políbil jsem ji ještě na čelo a pustili jsme se do úklidu našeho pokoje, který Alice proměnila k nepoznání. Sotva jsme začali uklízet, přiřítil se k nám do pokoje Emmett. "Mám vás!!!!" zařval štěstím bez sebe, ale úsměv mu hned zmrzl na tváři. "Jenom mi prosím vás neříkejte, že mezi vámi nic nebylo? To byste mě opravdu naštvali! To ne to ne to prostě není možné? Jakto?" "No, Emmette, na to se pokoušíme přijít i my dva, protože se stalo něco, co nám bude moct vysvětlit jedině Carlislie. A ani on nebude nejspíše znát odpověď." Odpověděl jsem mu na jeho otázku.

Aliciin a Jasperův pohled:

Oba dva jsme byly tak šťastni, že jsme konečně opět spolu. Avšak návrat neproběhl zrovna podle našich představ. Nebýt mého prokletého vidění, třeba by to vypadalo jinak.

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rosbřesku -18. :