Ahojky, no máte tu další příděl povídky a doufám že se vám bude líbit a že mě neukamenujete a předem se omlouvám za případné chybky.
30.05.2009 (17:30) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1648×
Aliciin pohled:
Otevřela jsem dveře od jeho šatníku a ucítila jsem jeho vůni, která tady byla tak intenzivní a nádherná, že kdybych byla člověk a měla ten dar cítit tuhle vůni, jako ji cítí upír, omdlela bych blahem. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vlezla jsem dovnitř a zavřela jsem za sebou dveře. Procházela jsem se mu po šatníku a přičichávala jsem ke každému zbytku jeho oblečení, které tu viselo a které si nezabalil do Denali. To bylo poprvé po tak dlouhé době, kdy mi bylo dobře. Byla jsem tak šťastná, že jsem mohla cítit alespoň jeho vůni, když nemůžu mít jeho. Najednou mě přepadl smutek a úzkost a oba tyto pocity se mi usadily tam, kde leželo mé věčně ledové srdce. Zabolelo mě to. Už jsem nechtěla cítit tuhle bolest a tak jsem si vzala do rukou jednu košili, která visela na ramínku a stáhla ji z něho. Držela jsem ji ve svých rukách. Přivoněla jsem k ní. Voněla tak krásně, že jsem si jí ani nevím, jak oblékla a sedla jsem si na zem do rohu šatníku, přitáhla jsem si kolena k bradě, semkla kolem nohou ruce a pohupovala jsem se dopředu a dozadu a přitom vdechovala tu nejkrásnější vůni na světě. Jeho vůni. Seděla jsem tam nejspíše několik hodin, protože jsem slyšela Bellu, která mě volala a hledala. Z toho jsem usoudila že Esme a Rosalie jeli na nákupy i s Nessie jak to měli na dnešek v plánu. Byla jsem v domě sama s Bellou, která mě hledala po celém domě a až po nějaké době zašla do mého pokoje. "Alice?" neozvala jsem se jí, jen jsem se z toho úleku postavila a jako v transu jsem si stoupla ke dveřím. "Alice?!" zavolala trochu hlasitěji Bella, v tu chvíli už jsem ji nemohla trápit a vylezla jsem z Jazzova šatníku. Když mě viděla, podívala se na mě, jakoby viděla ducha. V tu chvíli mi to došlo, byla jsem oblečená do Jazzovo košile. Ach jak hluboko jsem klesla, abych se přiblížila ke své osudové lásce.
Jasperův pohled:
Celou noc jsem na ni myslel. Celou noc jsem se užíral vinou. Až ráno mě z toho mého věčného přemýšlení vytrhl Edward. "Proboha Jaspere, jak dlouho se ještě budeš užírat vinou, že se Alici po tobě stýská? Kdo to má neustále poslouchat." "Tak mě ignoruj! Nevšímej si mě! Dej mi s tím svým věčně otravným čtením myšlenek už pokoj!!!" zařval jsem na něj trošku nepřiměřeně. Ale v tu chvíli jsem byl tak strašně podrážděný, že bych se na něj určitě vrhl, kdyby ovšem nevešel dovnitř Carlislie, "No tak hoši proč se tady zase hádáte jako by nestačilo, že se oba dva užíráte svědomím, které je v tuto dobu naprosto zbytečné!" "Promiň tati." Řekli jsme oba omluvně, a ač neradi jsme oba dva uznali, že má pravdu v tom věčném užírání. Ale ona mi tolik chyběla, a věděl jsem, jak moc beze mě trpí, že mi to prostě nedalo a musel jsem se tím užírat i nadále. Pak jsme opět vyrazily jako každý den na lov a já jsem alespoň přestal na svou lásku myslet. Ale jakmile jsem něco ulovil a věděl jsem, že mi to neuteče, myšlenky mi zase pluly jen k ní k mé jediné opravdové lásce.
Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Alice a jasper po Rozbřesku - 10.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!