Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rozbřesku - 13.

Přinesl jsi svačinku

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Alice a Jasper po Rozbřesku - 13.Ahojky, vím že jste všichni nadšeni new moon trailerem, což jsem i já, ale přesto bych vám sem chtěla přidat další část povídky, i když nevím jestli si ji přečtete, ale já doufám že ano. Předem se omlouvám za případné chybky

02.06.2009 (22:00) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1952×

Aliciin pohled:

Jak jsem časem a častým odposloucháváním, které se nyní stalo součástí mého života, zjistila, že už je to 16 dní, co odjeli. 16 dlouhých dní bez mé lásky. Připadalo mi to jako věčnost. Den co den jsem poslední dobou trávila v Jazzově šatníku. Neustále jsem na sobě měla jeho košili. A i když již dávno přestala mít jeho vůni, pořád jsem ji měla na sobě. V šatníku již mnoho jeho vůně nezbylo, poněvadž jsem se již do toho šatníku pomalu ale jistě začala zabydlovat. Košile sice již jeho vůni ztratila, ale stále tu ještě byla spousta jeho oblečení, které si nevzal do Denali. takže jsem se často uvelebila v křesle, zakryla jsem se nějakým jeho kabátem, sakem, či další košilí, ve které byl ještě nějaký ten zbytek jeho vůně, a ležela jsem tam celý den. Občas jsem z šatníku vylezla, ale bylo to jen proto, abych si mohla vzít nějaký jeho zápisek a začala ho už nejmíň po sté číst. Už jsem dokonce i odemkla dveře, ale kdykoliv někdo ke mně přišel, já v pokoji nebyla. Byla jsem zalezlá v jeho šatníku. Všechny si na to již zvykly, ale koho bych ve svém pokoji jako častého návštěvníka vůbec nečekala, potom všem co jsem ji neoprávněně vyčetla, byla Esme. Esme vždy přišla do mého pokoje a začala všechno vracet tak jak to mělo být. Nechápala jsem, jak sem ještě může chodit po tom všem, čím jsem jí ublížila. Asi před dvěma dny jsem výjimečně vylezla ze šatníku a Esme tam byla. Stála tam, rozpřáhla své ruce a objala mě. Nechápala jsem to, proč mě objímá, když jsem jí tolik musela ranit. "Ach Alice odpust mi jestli můžeš. Neměla jsem jim nic říkat. Neměla jsem na to právo. Mrzí mě to."nechápala jsem to. Proč tolik touží po tom, abych jí odpustila. Spíše by si to zasloužila ode mne. Odpověděla jsem jí "Esme nemám ti co odpouštět, ty si chtěla pro mě vždy jen to nejlepší a já se ti za to odvděčuji jen nadávkami a zraňuji tě svými výlevy to ty mi odpust." Objala mě ještě pevněji a pošeptala mi. "ty jsi moje malá holčička. Moje malá hodná dceruška, která občas musí vypustit trochu té páry. Chápu tvou bolest. I já to tu nemám lehké. Ale přesto všechno tě mám stále ráda Alice." Začala jsem jí z vděčnosti plakat v náručí bez slz. Najednou nevím proč, jsem se ocitla v Denali. Měla jsem vizi, byla tak krásná. V té vizi jsem viděla Jaspera, jak jde za Carlisliem a nejspíše si s ním chce o něčem promluvit. Usoudila jsem to z jeho výrazu, ale pak se vize náhle změnila. Byla jsem opět v té strašlivé místnosti. "Alice? Alice?! Slyšíš mě ještě nebo už si v té agónii až příliš ponořená." Zeptal se ten neznámý ale přesto krásný hlas. Uslyšela jsem chrčivou odpověď "Pomoc jde sem." A pak mě opět měla v moci šílená bolest hlavy.


Jasperův pohled:

Byl večer a já jsem chtěl zavolat mé malé Alici. Vzal jsem telefon do ruky a vytočil jsem číslo. Nikdo to nezvedl. Co se tam asi zase stalo? Doufám, že je Alice v pořádku a že nedostala nějaké to strašlivé vidění. Byl jsem z toho na nervy. A nejenom z toho. Opět jsme ten den byli bohužel na lovu, takže jsem pak musel opět celý večer, než jsem se rozhodl jí zavolat poslouchat Emmetta jak věčně básní o tom kolik grizly vlastně dostal. Měl jsem toho dost. A nejenom já. I Edward už byl z toho na nervy a ani se mu nedivím, protože to měl dvakrát tak horší, neboť si četl i jeho myšlenky. Lehl jsem si na postel a začal opět číst dopis od Alice. V tu chvíli ke mně přišel Edward, že je prý z Emmetta na nervy a nehodlá ho poslouchat a ať ho prý uklidním. A měl pravdu, jeho nervy byli na pochodu, poznal jsem to z jeho emocí. V tu chvíli mi začal vibrovat telefon v ruce. Zvedl jsem ho a z něj se ozvala Esme a zdála se mi dost skleslá. "Esme děje se něco?" zeptal jsem se klidným hlasem, aby mi řekla všechno, co měla na srdci, i když byla snad ještě nervóznější. Usoudil jsem, že se to tíká Alice. Rykl jsem Esme, že dám mobil do reproduktoru, aby to mohl slyšet i Edward. Dal jsem tedy telefon do reproduktoru, aby to mohl slyšet a případně mě mohl zastavit. A Esme začala mluvit. "Ach ahoj Edwarde, těžce se mi to říká chlapci. Ale jde o Bells a Alici."bylo mi jasné, jak se cítí a to tu ani nebyla, "Bella už začíná být dost nervózní a neustále vězní Nessie doma, aby nemohla být s Jakobem. Dokonce už ani netráví čas tolik u nás, ale ve vašem domku. A když k nám zavítá, zavře se buď v koupelně, nebo jde za Alicí a spolu tam pláčou." Bylo mi nanic a Edwardovi také. Ale oba jsme nechali Esme mluvit, i když jsme měli oba plnou hlavu otázek. "Edwarde, kdy se sem vrátíte, ať mohu Bells potěšit?" " Za tři dny Esme,"Odpověděl jí. Oddychla si. " A jak se má Alice?" Nedokázal jsem se nezeptat. "Ach Alice, no ta mě po našem velkém rozhovoru nechtěla ani vidět a začala na mě řvát. Byla jako šílená a dokonce se zamkla v pokoji." Nemohl jsem tomu uvěřit. To by přece moje malá Alice nedokázala, ale dle slov Esme to bylo víc a víc reálné. "Naštěstí svůj pokoj již odemkla a já jí tam uklízím, poněvadž již čas v pokoji moc netráví. Také jsme se usmířily, ale je to pro ni moc těžké." " A Esme mohu se tě zeptat, kde teď tráví svůj čas? Zase v mojí studovně?" Nedokázal jsem se nezeptat. "Och ne Jazzi je to bohužel mnohem horší. Nyní se nastěhovala i s některým tvým nábytkem ze studovny do tvého šatníku. Je na tom špatně." Byl jsem z toho zoufalý. Jenom ta představa byla strašlivá. Ale měl jsem ještě jednu otázku, na kterou jsem musel znát odpověď stůj, co stůj. "Esme neměla Alice v poslední době nějaké vidění?" "Ano to měla bohužel. Bylo to nejdříve klasické vidění, ale pak se náhle změnilo a ona zase byla v bolestech. Je mi to líto Jaspere." Edward se pak ještě ptal na Bellu, ale já byl duchem jinde. Myslel jsem na ni. Myslel jsem na svoji malinkou vílu, na svého anděla, na svou Alici.

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku - 13.:

 1
1. katedenali
27.01.2013 [12:06]

katedenali Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře