Ahojky, dávám vám sem další část povídky tak doufám že se vám bude líbit.
10.06.2009 (16:38) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1299×
Aliciin pohled:
Neustále jsme se drželi za ruce a vběhli do lesa. A protože je Jasper normálně v upíří rychlosti mnohem rychlejší, musel běžet podle mě. Zavětřila jsem srnku. Nic moc to tedy není, ale pořád lepší něco než nic. Podívala jsem se na Jazze a ten mě začal pomalu pouštět ruku, abych se mohla rozběhnout a chytit ji. Vyřítila jsem se střemhlav vstříc své oběti a ani jsem se nenadála, její krev mi začala stékat do těla a tím hasila ten spalující požár mé bolestivé žízně. Když jsem svou oběť dokonale vysála a odklidila její ostatky, hledala jsem Jazze, ale nikde nebyl. Připadalo mi to dost divné a začala jsem si dělat obavy. "Jaspere? Jaspere, kde jsi?" Dostávala jsem strach a začala i mírně panikařit. "Jazzi?!" Někdo mě chytil za rameno. Byl to on, naštěstí. "Och, už jsem se začínala bát Jazzi." Objal mě a hladil mě po zádech. "Alice, něco se děje. Cítím zde neznámého upíra." Řekl dost rázně. Odtáhla jsem se od něj a zhluboka jsem se nadechla. Měl pravdu, opravdu tu někdo je. Bylo to dosti divné a pak jsem náhle dostala vidění. Naštěstí to bylo jen to normální. Bylo to u nás doma Emmett s Rose seděli v obývacím pokoji a tvářili se, jako kdyby jim uletěli včely. Nechápala jsem to. Najednou se tam objevila Bella. Zvolala prý, co že se tady stalo nebo tak něco a začala šíleně ječet. Až mě to vrátilo zpátky do reality. Jasper byl napjatý a nervózní z toho, co jsem mohla asi tak vidět. "Alice co jsi viděla?" Dožadoval se mě. Ale já tomu sama moc nerozuměla. "Nevím, bylo to zvláštní," díval se na mě ještě upřeněji, ale zároveň klidně, aby mě nerozhodil a abych mu vše řekla, "Bylo to u nás doma. Rose s Emmettem seděli na gauči a obývacím pokoji a tvářili se jako by se něco stalo. Pak tam přišla Bells s Edwardem a mezi sebou si něco řekli. Jenže bohužel jsem jim, což je dost zvláštní, nerozuměla ani slovo." Poslouchal mě snad ještě pozorněji. "Pak začala Bella šíleně ječet. Málem jsem z toho ohluchla až mě to vrátilo zpátky k tobě." "No podle toho co říkáš," začal mluvit, "hádám, že se doma něco stane. Měli bychom raději vyrazit domů."
Jasperův pohled:
Držel jsem svou Alici za ruku a vběhli jsme spolu do lesa. Můj anděl běžel se mnou tou největší rychlostí, jaké je schopen a protože já jsem obvykle rychlejší, běžel jsem jeho rychlostí. Ach lásko má. Ucítil jsem srnku, podíval jsem se na Alici a ta již také větřila svou budoucí oběť. Pustil jsem její hedvábnou ručku a nechal jsem ji běžet, aby mohla uhasit svou žízeň. Pozoroval jsem ji celou tu dobu. Byla neuvěřitelná. Její úžasné pohyby a to dokonalé skolení bylo obdivuhodné. Zavětřil jsem upíra. To ne! Tohle není dobré. Tenhle pach upíra neznám, čí asi může být? Rozběhl jsem se za tím pomalu se vzdalujícím pachem. Již jsem zahlédl nějaký pohyb a ucítil z toho neznámého upíra strach, když jsem uslyšel Alici. "Jaspere? Jaspere, kde jsi?" okamžitě jsem zpozorněl a rozběhl jsem se zpět. Již jsem byl téměř u ní. Ucítil jsem z ní obavy a strach. "Jazzi?!" jen mé jméno dořekla, již jsem byl u ní a chytil ji za rameno. Otočila se. "Och, už jsem se začínala bát Jazzi." Řekla a já ji začal uklidňovat. Evidentně se jí ulevilo, že jsem zpátky. Objal jsem ji a hladil ji po zádech. "Alice, něco se děje. Cítím zde neznámého upíra." Řekl jsem to dost podrážděně, protože mě to vyvádělo dost z míry. Odtáhla se ode mne a zavětřila. Strnula a já pochopil, že dostala opět vidění. Doufal jsem, aby to nebylo to šílené vidění. Mé přání bylo i nejspíše vyslyšeno, protože když se Alice vrátila do reality nesvíjela se v bolestech. Ale přesto mi to nedalo a byl jsem nervózní z toho, jak jen mlčela a jak je vystresovaná. "Alice co jsi viděla?" Dožadoval jsem se jí. "Nevím, bylo to zvláštní," díval jsem se na ní ještě upřeněji, ale zároveň klidně, abych jí nerozhodil a aby mi vše řekla, "Bylo to u nás doma. Rose s Emmettem seděli na gauči a obývacím pokoji a tvářili se jako by se něco stalo. Pak tam přišla Bells s Edwardem a mezi sebou si něco řekli. Jenže bohužel jsem jim, což je dost zvláštní, nerozuměla ani slovo." Poslouchal jsem ji ještě pozorněji. "Pak začala Bella šíleně ječet. Málem jsem z toho ohluchla, až mě to vrátilo zpátky k tobě." "No podle toho co říkáš," začal jsem mluvit, "hádám, že se doma něco stane. Měli bychom raději vyrazit domů."
Aliciin a Jasperův pohled:
Byli jsme oba z toho zmateni. Nejdříve příběh o neznámé upírce a pak ta příhoda na lovu s neznámým vetřelcem. Co nás dva ještě čeká?
Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku -21.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!