Ahojky, opět je tu část povídky není moc dlouhá ta další část bude delší nebojte se.
17.06.2009 (17:00) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1540×
Aliciin pohled:
"Jazzi asi bychom měli jít dolů, abychom zjistili jak k tomu únosu Nessie vlastně došlo a jak vědí, že ji unesli zrovna Volturiovi?" Řekla jsem to tak, že kdyby tu byl nějaký smrtelník tak by nás neslyšel. Ale v tomhle jsem měla pravdu musíme to zjistit, jak jinak bychom jim mohli pomoct. A navíc mě žralo svědomí vůči Nessie. Jasper mě chytil za ruku a políbil na čelo a šli jsme dolů zjistit vše, co zatím nevíme.
Jen jsme sešli schody všichni již seděli v obývacím pokoji a čekali tam na nás. Edward jim jistě řekl, proč jsme se tu takhle sešli. Ujala jsem se slova a Jasper mi dále svíral ruku a uklidňoval mě. "Takže rodino, chtěli bychom se vás zeptat na to, jak víte o tom kdo Nessie unesl? Víte ještě jste nám to neřekli. Jak jste na to vlastně přišli?" Podívala jsem se nejdříve na Bellu, která se zdála trochu mimo z toho, že nemá Nessie u sebe a z toho, že ji vězní Volturiovi. A upřímně řečeno ani se jí nedivím. Pak jsem se podívala na Edwarda a na ostatní a na každém z nich šlo poznat, že jsou z toho nešťastní. A upřímně řečeno ani já sama jsem z toho všeho nebyla šťastná a to je u mě dost podivný jev jelikož jsem veselá neustále. Po tom jejich odjezdu do Denali se ze mě stala víc obyčejná. Doufám že mě Jasper bude mít rád i takovou, nebo ne?
Jasperův pohled:
Pak jsem se od ní trochu odtáhl abych jí viděl do jejích, nyní tmavě topazových očí. "Jazzi asi bychom měli jít dolů, abychom zjistili jak k tomu únosu Nessie vlastně došlo a jak vědí, že ji unesli zrovna Volturiovi?" Z jejích emocí jsem poznal úzkost a bezmoc. Chápal jsem proč ji to tak trápí, Nessie byla její neteř a když svou pravou nemohla nikdy poznat, přimkla se k Nessie. Neboj Alice mi ji zachráníme, i kdyby mě to mělo stát život, to se neboj. Postarám se o to, aby si byla opět šťastná, protože ty musíš být šťastná. Chytil jsem ji za ruku, přikývl jí na souhlas a políbil jsem ji na čelo. A vyšli jsme z našeho pokoje po schodech dolů.
Sotva jsme sešli schody, všichni již na nás čekali v obývacím pokoji. Cítil jsem z Alice nervozitu a tak jsem ji začal uklidňovat. "Takže rodino, chtěli bychom se vás zeptat na to, jak víte o tom kdo Nessie unesl? Víte ještě jste nám to neřekli. Jak jste na to vlastně přišli?" Podívala se směrem, kde jsem věděl, že seděla Bella a okamžitě jsem z toho místa cítil zlobu. Okamžitě a bez váhání jsem začal zlobu měnit na uvolněnou klidnou emoci. Ale ne jen z tohohle místa jsem cítil zlé emoce. Šli cítit snad z každého, někde to byl smutek , jinde stesk, jinde opět zloba, což byla Rose, ale necítila ji vůči Alici nýbrž vůči sobě samé, a u Rose to už něco znamená. Bylo tam tolik toho, co jsem musel změnit, ale musím jim pomoct, je to má povinnost.
Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku -26.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!