Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a jasper po Rozbřesku -38.

02.07.2009 (21:55) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1181×

Aliciin pohled:

Napjatě jsem čekala až začne mluvit. "Jde o to, že si dostala to záhadné vidění." Mluvil velice pomalu a opatrně a velice si dával pozor na to, aby neřekl něco, co by mě mohlo rozhodit. "No a když jsem tě tam tak viděl, jak tam tak trpíš, dostal jsem o tebe obrovský strach. A no a neovládl jsem se a běžel jsem proti zdi." Takhle mi převyprávěl všechno co se stalo a já ho se zaujetím poslouchala. Občas mě i šokoval, což ho přimělo k tomu, aby nepokračoval ve vypravování. Například mě dost vyvedl z míry tím, jak skočil Emmett na lustr, aby vypadl proud jen proto, aby Jasper se ke mně mohl dostat. Pak mě ohromil Susan. Když o ní tak mluvil, vzpomněla jsem si na to své vidění. Trochu mě to vyvedlo z míry takže jsem ho přestala poslouchat. On si toho naštěstí všiml a tak přestal mluvit. Jeho hlas je tak krásný a melodický. Vždy mě uklidní když ho jen zaslechnu. Všimla jsem si že přestal mluvit a tak jsem mu pohlédla do očí a viděla jsem v nich obavy. "Neboj Jaspere to není tebou, ale Susan." Jen jsem to jméno vyslovila Jasper začal vrčet. Trochu jsem se lekla. Jasper si všiml mé reakce a začal se mi hned omlouvat. "Ach Alice odpust mi to jestli můžeš. Vylekal jsem tě moc?" Ach lásko má tolik se o mě bojíš? "Ne, ne, nevylekal si mě neboj." Řekla jsem mu aby se uklidnil. Což naštěstí zafungovalo. "Dobře, tak mi tedy prosím řekni, proč tě tedy trápí Susan?" A její jméno vyslovil s nenávistí v hlase, až mě z toho zamrazilo. "No objevila se mi v mém vidění." Jasper prudce vstal a mířil ke dveřím. "Jazzi kam jdeš??" zeptala jsem se ho. To ho zastavilo přímo u dveří. "Jen se jdu přesvědčit jestli to hoši vyřídili a nebo to musím udělat já sám." Tomu jsem nerozuměla. "Jazzi o co jde?" zeptala jsem se ho. On se na mě podíval takovým zmučeným a zničeným pohledem a šlo na něm vidět, že ho to trápí a ničí. "Jazzi prosím?" Podívala jsem se na něj chápavě, aby mi řekl o co tu jde. On si jenom oddychl a řekl. "Tím se teď netrap a odpočívej." A zmizel mi z očí.

Jasperův pohled:

Díval jsem se na ní a sledoval jsem každou její novou reakci a hlídal jsem každou její emoci a zkoumal jsem jestli bych s tím měl začít již teď nebo až trochu později. Již jsem měl pocit, že mě chce zase začít prosit a tak jsem ji to řekl. "Jde o to, že si dostala to záhadné vidění." Mluvil jsem velice pomalu a opatrně a velice jsem si dával pozor na to, abych nedopatřením neřekl něco, co by ji mohlo rozhodit. "No a když jsem tě tam tak viděl, jak tam tak trpíš, dostal jsem o tebe obrovský strach. A no a neovládl jsem se a běžel jsem proti zdi." Celou dobu mě pečlivě poslouchala a já jsem jí vyprávěl to o čem ona neměla ani ponětí. Hodně ji zarazilo chování Emmetta a tak jsem zvolnil tempo ve vypravování. Pak jsem došel až k té části se Susan a mě Alice připadala duchem nepřítomna a tak jsem přestal mluvit. Nejspíše si toho všimla a pohlédla mi do očí a já jsem se zadíval do těch jejích, které byly tak krásné a tak jemně vylekané, což potvrzovaly i její emoce. Začínal jsem si dělat starosti a ona si toho patrně všimla. "Neboj Jaspere to není tebou, ale Susan." To jméno mě tolik vyvedlo z míry, až jsem z toho začal být podrážděný, což samozřejmě způsobilo mé vrčení. Alice to nespíše dost vyděsilo. "Ach Alice odpust mi to jestli můžeš. Vylekal jsem tě moc?" Ach lásko ani nevíš jak moc se o tebe bojím. "Ne, ne, nevylekal si mě neboj." Tím mě trochu uklidnila. A já jsem se jí musel zeptat na otázku, která mě již dlouho trápila. "Dobře, tak mi tedy prosím řekni, proč tě tedy trápí Susan?" a už to jméno mi vadilo vyslovit. "No objevila se mi v mém vidění." Prudce jsem vstal a mířil ke dveřím. "Jazzi kam jdeš??" Zeptala se mě šokovaně. A to mě zastavilo u dveří. "Jen se jdu přesvědčit jestli to hoši vyřídili a nebo to musím udělat já sám." To ji trochu šokovalo a šlo na ni poznat, že ji něco nedochází a proto ji to tolik trápilo. "Jazzi o co jde?" zeptala se mě. Dívala se na mě typem pohledu, že to všechno chápe, to proč ji to nechci říct, ale zároveň šlo na ní poznat, že je zvědavá. A když je moje malinká Alice zvědavá, tak ji nic nezastaví. "Jazzi prosím?" A podívala se na mě trpitelským pohledem. Ona ví jak na mě. Nemůžu ji takhle vidět a takhle ji nechat trápit. Oddychl jsem si a řekl jsem jí jen. "Tím se teď netrap a odpočívej." Odvrátil jsem se od jejích nádherných očí, abych již nemusel vidět tu bolest, která v nich byla a která mě tolik trápila.

Aliciin pohled:

Zmizel mi z očí a já tam seděla jako přimražená. Pak ale najednou kdosi zaklepal na dveře mého pokoje, které před okamžikem Jasper zavřel. Nebo to již byla nějaká doba? Nevím. Poznala jsem podle vůně, že jde o Rose. "Pojď dál Rose." Řekla jsem jí a ona vešla do pokoje. "Alice promiň mi jestli tě ruším, ale poslal mě sem Edward, protože mi říkal, že něco ví o těch tvých vizích. Samozřejmě mi o nich něco málo řekl, ale já tomu moc nerozumím a tak mě poslal za tebou, prý aby si mi řekla něco o tom o jsi dneska večer viděla. Pochopím to jestli se ti o tom nebude chtít mluvit. A tak já klidně odejdu." "Ne Rose neodcházej! Co ti všechno o těch vizích Edward řekl?" zeptala jsem se jí. "No řekl mi, že jsou to vize tvé minulosti." Instinktivně jsem se zvedla a běžela jsem k oknu, abych si to všechno ujasnila. Teprve teď mi docházelo, že má Edward s tou svou teorií pravdu, co se týká toho, že je to má minulost.Pohlédla jsem na Rose, ale sotva jsem se otočila již jsem ucítila tlak na spánku. Bolela mě šíleně hlava až jsem zaslechla jak Rose jemně vyjekla a já jsem mířila k zemi. V této vizi jsem byla na nějaké bílé chodbě a seděla jsme na vozíčku. Měla jsem na sobě svěrací kazajku a bílou košili, která již dávno bílá nebyla. Někdo mě tlačil chodbou do otevřené místnosti. Celou tu dobu mě bylo světlo do očí a jen jsme dojeli do místnosti ten dotyčný, co mě sem dotlačil odešel a já jsem tam zůstala s cizí ženou v bílém. Ta již od pohledu vypadala přísně až jsme se jí začala bát. Sundala mi kazajku a postavila mě na nohy. Pak mi vlepila facku a já jsem padla k zemi. Pak ze mě strhla košili a popadla mě bolestivě za ruce a hodila mě do koutku a zavřela za mnou mříže. Vzala do ruky hadici a pustila na mě příval proudu ledově studené vody. Vykřikla jsem a jen se mě ta voda dotkla byla jsem opět v realitě. Jasper mě svíral ve svém náručí a já jsem na jednu stranu byla ráda, že je tady, lae na druhou ne. Nyní když jsem znala mou šílenou minulost jsem si začínala být dost odporná. Bylo mi ze mě zle. Rose stála vyděšeně u mě a odhrnovala mi vlasy z tváře. Proč zrovna já?

Jasperův pohled:

Vyběhl jsem z pokoje dolu po schodech, abych zjistil, zda už tu prokletou Susan zabili. Jen jsem došel dolů, uviděl jsem Susan jak ji Edward podpírá a Emmett ji trhá ruku. Už teď tam stála bez částí nohou. "Řekni nám, kde je přesně Nessie?!!" Zahulákal Emmett. Mezi tím jsem si všiml, že Esme a Carlislie chybí. Pak jsem ale zahlédl Rose, která vyšla z jídelny. "Rose zajdi za Alicí a zeptej se jí na ty vize její minulosti!" Zakřičel na ni Edward a já jsem ji přikývl na souhlas, aby tam šla. Stoupl jsem si k Emmettovi a trochu ho posunul stranou. "Edwarde Alice ji měla prý ve své vizi je to pravda?" Zeptal jsem se Edwarda. "Bohužel je. Tohle bohužel potvrdit mohu." Jen to dořekl utrhl jsem Susan ruku. Měl jsem sto chutí své dílo, v roztrhání Susan, dokončit. Jenomže najednou k nám přiběhla Rose. Cítil jsem z ní čirý strach a obavy. Na malý okamžik jsem pohlédl na Edwarda a ten byl šokován. "Jaspere, jde o Alici…" Ani to nedořekla a již jsem mířil po schodech nahoru do našeho pokoje. To co se mi naskytlo za obrázek, bych nejraději nikdy neviděl. Alice ležela na zemi a chvěla se bolestí a křečovitě se držela za hlavu. Ihned jsem si k ní ssedl a popadl ji do náruče. Přitáhl jsem si ji na hruď a čekal až vize přejde. Mezi tím přišla k nám do pokoje vystrašená Rose. "Jak je na tom?" Zeptala se mě. "no dost špatně, ještě je pořád ve vizi." Držel jsem ji v náručí a Rose se vyděšeně dívala na Alici. Svého anděla jsem políbil na čelo a čekal až to přejde. Již jsem si myslel, že to bude brzy u konce, ale ona se začala třást ještě víc. Snažil jsem se ji udržet klidnou. Rose mi dokonce začala pomáhat, protože z toho byla dokonale vyvedená z míry. Pak se Alice náhle probrala z vize a já jsem ji políbil znovu na čelo. Rose ji odhrnula její krátké vlasy z tváře a sledovala jak jí je. Opřela se o mě a zdálo se mi, že se jí ulevilo. Jenomže pak se zase snažila ode mě dostat co nejdál čemuž jsem opravdu nerozuměl. Copak asi můj anděl viděl, že se tak chová?

Aliciin a Jasperův pohled:

Proč zrovna já musím mít tak děsivou minulost? Proč zrovna já si tím musím procházet znova a znova? Proč musí mít můj anděl a má láska tak příšerné vize do své vlastní minulosti? Proč nás osud tak krutě zkouší?

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice a jasper po Rozbřesku -38.: