Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rozbřesku -41.

10.07.2009 (15:07) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3037×

XIV. Balení na cestu

Aliciin pohled:

Políbil mě na rty a já jsem se vznášela v oblacích. Cítila jsem jeho vůni, jeho dotek, jeho rty. Bylo mi v tu chvíli tak krásně. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě nehodlá opustit a že mě i nadále miluje. Byla jsem tak šťastná. "Ehm ehm, omlouvám se, že vás dva nyní ruším, ale dole je důležité jednání a měli byste být u toho." Výjimečně nás vyrušil Edward a ne Emmett, jak je jeho zvykem, což mě překvapilo. Odtáhli jsme se od sebe a Jasper mě chytil za ruku a šli jsme spolu po schodech do obývacího pokoje. Všichni tam již seděli, tedy až na vlkodlaky. Od nich tam byl jen Jakob a zbytek čekal v lese nedaleko. Opět zde před námi byla provizorní mapa. "Jaspere tak tedy naposled bychom si to rádi prošli,. Tu strategii." Držela jsem ho pořád za ruku a nehodlala jsem ho pustit a tak jsem šla před mapu s ním. Stoupli jsme si před ní a jasper začal vysvětlovat strategii. Když zvážili všechna pro a proti, všichni se podívali na mě a chtěli po mě abych se podívala do budoucnosti, já jim přikývla. "Jakobe mohla bych tě poprosit jestli bys neodešel prosím. Už i tak to pro mě bude náročné vidění." Přikývl na souhlas a již mířil do hlubin lesa. Jasper mi pustil ruku a já jsem se chytla spánků. Zavřela jsem oči a byla jsem v nějaké místnosti. Byla světlá a na posteli seděla rozmazaná postava. "Vidím Nessie." Řekla jsem aby ostatní věděli o tom, že tam již jsem. Pak jsem byla v lese a viděla jsem Rose a Emmetta jak bojují s upíry hlídači, jelikož je v plánu to, že ti dva mají zneškodnit stráže a to se jim také povede. Dále jsem viděla Edwarda s Bellou a ti stáli v lese a řekla bych že jsou dále a bella nejspíše aktivovala štít, jelikož upíři, co hlídají Nessie mají schopnosti. A poté jsem viděla jen rozmazané šmouhy patrně to bylo vidění upírů, kteří zápasí v lese s vlkodlaky. Pak vidění skončilo a já byla v místnosti. Jazz mě držel za ramena a když viděl, že jsem zpět, pustil mě a opět mě chytil za ruku. Edward a já jsme jim řekly vše co jsem viděla a poté to šel Edward vyřídit i vlkodlakům. Já jsem šla se svou láskou do našeho pokoje opět zabalit věci na cestu, ale tentokrát nejen pro Jazze, ale nyní i pro sebe.

Jasperův pohled:

Líbal jsem její božské rtíky a cítil jsem z ní čiré štěstí a touhu. Mít jí opět na blízku, mě činilo neobyčejně šťastným. Tolik mi moje láska chyběla. Tolik jsem chtěl ji znovu políbit. "Ehm ehm, omlouvám se, že vás dva nyní ruším, ale dole je důležité jednání a měli byste být u toho." Ach Edwarde, nemohl si přijít později? No alespoň, že to nebyl Emmett. Odtrhl jsem své rty od jejích a chytil jsem jí za ruku a šli jsme dolů po schodech do obývacího pokoje. Všichni byli v místnosti a čekali tam na nás. Dokonce tam byl i Jakob, jeden z jejich zástupců a podle Alice nejspíše další člen naší rodiny. Na stole byla opět provizorní mapa. "Jaspere tak tedy naposled bychom si to rádi prošli,. Tu strategii." Alice mi jemně stiskla ruku na znamení, že půjde se mnou a tak jsme spolu přešli k naší mapě. Začal jsem vysvětlovat strategii a periferním viděním, jsme viděl, že mě Alice sleduje. Zvažovali jsme všechna pro a proti a také si řekli kdo bude co dělat. Sice jsem s některými názory nesouhlasil, ale když jsem začal oponovat bylo to ještě horší a tak jsem to po čase vzdal. Pak se všichni otočili na Alici s tím, že by nebylo špatné, kdyby se podívala do budoucnosti. Já jsem sice s tím v duchu nesouhlasil, ale nechal jsem ji aby se tam podívala. Pustil jsem její ruku a ona se chytla spánků. O chvíli později nám řekla že vidí Nessie. Pak dlouho byla strnulá a její nyní otevřené oči byly prázdné a mrtvé. Edward sice něco říkal o tom co vidí, ale já ho nevnímal. Pak její oči opět měli jiskřičky života a j poznal, že již vizi nemá. Pak vše ještě s Edwardem dovysvětlili a poté šel Edward do lesa a vše řekl vlkodlakům. Já jsem mezi tím šel s Alici do našeho pokoje zabalit naše věci.

Aliciin pohled:

Došli jsme do pokoje a každý z nás přešel do svého šatníku zabalit si věci. Měli jsme si zabalit jen to nejnutnější. Nejedeme tam na dlouhou dobu. Vzala jsem si menší kufřík a zrovna jsem si šla vzít nějaké věci když v tom mě chytly kolem pasu něčí ruce. Bylo mi jasné, že to je Jasper. "Alice mám už téměř sbaleno, ale pořád mi tam chybí jedna věc a to jsi ty." Řekl mi s úsměvem na rtech a políbil mě na krk. Pousmála jsem se a otočila jsem se k němu čelem. Hleděla jsem mu do jeho nádherných očí. Sklonil se, aby mne mohl políbit. Již byl téměř u mích rtů. "Ehm ehm. Omlouvám se, ale Jazzi potřeboval bych, abys mi pomohl vyměnit pneumatiky u geepu." Ach Emmette musíš chodit vždy nevhod? Zeptala jsem se v duchu. Ze zdola se ozval tichý smích. "Edwarde Přestaň se pořád bavit na náš účet." Zaskuhrala jsem v duchu a Edward se mi z přízemí začal halasně omlouvat. Jasper se na mě zmučeně podíval a odcházel za Emmette, který právě zmizel. Už jsem si začala balit věci, "Alice." Zvolal na mě Jazz a já jsem se na něj usmála. Pak odešel a já jsem se pustila do balení a v duchu jsem přemítala na co asi může chtít Emmette měnit teď pneumatiky na jeep? K čemu to teď tak naléhavě potřebuje? Vždyť si to klidně může udělat po té, co se vrátíme zpátky. No během toho rozjímání, na co to asi Emmette potřebuje jsem si již všechno potřebné sbalila na cestu. A protože jsem neměla nic na práci, zašla jsem se podívat na to, jestli má skutečně Jazz sbaleno, jak tvrdil. Ale jakmile jsem se otočila, všimla jsem si bílého záblesku. Otočila jsme se zpátky, abych zjistila co to bylo. Otočila jsem se a byl to takový bílý proužek látky. Přešla jsem blíže a odhrnula jsem věci, které to částečně překrývaly a já mohla vidět ten kus látky, který mě tolik zaujal. Odhrnula jsem to a zjistila jsem že to jsou mé svatební šaty. Byl to nejnovější model padesátých let a nyní tu visely přede mnou. Ještě dnes mi vyrážejí dech. Tolik jsem si je přála a pak bylo mé přání vyslyšeno. No spíše má vize se splnila. Tak je to lépe řečeno, nebo spíše myšleno. Byla jsem tenkrát tak šťastná, když mě Jasper žádal o ruku a navíc před celou mojí novou rodinou. To byla jedna ze dvou svateb v naší rodině, kde nebyla nevěstou Rose. Vzpomínky se mi míhaly před očima, ale hned zase zmizely jakmile jsem si uvědomila, co jsem právě teď chtěla udělat.

Jasperův pohled:

Otevřel jsem dveře od pokoje a nechal jsem Alici projít. Každý z nás jsme přešli do svého šatníku. Vzal jsem svůj kufr a naházel jsem spěšně do něj pár věcí a zavřel jsme ho. Pak jsem šel za Alicí do jejího šatníku. Všude byla cítit její vůně a díky její přítomnosti byla ještě větší. Přistoupil jsem k ní a chytil jsem ji za pas. "Alice mám už téměř sbaleno, ale pořád mi tam chybí jedna věc a to jsi ty." Špitl jsem jí do ucha a políbil jsem ji na krk. Otočila se ke mně a já mohl vidět ty nejkrásnější oči na světě. Sehl jsem se a téměř jsem se dotýkal jejích rtů. Byla tak blízko. "Ehm ehm. Omlouvám se, ale Jazzi potřeboval bych, abys mi pomohl vyměnit pneumatiky u geepu." Emmette proč chodíš vždy nevhod! Edward se ze zdola pochechtával. "Jen se dál bav na náš účet!" Zakřičel jsem v hlavě. Ihned se začal Alici a mě omlouvat. Podíval jsem se na svého anděla a mířil jsem za Emmettem. Začal jsem zvažovat jestli se nemám otočit a vykašlat se na Emmetta a jeho geep. Otočil jsem se k Alici, která již začala balit své věci do kufru. "Alice." Otočila se na mě a usmála se na mě, aby mě tak povzbudila a já mohl jít za Emmettem. Šel jsem za ním a došel jsem do garáže. Okamžitě mi hodil do ruky klíč abychom se pustili do práce. Sotva jsem začal odmontovávat první matici Emmett hned zpustil. "Myslíš si že máme nějakou šanci?" Dost mě tím zaskočil. "No Emmette, to je snad poprvé, kdy o něčem takovém pochybuješ. Ty spíše většinou vidíš všechno pozitivně. Kde se v tobě vzala taková náhlá změna?" A pokračoval jsem v montování dál. Chvíli bylo ticho, ale pak náhle Emmett promluvil. "No víš jde o to, že mám strach o Rose. Víš já a ona máme být dost vepředu a máme lákat ostatní jenomže co když se jí něco stane? Co potom? Jestli jí ublíží tak já to nepřežiju. Byl bych raději, kdyby se držela dál z dosahu." Ze zhora se ozvalo nesouhlasné Rosaliinino vrčení. "já vím že s tím nesouhlasíš Rosse." Řekl Emmett hlasitěji. Chápal jsem ho i já bych byl raději, kdyby Alice se tohoto boje nezúčastnila ale to bohužel není možné.

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku -41.: