Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rozbřesku -44.

Sada Cullenovic Šperků

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Alice a Jasper po Rozbřesku -44.Ahojky, dávám vám sem další část povídky tak doufám že se vám bude líbit.

16.07.2009 (09:06) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1468×

Aliciin pohled:
Byla jsem z toho nesvá. Jasper byl z toho zmatený, vůbec netušil, co se stalo. Musím tomu za každou cenu zabránit. Nesmí mě jazz strhnout stranou. Ten upír ho nesmí dostat. Ať zabije raději mě než jeho. Musím něco vymyslet. Přeci není možné, že ho ten upír dostane tak snadno. Určitě jsem něco přehlédla. "Alice, soustřeď se, ale nedělej poté ukvapené závěry. Ty víš co tím myslím." Řekl mi Edward. "Co tím myslíš, Edwarde?" zeptal se ho Jasper. Neříkej mu nic Edwarde, prosím. Žadonila jsem v hlavě. Sama jsem se do toho ponořila hlouběji. Soustředila jsem se na tu šíleně bolestnou událost a soustředila jsem se. "Edwarde, i když ti Alice řekla, že mi to nemáš říkat, tak mi to prostě řekni." Prosil Jasper Edwarda naším rychloupírským způsobem. "Ne neříkej mu nic." Řekla jsem výjimečně, ne v hlavě, prosbu. "Proč to nemám vědět Alice?" zeptal se mě můj miláček. A já jsem se mu nedokázala nepodívat do jeho nádherných tmavě topazových očí. Jenomže to jsem neměla dělat. "Všechno vám to vysvětlíme v hotelu." Řekl za mě Edward, za což jsme mu byla vděčná, ale zároveň jsem ho nenáviděla, protože budeme muset Jazzovi všechno říct. Položila jsem svou hlavu na Jasperovo rameno a on mě políbil na čelo a uklidňoval mě, i když jemu samému bylo velice těžko. "Mrzí mě, že ti to dělám těžší." A on mi jen zašeptal do vlasů ta nejkrásnější slova, která pravděpodobně již nikdy neuslyším ve své věčnosti. "Miluji tě."

Jasperův pohled:

Nevěděl jsem, co viděla a tak jsem byl z toho dost zmatený. A jak čas plynul, byl jsem čím dál tím víc nervóznější a začínal jsem toho mít docela dost. Všude okolo plno lidské krve a ještě děsivá vize Alice. "Alice, soustřeď se, ale nedělej poté ukvapené závěry. Ty víš co tím myslím." Řekl jí Edward naším rychloupírským způsobem. To jsem vůbec nepochopil. "Co tím myslíš, Edwarde?" nedalo mi to se ho nezeptat. Nadechl se a chystal se mi odpovědět, ale z ničeho nic změnil názor. "Edwarde, i když ti Alice řekla, že mi to nemáš říkat, tak mi to prostě řekni." Držel jsem ji stále za ruku a ona se neustále dívala jen před sebe, vadilo mi, že se mi nedokáže podívat do tváře. "Ne neříkej mu nic." Proč mi nemá nic říkat? "Proč to nemám vědět Alice?" Zeptal jsem se jí. Konečně mi pohlédla do očí. Bylo v nich tolik bolesti a tolik utrpení. Stejné nebo snad ještě větší množství těchto emocí jsem z ní vycítil pomocí svého daru. Bylo mi jí tolik líto. Dokonce jsem i skoro zapomněl na přítomnost lidské krve všude okolo mě. Tolik mě její oči hypnotizovaly. "Všechno vám to vysvětlíme v hotelu." Odpověděl na mou otázku Edward. Z Alice padla trochu úleva, ale zároveň jsem z ní cítil o to větší napětí. To se tolik bojíš Alice mojí reakce? Alice jsem nechal, aby si upřela svou hlavičku o mé rameno. Pohlédl jsem na Edwarda a zeptal jsem se ho v hlavě, jestli se to vidění týkalo mě. Přikývl mi. Toho jsem se obával. Ne vidění a ani ne budoucnosti, ale toho, že se Alice bude snažit jen a jen o to abych se nic nedozvěděl. Nejspíše se mi asi něco stane, že je tolik zmučená. Políbil jsem ji na čelo a začal jsem ji utěšovat. Tohle zvládneme, neboj. "Mrzí mě, že ti to dělám těžší." Řekla mi. Nic mi neděláš těžší, jen je to složitější nic víc. "Miluji tě." Zašeptal jsem jí do jejích citrusově vonících vlasů.

Aliciin pohled:

Letadlo dosedlo na ranvej v Paříži a my jsme přestoupili ihned do letadla směr Volterra. Sotva jsme nasedli do letadla, Jasper se mě začal vyptávat a při tom mi hleděl do očí. "Alice, to vidění se týkalo mě?" zeptal se mě velice opatrně. Ale nic mu to nebylo platné. "Co tě to jenom napadá Jazzi, jistě že ne." Povzdechl si. "Alice mě nemusíš lhát a navíc ty nejsi v tomhle dobrá lhářka. Vím, že bylo o mě. Edward mi to potvrdil." Ten zrádce jeden. To si odskáčeš, slyšíš? Kdy si mu to vlastně řekl? Neměl si vůbec jak mu to říct. Křičela jsem na Edwarda v hlavě. "A jestli na něj křičíš v hlavě," hleděl mi stále těma svýma neodolatelnýma očima do tváře, " tak se na něj nezlob." "Ty mi čteš myšlenky nebo co?" Řekla jsem dost nasupeně Jasperovi. Čehož jsme po pár vteřinách litovala. "Na tohle nemusím mít Edwardův dar. Znám tě až moc dobře a navíc vím, co cítíš." Řekl mi klidným hlasem. "A ještě ke všemu nevím, proč se rozčiluješ?" Ach bože co to se mnou je. Mluvím s ním možná naposled v životě a chovám se k němu tak ohavně. Nejraději bych si nafackovala. Miláčku kdybys jen věděl. "Alice, já chci znát pravdu. Co se přede mnou snažíš utajit?" Proboha co mám teď dělat? A navíc ty jeho oči mě hypnotizují a nepustí mě. "Jazzi já nemůžu." Řekla jsem to dost zoufale. Konečně jsem se vymanila jeho očím. Pohlédla jsem ke svým kolenům. Kdybych mohla, tak bych nyní měla tváře plné slz. Nechci o něj přijít. Nechci žít bez něj, to bych nedokázala. Uchopil mě za bradu, aby mi viděl opět do očí. Jistě ze mě musel cítit tu bolest. Tolik jsem se o něj bála, tolik jsem se s ním chtěla vrátit domů, aby byl v bezpečí. Kdyby tohle tušil, jistě by stejně nejel se mnou zpátky domů, ba naopak jel by tam tak jako tak, protože by tomu nevěřil.

Jasperův pohled:

Naše letadlo se dotklo ranveje v Paříži. Vyšli jsme z něj a rychle jsme nasedli do letadla do Itálie. Tohle nevydržím. I když jsou tu lidé, budu to muset překonat a bud muset dýchat, protože tohle je pro mě důležité. Měl jsem docela štěstí, protože jsme si neustále hleděli do očí. Opatrně jsem se jí hodlal vyptávat a tak jsem začal. "Alice, to vidění se týkalo mě?" začal jsem opravdu velice ohleduplně, ale mělo to spíše opačný účinek. "Co tě to jenom napadá Jazzi, jistě že ne." Bylo mi jasné, že lže. Jen jsem netušil proč. "Alice mě nemusíš lhát a navíc ty nejsi v tomhle dobrá lhářka. Vím, že bylo o mě. Edward mi to potvrdil." Okamžitě jsem z ní cítil zradu bolest a zklamání. Čišel z ní vztek. "A jestli na něj křičíš v hlavě," hleděl jsem jí upřeně do jejích kouzelných očí, " tak se na něj nezlob." "Ty mi čteš myšlenky nebo co?" Řekla dost nasupeně, což mě trochu ranilo, ale chápal jsem jí. "Na tohle nemusím mít Edwardův dar. Znám tě až moc dobře a navíc vím, co cítíš." Řekl jsem jí dost klidným hlasem, protože ji miluji a nechci jí ublížit. "A ještě ke všemu nevím, proč se rozčiluješ?" Vůbec nechápu, proč ji to tolik vadí? "Alice, já chci znát pravdu. Co se přede mnou snažíš utajit?" cítil jsem z ní bolest. Trápilo ji to. Nechápal jsem, proč ji to tolik trápí? Hleděl jsem jí neustále do očí. Na okamžik jsem se přestal na ni soustředit, jelikož jsem měl co dělat abych se nevrhl na toho mladíka, sedícího před námi. Využila mé nepřítomnosti myšlenek a vymanila se tak mému pohledu. "Jazzi já nemůžu." Cítil jsem v ní takovou bolest, že jsem se díky tomu na toho mladíka nevrhl a soustředil jsem se plně na svého anděla. Hleděla si do klína a její emoce, byly plné zoufalství. Uchopil jsem ji za bradu, abych jí viděl opět do očí. Snažil jsem se v nich vyčíst odpovědi na své otázky, ale bohužel v nich bylo tolik bolesti, že to bylo nemožné.

Aliciin a Jasperův pohled:

Proč mi to nechce jen říct. Proč se tomu vyhýbá, jak jen může. Nesmím to dopustit. Musím ho ochránit. Nesmí se mu nic stát. Proč se tohle děje právě nám.

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku -44.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře