Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rozbřesku -46.

23.07.2009 (15:30) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1262×

Aliciin pohled:

Pak mi pomohl vstát a políbil mě na čelo. V ten okamžik mnou projel elektrický výboj a snažil se mi rozběhnout mé mrtvé a věčně ledové srdce. Chytil mě za ruku a vedl mě do jejich pokoje. Otevřel dveře a všichni se tvářili velice divně. Rose přešla k nám a objala mě. "To zvládneš." Zašeptala mi do ucha a přešla k Jasperovi. Objala ho a přešla k Emmettovi a něco mu zašeptala do ucha, on jí poté políbil. Vůbec jsem to nechápala. "Co s to tu děje?" zeptala jsem se všech a čekala jsem nějakou odpověď od někoho z nich. Všichni mlčeli a tvářili se velice smutně. Dívali se chvíli všichni na Jaspera a poté na mě. Bylo mi to dost nepříjemné. "O co tu jde? Odpoví mi alespoň někdo? " "No Edward nám to řekl."

Pak náhle někdo zaklepal na dveře. Cítila jsem ten odporný vlkodlačí zápach, takže mi bylo jasné, že to jsou naši spojenci vlkodlaci. "Vstupte." Řekl Carlisle a Vlkodlaci vešli do našeho již už dávno plného, ale s nimi nyní přeplněného pokoje. Poté mě Jasper vedl za ruku a táhl mě za ruku k malému konferenčnímu stolku. Posadili jsme se za něj k provizorní mapce a Jasper nejspíše přemýšlel nad novou strategií boje. Rose se posadila na opěradlo křesla, ve kterém seděl Emmett. Esme a Carlisle vypadali jako Rosaliin a Emmettův odraz v zrcadle, jelikož seděli naprosto stejně. Edward a Bella stáli za mnou a Jasperem a dívali se nám přes rameno. Vlkodlaci byli rozmístěni všude po místnosti. Seth a Jakob seděli naproti mně a Jasperovi na zemi. Paul a Leah stáli opřeni u dveří a pak ještě pár vlkodlaků co jsem moc neznala, stálo u oken a sledovalo, co se bude dít dále. Sledovala jsem Jasperovu neobvykle pokřivenou a zvláště ustaranou tvář a hledala jsme v ní odpovědi na své otázky. Po dlouhé době ticha konečně Jasper promluvil.

"Myslíš, Edwarde, že to vyjde?" Zeptal se Jasper Edwarda. Ten se zdá se hluboce zamyslel a pak řekl jen stručnou odpověď a to ano vyjde. Celou tu dobu, co Edward usilovně přemýšlel, jsem vůbec nedýchala. Ne že bych potřebovala kyslík, ale když poté konečně odpověděl, nikdo by mi neuvěřil, jak strašně se mi ulevilo. Nikdy se mi neudělalo tak dobře, jako nyní. Jasper sledoval celou tu dobu, stejně jako já, Edwardovu reakci a následnou odpověď. Stejně jako mě se mu jistě ulevilo. Všiml si jistě toho, že nedýchám a tak ho jistě potěšilo, když jsme znovu nabrala dech. Pousmál se na mě. "Přeci jsem ti to slíbil." Prostě řekl, avšak netrpěliví vlkodlaci se začali domáhat odpovědí na své otázky.

"Tak o co tu vlastně jde?" Zeptal se Jakob a všichni ostatní přikyvovali. Edward se chopil slova. "No jde o to, že jsme tak trochu změnili strategii boje. Všechno vám jistě vysvětlí Jasper." Oči, které předtím sledovali Edwarda, nyní sledovali Jaspera. Sama jsem byla zvědavá na novou strategii boje. Takže Jasper začal s vysvětlováním. "No jde o to, že nejdříve jsme byli od sebe rozděleni, ale nyní víme, že bychom se měli rozdělit absolutně jinak. Jde o to, že bychom měli být rozděleni tak, že jedna skupina bude mít dva členy z našeho klanu a dva členy z vašeho klanu a protože vás je devět tak Jakob půjde ještě do přední linie s Rose a Emmettem v čele." Jakob odpudivě zavrčel a Rosalie mu to oplácela svým nesouhlasným vrčením. "Bude to tak lepší. Budeme všichni lépe kryti. Ale má to i své stinné stránky. Musíme mít každá z našich skupin, větší rozestup od skupiny další. Takže to bude dosti složité, ale o to zase bezpečnější vůči nám všem. Chápete všichni nový plán jasně?" zeptal se ještě na závěr své řeči Jasper. Všichni přikývli na souhlas, že rozumí a ještě jsme si stanovili hodinovou lhůtu, do které se mají všichni připravit na tento velice nebezpečný boj. Když všichni vlkodlaci odešli a Rose s Esme a Belou se měli již na odchodu, políbila jsem Jaspera a šla jsem s nimi.

Jasperův pohled:

Pomohl jsem jí vstát a políbil jsem jí na čelo, aby si nedělala o mě starosti. Uchopil jsem její hedvábnou malou ručku do té své a vedl jsem jí do našeho pánského pokoje, který byl i shodou okolností o něco větší než ten dámský. Otevřel jsem dveře od pokoje, a když jsme vešli, všichni se tvářili jako boží umučení. Chvíli sledovali mě a pak zase všichni sledovali Alici. Poté k nám přiběhla Rose a objala Alici, něco jí zašeptala do ucha a poté přešla ke mně a taky mě objala. Pak odešla k Emmettovi, něco mu zašeptala do ucha a pak ji políbil. O co tu jde? "Co s to tu děje?" zeptala se všech moje víla a čekala spolu se mnou, nějakou odpověď od někoho z nich. Všichni mlčeli a tvářili se velice smutně. Dívali se chvíli všichni na mě a poté na Alici. Bylo mi to dost nepříjemné a jejich emoce nebyly zrovna pozitivní a šťastné. "O co tu jde? Odpoví mi alespoň někdo? " Zeptala se Alice znovu a cítil jsem z ní jistou nervozitu. "No Edward nám to řekl." Já tě zabiju! Teď budu muset vymyslet tu záchrannou misi svého života, které jsem se chtěl vyhnout.

Pak však náhle někdo zabušil na dveře. Podle zápachu a nepříjemných a místy nenávistných emocí, jsem poznal, že jde o vlkodlaky. "Vstupte." Řekl Carlisle a Vlkodlaci vlezli do našeho pokoje. Odvedl jsem Alici dál od nich ke konferenčnímu stolku a posadili jsme se. Vedle nás z jedné strany seděla Esme s Carlislem a na druhé straně, naproti nim, seděla Rose s Emmettem. Za námi stáli Edward a Bella. Vlkodlaci vlezli všude tam, kde bylo nějaké místo. No mezi tím jsem se hluboce soustředil na mapu. Snažil jsem se vymyslet něco, abych si zachránil vlastní kůži, což se mi z hlouby duše příčilo. Nejraději bych byl již dávno mrtvý, ale to bych nemohl udělat své milované Alici. Ona je to jediné, co mě drží v tomhle životu po životě. Ona je jediná bytost, na které mi doopravdy nejvíce záleží. Cullenovi mám rád, ale není to téměř nic s porovnáním s tím, co cítím k Alici.

No dobře takže náš plán je dost špatný, podle Alice určitě. Takže jsme rozdělení na skupinu vlkodlaků a skupinu nás. No my se pak dělíme ještě do dvojic, čímž pokryjeme celou plochu a nejsou volná téměř žádná místa k úniku nepřátelských upírů. Ale asi je tam něco špatně. Něco jsem přehlédl. No co jen to může být? A co kdyby? Ne to je hloupost. A co když ne? Pak by to nebyl žádný problém. Co kdybychom se nedělili? Nepokrylo by to celou vrstvu bojového pole, ale bude tu menší riziko toho, že se někomu něco stane. Celou tu dobu, co jsem nad tím vším uvažoval, mě Alice pozorovala.

"Myslíš, Edwarde, že to vyjde?" zeptal jsem se svého Bratra. Dlouho mlčel a já jsem začínal být z toho čím dál tím víc nervóznější a nebyl jsem sám. Nervozita v této místnosti by se dala krájet. Pak řekl ano vyjde a mě se ulevilo. A nejenom mě. Alice celou tu dobu, co Edward mlčel, nedýchala a až teď opět začala znova dýchat. Pousmál jsem se na ni. "Přeci jsem ti to slíbil." Řekl jsem jí. Co se mi však nelíbilo, byla ta vlkodlačí nervozita a dotěrnost.

"Tak o co tu vlastně jde?" Zeptal se Jakob a všichni ostatní přikyvovali. Edward se chopil slova. "No jde o to, že jsme tak trochu změnili strategii boje. Všechno vám jistě vysvětlí Jasper." Všichni ti otravní vlkodlaci začali na mě doslova zírat. Takže jsem se pustil rychle do vysvětlování, poněvadž mi to bylo opravdu hodně proti srsti. "No jde o to, že nejdříve jsme byli od sebe rozděleni, ale nyní víme, že bychom se měli rozdělit absolutně jinak. Jde o to, že bychom měli být rozděleni tak, že jedna skupina bude mít dva členy z našeho klanu a dva členy z vašeho klanu a protože vás je devět tak Jakob půjde ještě do přední linie s Rose a Emmettem v čele." Jakob odpudivě zavrčel a Rosalie mu to oplácela svým nesouhlasným vrčením. "Bude to tak lepší. Budeme všichni lépe kryti. Ale má to i své stinné stránky. Musíme mít každá z našich skupin, větší rozestup od skupiny další. Takže to bude dosti složité, ale o to zase bezpečnější vůči nám všem. Chápete všichni nový plán jasně?" Zeptal jsem se, abych měl jistotu a všichni mi přikývli na souhlas. Poté jsme stanovili čas na přípravu, než se za hodinu sejdeme v lese. Jakmile všichni vlkodlaci odešli, Alice mě políbila na tvář a šla s ostatními touhami naší věčnosti do svého pokoje. "Vážení, máme teď polesní šanci si užít svýho života, protože si myslím, že tohle bude dost těžká bitva. A navíc někteří z nás se také nedožijí zítřka že. Takže…" A hodil po mě toaletní papír. "si musíme ještě nějakou tu legraci užít ne?" Chechtal se a házel po nás toaletní papír až do té doby než ho Carlisle důrazně napomenul. Ach Alice, já jen doufám, že tahle záchrana Nessie nebude poslední věc, kterou ve svém životu po životě učiním.

Aliciin a Jasperův pohled:

Já jen doufám, že se Jasperovi nic nestane. Jen Aby se nic nestalo Alici. Na ničem jiném mi nezáleží. Snad tato záchrana nebude mít nešťastný konec pro jednoho z nás.

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku -46.: