Ahojky, tak po dlouhé době opět povídka
03.08.2009 (12:30) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1414×
XVIII. Starodávné pravidlo
Aliciin pohled:
Vedli nás po prašné cestě vstříc sídlu Volturiových. Už jsem se docela začínala chystat na nejhorší. Netušila jsem, co nás čeká a protože byli s námi i vlkodlaci, tak jsem to ani nemohla zjistit. Šla jsem s Jasperem za ruku a doufala jsem ve šťastný konec. Chvílemi jsme mu i nervózně mačkala ruku a on mě jen tiše a nenápadně uklidňoval. Moji ruku ani na okamžik nepustil, a jakmile to bylo jen možné, hleděl mi jen a jen do očí. Jeho oči začínaly mít černou barvu, ale i přesto byly neodolatelné.
Došli jsme k víku od kanálu neboli k hlavnímu vchodu do sídla Volturiových. Jane ho otevřela a začala nám přikazovat, ať tam jeden po druhém naskáčeme. Bella a Edward skočili první. Následovali je Nessie a Rose s Emmettem. Pak skočil Jasper s nenávistným pohledem, který věnoval Jane. Po něm skočila Esme a Carlisle a já uzavírala celý tento upírský kruh. Po nás tam naskákali všichni vlkodlaci. Jane a její garda naskákali po nich a Jane nás ihned vedla do hlavního sálu, který jak jsem zjistila je sálem trestů. Obrovské dveře stáli před námi. Jane do nich vklouzla a zjišťovala co se děje uvnitř. Po chvilce vyšla zpět k nám s tím svým nenávistným úsměvem na tváři. "Pojďte dál moji milí hahaha." Chová se někdy opravdu jako šílenec. Edward s mým názorem souhlasil. Jasper mě neustále držel za ruku a když se před námi otevřeli obrovské dveře, tyčil se před námi opět sál s trůny pro vůdce Volturiových. Ach bože proč tu musím opět stát?
Jasperův pohled:
Nač všichni velice neradi jsme šli s nimi. Myslím, že kdyby Bella použila svůj štít k útěku, stejně by si nás našli, jelikož mají v záloze stopaře Demetriho. V podstatě by nám to moc nepomohlo, ba právě naopak. Jenom by to zhoršilo již tak jejich obrovský hněv. V duchu jsem se začal modlit k tomu, aby se nic nestalo Alici. Dnes jsem měl zemřít, ale díky své lásce a díky tomu psovi Sethovi jsem prozatím naživu. Měl jsem v sobě spoustu výčitek. Kdyby tak Alice zůstala ve státech, byla by jistě v bezpečí a nehrozila by jí smrt. Nyní se jim buď vzdáme všichni, anebo všichni zemřeme. Já jen doufám, že ji nechají být. Jak jen to bylo možné, hleděl jsem jí do očí, protože jsem si nedokázal odpustit tu vinu.
Kráčeli jsme ulicí, když jsme se zastavili v takové nenápadné zapadlé uličce. Jane se sehla k víku od kanálu a rozkázala nám, abychom tam všichni bez výjimky naskákali. Bella a Edward skočili jako první a jelikož to tam již tak trochu znají, bylo to jen dobře. Po nich skočila samozřejmě Nessie, kterou doprovázel Emmett s Rosalií. Pak jsem pustil Aliciinu ruku a skočil jsem za nimi dolů, ať už to mám za sebou. Pohlédl jsem se vší nenávistí do tváře svého nového nepřítele. Čekal jsem, že Alice skočí hned za mnou, ale místo ní se dole objevila Esme s Carlislem a až poté skočila ona. Ihned jsem k ní šel a chytil jí opět za ruku. Pousmál jsem se na ní. Pak jsme museli uvolnit místo pro vlkodlaky takže jsme se posunuli trochu hlouběji do tohoto labyrintu. Nakonec dopadla sem pevnýma nohama i Jane s Alecem a jejich gardou a Jane se kolem nás propletla a vedla nás před sál, kde nás zastavila. Jane vnikla dovnitř sálu a o chvíli později vyšla ven, aby nás uvedla. "Pojďte dál moji milí hahaha." Nechápal jsem ji. Pohlédl jsem na Edwarda a ten zrovna přikývl na souhlas Alici. Nerozuměl jsem tomu, ale nyní mi to bylo docela jedno. Dveře před námi se otevřeli a já jsem poprvé a také doufám, že naposled spatřil sál trestů, kde před rokem stála moje malá Alice. Proč si tím moje maličká musí procházet znovu?
Aliciin pohled:
Vstoupili jsme všichni dovnitř a táli jsme v té obrovské místnosti a čekali, až přijdou naši soudci. Začínala jsem být čím dál tím víc nervózní a začínala jsem Jasperovi dokonce i drtit ruku. Když jsem si to uvědomila, pohlédla jsem na něj a sledovala jeho tvář. On tam jen ztuhle stál a nasával okolní atmosféru. Tedy tak mi to alespoň připadalo. Když si všiml, že ho pozoruji, pohlédl na mě a pousmál se a já jsem se cítila hned mnohem lépe. Použil na mě svůj dar, aby mi pomohl, bylo to od něj hezké, i když on sám byl jistě nervózní, avšak léta na bojišti a v neustálém zápase o přežití, to dokáže zocelit nervy.
Náhle jsem zaslechla kroky. Již se to blíží. Již se blíží poslední chvíle, kterou spolu všichni strávíme. Pak se otevřeli dveře směřující k trůnům a já tak mohla opět po roce spatřit ty tváře, které bych nejraději nikdy nepoznala. Vím, že tu všichni zemřeme, avšak nemuselo by to tak být. Mohlo by se pár z nás zachránit, mezi nimi bych mohla být i já a Jasper, ale já nechci být v řadách Volturiových. Nechci k nim patřit a navíc nechci opustit zbytek své rodiny. Proto raději zemřu.
Aro, Marcus a Caius se usadili na trůny spolu se dvěma neznámými ženami. "Cullenovi," začal Aro svůj proslov, "Zprotivili jste se našim rozkazům. Zabili jste nám mnoho členů z našich řad a ještě jste, jak jsme zjistili, zabili i vaši stráž ve státech, naši velice oblíbenou Susan. Co si myslíte, že se asi teď stane, co myslíte? Hm…" Všichni jsme byli zticha a nikdo neměl chuť jim odpovídat. To napětí by se dalo krájet a to jsem ani nemusela mít Jasperův dar. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak to pro něj musí být těžké. Všude musí cítit ty emoce plné děsu z naší strany a plné nenávisti a pomsty ze strany druhé.
Jasperův pohled:
Vešli jsme do toho sálu, kde se tyčily trůny, které už i tak samy o sobě působily děsivě. Nenávidím Volteru. A nenávidím jí čím dál tím více, protože mi vadí, že je tady se mnou moje světlo světa. Začal jsem pomalu ale jistě zjišťovat okolní vzduch plný emocí. Nebyly tu moc příjemné emoce. Navíc jsem ucítil i šílenou bolest a obrovský strach. Nejspíše tu někoho nedaleko od nás vraždí. Okolo mě byla také cítit nervozita ostatních. Edward s Bellou svírali Nessie, Rose s Emmettem se objímali a Esme s Carlislem si hleděli vzájemně do očí a pevně se drželi za ruce. Vlkodlaci okolo nás byli dosti nevrlí. Alice mi pevně tiskla ruku. Všiml jsem si, že mě pozoruje a tak jsem na ni pohlédl a pousmál jsem se, i když mi zrovna nebylo dvakrát do smíchu. Byla na tom emočně dost bídně. Takže jsem sebral ještě ten zbytek síly, co mi zbýval a poslal jsem jí uklidňující vlnu emocí, aby se cítila lépe.
Pak však byly slyšet kroky. Napětí vzrůstalo. Nebylo to nic příjemného. Snažil jsem se je všechny najednou uklidnit, ale bylo to příliš těžké. Pak se otevřeli dveře a z nich vystoupili tři muži, které bych poznal kdykoliv a kdekoliv. Ještě tam s nimi seděli dvě neznámé ženy. A poté začal Aro svůj proslov. "Cullenovi, Zprotivili jste se našim rozkazům. Zabili jste nám mnoho členů z našich řad a ještě jste, jak jsme zjistili, zabili i vaši stráž ve státech, naši velice oblíbenou Susan. Co si myslíte, že se asi teď stane, co myslíte? Hm…" Nikdo nepromluvil. Všichni napjatě očekávali, co bude následovat. Bylo to neuvěřitelně těžké. Všude bylo tolik strachu. Obzvláště pak byl cítit od Alice, Edwarda a Belly. Bylo to velice obtížné. Snad se to brzy vyřeší a snad to dopadne dobře, i když pro nás vyhlídky nejsou zrovna růžové.
Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku -50.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!