Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rozbřesku -55.

18.08.2009 (17:00) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1258×

Aliciin pohled:

Chvíli jsme tam mlčky seděli a každá jsme byla zaměřena na své myšlenky. Až jsem se rozhodla, že by bylo dobré si zabalit věci na cestu. Sbalily jsme si věci a ještě před rozbřeskem jsme zamířili na letiště. Těsně před ním jsme se sešli s vlkodlaky a zastavili se kousek od nás, abych mohla mít vidění, které by nám ukázalo nějakou hrozbu v podobě slunečního světla. Naštěstí jsem zjistila, že se nic nestane a tak jsme vešli do letištní haly k odbavení zavazadel a k osobní prohlídce. Pak jsme nasedli do letadla a vzhůru do států.

Let byl jako vždy nudný a nezajímavý, ale já jsem byla stejně zaměřená na něco jiného. Snažila jsem si vybavit tvář toho muže či upíra, který mě vezl na tu zahradu a pak bránil před Jamesem. Měla jsem takové tušení a podezření, že to byl pravděpodobně můj stvořitel. Nemohla jsem si to nechat proklouznout mezi prsty. Tentokrát ne. Snažila jsem se o to tak usilovně, že mě z mé mysli musela vymanit až Esme, sedící vedle mě a oznámila mi, že jsme již přistáli ve státech. Alespoň nějaká pozitivní zpráva. A Navíc byly ve státech 4 hodiny ráno.

Na letišti jsme se s vlkodlaky rozešli a putovaly jsme dál. Běželi jsme lesem až do našeho krásného domu. Emmett již čekal na Rosalii před domem. Ta mu skočila do náruče a začali se líbat. No líbat je ještě hodně slabé a mírné slovo. Edward vyšel ze dveří a Bella se k němu rozběhla a objala se s ním a pak byli ti dva téměř stejní jako Emmett s Rosalií. Esme vešla dovnitř do obývacího pokoje a tam již na ni čekal Carlisle, objali se a letmo se políbili. Jasper však v domě nebyl. Bylo mi to dosti divné. Tak jsem tedy vyrušila Edwarda s Bellou a zeptala jsem se ho, kde je Jasper. Řekl mi, že běžel do lesa a je téměř na hranici Edwardova myšlenkového dosahu no v tomto případě spíše radaru. Tak jsem se ho vydala hledat směrem, který mi Edward ukázal.

Jasperův pohled:

Zůstal jsem tam celou noc a celou noc jsem marně přemýšlel nad tím, jak to asi Alice beze mě zvládá. Na nic jiného jsem nedokázal myslet. Byl jsem i lovit, abych ukojil svoji žízeň, která mě v letadle tolik ničila. Pak jsem došel sem na okraj. Sice sem za mnou přišel Emmett a uklidňoval mě tím, že to bude dobré, stejně jsem se nedokázal uklidnit. Neustále jsem na ni myslel. Emmetta jsem dokonce poslal pryč, což obvykle nedělám, ale dneska potřebuji být sám. Zpackal jsem to. Nezůstal jsem s ní v Itálii. Nebyl jsem tam, když mě potřebovala. Do konce své věčnosti so to budu vyčítat. Bylo asi tak půl páté a obloha začala měnit svoji barvu. Temnota noci se pomalu začínala vytrácet a objevovaly se rvní červánky.

Začalo svítat a já jsem pozoroval, jak se slunce začíná objevovat za horizontem. Moje kůže se začala blyštět v jeho záři. Ucítil jsem krásné emoce a hned jsem věděl, komu patří. "Jaspere?" řekl ten nejkrásnější hlas, jaký jsem kdy mohl slyšet. Ohlédl jsem se a byla tam. Nebyl to sen ani žádná halucinace. Stála tam jako padlý anděl. Její kůže pod září prvních paprsků se začala blýskat jako diamanty, ale žádný diamant ani nic podobného se nedokázalo vyrovnat její kráse. Jen jsem seděl a žasl nad její krásou.

Aliciin pohled:

Běžela jsem přes celý les. Dokonce již v tak časnou ranní dobu se obloha začala měnit z denní na noční. Běžela jsem přesně za jeho vůní v jeho stopách. Doběhla jsem na okraj lesa na malou loučku, která byla na vrcholu útesu a dnes rozbouřeného moře. Na obzoru za Seattlem se začali objevovat první červánky a pomalu ale jistě vycházelo slunce do dnes slunečného dne. První paprsky se začaly odrážet od Jasperovo kůže a blyštěly na dálku. Vyšla jsem na louku ze svého lesního úkrytu před sluncem vstříc své lásce. Jen jsem vyšla ven z lesa zpod jeho stínů, moje kůže se začala také blýskat jako diamanty.

"Jaspere?" zavolala jsem na něj. Pomalu se otočil a pohlédl mi do tváře jeho výraz, když mě spatřil, se změnil ze zamyšleného a utrápeného na něžný. Hleděl mi do očí a já jsem zase hleděla do těch jeho. Bylo mi jasné, že je čerstvě po lovu. Nejspíše sem do lesa běžel, jakmile přijeli, aby ukojil svou žízeň, kterou měl v letadle. Přišla jsem až k němu a sedla jsem si vedle něho. Chytla jsem ho za ruku a hleděla jsem mu do očí. Pohlédla jsem na horizont a řekla jsem, že bude dnes slunečný den. Ani na vteřinu nespustil ze mě oči. Podívala jsem se na něj a zvedla jsem se k odchodu.

Pak mě ale náhle chytily kolem pasu jeho ruce a stáhly mě zpátky k němu na zem do jeho dokonalého upířího náručí. Zády si mě přitiskl k hrudi a ruce omotal okolo mojí hrudi, abych mu neupláchla. Zachichotala jsem se. "Ty mě dneska nehodláš pustit že?" a pracně jsem mu pohlédla do tváře. Díval se na mě svýma nádhernýma očima a pak jen řekl to krásné slovíčko ne. Bylo mi s ním tak krásně. Po dlouhé době jsme opět takhle spolu. A jeho vůně byla tak kouzelná a omamná. Bylo mi krásně. Hleděli jsme si vzájemně do očí snad pár minut možná sekund, ale mě to přišlo jako celé věky. Byla jsem po dlouhé době šťastná.

"Alice, je mi líto, že musím kazit tuhle chvíli, ale asi mě to zničí, když se tě nezeptám." Začínala jsem cítit zvědavost obrovskou dávku zvědavosti v mém těle, ale byl tam i trochu strach. Přišlo mi, že jsem si s Jazzem vyměnila dar, jelikož jsem cítila i jeho zvědavost. "Alice, co si viděla ve svém vidění v Itálii?" Ach tak tohle ho trápí. Nemám ráda jeho přímý pohled, když jde o něco nepříjemného. "Ach, jo tohle tě tak trápí." Řekla jsem jen. "Ano trápí mě to a strašně moc, protože jsi prý měla i bolesti a já jsem ti nemohl nijak pomoct. Nebyl jsem u tebe, když si mě potřebovala. Zklamal jsem tě." Vůbec si mě nezklamal. "Ale ne Jazzi nezklamal si mě ani náhodou. Nemohl si to vědět. Ani já jsem to nevěděla. A má to i světlou stránku. Teď si představ, že bych s tebou seděla v letadle a dostala bych to vidění. A pokud se ptáš, co jsem viděla," můj hlas ochabl, "tak jsem neviděla nic příjemného a nechce se mi o tom moc mluvit." Oddychl si a pak mě políbil do vlasů. "Dobře už tě tím více nebudu trápit." Znovu mě políbil do vlasů a pak si přitáhl můj obličej k tomu svému a políbil mě na rty.

Jasperův pohled:

Přišla až ke mně. Sedla si vedle mě a chytila mě za ruku. Hleděli jsme si vzájemně do očí. Byla tak nádherná. Pak pohlédla k horizontu a řekla svým krásným hlasem, že bude slunečný den. Celou dobu jsem jí pozoroval. Její tvář, její pohled její vlasy, její ústa, každý pohyb jsem si zaznamenával do své paměti. Pak se na mě opět podívala a pousmála se. Zvedala se a chtěla jít pryč. Chytil jsem jí za pas a stáhl jí zpátky k sobě. Nechtěl jsem zase o ni přijít.

Přitiskl jsem si jí k sobě a nehodlal jsem ji již nikdy více od sebe pustit. Tolik mi chyběla a tak dlouho jsme spolu nebyli. Zachichotala se při mém počínání, i ona nechtěla ve skutečnosti nikam jít. Cítil jsem to z ní. "Ty mě dneska nehodláš pustit že?" zeptala se mě tím svým nádherným hlasem. Odpověděl jsem jí že ne. Po dlouhé době jsem z ní cítil čiré štěstí. Byl jsem konečně po dlouhé době s ní jen a jen s ní. Po tak dlouhé době jsem jí svíral v náručí a její vůně mě omamovala. Ale bylo zde ještě něco. To vidění, kterému jsem nedokázal zabránit. To vidění, při kterém jsem jí nemohl pomoci. To vidění, které jsem proklínal.

"Alice, je mi líto, že musím kazit tuhle chvíli, ale asi mě to zničí, když se tě nezeptám." Začínal jsem z ní cítit zvědavost obrovskou dávku zvědavosti, ale byl tam i trochu strach. Nechápal jsem proč ho cítí. "Alice, co si viděla ve svém vidění v Itálii?" vyhýbala se mému pohledu. Ach to ne, tohle nemám rád. "Ach, jo tohle tě tak trápí." Řekla jen a já jsem nechápal jak jí tohle může přijít jako malý důvod. "Ano trápí mě to a strašně moc, protože jsi prý měla i bolesti a já jsem ti nemohl nijak pomoct. Nebyl jsem u tebe, když si mě potřebovala. Zklamal jsem tě." Styděl jsem se za sebe.

"Ale ne Jazzi nezklamal si mě ani náhodou. Nemohl si to vědět. Ani já jsem to nevěděla. A má to i světlou stránku. Teď si představ, že bych s tebou seděla v letadle a dostala bych to vidění. A pokud se ptáš, co jsem viděla," strnula a zašeptala, "tak jsem neviděla nic příjemného a nechce se mi o tom moc mluvit." Ach to ne Alice. Proč se mi to snažíš zamlčet? Proč se mi to stydíš říct? Nevadí tak mi to tedy neříkej. Políbil jsem jí do jejích nádherně vonících vlasů. "Dobře už tě tím více nebudu trápit." A opět sem jí líbnul do vlasů, ale už mi to začínalo být trochu málo. Tak dlouho bez sebe. Toužil jsem po jejích rtech. Přitáhl jsem si její nádherný obličej k tomu svému a políbil jsem jí na její božské rty.

Aliciin a Jasperův pohled:

Je mi s ní tak krásně, po tak dlouhé době ji opět svírat v náručí je jako sen. Ach miláčku můj tolik mi chyběl tvůj polibek a tvá vůně. Ještě že již jsme konečně doma.

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku -55.: