Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rozbřesku - 56.EPILOG

19.08.2009 (16:00) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 3295×

Epilog - Prstýnek

Aliciin pohled:

Jeho polibek byl tak krásný. Bylo v něm toho tolik. Byl toužebný, lehce vášnivý, smyslný, kouzelný, ale hlavně a nejvíce něžný. Jasper byl vždy takový a nikdy nespěchal. Bylo mi tak strašně krásně s ním.

"Ehm, ehm, pardon, ale Esme nás chce ihned všechny v obýváku. Takže až budete s tím líbáním hotovy, tak vyrazte, ať Esme nenadává." A odešel zpátky. Začala jsem se strašně smát. Nešlo to vůbec zadržet, ale co bylo nejzajímavější a pro mě nejkrásnější, tak to bylo to, že se Jasper smál také. Myslím, že toho Emmetta jednou vážně zabiju. Pořád nás jenom ruší. Smáli jsme se tak silně, že jsme jen stěží vstali a to je co říct, když upír nemůže smíchy vstát.

S neustálým smíchem na tváři jsme došli do obývacího pokoje a Jasper použil svou schopnost, aby nás trochu uklidnil. Přišli jsme tam a Jasper si sedl do svého oblíbeného křesla a já jsem si sedla na jeho opěradlo. Výjimečně dnešní ráno nehovořil k nám Carlisle, ale slova se chopila Esme. "Takže vážení, je mi jasné, že dnes budete chtít trávit čas každý se svou polovičkou." Při těch slovech se dívala každému z mužské strany do tváře, tedy hlavně do té Emmettovi. "Takže by bylo moudré vědět, kde budete chtít trávit dnešní den. Aby bylo případně možné odstranit škody, že Emmette." Při těch slovech jsem se musela zasmát.

"Vím, že vám to trochu připadá, že vás chci mít pod kontrolou, ale věřte mi, myslím to jen v dobrém." Pohlédla každému z nás do tváře a Edward promluvil. "No já souhlasím Esme s tebou. Je moudré vědět, kde momentálně budeme, kdyby bylo něco zapotřebí. No já s Bells se budeme nacházet v našem domečku." Pohlédl jí do tváře a usmál se na ní. "Fajn a já s Rose si bereme tento dům." Řekl bujaře Emmett a v očích měl jiskřičky. Opět jsem se musela smát, protože to co se dělo po pronesení této věty se snad ani slovy popsat nedá.

"To ať tě ani nenapadne Emmette McCarty Cullene!!" Esme zakřičela na něj a málem vyletěla z kůže, jak byla rozčilená. "Nehodlám mít ze svého domu kůlničku na dříví, tedy spíše třísky z kůlničky na dříví. No prostě ne a ne a ještě jednou ne!!" seřvala ho Esme jak malého kluka a Emmett se tvářil přesně jako malé dotčené dítě. Nedalo se ubránit smíchu. Nejdříve jsem se smála já, poté ihned Emmett, Edward, Bella, Carlisle, Jasper a nakonec Rose i nazlobená Esme. Všichni jsme se tam smáli a Jasper nás musel uklidnit. Bylo to opravdu po hodně dlouhé době, co jsme se takhle všichni začali smát. Strašně se mi to líbilo.

"Takže Emmette kde tedy budete?" zeptala se ho opět Esme. Emmett se jí chystal odpovědět, ale Rosalie ho předběhla. "Budeme na našem paloučku viď zlato." Emmett trochu nazlobeně, ale přesto s dobrou náladou přikývl. A co vy dva "Alice a Jaspere, kam se chystáte?" "To je překvapení pro Alici." Odpověděl jí za nás za oba. Byla jsem trochu překvapená, že se jedná o překvapení, ale já na něj stejně přijdu, tedy pokud nechystá něco v La Puch.

Jasperův pohled:

Její rty byla tak hebké, tak krásné, tak křehké. A její kůže byla jako samet. Její vůně jako voda v poušti. "Ehm, ehm, pardon, ale Esme nás chce ihned všechny v obýváku. Takže až budete s tím líbáním hotovy, tak vyrazte, ať Esme nenadává."

Alice se začala po jeho odchodu do lesa nádherně smát. Její smích byl tak nádherně zvonivý a jemný. Smála se dokonce tak nakažlivě, že jsem se začal smát s ní. Dokonce jsme měli i problém vstát, jak silně jsme se smály a to je co říct na upíry. Asi toho Emmetta roztrhám na malé kousíčky. Tohle nám dělá pořád, neustále se nás snaží někde při něčem nachytat. Nechápu, že ho to baví.

Před domem jsem již musel začít uklidňovat náš smích, i když ten Aliciin se mi moc uklidňovat nechtěl, byl tak kouzelný. Vešli jsme stále s úsměvem na tváři do obývacího pokoje a já jsem si sedl do křesla a Alice vedle mě. Chytil jsem ji za ruku a nehodlal ji pustit. Esme se chopila slova. "Takže vážení, je mi jasné, že dnes budete chtít trávit čas každý se svou polovičkou." Naši mužskou část mateřsky propichovala pohledem, abychom netropili hlouposti. Nejdéle pozorovala, svým nebezpečným zrakem Emmetta, ale jemu to snad dělalo ještě větší radost než bez jejího pohledu. Rád jí škorpil. "Takže by bylo moudré vědět, kde budete chtít trávit dnešní den. Aby bylo případně možné odstranit škody, že Emmette." Alice se uchychtla a ani jsem se jí nedivil. Já sám jsem v sobě ten smích také dusil.

"Vím, že vám to trochu připadá, že vás chci mít pod kontrolou, ale věřte mi, myslím to jen v dobrém." Pohlédla každému z nás do tváře a Edward promluvil. "No já souhlasím Esme s tebou. Je moudré vědět, kde momentálně budeme, kdyby bylo něco zapotřebí. No já s Bells se budeme nacházet v našem domečku." Pohlédl jí do tváře a usmál se na ní. "Fajn a já s Rose si bereme tento dům."

Tohle Emmett neměl říkat. Esmeiny emoce byly na pokraji zhroucení. "To ať tě ani nenapadne Emmette McCarty Cullene!!" Esme zakřičela na něj a málem vyletěla z kůže, jak byla rozčilená. "Nehodlám mít ze svého domu kůlničku na dříví, tedy spíše třísky z kůlničky na dříví. No prostě ne a ne a ještě jednou ne!!" v životě se Esme tolik nerozčilovala tak jako teď. Nikdy jsem ji tak rozčilenou neviděl. Alice se z toho začala smát. A pak jsme se k tomu jejímu smíchu přidali všichni. Dokonce i Esme se začala smát.

Musel jsem je uklidnit, aby nám dlouho netrvalo tohle rozhodování, a navíc jsem měl úžasný plán pro mě a Alici. "Takže Emmette kde tedy budete?" zeptala se ho opět Esme. Emmett se jí chystal odpovědět, užuž se nadechoval, aby něco řekl, ale Rosalie ho předběhla. "Budeme na našem paloučku viď zlato." Emmett trochu s dobrou náladou a malým potlačeným vztekem přikývl. A co vy dva "Alice a Jaspere, kam se chystáte?" Zeptala se nás Mateřsky naše milá a hodná Esme. "To je překvapení pro Alici." Odpověděl jsem jí za nás za oba. Alice si mě nedůvěřivě trochu měřila, ale nechala to být. Stejně to neprohlédne. Je tady Seth a bude tu až do té doby než mu zavolám.

Aliciin pohled:

"Tak už můžeme jít ne?" Zeptal se Emmett Esme. Přikývla mu a on popadl Rosalii do náruče a už mířili do lesa. Edward chytil Bellu za ruku a vedl ji také pryč, do jejich domu. Pak mě Jasper vzal za ruku a vedl mě k venkovním dveřím. "Až po tobě." Řekl mi, a tak jsem tedy šla. Pak zvedl venku mobil a vytočil číslo. "Už můžeš jít do rezervace." Oznámil do telefonu a mě ihned došlo, že zde poblíž byl vlkodlak a byl tu schválně proto, abych vůbec nic neviděla.

Jasper mě vedl hlouběji do lesa a já netušila, kam mě to vlastně vede. Nechala jsem to však být. Vedl mě dál a dál a les začal být hlubší a hlubší. Trochu to bylo nepříjemné. Pak ale les začal řídnout a před námi se rozprostírala malá loučka. Na loučku dopadaly přes husté mraky sluneční paprsky a bylo to velice krásné, vypadalo to tak zajímavě.

Dovedl mě ke kraji lesa na okraj loučky. Byla jsem unesena tou nádherou, takže jsem si nevšimla, že si Jasper přede mne poklekl. Musel na mě promluvit, aby upoutal mou pozornost, jelikož jsem byla plně zaměřená na tu nádhernou loučku. "Alice." Ach proč klečí? "Co se děje Jazzi?" rozepnul si řetízek na svém krku, na kterém visel můj zásnubní prstýnek, který jsem mu dala na cestu. Řetízek i s prstýnkem vzal do rukou a prstýnek z něj stáhl. Pak si vzal moji ruku a prstýnek mi navlékl zpátky na své místo kam patřil. "Miluji tě Alice." Zašeptal mi, když mi ho navlékal na prst. Tu ruku mi pak i s tím prstýnkem políbil.

Jasperův pohled:

"Tak už můžeme jít ne?" Zeptal se Emmett Esme. Přikývla mu a on popadl Rosalii do náruče a už mířili do lesa. Edward s Bellou také tak říkajíc vyklidili pole. Uchopil jsem Aliciinu ruku do té své a vedl jsem jí k venkovním proskleným dveřím. Jen co jsme vyšli ven, vzal jsem telefon a zavolal jsem Sethovi, že už může jít domů. Alice se na mě podezřívavě dívala, ale nechala to být.

Vedl jsem jí dále do lesa a tajně jsem doufal, že se jí to tam bude líbit. A také jsem doufal, že nezačne nyní zkoumat budoucnost. Chtěl bych jí také konečně poprvé v naší věčnosti udělat nějaké překvapení. Vedl jsem jí na místo, na které jsem čirou náhodou narazil, když jsem byl v noci na lovu. Hodně mě to místo zaujalo a nějakým způsobem jsem vycítil, že se tam Alici bude líbit. Byl jsem si tím téměř stoprocentně jistý. Vedl jsem jí hlubokým lesem, který na ni moc dobře sice nepůsobil, ale já jsem přesto věděl, že ta mýtinka se jí líbit bude. Došli jsme na palouček a Alice byla unesená tou krásou a já jsem byl unesen krásou její.

Tajně jsem doufal v to, že se jí tu bude líbit a mé přání se splnilo. Klekl jsem si před svého padlého anděla a výškový rozdíl mezi námi byl, jako výškový rozdíl když stojím akorát nyní opačně. "Alice." Oslovil jsem svého anděla, ta se ze svého zasnění probrala a podívala se na mě. Šlo na ní poznat, že je jí divné proč klečím. Její roztomilá vráska na čele byla tak nepřirozená, ale přesto tak roztomilá. "Co se děje Jazzi?" zeptala se mě svým nádherným hlasem, ve kterém byl nechápavý podtón. Rozepnul jsem si řetízek, který jsem měl na krku a na kterém mi visel její nádherný prstýnek. Ten prstýnek patří na její bezchybně krásnou ručku. Stáhl jsem prstýnek z řetízku a uchopil jsem její ruku do té své odporně zjizvené a navlékl jí ho na ni. Při tom navlékání prstenu jsem jí zašeptal 3 krátká a přesto nedostatečně vystihující slova. "Miluji tě Alice." A pak jsem jí políbil na její hedvábnou ručku.

Aliciin pohled:

Byla jsem trochu zaskočená a navíc jsem netušila, co mohu dále očekávat. Naštěstí hned poté vstal, ale tu moji ruku nepustil. Naopak si ji přitiskl ke své hrudi a později si místo ruky přitiskl k sobě mě. Políbil mě do vlasů a pak si mě vyzvedl a políbil na ústa. Líbali jsme se sotva pár okamžiků, ale pro nás dva se čas zastavil. Pak jsme se oddálili od sebe, ale Jasper mě nehodlal jen tak pustit. Naopak mě vzal do náruče a odnesl mě na loučku, kde ležela deka. Na ni mě položil a lehl si hned vedle mě.

Dal si ruku přese mě, aby na mě dobře viděl a odhrnul mi vlasy z tváře. Cítila jsem jeho opojnou a uklidňující vůni, která mě dokonale omamovala a získávala mě do své moci a já ztrácela téměř smysly. Pak mě políbil znova a snad ještě krásněji než předtím. Líbali jsme se a líbali, až to přešlo v něco víc.

Když to vše skončilo, zhruba při západu slunce, ležela jsem Jasperovi na hrudi a doufala, že tahle chvíle nikdy neskončí.

Jasperův pohled:

Pak jsem vstal, ale její ruku jsem jen tak nepustil. Nechal jsem si ji přitisknutou u sebe. Její vůně byla tak krásná a její oči byly tak kouzelné jako tekuté zlato. Přitiskl jsem si jí k sobě a políbil jsem jí do jejích božských vlasů. Pak jsem si ji přizvedl, abych mohl opět okusit její ústa. V ten moment se snad i čas zastavil. Cítil jsem z ní čiré štěstí a lásku. Odtáhl jsem jí od sebe a ona se na mě lehce pousmála. Pak jsem ji vzal do náruče a Nesl jsem jí na loučku.

Položil jsem ji na deku a lehl jsem si vedle ní. Odhrnul jsem jí její krátké vlasy z tváře a znova jsem jí políbil. Jen jsme se líbali a líbali, až to naše líbání přešlo do úplně něčeho jiného. A při západu slunce to také vše skončilo. Byla tak nádherná a opět byla má. Nejkrásnější víla na světě. Můj anděl, moje spása, moje láska, moje Alice. Doufal jsem, že tento okamžik nikdy neskončí.

Aliciin a Jasperův pohled:

Konečně spolu a konečně navždy. Vrátil mi můj prstýnek, tak jak bych to nikdy nečekala. Jsem ta nejšťastnější upírka na světě. Jsem ten nejšťastnější upír na světě. Konečně už od sebe nikdy nebudeme tak strašně dlouhou dobu. Nyní je to již napořád. Máme pro sebe celou věčnost.

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku - 56.EPILOG: