Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alice a Jasper po Rozbřesku - 7.

27.05.2009 (10:00) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1767×

Aliciin pohled:

Když jsem se uklidnila, poprosila jsem Esme, aby mě tu nechala samotnou, abych mohla dále přemýšlet o tom, co to vlastně moje záhadné vidění mělo vlastně znamenat. Neustále jsem nad tím přemýšlela, ale ani na okamžik mě nenapadlo, že by měl Edward s tou svou teorií, že by to mohla být má minulost, nepomyslela. Snažila jsem se jenom rozpomenout na ty obrazce, které jsem v něm viděla. Na ten zvláštní pach krve a ztěžklý, zatuchlý vzduch, který byl v té tmavé místnosti opravdu odporný. Neustále jsem nad tím přemýšlela a ani jsem si nevšimla, že byl již bílý den. Rozhodla jsem se, že dnes vyrazíme s Rosalií na nákupy. Sešla jsem tedy schody a šla rovnou za ní. Seděla v křesle a listovala v módním časopise, když jsem jí řekla, co mám v plánu, hned souhlasila a šla si pro věci. Během čekání na Rosalii jsem pozorovala Nessie, jak se opět hádá s Bells kvůli Jakobovi. Nechápala jsem je. Vždyť to bylo jasné jako facka, že Nessie bude s Jakobem, Ale Bells se tomu snažila za každou cenu zabránit. Nemohla na to snad ani pomyslet, že by Jakob měl chodit s Nessie a to by mu ji klidně svěřila. Když si myslela, že všichni do jednoho zemřeme kvůli ní. Prý „Ať jsou šťastní“, no to jde teď vidět, jak moc si přeje, aby byli ti dva spolu. Ach ta Bella. Mezi tím přiběhla Rosalie s tím, že bychom měli vyrazit dříve, než nám v krámech všechno vyprodají. To byla celá Rosalie, jakmile mělo dojít na nákupy, byla stejná jako já. A to právě na ní mám tolik ráda, že se umí také uvolnit a být také milá k okolí. Sedli jsme si do mého žlutého porsche turbo 911 a já jsem dovolila Rosalii, aby mohla řídit moje milované autíčko, které jsem si ukradla v Itálii, a které mi pak Edward koupil za odměnu. Že jsem mu hlídala Bellu. A vyrazily jsme. Rosalie trochu přidala do pedálu a my jsme se řítili 200 po městě jako by se nechumelilo. Ani ne za hodinu jsme byli ve městě. Hned jsme se rozběhly do našeho oblíbeného obchodu a až do večera jsme jen nakupovaly, nakupovaly a nakupovaly.

Jasperův pohled:

Celý den jsme jen lovili a nabírali krev do speciálních zdravotnických kanistrů, aby krev vydržela čerstvá i po dlouhou dobu. Večer jsme si rozdělali oheň a seděli u něj a povídali si o tom, jaký byl dnešní lov. Moc mě to nebavilo neustále poslouchat Emmetta jak básní o tom kolik že medvědů Grizly vlastně skolil. Už jsem se chystal, že půjdu do pokoje a budu si číst, když v tom začal mluvit Carlislie „mluvil jsem včera večer s Esme a neboj Emmette, řekl jsem jí ať pozdravuje hlavně Alici a dokonce jí prý i vyřídila, že ti chybí, protože tu nemáš koho zlobit.“ „Paráda!!!“ zahulákal Emmett. „To tě určitě těší co Jazzi.“ V tu chvíli jsem měl Emmetta vážně plné zuby a vrhl jsem se na něj. Edward a Carlislie měli co dělat, aby mě od mého bratra odtrhli. Měl jsem sto chutí ho zabít. Tak moc mě vytáčel a ty jeho emoce ještě víc. „No tak Jazzi nech toho“ zahulákal na mě Edward, abych se uklidnil. Když se tak stalo, vyškubl jsem se mu ze sevření a zavřel jsem se v pokoji a po několikáté jsem si pročítal dopis od ní. Od mé dokonalé a jedinečné Alice. 

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alice a Jasper po Rozbřesku - 7.: