Co se stane v jídelně? Dnes je pohled Alice. Kdo večer přijde? Hezké čtení, vaše patulka13.
29.03.2011 (07:00) • patulka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1749×
Pohled Alice
„Dobře. Tak jdeme do třídy, ne?“
„Jo.“ Už mlčky jsme šli do třídy. Všichni si na nás ukazovali a šeptali si, proč jsem s Alecem a kdo to je a takové ty řeči. Bell měla teď biologii s Edwardem, já matematiku s Jazzem a Alec měl španělštinu s Emmetem a Rosalií. Dokonce jsem ho i litovala. Sám s Cullenovými. Rozešla jsem se k sobě do třídy a Jazz už seděl na místě. Šla jsem si sednout na místo. Samozřejmě sedíme spolu. Otočila jsem se na něj, ale on se díval z okna.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ho. Jen na mě kývl a dál se díval z okna. To mě naštvalo. Nic jsem neudělala a on už je na mě naštvanej? Tak to ne!
„Jazzi, nevím, co jsem ti udělala, že jsi na mě naštvaný. Mohl bys mi to laskavě vysvětlit?“ zeptala jsem se ho. Ten se na mě otočil a začal.
„Ty nevíš, co jsi udělala? Víš ty vůbec, kdo to je?!“ začal zostra.
„Ano, vím, kdo to je. Ale ty jsi mě asi neposlouchal na tom parkovišti, že?“ zeptala jsem se.
„Ano, poslouchal jsem tě. Ale jak si můžeš myslet, že to dodrží?“
„Protože jsem mu řekla, že když něco udělá, vypadne z našeho domu a z tohohle města,“ řekla jsem. Jazz se na mě jenom díval a nic neříkal.
„Alice, promiň. Vím, neměl jsem právo po tobě tak vyjet. Ale víš, jak mě to naštvalo? Moje láska přijede do školy s Alecem Volturi a ještě ho chrání. Pochop mě, prosím, ale když já jsem nevěděl, co dělat,“ omlouval se mi.
„To je dobrý. Víš, že tě miluji, tak už to nech být,“ zašeptala jsem mu, protože už přišel učitel. Snažila jsem se dávat pozor, ale najednou mi pod rukama přiletěl papírek. Podívala jsem se na něj.
Jakto, že jsem cítil od Belly lásku, ale ne k Edwardovi? napsal Jazz.
Pak ti to vysvětlím… odpověděla jsem mu.
Prosím, řekni mi to teď. Slibuji, že to nikomu neřeknu, přemlouval mě.
Sice to nikomu neřekneš, ale zapomněl jsi, že Edward čte myšlenky? Sakra! Mně je čte taky! Tak to je v háji! Sakra! Dobrá. Bell se zamilovala do Aleca a přemluvila Ara, aby mohl jet s námi domů. Tak nás Aro pustil, ale jenom pokud je Bell s Alecem pozvou na svatbu. Jenže to nějak ne a ne přijít. Sice ji Alec už chtěl požádat o ruku, ale měla jsem vizi, že Bell od něj uteče. Raději jsem mu řekla, ať s tím počká. Poslal jsem mu papír zpátky. Chvíli si ho četl a pak se na mě otočil s udiveným výrazem. Najednou zazvonilo na konec hodiny, tak jsme se zvedli a šli mlčky na další hodinu.
Do oběda to byl klidný den. Ale na obědě už to bylo horší. Bell pořád přemýšlela, jestli si půjdeme sednout ke Cullenům, nebo si sedneme někam sami. Nakonec jsme si sedli sami. Jenže jsem dostala vizi.
Edward přišel k našemu stolu a začal na Aleca řvát. Alec se naštval a praštil Edwarda plnou silou, takže se všichni začali na ně dívat. Bells na ně křičela, ať přestanou, ale oni se prali ještě víc. Nakonec mezi ně vstoupil Jazz a rozerval je od sebe. Edward se naštval a utekl ze školy, ale nezapomněl vyskočit oknem a ještě k tomu bouchnout do stolu, který se rozlomil na dvě části. Všichni si začali šuškat, co se děje. Nakonec se museli Cullenovi odstěhovat, protože je začali podezřívat.
Rychle jsem se podívala na Cullenovi. Edward se zrovna zvedal, že půjde k nám. Rychle jsem stoupla a šla k nim. Edward se na mě jenom zamračil, ale já jsem ho strčila zpátky do židle a ukázala mu v mysli svou vizi. Okamžitě pochopil a sedl si zpátky ke stolu. Já jsem se otočila a šla na další hodinu.
Doma jsem přemýšlela, jak Edwarda přimět, aby přestal vymýšlet, jak zabít Aleca. Každou chvilku mám vizi, jak ho chce zabít. Jednou ho chce hodit do hořícího domu, jindy zase polít benzínem a zapálit. Ale když si to nenechá vysvětlit, tak to je potom hrozný.
Najednou zazvonil zvonek. Nevěděla jsem, kdo by to mohl být. Otevřela jsem a viděla Jane. Ta se na mě zamračila, tak jsem zavolala Aleca. Ten hned přišel.
„Alecu, sbal si věci. Jedeme do Voltery,“ začala.
„Ne. Já nikam nejedu. Aro mě pustil, takže už nejsem Volturi,“ odpověděl jí Alec.
„Ty blbče! Nemůžeš přestat být Volturi! Jednou Volturi, navždy Volturi!“ křičela na něj Jane.
„Ne! Já už Volturi nejsem!“ odpověděl jí.
„Čekám venku! Hned!“ zařvala na něj. Naštvala se a utekla pryč. Podívala jsem se na Aleca, co se děje, ale ten jen zakroutil hlavou a šel zpátky nahoru. Tak to bylo tedy divný. Šla jsem tedy zpátky do pokoje a hned usnula.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: patulka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Alice? Co se s tebou děje? - 13. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!