Potom, co jsem napsala Drabble na toto téma, jsem se pustila do kapitolovky. Bella sáhla po tišících prostředcích, když Edward odešel. Nyní se vrátil. Jak se vyrovná s tím, co z Belly zbylo? První kapitola je z Edwardova pohledu.
18.05.2011 (18:15) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 7112×
Už jsem to nevydržel, život bez ní nemá smysl. Oknem jsem vešel do jejího pokoje. Hned na první pohled tu bylo něco divného. Něco bylo jinak a zvláštně to tu zapáchalo. Alkohol a cigarety? To není možné. Můj čich se ale nikdy nepletl. Nohou jsem vrazil do něčeho skleněného. Láhev. Všiml jsem si nápisu na ní.
„Vodka?" zašeptal jsem.
Na posteli leželo bezvládné tělo s flaškou whisky v ruce, která byla zpola vypitá.
Přešel jsem k posteli a vzal ji do náruče.
„Bello, lásko moje!" zakřičel jsem v zoufalství.
Otevřela oči, zamrkala a nevěřícně je na mě koulela.
„Ty ses vrátil!"
Edward:
„Ano, vrátil jsem se, miláčku." Bože, co jsem to udělal? Zničil jsem ji! Chtěl jsem, aby měla šťastný život.
„Voníš tak jako vždycky, Edwarde." Dal jsem si hlavu do dlaní. „Ups! Udělala jsem si menší večírek, pojď si dát taky! Ale ty nemůžeš, co? Upíři přece nechlastají!"
Má sladká Bella byla zpitá pod obraz. Kdybych tenkrát věděl, co s ní můj odchod udělá! Místo manžela si našla láhev vodky. Co jsem to provedl nejdůležitější osobě na této planetě?
„Co vy vlastně děláte? Opouštíte lidi, kterým tvrdíte, že je milujete." Pokoušla se vstát. Pomohl jsem jí na nohy a potom doklopýtala do koupelny. Slyšel jsem, jak vyvrátila obsah svého žaludku do toalety.
Chtěl jsem jí pomoct, ale to já ji zničil. Jak jí mohu pomoci? Nejdřív musím všechno tohle vyhodit a dostat z jejího života. Uchopil jsem láhve a nadlidskou rychlostí je odnes do odpadkového koše. Vrátil jsem se nahoru a otevřel okno, abych vyvětral ty hnusné pachy z jejího kdysi provoněného pokoje.
Sprchovala se. Snad nespadne a nerozrazí si hlavu. Hned ráno si musím promluvit s Charliem. Jak to mohl dopustit? On, šerif? Má Bella musí být jako dřív.
„Už jsem zde, o co jsem přišla?" řekla mi a mátonožně se dopravila k posteli. Vypadalo to, že ani nemluví ke mně. Položila se na postel a usla. Díval jsem se na ni celou noc. Nemohl jsem se nabažit pohledu na nejdokonalejší ženu na světě. Na ženu, která kdysi žila normální život, než jsem do něj vstoupil já a vše pošlapal. Ona mě doopravdy tolik milovala. Jak jsem jí to mohl udělat. Jsem zbabělec a hajzl! Pokračoval jsem ve zpytování svých činů až do rána. Pach alkoholu se pomalu vytrácel z její krve.
Vstal jsem a otočil k ní. Poslední pohled a vyskočil jsem z okna. Musel jsem běžet za Carlislem. I když mě Bella nejspíš do svého života už nepustí, dlužím jí normální život.
Otevřel jsem dveře a vběhnul do obývacího pokoje. Esmé už vybalila a vše bylo jako dřív. Aspoň co se týče nábytku. Bella to samé říct nemůže.
Co se stalo? Jste spolu? Jak jí je? Myšlenky se jí zmateně výřily. Nemohl jsem mluvit. Nemohl jsem říct, co jsem udělal. Co to udělalo jí. Padl jsem na kolena a proklínal se. Matka mě objala a dotáhla na gauč. Kdybych mohl plakat, tekly by mi po tvářích slzy proudem. Jako upír jsem jen vydával vzlyky Esmé na klíně.
„To bude dobré. Řekni mi, co se stalo." Zakroutil jsem hlavou.
„Kde je táta?" Musel jsem s ním mluvit, promyslet co dál.
„V nemocnici, chce své místo zpět."
V tom Alice přeskočila zábradlí a nedočkavě přešlapovala. Byla na lovu. Oči měla jako tekuté zlato.
„Vrátila jsem se z lovu, co nejdřív jsem mohla." Jakmile si všimla, jak se tvářím tragicky, zkřivila tvář. Kdybych nechtěl, aby se na Bellu ani jednou nepodívala, nehlídal její myšlenky, jestli to nařízení dodržuje, mohl jsem tomu předejít.
„Carlisle už jede a Rosalie s Emmettem to samé. Jasper je nahoře."
Vtom všichni napjali uši. Na cestu k našemu domu sjíždělo auto. Na příjezdové cestě stál malý černý Wolkswagen a v něm Bella. Vystoupila z auta a vydala se k verandě. Vypadala, že se zhroutí. Byla strašně vyhublá. Vždy byla šíthlá, ale tohle bylo jiné.
Tváře měla mírně propadlé a vlasy zplihlé. Pod očima měla červené kruhy. Vešla do dvěří a podívala se na nás. Jasper přicházel dolů s výrazem utrpení. Podepsal se na něm Belly duševní stav. Cítil jsem skrze jeho myšlenky, jak je zmatená a zničená. Rozhlédla se kolem a pak se mi podívala do očí. Propalovala mě nenávistí a zároveň láskou. Viděl jsem jí tam. V těch hlubokých očích. Pořád mě milovala. Jasper sebou pod návalem citů trhl. Těkala očima po místnosti a pak se sesula k zemi.
Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Alkoholička - 1. kapitola:
wow zajímavý
Už sa teším na ďalšiu kapitolu :)
dobrý ale honem dalšíí
super
Je to skvělý, příště ale plosíím delší!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!