Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » All the right people, 11. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ahoj... A jsem tady s poslední kapitolou All the right people. Vlastně, úplně poslední ještě není... ještě Epilog. Bella vypráví o tom, jak jí chybí Marc. Slaví narozeniny. Edward si na ni vzpomene. Ale, co se stane, když jí Alice poví, co viděla? Rozhodne se k zoufalému činu... Prosím zanechte komentář. P.S.: Povídka má náběh do Sad Endu..., takže čekejte nehezký konec.

20.05.2010 (16:45) • VerunkAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 887×

11. kapitola – Narozeniny

Marc mi chyběl. A moc a moc. Cullenovi odjeli do Volterry. Jediní, kdo se se mnou vrátili do Forks, byli Edward a Renesmé. Alice za námi jezdila každý víkend. Bydleli jsme v tom malém domě v lese, daleko od lidí.
  „Mami, přeci takhle nemůžeš žít věčně,“ řekla mi jednou Ness.
  „Ness, pojď sem a já ti něco povím. Rok předtím než ses nám narodila, mě tvůj otec opustil. Chovala jsem se také takhle, možná ještě hůře. Ale pak jsem zase začala kamarádit s Jacobem a můj stav se zlepšoval… Takže já teď čekám na někoho, kdo mě osvobodí od té bolesti.“
  „Mami, mně je to moc líto. Ale Jacob také umřel a já smutnila. Jenže vy ostatní jste mě přemluvili, a tak jsem smutnit přestala.“
  „Nessie, mám tě moc a moc ráda, ale jsou věci, které musíš nechat na mně. Vztahy, rozhodování a pocity. Jsem ráda, že ti na mně záleží, ale tohle se jen tak nezmění.“
  „A mami?“
  „Ano?“
  „Proč se nevrátíš k tátovi? Udělal ti něco?“
  „Ne, tvůj otec je ten nejchápavější muž, jakého jsem kdy potkala. Je úžasný, krásný, ale já si ho nezasloužím. Jsi už dospělá, takže to musíš chápat. On má na víc, než jsem já.“
  „Aha. A proto si ho držíš od těla?“
  „Ano i ne. Tenkrát, ještě když byl Marc člověk a vy jste se nastěhovali ke mně, proč jste ho tam nechali samotného?“
  „Víš, to byl jeho nápad. A navíc jsi mu tak chyběla…“
Povzdechla jsem.
  Pak se ozvalo zaťukání a Edward vstoupil za námi do ložnice.
  „Ehm, myslím, že půjdu na lov.“ Ness se vytratila.
  „Ahoj,“ pozdravil. Nesl kytici.
  „Ahoj,“ pozdravila jsem.
  Posadil se vedle mě na postel a položil kytici. Bílé růže.
  „Tak co?“ zeptal se.
  „Jako každý den. Ale dnes jsem si povídala s Renesmé.“
  „Ano, já vím. Slyšel jsem to.“
  „Vážně? Všechno?“
  „Ano. Vážně jsem podle tebe ten nejchápavější, úžasný a krásný?“ usmál se.
  „Jistě, že ano.“
  „Tak to jsem moc rád. A co říkáš té kytici?“ zeptal se a pohladil růže.
  „Tak konečně jdeš na rande. Jsem ráda, že jsi mě poslechl, už bylo načase…,“ rozvyprávěla jsem se. A byla to pravda. Stále jsem mu opakovala, že si má najít nějakou přítelkyni. Říkala jsem mu, že se má přestěhovat do Volterry, za ostatními.
  „Zadrž, hlupáčku. Ty jsou pro tebe,“ usmál se.
  „Pro mě?“
  „Sice nejsou tak krásné jako ty, ale alespoň něco.“ Stále doufal, že si ho znovu vezmu.
  „A proč mi dáváš růže?“
  „Dnes je 13. září. Vím, je to opravdu málo, ale ty na dárky moc nejsi.“
  „Ty mi dáváš dárek k narozeninám?“ Dojalo mě to.
  „Zlobíš se? Jestli ano, tak je pošlu Esmé nebo Rose.“
  „Ne, jsem dojatá. Děkuji, Edwarde.“ Natáhla jsem se k němu, abych ho mohla obejmout. Byli jsme obličeji tak blízko, že jsem se neudržela a políbila ho. Zaskočilo ho to.
A pak se otevřely dveře a vešla Alice, Emmett, Jasper a Rosalie.
  Rychle jsem se od něho odtrhla. „Copak neumíte klepat?
  „Uniklo mi něco za ty poslední týdny?“ podivila se Alice.
  „Ne. Prostě mám narozeniny,“ pokrčila jsem rameny. Pak jsem se zvedla z postele, vzala kytici a odešla do kuchyně pro vázu.
  „Bello?“ ozvalo se po chvilce za mnou.
  „Ano, Alice?“
  „Potřebuji s tebou mluvit.“
  „Tak do toho.“
  „Někde jinde.“
  Tak jsem našla vázu, dala do ní růže a vydala se ven za Alicí.
  „Co potřebuješ?“ zeptala jsem se jí, když jsme byly dostatečně daleko od domu.
  „Vidím naší budoucnost.“
  „To já vím, Alice.“
  „Jenže ty tam nejsi!“
  „No, tak se asi odstěhuji.“
  „Jenže to vypadá jako bys zemřela.“
Zemřela? „Alice, kdo by mě mohl zabít, když už nejsou Volturiovi?“
  „To já právě nevím.“
  „A jak jsi poznala, že jsem mrtvá?“
  „No, všichni jsme byli v černém. Byli tam všichni, co tě mají rádi a všichni vzlykali. Ty jsi tam nehybně ležela.“
  Je možné, že zemřu? Ano.
  „Alice, nemusí vás to tížit. Já se smrti nebojím. A navíc se na mě nebudete muset dívat. Půjdu za Marcem a všichni budou spokojení.“
  „To rozhodně nebudou. Ty budeš jediná, kdo bude rád.“
  „Alice, neřeš to. Prosím!“
  Vrátily jsme se do domu. Renesmé už byla zpět z lovu. Pocítila jsem nutkání odejít. Jít pryč. V noci, když Rosalie s Emmettem a Jazz s Alicí odešli do velkého domu, jsem šla. Utíkala jsem. Byla tma a měsíc v úplňku ozářil celý les. Běžela jsem k baseballové louce, tam byl Marc pohřben.
  Poklekla jsem k jeho hrobu.
Běž, Bello, běž, šeptaly větve stromů ve větru.
  Zvedla jsem se a uháněla na východ. Běžela jsem celou noc, a když se začalo rozednívat, tak jsem byla na východním pobřeží. Přeplavala jsem Atlantský oceán a v Evropě jsem vystoupila z moře. Byla jsem ve Francii.
  První osoba, kterou jsem potkala, byla upírka. Měla talent, dokonce i na můj štít působil. Dokázala se pohybovat v čase. Jmenovala se Natalia. Mohlo jí být sotva patnáct. Byla to nomádka, která se čas od času zdržela v civilizaci.
  Domluvila jsem se s ní, že mě přenese zpět v čase do bitvy. Ona, ovšem nevěděla, že chci zpět do bitvy.
  Jedinou věc jsem potřebovala udělat předtím.
Vytočila jsem číslo.
  „Halo, mami, jsi tam?“
   Neodpovídala jsem.
  „Mami?“
  „Sbohem, mám tě moc ráda.“ Zavěsila jsem. „Tak, Natalio, můžeš,“ usmála jsem se na svojí novou a poslední kamarádku.
  Ona se soustředila, chytila mě za ruku a najednou okolo nás začal probíhat čas. Přistály jsme. Bitva byla u konce. Otevřela jsem oči. Jane se ke mně rychle blížila. Překontrolovala jsem štít a pak jsem si ho vyndala z hlavy. To znamená, že chránil všechny okolo, jen mě ne. Postavila jsem se a vydala se Jane naproti. Náhle jsem tu bolest ucítila. Bylo to skoro jako při proměně.
  Sesunula jsem se k zemi. Naposledy jsem otevřela oči, stažené úzkostí a viděla jsem Janin chtivý úsměv. Pak jsem upadla do nevědomí

Autor: VerunkAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek All the right people, 11. kapitola :

 1
1. Halovka97
25.01.2012 [17:02]

SUPEEEER Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře