Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » All the right people 7. kapitola

Tak a jsem tady s další kapitolou... Konečně se dozvíte, kdo byla Bellina nečekaná návštěva. A co bude Bella na tu návštěvu říkat? Bude šťastná nebo rozčilená? A co Cullenovi, jak oni do toho všeho zapadají? Prosím zanechte komentář.

12.05.2010 (12:30) • VerunkAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 853×

7. kapitola - Dohoda

Couvala jsem. Bylo to jako nějaká ošklivá noční můra. Vypadali jako Volturiovi. A pak vstoupili do světla.

Na nic jsem nečekala a rychle se vrátila dovnitř. Dveře jsem za sebou zabouchla a zatáhla závěs.

„Bello, co se děje?“ vběhl do pokoje Marc.

„Cullenovi,“ dokázala jsem odpovědět.

„Co se děje?“

„Asi, oni jsou na balkoně.“

Přeběhl k balkonovým dveřím. Otevřel je. Tam stálo deset andělsky krásných upírů.

„Bello,“ vydechli naráz.

„Ne!“ vykřikla jsem. Nevím proč, ale najednou jsem se sebrala a vypadla ven z bytu. Potřebovala jsem ven, nutně. Vyběhla jsem z domu.

Bylo ticho, slyšet byly jen tiché upíří pohyby.

„Babi,“ ozvali se po chvíli Jacob a Jackson unisono. Chytili mě a táhli zpět k domu. Vyjeli jsme výtahem do našeho patra, tam mě zatáhli do otevřených dveří.

Smutnila jsem po nich, po Cullenových. Ale jejich způsoby se za těch pár let zřejmě změnily.

Stály v mém obýváku, Marc byl mezi nimi.

„Co chcete?“ vyštěkla jsem ostřejším tónem než jsem původně plánovala.

„Bello, ty asi nevíš, jak se nám bez tebe žije,“ přistoupila ke mně Esmé. Reflexivně jsem ucouvla.

„Ne, to teda nevím. Proč jste tady, chci jednoznačnou odpověď.“

„Bello, chceme vědět, proč jsi nás opustila. Udělali jsme něco špatně?“ zadíval se mi Emmett do očí.

„Ne, to nemusíte vědět. Mám své důvody.“

„Mami, alespoň jsi nám mohla říct, že odcházíš,“ zvedla Ness oči od podlahy. Chtěla jsem ji obejmout, ale raději jsem to neudělala.

„Vy byste mě nikdy nepustili. Musela jsem obelstít Alici.“

„No dobře, stalo se. Teď se můžeme vrátit domů a žít dál, jako by se nikdy nic nestalo.“

„Já jsem neřekla, že se k vám vracím. Žiji s Marcem, budeme se brát,“ namítla jsem.

„Vždyť my to víme. Ale co znamená jeden člověk pro jedenáct upírů?“

„Můžu něco podotknout?“ ozval se Marc. „Bella se k vám nevrátí. Promění mě a s Edwardem se rozvede.“

„Ty chytrolíne, babička půjde s námi,“ zašklebil se na něho Jacob.

„Ne. Vy nemáte pravdu. Já-já-já půjdu pryč. Marc bude žít dál jako člověk, protože nemá cenu žít s někým tak hrozným a ošklivým jako jsem já,“ prohlásila jsem.

Slyšela jsem, jak Edward i Marc nesouhlasně zasyčeli.

„Bello, lásko, nemůžu bez tebe žít. Miluji tě,“ promluvil Edward.

„Tak proč jste mi posílali ty rozvodové papíry?“

„To já, Alice mě k tomu donutila,“ ozval se Jasper.

„Nechápu, proč tohle všechno děláte. Jestli s někým zůstanu, tak to bude s Marcem.“

„Bello, my tě potřebujeme,“ řekli Cullenovi unisono.

„No a co? Najděte si novou Bellu, snad bude lepší a hezčí než já.“ Vzlykala jsem.

„Bell, co se děje?“ přiskočil ke mně Marc. Ostatní Cullenovi také popošli blíž, ale rozuměli, když jsem zavrčela.

„Jděte pryč!“ rozkřikla jsem se na ně.

„Bez tebe nikam nepůjdeme.“

A jak řekli, tak udělali. Neměla jsem sílu je vyhodit. A tak Rose a Emmett „spávali“ na gauči v obýváku, Carlisle a Esmé chtěli být na balkoně, Alice a Jasper „spali“ v kuchyni a Renesmé s klukama a Edwardem v našem jediném pokoji pro hosty.

Život šel dál. Já a Marc jsme chodili do práce a Cullenovi byli u nás doma nebo na lovu. Tam jsem také občas musela zajít, ale nikdy jsem nešla s Cullenovými. Přes noc byli všichni až na Alici a Jazze v klidu, ale nevím, co se dělo přes den.

Oni se se mnou pokoušeli navázat hovor, ale já neodpovídala, nevnímala je, ani se úmyslně nepohybovala v jejich blízkosti.

A pak, jednou, když byl Marc u kamaráda, který mu měl jít za svědka, tak se něco změnilo. Ještě před dveřmi jsem poznala, že většina z nich, z Cullenových, byla pryč. Otevřela jsem a zamkla. Pak jsem si sundala kabát a položila klíče. Zula jsem se a šla do ložnice.

V obýváku nikdo nebyl, v kuchyni nikdo nebyl, na balkoně také ne. Dokonce ani v pokoji pro hosty nikdo nebyl. Všude byly jen lístky. Jeden jsem si vzala do ruky: Bello, užij si to bez nás. Ale nezapomeň, že se vrátíme. Emmett a Rosalie

Co? Odpovědí mi bylo zaskřípění dveří od ložnice. Edward.

„Co tu dě…,“ nestačila jsem to dopovědět. Upířím krokem ke mně přistoupil a políbil mě. Nebránila jsem se. Byl to přeci pořád můj manžel.Vzal mě do náruče a stále mě líbal. Přešel do ložnice a položil mě do postele.

Odtrhla jsem se od něho. „Edwarde, já…“ Nevěděla jsem, co mám říct.

„Bello, prosím. Ty možná nevíš, jaké to je, když jsi od své krásné ženy tak daleko. Chyběla jsi mi, moc a moc.“

Znovu mi došla řeč, tak jsem ho políbila. Byl rád, to jsem poznala. Začal mi rozepínat knoflíčky u košile. Já jsem mu na oplátku rozepnula ty jeho. Byla jsem dříve hotová a tak jsem si začala stahovat silonové punčošky. On si mezitím sundal kalhoty, tak jsem si rychle svlékla sukni.

Leželi jsme tam ve spodním prádle, už jsme se ani nelíbali a sledovali se. Byl pořád stejně krásný jako tehdy. Tehdy, když jsme ještě žili spolu i s naší malou dcerkou Renesmé.

„Edwarde, kde je tvoje rodina?“

„Chtěli, abych tě přiměl ke změně názoru a pak také Alice už dlouho nenakupovala,“ zasmál se.

„Ale ty určitě víš, že já svůj názor nezměním.“

„Bello, jsem šílený ze strachu o tebe.“

„Jsem velká holka. Mám tě ráda, ale tvoje upírská rodina a celý upíří svět je na mě přespříliš dokonalý. Já do takového světa nepatřím, Edwarde. Vezmu si Marca a udělám z něho upíra, on po tom touží z celého srdce.“

„Ale to nemusíš. Kdyby ses vrátila k nám, tak to budeš mít o hodně snazší. Já jsem odrostlý upír, žádný novorozený a navíc jsme manželé.“

„Ne, já nemůžu. A teď prosím, pojďme vyřešit ten rozvod,“ posadila jsem se.

„Já nechci. Chci s tebou být napořád, to byl důvod tvé proměny.“

„Chceš říct, že kdybys mě nechtěl, tak dnes ležím na hřbitově vedle Charlieho a Jaka?“

„Tak jsem to nemyslel.“

„Fajn, tak pojďme vyřešit ten rozvod.“ Vstala jsem a oblékla se zpět do sukně a košile. Bosa jsem upíří rychlostí přeběhla zpět do jídelny.

Tam jsem na něho čekala. Oblečený a nějakými papíry v ruce se objevil během několika sekund. Chtěl se posadit vedle mě, ale já jsem mu ukázala na židli, která byla proti mně. Podivil se, ale udělal to.

Řešili jsme majetek, rodinu, peníze a další takové věci. Neusmívali jsme se, ale ani nemračili.

Když pak Cullenovi a Marc přišli, zbývalo mi už to jen podepsat.

Bylo to hotové.

Cullenovi nebyli šťastní. Bylo na nich vidět, že mě chtějí zpět. Jenže já už jsem si svůj osud vybrala…  

Autor: VerunkAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek All the right people 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: