Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » All the right people, 9. kapitola

Tak a je tady další kapitola... Nejprve Alice vypráví, jak to bylo, když odjeli z Londýna. Pak vypráví Edward. Vypravuje o nadcházející bitvě. Bella jim chtěla přijít na pomoc, ale dodrží to? A nakonec jeden pohled Belly. Co když se všechno změní? Prosím zanechte komentář.

17.05.2010 (21:15) • VerunkAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 799×

9. kapitola – Moc

Alice

Bella se k nám nevrátila.

Když jsme přišli z nákupů, tak s Edwardem řešili rozvod.

Renesmé i s dvojčaty měla zůstat u nás. Bella měla jediné přání. Každý rok jsme jí měli poslat jednu jejich fotku. Dům, který od nás dostala k narozeninám, také připadl Nessii. Peníze ani nic jiného Bella nechtěla. Takže vše připadlo Edwardovi, Renesmé a naší rodině.

Rozvod se rychle vyřešil. Edward byl svobodný. Pár týdnů poté, co jsme přistáli zpátky ve Vancouveru, přišlo svatební oznámení. Nevím, co se dělo pak, ale myslím, že to probíhalo podobně, jako když byla Bella s Edwardem.

Z Marca se měl stát upír… To vše bylo v pořádku, jen se vše zkazilo, když se z Belly stala pravá zlá nomádka. Edward se to dozvěděl a zuřil. Do toho všeho se ještě Volturiovi rozhodli, že pobijí všechny naše svědky. Měli jsme se spojit a Volturiovi porazit. Měli jsme je srazit z trůnu. Měla začít nová éra. Éra Cullenových.

A pak také měla Bella potkat Benjamina. Měla nám přijít na pomoc…

Edward

Blížila se bitva. Ve vzduchu bylo napětí. Moc. A strach s radostí. Carlisle měl dost toho tyranství. Chtěl Volturiovi svrhnout.

Ale jediný, kdo to všechno věděl, jsem byl já. Věděl jsem, že je to kvůli Belle. Ale ona nás nechtěla. Nechtěla být spojována s Cullenovými. Nechtěla být dokonalou upírkou. A jediný, kdo jí s tím mohl pomoct, byl ten Marc. Nezdál se mi. Ano, žárlil jsem na něho, ale divíte se? Mohl být s mou ženou… Jemu se nebránila.

Ale já jsem snad nebyl špatný. Říkala, že mě miluje. A to i potom, co jsme vyřešili rozvod. Miluje mě a právě to je velký důvod k našemu rozvodu. Svět podle ní nemůže být nikdy úplně dokonalý. Jenže právě upíří svět je celý dokonalý. A to pro ní není.

Chtěla, abych si našel jinou a lepší Bellu. Ale já nechtěl jinou Bellu, já jsem chtěl tu mojí Bellu. Bellu, kterou jsem si proměnil. Bell, matku mé dcery. Bellu, nešikovného člověka s rudou tváří.

Musel jsem Carlisleovi pomoct. Třeba se ke mně Bella vrátí až porazíme Volturiovi. Ale třeba také ne, křičel mi v hlavě nějaký vysoký a nepříjemný hlas.

Útok Volturiových se blížil. Carlisleovi přátelé se vraceli.

První přišli Denaliovi. Garrett byl stále ještě s Kate. Živil se stejně jako my zvířaty. Pak přišli nomádi. Mary, Randall a Peter s Charlottou. Jako další u nás byly Kachiri, Senna a Zafrina, smečka z Amazonských pralesů. Také Irská smečka se k nám znovu připojila. Dokonce se nám podařilo zkontaktovat vlčí smečku z La Push. Jediný, kdo tam zůstal z původní smečky a nestárl, byl Seth Clearwater. Ještě stále nenašel nikoho, do koho by se otiskl. Pak, jako poslední přišli upíři z Egypta. Ti vedli návštěvu.

„Mami!“ vykřikla Renesmé, když spatřila, koho to Benjamin vede.

„Renesmé!“ obejmula ji Bella.

K tomu Marcovi, ke kterému se Bella tulila, se Ness ani nepřiblížila.

Každý Bellu objímal, všichni ji rádi viděli. Obzvlášť Tanya byla ráda.

„Ne, Tanyo. Já stále čekám, že se ke mně vrátí,“ vysvětlil jsem jí.

„Edwarde, ale nedělej si příliš velké šance. Je dost možné, že se k tobě už nikdy nevrátí.“

V té velké radosti všichni zapomněli, proč tu vlastně jsou.

„Musíme si domluvit taktiku. Jen abyste věděli, tak chceme svrhnout Volturiovi. Nechceme diskutovat, ale bojovat. Proto, prosím, řekněte, zda budete bojovat s námi.“

Všichni řekli ano. Jediní, kdo odporovali, byli Amun a Kebi. Nechali jsme je jít.

Cvičili jsme, příchod Volturiových se neodvratně blížil.

Já jsem s Bellou nemluvil o ničem jiném než o strategii. A to bylo pouze jednou. Ale pak se to změnilo. Den před údajným bojem za mnou sama přišla. „Edwarde, pojďme se projít jako normální rodina.“ A tak jsme vzali Renesmé a vydali se do lesa na procházku.

Bylo to, jako kdyby nikdy neodešla, jako kdyby s námi celou tu dobu byla. Povídali jsme si o normálních věcech.

„Mami, chyběla jsi mi,“ řekla jí Renesmé, když jsme se vraceli.

„Vy mně taky,“ zadívala se mi do očí.

„Ness, necháš nás chvíli o samotě?“ zeptal jsem se dcerky.

„Jasně,“ usmála se a odběhla za ostatními.

„Edwarde, co jsem tady, tak mě neustále sleduješ. Pořád se na mě díváš. Proč?“ zeptala se.

„Byla jsi má žena, Bello. Miluji tě, stále tě ještě miluji. Čekám na to, že se k nám vrátíš.“

„Ale to ne. Říkala jsem ti, že si máš najít někoho jiného a být šťastný.“

„To nejde. Všude vidím tebe. Tvůj úsměv, tvé lidské oči, prostě tebe.“

„Ach Edwarde.“ Přistoupila a políbila mě. Pak se usmála a utekla do domu.

Já jsem tam stál jako opařený, neschopen pohybu. Kdy mě přestane udivovat? S potutelným úsměvem na rtech jsem se vrátil za ostatními. Tam mě našel Emmett.

„No páni. A já myslel, že jste se rozvedli,“ pošeptal mi do ucha.

„Ty jsi to viděl?“

„Jo a Jasper s Alicí a Rose taky. Zrovna jsme vás šli hledat,“ rozchechtal se.

„Hlavně to nikomu neříkejte.“

„Neboj, vždyť mě znáš.“

„No právě,“ povzdechl jsem.

Bella

„Bello! Bello!“ volaly Rosalie a Alice.

„Ano? Tady jsem!“

„Vy se k sobě vracíte?“ šeptaly mi do ucha.

„Ne. Proč?“

„A co to bylo tam venku?“ vytasili s triumfem.

„Ehm, nevím, o čem to mluvíte.“

„Ale víš. Tak jak to tedy s vámi bude?“

„Nijak,“ vykroutila jsem se z jejich společnosti.

Nechápu, jak se o tom dozvěděly. Prodírala jsem se mezi upíry, abych mohla Edwarda okřiknout.

Náhle se ale stalo něco, co změnilo vše.

„Spletla jsem se! Nečekala jsem, že budou postupovat tak rychle. Budou tu během osmi hodin!“ křičela Alice.

Nikdo nečekal na vysvětlení a všechny páry, co tam byly, se vypařili do volných pokojů.

„Marcu, pojď,“ táhla jsem ho ven. Utíkali jsme do domu, který dříve patřil mně a Edwardovi. Teď už byl pouze Edwardův.

„Bello, co se to děje?“ zeptal se, ale pak jsem ho umlčela polibkem. Nebránil se. A tak jsme dělali to, co ostatní upíři…

Když jsme se pak po pěti hodinách vrátili do domu, tak akorát začaly přicházet i ostatní páry. Alice a Jasper. Emmett a Rosalie. Esmé a Carlisle. Eleazar a Carmen. Kate a Garrett. Peter a Charlotte. Siobhan a Liam. Benjamin a Tia. A dokonce i Renesmé a Seth.

Překvapil mě Edward, který seděl v obýváku s ostatními, kteří neměli nikoho do páru. Kachiri, Senna, Zafrina, Tanya, Maggie, Mary, Randall a Jacob s Jacksonem. Když nás viděl, jak ruku v ruce přicházíme, tak se neubránil zoufalému pohledu.

Snažila jsem se mu nedívat do očí, které mě propalovali.

„Kam půjdeme, až tohle všechno skončí?“ zašeptala jsem Marcovi do ucha.

„Kamkoliv, ale musíme se vrátit mezi lidi. Ta postel mi chyběla,“ odpověděl mi stejně tak šeptem.

Edward náhle začal vrčet tak hlasitě, že to muselo být slyšet až v USA. „Ty!“ řval na Marca. Dokonce se na něho chtěl vrhnout, ale já jsem ho zastavila.

„Edwarde, nech toho. Marc nic neudělal,“ bránila jsem svého nového manžela.

„Ale udělal a udělá to znovu,“ vrčel i nadále.

Došel mi význam jeho slov. „Ale to je naše věc. A nemusíš být tak naštvaný na Marca za to, že jsem si ho vybrala. Myslím, že kdybys byl na jeho místě a tohle ti řekl Emmett, tak se pomineš vzteky.“

„Bello…“

„Ne, nechci nic slyšet. Přišla jsem vám pouze pomoc zničit Volturiovi, ne diskutovat o tom, co s Marcem děláme. Takže se laskavě starej o sebe.“

„Dobře, Bello.“

„Tak se mi to líbí. A Marcu, ty nemysli na to, co jsme před chvílí dělali, ano?“

„Jasně!“

„Díky,“ obejmula jsem ho. „Mám tě ráda.“

„To já tebe taky,“ políbil mě do vlasů.

Celou naší hádku všichni sledovali s otevřenou pusou.

Ještě jednu bitvu a zase budeme volní.

Autor: VerunkAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek All the right people, 9. kapitola:

Seth a Renesmé? ROZEPSAT!!!!!! :D

Přidat komentář:

Nick:

Text: