Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amores perros - 13. kapitola

13.09.2009 (08:00) • Lillith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1971×

13. kapitola

Další týden pro mě byl jako utrpení. Chris se mnou nemluvil a když jsem se ho zeptala proč, něco zamumlal a odešel. Nicol říkala, že si myslí, že doufal, že se někam třeba posuneme na tom plese a já jsem mezitím byla zaměstnána něčím úplně jiným. Spíš někým. Leah si samozřejmě neopustila kratičkou návštěvu v neděli odpoledne a hned ve dveřích mě sjela. Nevěděla, co se stalo, ale potom, co jsem uviděla její rozzlobený obličej a ďábelské jiskřičky v jejich očí, tak jsem všechno vyklopila. Ona by měla jít někam k policajtům. Výpovědi by zločinci sypali z rukávu. Stačí jeden rozzuřený pohled Leah Clearwaterové a nezbývá vám nic jiného než mluvit čistou pravdu. Brácha se mnou taky nemluvil, protože Leah byla protivná i na něj a on si myslel, že za to můžu já. Moc jsem její chování nechápala, ale pokaždé, když jsem se jí zeptala, proč tak vyvádí, sjela mě pohledem a zamumlala něco o problémech ve smečce.

S Jacobem jsme se doopravdy dostali na úroveň přátelství. Během tohohle týdne jsme spolu měli službu třikrát a pokaždé to uběhlo strašně rychle. Bylo fajn ho mít jako přítele. Oba dva jsme se dokázali ve své vlčí podobě krotit, takže jediné, na co jsme mysleli, byl prostě jen les. Většinou mi vyprávěl různé vtipné historky ze smečky, takže jsem za ty tři noci věděla snad o každém všechno. Obou dvou nám tenhle „vztah“ vyhovoval. Mohli jsme tomu druhému říct všechno, aniž bychom se navzájem odsuzovali.

Dneska jsem měla poprvé jízdy. S Jacobem jsem měla sraz za městem, na nějaké polňačce. Došla jsem asi o pět minut dřív. Byla jsem hrozně nervózní a navíc byla dost zima, takže jsem se klepala jako ratlík. Byla jsem tak roztržitá, že jsem si doma nechala mikinu. Michael mě „podporoval“ svými neustáli vtipy o blondýnkách a poznámkami, že by měl radši vyhlásit v rozhlase, aby nikdo nevycházel z bezpečích svých domů, že je nejvyšší stupeň nebezpečí. Opravdová podpora. Prostě jsem vystřelila naštvaně z domu a zapomněla, jaké počasí většinou je ve Forks.

Najedou za sebou uslyším dření písku a brždění kol. Otočím se a tam v modrém autě sedí Jacob.

„Čekáš dlouho?“ zeptal se, když se skřípěním zavřel dveře.

„Ani ne. Seš si jistej, že to auto vydrží moje řízení?“ zeptám se opatrně a prohlížím si auto.

„Prosím tě, tohle auto už toho má za sebou,“ řekl klidným hlasem a usmál se na svoje autíčko.

„Tak to ještě nezažilo jízdu s Yasmine Smithovou,“ zamumlala jsem si pro sebe. Začala jsem mít Jacoba celkem ráda, takže bych mu nerada rozšrotovala auto, na kterém mu viditelně hodně záleží.

„Jsi si jistý, že chceš…,“ začala jsem, ale Jacob už mě neodbytně táhl ke dveřím auto na straně řidiče a ani jsem se nestihla nadechnout a už jsem seděla u volantu i připoutaná.

Jacob mi začal vysvětlovat, kde co je, a já se ho snažila bedlivě poslouchat. Občas jsem ho musela zastavit, aby to řekl v jazyce pro mě srozumitelným, protože občas zacházel až moc do odbornosti. Všechno mě donutil omakat. Říkal, že nejdůležitější je, aby si každý se svým autem dobře rozuměl a věděl, kde jsou jeho mouchy dokázala je vychytat. Myslela jsem. že jeho největší láskou je Bella, ale auta u něj byla na prvním místě, tedy alespoň teď.

„Tak řadit umíš ne?“ zeptal se tónem, který dával jasně najevo, že když řeknu ne, tak jsem divná, ale já jinak nemohla…

„Ne,“ odpověděla jsem, sklopila jsem pohled k volantu a nervózně přejížděla po něm rukama.

„Vždyť si říkala, že už si řídila. Že tě to učil Michael?“ zeptal se, ale v jeho hlasu nebyla žádná stopa po posměchu, jen překvapení.

„To jo, ale znáš bráchu. Ten se mnou neměl žádnou trpělivost. Řekl nastartuj a jeď.“

„A jak to dopadlo?“ zeptal se.

„To auto už nešlo opravit,“ řekla jsem šeptem. Uviděla jsem vyděšení v Jacobově očích. Tohle nebyl moc dobrý nápad. On je na svém autu moc upnutý.

„Promiň tohle byl špatný nápad. Radši půjdu,“ řekla jsem a brala jsem za kliku, abych vystoupila. Než jsem stihla otevřít dveře, zadržela moje předloktí teplá velká ruka.

„Ne, já promiň. Neměl tě do toho hodit tak rovnou. Já ti to všechno vysvětlím a uvidíš, že za chvíli to zvládneš,“ řekl a povzbudivě se usmál. To mě trochu uklidnilo a já se opět chytla volantu.

Celá má první hodina proběhla bez problémů. Moc jsem nejezdila, spíš to bylo teoretické. Ale kousek už jsem popojela. Jacob byl velmi trpělivý a vypadal, že mu to ani tolik nevadí. Mluvil sice na mě jako na malé dítě a být to jindy, tak na něj vyjedu, ale teď jsem za to byla vděčná. Snažil se nemluvit moc odborně a všechno mi vysvětlovat tak, že mi to přirovnával k obyčejným věcem. Venku jsme byli asi dvě hodiny než Jacob musel odejít na hlídku.

„Děkuju moc, nevím, co bych bez tebe dělala,“ řekla jsem, když mě dovezl před dům.

„V pohodě, rád jsem pomohl. Tak příští týden stejný čas i místo?“

„Jasně, ještě jednou dík,“ řekla jsem a vydala se k domu. Jacob se usmál a už si to razil směr k němu a pak na hlídku.

„Ty ještě žiješ?“ zeptal se s přehraným údivem Michael. Jen jsem se na něj ušklíbla a šla do pokoje. Za celý týden se mi nahromadila spousta úkolů a dneska už jsem je vážně potřebovala dodělat. Musela jsem udělat ještě jeden projekt do francouzštiny, takže jsem zabila celé odpoledne.

Kolem deváté večer začalo neuvěřitelně pršet, a i když jsem v normální tmě viděla celkem obstojně, teď jsem přes hustý déšť neviděla vůbec nic. Najednou se z lesa ozvala hluboké vití a vedle v pokoji bylo slyšet prásknutí oknem. Něco se muselo dít se smečkou. Nemyslela jsem na to, že jsem jen v domácím oblečení, což byly kraťase a tričko, a vystřelila ven.

Slezla jsem z okna a rozběhla se k lesu. Pršelo čím dál tím víc a já nadávala na svůj naprosto chybějící pud sebezáchovy. „Proč se vždycky vrhám do největšího deště bez jakéhokoliv rozmyslu, co mám zrovna na sobě?“ Když už jsem chtěla vběhnout do lesa, zastavili mě něčí ruce. Jacobovi přesně.

„Běž,“ řekl a táhla mě opačným směrem než byl les.

„Kam?“ zeptala jsem se zmateně.

„K Emily. Je od Sama. Je tam i Leah, tam zůstaneš dokud se navrátíme,“ řekl a slyšela jsem podtón autority.

„Zapomeň,“ řekla jsem naštvaně a setřásla jeho ruce z mých ramen. Já nebudu sedět někde v teple, zatímco oni budou někde v lese.

„Bude ti zima a budeš zase nemocná,“ řekla a chytl mě ze předloktí a táhl mě jiným směrem než jsem se snažila jít já.

„Až se proměním, tak mi zima nebude,“ řekla jsem a zastavila se. Na důkaz svých slov jsem si začala sundávat tričko a doufala, že to zabere a on se nesměle otočí a já budu mít dost času utéct k lesu.

„Přestaň se tady svlíkat a pojď se mnou nebo zavolám Sama a ten ti to jako alfa nařídí,“ řekl, stáhl mi triko dolů a táhl mě za pas k nějakým domkům. Tady v té oblasti bydlela většina smečky.

„Vidíš ten červený dům?“ zeptal se a svůj stisk kolem mého pasu nepovolil. Přikývla jsem.

„Tak tam dojdeš a budou tam na tebe čekat Leah a Emily. Dají ti něco na převlečení a nějaké jídlo. Emily vaří výborně,“ řekla znovu autorativně a já si měřila nazlobeným pohledem. Proč se ke mně pořád musí chovat jako k holce a ne jako k právoplatnému členovi smečky?

„Prosím Yas,“ řekl zoufale a já pod jeho pohledem trochu roztála.

„Dobře, ale tohle se neobejde bez důsledků,“ řekla jsem uraženě a vydala se k baráčkům.

Pršet pořád nepřestalo a já byla jak zmoklá slepice. Velmi naštvaná mokrá slepice. Alfa nealfa, kamarád nekamarád, brácha nebrácha, se všemi si to vyřídím. Vlasy se mi lepily do obličeje a já nic neviděla. Teda skoro. Najednou jsem zahlédla polonahou postavu běžící směrem k lesu. Postava se najednou zastavila a stočila se ke mně.

„Co ty tady?“ zeptala se postava, kterou jsem za chvílí rozpoznala jako Paula.

„To víš, holky budou sedět doma na zadku a čekat až se tvrdí chlapy vrátí domů z práce,“ řekla jsem sarkasticky.

„Je to pro vaše bezpečí,“ řekl Paul a už stál úplně u mě.

„Jasný jasný, takže ty mi taky neřekneš, co se tady děje?“

„Nemůžu,“ řekl skoro zoufale.

„Jaký by to bylo pro tebe sedět doma na zadku a doufat, že se lidi, co máš rád, vrátí v pořádku domů?“ křičela jsem na něj. Chudák to odnese zrovna on, ale já už jsem prostě beránka dělat nechtěla.

„Ty mě máš ráda?“ zeptal se a na obličeji se mu rozrostl úsměv.

„Panebože, ty jsi takový idiot,“ znovu jsem křičela.

„Měla by si jít se schovat nebo budeš zase nemocná,“ řekl a starostlivě si prohlížel moje zmoklé oblečení.

„Mě je to jedno. Navíc jsem tak zmrzlá, že už se ani nepohnu a ani nechci. Zůstanu tady dokud se nevrátíte a všechno mi nevysvětlíte,“ řekla jsem vztekle jako malé děcko.

Paul pokrčil rameny a najednou už jsem na stála na zmoklé silnici, ale držely mě silné Paulovi ruce.

„Okamžitě mě pusť dolů,“ řekla jsem a snažila se od něj odstrčit.

„K Emily je to ještě celkem daleko, takže ti alespoň nebude zima,“ řekl a ušklíbl se na mě. Byla pravda, že i když jsme oba byli promoklí na kost, jeho teplá pokožka mě příjemně hřála.

„Já chci dolů,“ řekla jsem a snažila se rukama odtáhnout od jeho hrudníku. Paul se jen usmál a přitáhl si mě ještě blíž, takže jsem na něm byla doslova namáčklá.

„Tak jsme tady,“ řekl po chvíli, když jsme došli k malému cihlovému domku.

„Tak mě můžeš pustit,“ řekla jsem kousavě.

„Ne, dokud nebudeš v teple,“ řekl nohou zaklepal na dveře. Otevřela pěkná černovlasá dívka, které jemný obličej bohužel ničily tři velké jizvy. Tenhle příběh už jsem slyšela od Leah, a i když jsem kvůli své kamarádce Emily moc nemusela, v tuhle chvíli mi jí bylo i líto.

„Nesu ti dalšího nocleha,“ řekl vesele Paul a usmál se na mě. Ani můj vražený pohled mu jeho úsměv nesmetlo ze tváře. Konečně mě postavil na podlahu v předsíni domku.

„Je trošku háklivá na různé nachlazení, takže by to chtělo nové oblečení,“ řekl skoro až starostlivě. Tón, který jsem u něj nikdy neslyšela. To měla ale vůbec neobměkčilo. Otočila jsem se od Emily, vrazila mu facku a zavřela mu dveře před nosem.

„Idiot,“ řekla jsem skoro šeptem a Leah, která shlídla celé tohle divadélko se rozchechtala.

„Víte o co jde?“ zeptala jsem se, když jsem po úvodním představením s Emily odešla osprchovat teplou vodou a převlékla se do něčeho od Emily.

„Vůbec, mě jen řekli, že u mě někdo dneska v noci přespí,“ řekla Emily a chystala pozdní večeři.

„Mně jen Seth zatáhl sem a nic mi neřekl,“ řekla Leah.

„Chlapi,“ prskla jsem vztekle.

„Když už jsme u chlapů…co znamenalo to s tím Paulem?“ zeptala se zvědavě Leah.

„Co to znamenalo? Že je Paul největší idiot na světě, ale to už všichni víme,“ řekla jsem a pustila se do jídla.

Čekaly jsme snad hodiny. Emily i Leah, na to že venku měly svoji životní lásku, se chovaly až překvapivě klidně. Za to já jsem nebyla schopná zůstat na jednom místě. Neustále jsem se procházela po domě. Zkoušela jsem i usnout, ale bezúspěšně. Kolem půlnoci jsem konečně zaslechla hlasy a otevírání a zavírání dveří. Vystřelila jsem z pokoje jak raketa. Dole v předsíni stála celá smečka a Leah a Emily už stály u svých milenců a dojemně se objímali. Já tak milá nebudu. Většina smečky se na mě usmála a pozdravila. Jen Jacob, Paul a Michael si mě přeměřovali pohledem. Snažili se odhadnou, jak moc jsem naštvaná.

„Ahoj Yas,“ pípl Michael a povzbudivě se na mě usmál. Přivřela jsem zkoumavě oči a odpochodovala do obývacího pokoje. Celá smečka se tam nahrnula taky. Většina si posedala na gauč nebo křesla kolem nebo si přinesla židli z kuchyně. Jediné volné místo bylo mezi Jacobem a Paulem. „Výborně. Dva idioti, které teď momentálně nechci ani vidět.“ zanadávala jsem v duchu a s odporem si sedla mezi ně. Oba dva se na mě omluvně usmívali, ale když jsem je zpražila pohledem, tak se přestali culit. Ruce jsem si založila na prsa a čekala na vysvětlení.

„Chápu, že některým se tohle moc nelíbilo,“ řekl Sam s pohledem upřeným na mě, když konečně byl v pokoji klid, „Je to ale situace celkem nevídaná…Na našem území je další smečka.“

Předchozí ¤ Shrnutí ¤ Další

Autor: Lillith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Amores perros - 13. kapitola: