Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amores perros - 18. kapitola

02.10.2009 (10:45) • Lillith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2301×

18. kapitola

Netušila jsem, že bych mohla cítit tak protichůdné pocity. Na jednu stran jsem ležela v Paulově teplé náručí, ale na druhou jsem probrečela skoro celou noc. Vždy, když jsem zavřela oči, jsem uviděla mamku, jak na mě křičí, a Michaela, jak mě nebrání. Chudáka Paula jsem celou noc budila, ale snášel to dobře.

Otočila jsem hlavu a ujistila, že je teprve tři ráno. Oči jsem měla opuchlé a měla jsem vyschlo v krku, tak jsem se rozhodla, že se skočím dolů napít vody.

Cestu do kuchyně mi stěžoval fakt, že to tu vůbec neznám. Šla jsem s rukama před sebou a modlila se, ať nenarazím na nějakého člena rodiny. Došla jsem zdárně za cílem své cesty. Chvíli mi zabralo než jsem našla skleničky, a když jsem jednu vzala a chtěla si nalít z kohoutku vody, tak mě chytl nějaké ruce za pas, až jsem vyjekla.

„Zbláznil ses?“ zašeptala jsem naštvaně a doufala, že můj předešlý úlek nikdo neslyšel. Jak odpověď mi dal pusu ze shora na hlavu.

„Vzbudila jsem tě?“ zeptala jsem se provinile a myslela až teďka ráno. Je jasné, že jsem ho budila celou noc, když jsem mu neustále bulela do hrudi.

„Ne. Vzbudil jsem se sám a zjistil, že mi něco chybí,“ usmál se a přetočil si mě tváří k němu.

„Chybí? A co to je?“ zeptala jsem se naoko nechápavě a ruce mu obmotala kolem krku. Šibalsky se usmál a přitáhl si mě blíž. Dělala jsem, jako že nevím, co chce udělat a natáhla jsem se po sklenici z vodou a napila se. Přitom jsem z něj nespustila zrak, abych zachytila jeho reakci. Znovu mě chtěl políbit a já se znovu napila, takže ke mně opět přes skleničku nemohl. Najednou zavrčel, skleničku mi vytrhl z ruky, třískl s ní o linku a vášnivě mě políbil.

„Co když sem někdo přijde?“ zašeptala jsem mezi polibky. Vážně jsem nechtěla, aby mě jeho matka s ním nachytala zrovna v jejich kuchyni, jak se líbáme. Usmál se vyvedl mě znovu nahoru. Tady za mnou zavřel dveře. Tělem mě na ně přitiskl a pokračoval přesně tam, kde před tím skončil. Z úst se přemístil přes čelist až na krk a nepřestával mě zasypávat polibky. Když se začal věnovat mému krku, slastně jsem přivřela oči a vychutnávala si ten pocit. Znovu vynervená mamka a nečině stojící bratr.

„To se spraví,“ řekl Paul, když ucítil, že jsem se přestala spolupracovat.

„Promiň. Jsme spolu jeden den a já už se chovám takhle,“ řekla jsem zoufale. Obvykle jsem si nového přítele hýčkala a ne nevšímala.

„Ne, já to chápu. Máš to teď těžký,“ řekl a prohrábl mi rukou vlasy. Usmála jsem se na něj a znovu se k němu přivinula.

„Nic proti tobě, ale vadilo by, kdybych si dala studenou sprchu?“

„Jasně, koupelna je tady,“ ukázala na dveře za námi. Usmála jsem se a odešla do dveří.

Rychle jsem zalezla do sprchového koutu a pustila si na sebe studenou vodu. Paulova teplá pokožka mi vůbec nevadila, jen jsem si chtěla všechno v klidu probrat s hlavou na co nejvyšší obrátky a na to byla studená voda nejlepší. Asi po půl hodině jsem vylezla a našla nové tričko a kraťase položené na poličce. Ani jsem ho neslyšela. Nejspíš jsem tak se moc snažila soustředit, že jsem ho ani neslyšela vejít. Vzala jsem si oblečení a nečekaně mi bylo o „něco“ větší.

„To si nemusel. Mě se mi líbilo i to předtím,“ řekla jsem Paulovi, když jsem vyšla z koupelny. Seděl na posteli a díval se z okna. Zrovna jak jsem vešla dovnitř, tak stočil hlavu ke mně a usmál se.

„To triku bylo trochu propocený, ale jinak se mi taky líbilo, možná až moc, proto jsem ti k tomu novýmu musel něco přidat.“

Začervenala jsem se a přešla k němu. Sedla jsem si vedle něj a začala žmoulat lem od trička.

„Chceš jít spát?“ zeptal se a objal mě kolem ramen.

„Ani ne, ale co tak můžeme dělat?“ zeptala jsem se a až poté mi došlo dvojsmyslnost věty.

„Co třeba se jít proběhnout?“ zeptal se a v jeho hlase nebyl slyšet ani náznak, že by moji větu pochopil jakkoliv jinak. To se u kluků moc často nevidí.

„Jenže co když bude venku smečka? Nechci, aby si zrovna oni četli moje myšlenky.“

„Prvně se proměním já, a když tak je vyhodím, že budu hlídat já, že si potřebuju něco promyslet. Pak se když tak proměním zpátky a nechám tě o samotě.“

„Ne…chci aby si byl se mnou,“ řekla jsem a políbila ho. Usmál se, vzal mě za ruku a pomohl mi vylézt z okna ven. Šli jsme ruku v ruce do lesa, kde jsme se proměnili a rozběhli se bok po boku do temného lesa doprovázeny pouze svými myšlenky.

--

„Kdy půjdeš domů? Neber to, jako bych tě chtěl vyhazovat, to ne. Nejradši bych si tě nechal napořád, ale musíš si to vyřešit,“ řekl mi Paul, když jsme byli spolu v lese. Leželi jsme oblečeni na mechu. On dole a já se válela napůl na něm. Běhali jsme venku hodiny a teď jsme si v klidu vychutnávali východ slunce.

„Měla bych jít asi dneska, že?“

„Je pondělí, takže škola.“

„A musím?“ zeptala jsem se jako dcera své matky, když se jí nechce učit.

„Samozřejmě že ne. Ale domů by si měla jít,“ řekl a políbil mě na tvář. Jestli nepůjdu do školy, tak někdo zavolá domů a mamka bude vyšilovat. S taťkou to teď měla dost složité a náhodou jsem to odnesla já. Nechtěla jsem ji přidělávat problémy, ale zároveň jsem si chtěla užít ten nově nabitý pocit bezstarostnosti.

Paul mě držel za pas, abych z něj nespadla a druhou rukou mi kreslil malá kolečka na rameno.

„Jak myslíš, že bude reagovat smečka?“ zeptala jsem se po chvíli.

„Mě je to naprosto fuk, co si budou myslet,“ zavrčel Paul.

„Ty je znáš dýl než já. Michaelovi se to očividně moc nelíbilo. Sam nám dá přednášku o tom, jak to může zničit smečku. Leah mi řekne, že jsem naprostej debil. Seth se bude jen smát…“

„A Jacob mě bude chtít zabít,“ skočil mi do řeči a prohlížel si mě zkoumavě, aby zachytil jakýkoliv pohyb obličeje a mohl odhadnout moji reakci.

„Co bude chtít Jacob udělat, mi je jedno. Ale jestli si dovolí proti tobě zaútočit,“ zavrčela jsem naštvaně. Jacobovi můžu být ukradená, když je Bella pro něj víc než já.

„To sem rád,“ řekl Paul a po obličeji se mu rozlil spokojený úsměv. Teď jsem na Jaka byla doopravdy naštvaná, ale v věděla jsem, že jestli za mnou přijde prosit za odpuštění, tak mu neodolám a zase budeme kamarádi. Jen kamarádi. Nic víc.

„Co kdyby jsme tu takhle leželi celý den?“ zeptala jsem se.

„Jasně a někdo nás tu ze smečky takhle najde a už se nebude muset dělat starosti, jak jim to říct,“ zasmál se Paul. Sedl si se mnou a pomohl mi na nohy. Chvíli zaváhal, jestli nebude lepší, když se proměníme, ale já ho zatahala za ruku a táhla ho směrem ven z lesa. La Push nebylo tak daleko a bála jsem se, že už někdo ze smečky bude vzhůru a dávat si rozcvičku po lese ve vlčí podobě.

Došli jsme ruku v ruce k našemu domu a já si neodpustila hluboký povzdech. Musím svým problémům čelit, stejně jako mamka musí čelit Paulovi. Váhavě se na mě koukl, jestli to myslím doopravdy. Kývla jsem, a tak jsme se vydali k vchodovým dveřím. Klíče jsem si bohužel nechala doma, takže nezbývalo nic jiného než zazvonit. Dveře mi otevřel Michael. Jeho překvapený výraz, když mě spatřil, se změnil na zabijácký, když se mu pohled stočil k Paulovi.

„Dobré ráno,“ řekla jsem s úsměvem a prošla kolem ztuhlého bratra. Najednou se vzpamatoval a než stačil projít i Paul, zablokoval mu cestu rukou. Neřekl ani slovo, ale nespustil z něj oči.

„Běž si nahoru pro věci. Já si tady s Michaelem mezitím popovídám,“ řekl Paul a oplácel Michaelovi pohled. Nechtěla jsem je nechat samotné, ale nevypadali, že by mě slyšeli, i kdybych jim křičela do ucha. Vyběhla jsem nahoru a snažila se sbalit vše rychle, aby na sebe měli, co nejméně času. Jenže jsem se musela trochu zkulturnit. Paul mě přesvědčil, abych šla do školy a nemohla jsem tam jít s rozcuchanými vlasy, nevyčištěnými zuby a oblečením ze včerejška. Chvíli jsem váhala, ale když se ze spodu neozývaly žádné podezřelé zvuky, pokrčila jsem rameny a vydala se do koupelny. Celkově to nemohlo trvat víc než půl hodiny. Cítila jsem se tak nějak lépe. Asi čistěji XD

Sešla jsem dolů i s věci do školy a uviděla jsem, jak Paul i Michael sedí spolu na pohovce. Nebavili se, ale ani nehádali. Trochu zmateně jsem je pozorovala, ale jakmile si mě všimli, tak oba dva vstali a Paul se vydal ke mně, zatímco si mě Michael zamračeně sledoval. Paul došel až ke mně a bez jakéhokoliv předešlého varování mě vášnivě políbil. Nebyl to dlouhý polibek, ale rozhodně stál za to. Uslyšela jsem slabé vrčení, které vycházelo od Michaela, ale překvapivě se po Paulovi nevrhl.

„Tak zatím, brácho,“ řekl vesele Paul a za táhl mě za ruku směrem ke vchodovým dveřím.

„O čem jste mluvili, když jsem byla pryč?“ zeptala jsem se, ale už předem jsem tušila, že odpovědi se mi nedostane.

„O ničem důležitém,“ přesně jako jsem říkala.

„Takže jsem nebyla objektem debaty?“

„To…asi jo, ale byly to je chlapský řeči,“ řekl a pohledem mi dal jasně najevo, že z něj víc nedostanu.

Došla jsem až ke škole, kde se to samozřejmě neobešlo bez zvědavých pohledů mých spolužáků. Nejvíce překvapených pohledů se mi ale dostávalo ze skupinky u stříbrného volva. Edwarda to vyloženě ani nepřekvapilo, zatímco Bella se nemohla šokem ani pohnout.

„Asi bych měla jít,“ zamumlala jsem směrem k Paulovi a přála si, aby konečně přestali všichni koukat.

„Odpoledne tady budu čekat,“ usmál se a krátce mě políbil.

--

„Šla by si se mnou na tu svatbu?“ zeptal se mě Paul, když jsme seděli u něj doma v obýváků a sledovali nějaký pořad.

„Svatbu?“ zeptala jsem se nechápavě.

„No, vždyť víš. Člověk si bere pijavici,“ zavrčel skrz zuby.

„Ajo…ty myslíš svatbu Belly a Edwarda,“ řekla jsem, „ty tam chceš jít?“

„No, že by se mi tam jako moc chtělo, to zrovna ne. Ale ty jsi přece pozvaná ne?“

„To ano. Budu moc ráda, že můžu jít s tebou,“ řekla jsem a políbila ho na tvář. Do svatby zbývaly už jen tři dny. Ve škole se mě ptala Bella, jestli dojdu a co si beru na sebe. Nechtěla jsem ji zatěžovat svými problémy, tak jsem řekla, že dojdu. A šaty samozřejmě nemám. To jsem ale neměla říkat. Jakmile to zaslechly citlivé uši jedné malé upírky, začala skoro až panikařit. I když nás jako vlkodlaky moc nemusela, nemohla dopustit, aby tam nešel někdo řádně oblečen. Pak začala něco nadávat, že nevidí budoucnost a že jí to komplikuje práci. Nakonec jen řekla, že večer mám šaty u sebe a odešla ze školy s hlavou skloněnou a mumlala něco o nejjemnější látce a barvě, která se bude hodit k blondýně. Bella ji jen s povzdechem pozorovala než se otočila na mě a chtěla začít rozhovor o dnešním ránu. Naštěstí zrovna zazvonilo, takže jsem byla oproštěna od zdlouhavého výslechu.

„Kde máš vůbec rodiče?“ zeptala jsem se po chvíli. Zatím jsem žádného člena jeho rodiny nepotkala a to jsem to tu strávila celou noc a skoro celé odpoledne.

„Odjeli pryč. Máme barák sami pro sebe až do zítřka,“ řekl a spiklenecky se na mě usmál. Pak se nade mě pomalu naklonil a jemně políbil. Cítila jsem slabý elektrický proud, který proběhl mezi našimi rty. Polibek se prohluboval. Naklonil se nade ještě víc mě a položil mě na gauč. Přenesl jeho váhu na mě a já se zabořila do měkké sedačky. Cítila jsem jeho teplé tělo na tom mém a vnímala jsem ho každým kousíčkem svého těla. Jeho velká horká ruka bloudila po mém těla a obkreslovala moje křivky. Já jsem si jednou rukou hrála s jeho krátkými vlasy a druhou kreslila kolečka po jeho svalnatých zádech. Jeho ruka sjela z mého obličeje, přes krk, rameno a až na bok. Tady dvakrát přejel na horu a dolů, než s ní zajel pod mé tričko. Moje holá pokožka se doslova rozhořela pod jeho dotykem. Chvíli setrval na jednom místě než se odvážil posunovat ruku pomaloučku nahoru. V tu chvíli se můj, jinak naprosto zamlžený, mozek probudil.

„Promiň,“ řekla jsem a vysmekla se z pod něj. Díval se na mě psím pohledem a po chvíli vstal a přiblížil se ke mně.

„Ne,“ řekla jsem vyděšeně a uhnula. Sám pro sebe se usmál, když poznal, jaký na mě má vliv.

„Já ještě nemůžu,“ vykoktala jsem a snažila jsem se ignorovat srdce a příjemný pocit v břiše, kteří mi napovídaly, ať kašlu na mozek a vrhnu se na něj tady a hned.

„Vadí ti to?“ zeptala jsem se z bezpečné vzdálenosti z druhého rohu místnosti než byl Paul.

„Proč by mělo?“ zasmál se. „Já bych se měl omlouvat. Neměl jsem spěchat, jsme spolu vlastně teprve dva dny,“ usmál se na mě a já jsem se od něj nechala obejmout. „Jenže ty jsi tak neskutečně sexy,“ pošeptal mi hlubokým hlasem a přejel mi rukou přes zadek. Bouchla jsem ho pěstí do ramene. Normálnímu klukovi by to nejspíše způsobila alespoň modřinu, zatímco Paula to maximálně polechtalo.

„Už jsem ti říkal, jak je nebezpečné dráždit vlkodlaka bosou nohou,“ vyhrožoval šeptem a dal mi jemný polibek na čelo.

„Co mamka?“ zeptal se po chvíli společného obětí. Cítila jsem jeho váhání, než řekl tuhle větu. Nechtěl rušit tuhle hezkou chvíli, ale on mě dobře zná. a ví, že pokud mě k tomu nedokope, tak to neudělám.

„Dneska večer si to vyříkáme. Jen teď tu chci chvíli jen tak stát,“ řekla jsem.

--

Odemkla jsem nervózně dveře a vešla dovnitř. Cítila jsem pečené maso a slyšela puštěný baseballový zápas. Což znamená, že mamka vaří a brácha se válí na gauči.

„Ahoj,“ řekla jsem, abych upoutala pozornost.

„Ahoj zlatíčko,“ řekla mamka a nadšeně mě šla obejmout.

„Čau,“ řekl nenadšeně Michael, přešel do kuchyně a sedl si na kuchyňskou židli.

„Tak jak ses měla?“ zeptala se s trochu roztřeseným hlasem mamka.

„Byla jsem v bezpečí,“ odpověděla jsem popravdě.

„To…to je fajn,“ řekla mamka a začala utírat kuchyňskou linku. Nechápala jsem, jak to, že tak rychle obrátila. Před dvěma dny mi dala domácí vězení nejméně na půl roku a teď je na mě milá a usmívá se. Koukla jsem se na Michaela, jak se na tu změnu tváří on, ale on se jen pořád zamračeně díval někam do prázdna.

„Co to..“ začala jsem se ptát, když mě přerušila nadšeně mamka, „Budeme se stěhovat!“

Předchozí ¤ Shrnutí ¤ Další

Autor: Lillith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Amores perros - 18. kapitola: