Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amores perros - 20. kapitola - The End

06.12.2009 (09:00) • Lillith • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2038×

„Ty kytky dejte támhle.“

„Ne, ty šaty do těch dveří vedle.“

„Chtěla jsem lilie, ne růže.“

„Kde je Emmet s tím nákupem?“

V životě jsem nebyla na svatbě, ale nikdy by mě ani ve snu, že je s ní tolik práce. Ohlídat, aby všechny předem objednané věci, došli včas, aby všichni hosté seděli na svých předem daných místech a hlavně aby byla nevěsta včas připravená. Nad tou se vyřádily nejvíce. Alice si dala za úkol udělat z Belly nejkrásnější dívku v místnosti, což, nic proti Belle, byl celkem nadlidský výkon, když vezmeme tři upírky vedle ní.

S Bellou jsem se zatím stihla akorát přivítat a už jsem byla vtažena do víru příprav. Většinou jsem lítala po domě Cullenových a aranžovala kytky nebo upravovala jídelní stůl. Nasládlá vůně byla cítit po celém domě, ale za tu dobu, co jsem chodila do Forks do školy, tak jsem si zvykla. Celá rodina nevypadala, že by mi chtěla skočit po krku. Naopak byli velmi milí. Hned při příchodu mě Esmé objala a hned za ní pokračovala Alice. Po tom plese ke mně byla velmi milá a občas si za mnou sedala, k velké nevoli mých spolužáků, na obědě. Carlislem jsme si potřásli rukou. Emmett prohodil nějaký vtípek o fenkách, ale Alice mě hned uklidnila, že to je u něj normální. Rosalie přišla zjistit, kdo to přišel a hned zamířila pryč. Prostě Rose.

Ze začátku jsem pomáhala v kuchyni a potom jsem pokračovala se svatební místností.

Lítala jsem zrovna s vázou lilií (které vlastně měly být růže), když si mě odchytla Alice, že bych už se měla jít chystat. Zatáhla mě do pokoje, kde seděla Bella a začala mi natáčet různě vlasy a přendávat z jedné strany na druhou. Potom se chvíli zastavila, prohlédla si mě z přivřenýma očima a zmizela se slovy „Hned jsem zpátky!“ do vedlejších dveří.

„Moc ti to sluší,“ řekla jsem Belle a usmála se.

„Počkej až se na tebe vyřádí Alice,“ zasmála se s mírnou nervozitou Bella a zadívala se nevěřícně do zrcadla, jakoby to ani nebyla ona.

„Takže ty a… Paul?“ zeptala se po chvilce ticha.

„No… jo,“ řekla jsem a zastrčila jsem si pár pramenů vlasů za ucha. Měla jsem podezření, že tuhle řeč měla Bella připravenou předem, a právě proto se, jinak super rychlá, upírka tak dlouho nevrací.

„Celkem překvapení, pro všechny. Teda hlavně pro Jacoba.“

„Myslím, že Jake dal jasně najevo, že s tímhle už nemá vlastně nic společného. Ale myslím, že teď není správná doba o něm mluvit. Budeš se vdávat,“ řekla jsem, až přehnaně nadšeně zatleskala rukama a ukázala na její šaty. Já vím, ubohá snaha o změnu tématu.

Bella se na mě koukla pohledem tohle-ti-nesežeru a stoupla si a vydala se směrem k mně. Její šaty jemně zašustily, jak si klekla vedle mě. Vzala moje ruce do jejích a tázavě se na mě podívala.

„Podívej, neříkám, že jsme byly nějaké velké kamarádky. Měly jsme jen hodně společného. Pár tajemství sem, pár tajemství tam,“ řekla Bella.

„Jenže nebyly. Nelíbí se mi, kam tenhle rozhovor míří.“

„Míří směrem k mému nejlepšímu příteli,“ povzdechla si mladá nevěsta.

„Jenže on nechce být jen tvým přítel, na to už jsem přišla dřív jen jsem si to odmítla přiznat.“

„Co když si to ty, kdo je tady ten slepý. Byl jen prostě zmatený,“ řekla Bella a pomalu si stoupla.

„Zmatený? Nevím, přišlo mi, že jsem si to všechno vyjasnila, když za mnou po celou dobu nepřišel. Kdo tu byl, když jsem  měla problémy doma? On to nebyl,“ do očí se mi hrnuly slzy. Nechtěla jsem zrovna teď mluvit o Jacobovi, když se cítím tak šťastná. I když prázdná. Nikdy by mě nenapadlo, že po tom štěněti mi zůstane taková díra v srdci. Zároveň bych ale nikdy nezradila Paula.

„Nenapadlo tě se ho někdy zeptat, kde byl? Proč nepřišel?“ zeptala skoro až vyčítavě Bella, ale než jsem stačila odpovědět, tak do pokoje vtrhla Alice a já už se neodvážila znovu zavést řeč.

Skoro jsem nevnímala studené ruce, které se o mě staraly a snažily se ze mě udělat lidskou bytost. Teda ne, že bych jí někdy byla. Myslela jsem na Jacoba a na Paula a začala jsem se cítit zoufale. Nikdy jsem necítila něco tak silného ke dvou bytostem, natož to mužského pohlaví.

„Tak hotovo. Co na to říkáš?“ zeptala se vesele Alice.

„Krása,“ vyloudila jsem úsměv, který ji přesvědčila, aby mi úsměv oplatila a vydala se dolů vítat hosty. Belle neunikly začínající slzy v mých očí, a proto jsem se raději rychle sebrala a odešla, co nejdál o ní. Měla nějaké až psychologické schopnosti, kterými mě hrozně deptala.

Rychle jsem došla do pokoje, kam mě poslala Esmé, že už tam mám přichystané šaty a doplňky. Zavřela jsem za sebou dveře a potlačila jsem nutkání se rozbrečet nebo alespoň něco rozbít. Nechápala jsem, proč se nemůžu od Jacoba odpoutat. Měla jsem pocit, že dokud je se mnou Paul, tak to bude všechno v pořádku. Jen, co jsem se dostala z jeho dosahu, začala jsem myslet nerozvážně a tím svým proslovem mi Bella nasadila brouka do hlavy. Nedokázala jsem myslet na jednoho, aniž by mi do mysli vtíravě nelezl i ten druhý.

„Musím se, ale teď soustředit na svatbu. Dnes je Belly velký den,“ přesvědčovala jsem sama sebe a soukala se přitom do šatů. Rychle jsem se prohlédla v zrcadle a vydala se dolů.

Po skupinkách tam už postávali snad všichni. Popíjeli víno nebo ochutnávali chlebíčky. Paulovi to v obleku neuvěřitelně slušelo a mě bodlo u srdce, když jsem si vzpomněla, kdy jsem ho naposledy viděla takhle oblečeného. Rychle jsem pohledem přelétla místnost, ale kromě Setha jsem nikoho jiného ze smečky nezahlédla.

„Ahoj krásko,“ řekl mi Paul a gentlemansky mi políbil hřbet ruky. Zahihňala jsem se a políbila ho na ústa.

„Nazdar krasavče.“

„Co kdybych někam zmizli. Pokojů tu mají určitě dost,“ zašeptal mi do ucha a já ho jemně praštila přes ruku.

„Tak nic,“ řekl poraženecky nabídl mi rámě. Došli jsme ke Clearwaterovým a Paul se hned dal do řeči se Sethem. Nervózně jsem se rozhlížela kolem a doufala, že ho přece jen někde uvidím. Můj pohled se setkal s tím Bellyním a ta zakroutila smutně hlavou. Nechtěla jsem ji dávat najevo, že vím, co tím myslí, takže jsem stočila pohled zpátky mému doprovodu a Sethovi.

Paul si všiml mé nervozity, ale nejspíše to dával za vinu jen prostředí kolem. Rukou mi jemně přejel po té mě a stiskl. Usmála jsem se a v jeho očích byla vidět jistá úleva.

„Dáš si něco k pití?“ zeptal se potichu.

„Jo, děkuju,“ odpověděla jsem mu a nechala ho odejít, aby mi něco donesl. Cítila jsem se tak špatně. Jako nějaká mrcha, která ho jen využívá, ale přesto mě jeho úsměv pomohl zapomenou na ty tmavé smutné oči, které se mi pořád dokola přehrávaly v hlavě.

„Tady máš,“ podal mi skleničku Paul.

„Díky,“ odpověděla jsem.

„Je s tebou něco,“ zeptal se starostlivě, když jsme si sedli na místa a čekali na obřad. Seděla jsem mezi ním a Sethem.

„Co? Se mnou? Jen možná trochu unavená,“ usmála jsem se mdle, a i když vypadal, že jsem ho moc nepřesvědčila, stočil pohled odpředu a rukou si mě majetnicky přitáhl blíž k sobě. Nechala jsem se unášet jeho teplem a čekala než Bella vejde do místnosti.

„Stejně se budeš stěhovat, tak nechápu proč to tak řešíš?“

„Protože je miluje, oba dva a neví, kterého si má vybrat.“

„Tak teď máš Paula, pak na těch pár dní, než odjedeš do LA, tak si budeš užívat s Jacobem a pak hurá do víru velkoměsta.“

„Co? Nikdy. Na to je Yasmine moc slušná. Že si na to moc slušná?“

„Ticho, oba dva,“ šeptem jsem okřikla oba dva hlasy v hlavě.

„Říkal si něco, zlato?“ zeptal se nechápavě Paul.

„Ne, nic,“ řekla jsem a políbila ho na ústa, zrovna když začala hrát hudba a Bella vešla dovnitř.

Obřad byl nádherný, i když jsem si z něj moc nepamatovala. První hlásek měl pravdu. Stejně se budu stěhovat. Dneska to musím Paulovi nějak říct, i když vůbec netuším jak.

Obřad byl jednoduchý, žádné velké proslovy, zaznělo dvakrát prosté „Ano.“  Potom dlouhý polibek.

„Líbí?“ zašeptal Paul, když začala hostina.

„Co? Přemýšlíš nad něčím podobným? Co se stalo s tím s-nikým-se-nevážu Paulem?“

„Nevím, asi ta atmosféra tady všude kolem,“ usmál se a táhl mě ke stolu k jídlem.

„Nenažranče.“

Jen se na mě usmál a začal si nakládat na tácek. Na jídlo jsem neměla vůbec pomyšlení.

„Půjdu za Bellou a Edwardem,“ oznámila jsem Paulovi. Ten je s plnou pusou odkýval a vydal se za Sethem.

Chvíli mi trvalo než jsem novomanžele našla. Stáli kousek stranou a vesele se bavili s Charliem a Bellinou matkou Reneé.

„Bylo to nádherné,“ řekla jsem jim a objala jsem Bellu. Po vřelém objetí jsem se nervózně koukla po Edwardovi, který mi, k mému velkému překvapení, dal pusu na tvář a jemně mě objal. Takový příval lásky jsem nečekala ani já.

„Hmm…“ odkašlala jsem si nervózně a Bella nás pobaveně sledovala.

„To se jen tak nevidí,“ šeptla mi do ucha, tak aby to nikdo jiný neslyšel. „Reneé, Charlie, tohle je Yasmine Smithová, kamarádka ze školy,“ představila nás Bella jejím rodičům.

„Jak to vypadá z řidičákem? Bella říkala, že tě učil Jacob, takže to určitě bude na výbornou,“ řekl vesele Charlie. Po vyslovení Jacobova jména mi úsměv trochu ochabl, ale z trochou vůli jsem ho udržela. Bella se snažila na mě nepodívat, zato Edward si neodpustil zkoumavý pohled. Jestli mi přečetl všechny myšlenky, co jsem za dnešek měl, tak se jeho zmatenému pohledu ani nedivím. Sama v tom mám guláš.

„Tak já jdu najít svůj doprovod,“ řekla jsem a mile se usmála. Bellina matka mi úsměv vrátila. Vypadala jako doopravdy milá paní a hlavně chápavá matka. Která jiná by nechala dceru vdávat se v osmnácti? No moje rozhodně ne. Musím se přestat litovat a žít s tím, co mi osud nachystal. A začneme v pořádku v mých vztazích.

„Zkus tyhle chlebíčky. Nechápu jak to ta pijavice dělá, ale je to naprosto dokonalý,“ řekl mi Paul, když mě viděla přicházet. Než mi stačil jeden z chlebíčků strčit do pusy, vzala jsem jeho tác a položila ho na stůl. „Hej,“ řekl ublíženě, a i když jsem ho táhla pryč od stolů, pořád se smutně díval za jídlem.

„Já mám ještě hlad,“ začal ublíženě, ale než si stačil stěžovat víc, zatáhla jsem ho do prázdné chodby rozlehlého domu Cullenových, přitáhla si ho za kravatu a vášnivě políbila. Zareagoval okamžitě a přizpůsobil se mému tempu. Žádné otázky, žádné odpovědi. Jen on, já opřena o zeď a vylidněná chodba.

„Tak teď mám hlad ještě větší,“ dýchal rychle a znovu mě políbil, „ale na jídlo to není,“ řekl a pokračoval prozkoumání mé ústní dutiny.

„Tak to bysme tě měli nakrmit,“ řekla jsem a mrkla na ně.

Zrovna ve chvíli, kdy mě krátce políbil a začal se přesunovat i se mnou směrem schodiště, uslyšela jsem tříštivý zvuk a dunivé kroky. Hned jsem se odtrhla od Paulových chtivých rtů a koukla se za směrem zvuku. Paul dělal, jakoby nic neslyšel a věnoval se mému krku.

„Ale ne,“ zašeptala jsem, když jsem spatřila ty tmavé oči.

„Děje se něco?“ zeptal se Paul, když se nedočkal mé odezvy. Koukla jsem se směrem, kde zmizel Jacob a pak zase zpátky na Paul. Díval se na mě tím svým psím pohledem a zkoumal moji tvář.

„Víš, musím ti něco říct,“ zašeptala jsem.

„Co? Děje se něco?“ zeptal se překvapeně.

„Ano… ano, děje. Můžeme si promluvit někde ve větším klidu?“ zeptala jsem se. Paul němě přikývl, vzal mě za ruku a vedl mně ke dveřím, které vedly ven na zahradu. Byla osvětlena, ale i s vlkodlačími smysly jsem měla problém vidět na pár metrů.

„Děsíš mě,“ řekl Paul nervózně. Zahlédla jsem Bellu, Edwarda a Jacoba, jak stojí venku a o něčem se baví.

„Víš… budeme se stěhovat,“ řekla jsem s pohledem zapíchnutým do země. Paul se na mě šokovaně díval a nebyl schopen slova.

„Kd… Kdy?“

„Nevím. Mamka se dozvěděla, že ji otec podvádí a chce zpátky do LA. Ani se ji nedivím. A nemůžu ji nechat jít samotnou. Už takhle je na pokraji zhroucení, nechci ji ještě víc ublížit. Kdyby tu měl někdo zůstat, tak je to Michael. Leah je jeho otisk a já prostě nedovolím, aby je rozdělili.“

„Yas, já to chci taky něco ří…“

„Ne, počkej. Jen chci, aby si věděl, že tě mám doopravdy ráda. Jsem s tebou oficiálně jen pár dní, ale nikdy jsem se nikým necítila tak skvěle, tak bezpečně,“ pohled mi omylem zavadil o trojici stojící jen kousek od nás.

„A já k tobě cítím to samé. Mám potřebu tě chránit. Nechci, aby ti kdokoliv nebo cokoliv někdy ublížilo. Víš, já jsem se asi…“

„Taky šťastná až navěky?“ ozval se za námi uštěpačný hlas.

„Jaku,“ hlesla jsem potichu, ale věděla jsem, že mě slyšel.

„Co ty tady chceš?“ zavrčel Paul a ochranitelsky se přede mě postavil.

„Jen tak se procházím při svitu měsíčku,“ ušklíbl se.

„Tak pokračuj v procházce,“ štěkl Paul.

„Nechte toho,“ okřikla jsem se. Nesnášela jsem, když trpěl. Podle křiku se nepohodnul s Bellou a teď mu to ani Paul nijak neulehčuje.

„Jen jsem chtěl tady Yasmine říct, že až ji odkopneš jsem tu pro ni. Kdykoliv,“ propalovat mě svýma tmavýma očima a já v nich viděla něhu, lásku, ale i bolest zároveň. Po chvíli se otočil a vydal se směrem k La Push.

„Počkej,“ křikla jsem, ale Jacob nevypadal, že by to zaznamenal. Loudavým krokem pokračoval v cestě a sem tam naštvaně kopnul do štěrku na cestě.

„Nech ho být,“ řekl mi jemně Paul a políbil mě do vlasů.

„Bude v pořádku,“ řekla jsem si spíše sama pro sebe na uklidnění.

„Co si mi to vlastně chtěl říct?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Víš… já jsem se do tebe… no prostě jsem se do tebe otisknul,“ vykoktal a já jsem zůstala na nehybně stát. Byla jsem holka-vlk, která nemá šanci nikdy mít děti. Jsem slepá vývojová větev. Do mě se nemá nikdo otisknout. Mám být na věky sama.

Najednou se ozvala rána. Ani jsem nestačila zareagovat a Paul už ležel na zemi se zlomenou čelistí. Nad ním stál Jacob a těžce oddychoval.

„Co to?“ zeptala jsem se a zmateně si ho prohlížela.

„Já jsem se do tebe taky otisknul,“ řekl propíchávajícím mě pohledem.

„Pane Bože,“ zírala jsem šokovaně.

Vím je to hnusný a neměla bych vám to dělat, ale já jsem prostě neodolala. Jak někdo má rád šťastné konce, někdo smutné, tak já jsem prostě na ty otevřené. Podle toho, jak jsem to nechala dopadnout, tak nejspíš nachystám pokračování, ale na to si budete muset chvíli počkat.

Chtěla bych poděkovat všem mým věrným čtenářům a těm, co mi zde zanechali alespoň jeden krátký komentář. Moc jste mi všichni pomáhali psát dál. Chtěla bych se taky omluvit za tak dlouhou pauzu, která tu nastala, ale sama jsem to nemohla nijak ovlivnit. Od teď už by to snad mělo být lepší.

Thank you!

Předchozí ¤ Shrnutí ¤

Autor: Lillith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Amores perros - 20. kapitola - The End: