Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Anděl s duší ďábla - 10. kapitola

twilightdream

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Anděl s duší ďábla - 10. kapitolaPo dlouhé době tu máte další kapitolku. Na další si budete muset nějakou dobu počkat protože jsem se sekla někde v polovině. Tady máte malou útěchu a doufám, že vás to alespoň trochu potěší.

14.03.2010 (08:45) • Lenisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1889×

Anděl s duší ďábla

10. kapitola

 

Isabellin pohled

Domů jsem došla ani ne za čtvrt hodinky. Před domem mi už stepoval vyděšený Sam tak jsem ho akorát pustila do domu. Ihned jsem se dala do práce. Už jsem zřejmě zjistila, na co jsem studovala tu zdravotnickou školu. Doktor se vždycky hodí!

Připravila jsem si veškeré potřebné věci a dala se do práce. Nakonec jsem jí rány zašila a zafáčovala. Ztráta krve nebyla tak hrozná, jak jsem si myslela, takže by měla být v pořádku. Zůstanou jí ale chudince jizvy.  Otočila jsem se k Samovi, který stále lítostivě hleděl na tu dívku. Překvapilo mě s jakou láskou a něhou se na ni díval. No hezký Same. Tak to s tebou soucítím. Ublížit, sice neúmyslně, ale ublížit své doživotní lásce, svému otisku… To je jako noční můra. Nejhorší ale je to vědomí, že za její bolest můžete vy.

„Bude v pořádku?“ zeptal se lítostivě, div mu z očí netekly slzy. Musí to pro něj být těžké. Je na něm vidět jako moc ho to mrzí a vsadím se, že kdyby mohl, vrátil by čas, aby se tohle nemuselo nikdy stát.

„Ano. Bude v pořádku. Zůstanou jí ale jizvy.“ Nemá smysl před ním něco zatajovat. Musí vědět na čem je.

Sam se sesunul na mou pohovku, složil ruce do dlaní a začal srdceryvně vzlykat. Bylo mi ho líto. Tohle bych nepřála nikomu. Ani svému nejhoršímu nepříteli. Nemohla jsem pro něj udělat víc než si jenom opatrně sednout vedle něj a dát mu ruku v uklidňujícím gestu přes ramena. Sam se o mě plnou vahou opřel a nechal se ode mě kolébat jak malé dítě.

Po hodince už byl celkem v klidu, tak jsem se od něj zvedla a se salvou smutných a soucitných pohledů, které jsem na něj házela, odešla zkontrolovat tu dívku. Ještě pořád se neprobrala. Musí se tak stát ale každou chvílí. Slyším, jak její srdce každou chvílí zrychluje, takže by to už mohlo být brzy.

Vrátila jsem se zpět k Samovi a jen zakroutila hlavou na znamení, že se ještě neprobrala. Nemohli jsme nic dělat a Sam to věděl, proto si jen smutně povzdechl a dál upíral svůj zrak na tu dívku. Bylo mi už trapné nazývat jí v myšlenkách dívkou, tak jsem se zeptala na jméno.

„Emily,“ to jméno hlesnul s takovou něhou…

„Neboj, bude v pořádku,“ ubezpečovala jsem ho. Ani nevím proč, ale měla jsem potřebu mu nějako pomoct. Nebudou tak špatní, jak jsem si myslela. Možná… bych mohla… mohla bych jim dát šanci. A co?! Cullenovi to ví tak oni by mohli taky.

„Co si vůbec dělala v tom lese? Jak vůbec víš o vlkodlacích?“ otočil se na mě s neskrývaným zájmem. No vida. Ani nebudu muset tohle téma načínat sama.

„No šla jsem domu, a když jsem uslyšela ten výkřik,“ jeho tvář se při tom zkroutila do bolestné grimasy, „vydala jsem se na tu loučku. A o vás vím… protože… patřím k těm, dalo by se říct, zasvěceným.“ Měla bych to říct po tom i radě starších, kterou tu prej podle Paula mají. Nebudu to tu omílat dokolečka jak nějaká vadná, ohraná deska, takže jim to povím najednou.

Sam chtěl pokračovat v tom jeho křížovém výslechu, ale přerušilo ho nespokojené mručení pocházející od Emily. Bleskově vstal a přesunul se na postel za ní.

„Emily…“ Nechala jsem jim soukromý a odešla si do kuchyně udělat kafe. Někdo se tak má. Najít svou druhou polovičku. Já už se všech nadějí vzdala.

Z mého mozkového hloubání a dloubání mě vyrušilo, až klapnutí dveří od pokoje pro hosty kam jsem uložila Emily. Sam přišel ke mně a těžce dosednul na židli u kuchyňského stolu.

„Zase usnula“ řekl suše a zakoukal se do protější stěny, kterou považoval za velice zajímavou a hodnou jejího zkoumání. Zajmalo by mě co se stalo v tom lese. Nechci mu to zase připomínat, ale… zvědavost je stará mrcha.

„Same…“ Počkala jsem, než obrátí svou pozornost zpátky na mě a pokračovala jsem „… mohl bys mi říct, co se stalo v tom lese?“ jeho obličej se stáhnul do bolestné grimasy.

„Naštval jsem se a… zbytek už si myslím domyslíš.“ To se dalo čekat, že nic nepoví. Já bych o tom taky nechtěla mluvit. Docela ho i chápu.

„Nemusíš mluvit dál.“ utnula jsem ho raději hned na začátku. Není nic horšího, než, když vám vlkodlak brečí na rameni. Ono něco jiného, když si s ním podáte ruku nebo se o něj třeba opíráte. Ale, nechat si téct ty horké skoro až vařící slzy na rameno…

„Kde je?! Co se stalo?!“ rozrazili se hlavní dveře mého baráčku a v nich…

Dědek!!

„Kdo jste?! A co děláte v mém domě?“ Ten týpek se na mě akorát podíval a otočil se zpátky ve dveřím, do kterých vtrhnuli další dva staříci.

„Tohle býval soukromý dům…“ Jak je mam odtud vypakovat?! A co jako chtějí?

„Same?! Co se stalo? Kde je Emily?“ No to mě mohlo napadnout, že jsou tu kvůli těm dvoum…

Ti tři se spolu se Samem posadili na MOJE pohovky v MÉM obýváčku a tvářili se jako by jim to tu patřilo, navíc dál vedly rozhovor, do kterého mě pořád ne a ne zahrnout. Tiše jsem si tedy stoupla do rohu místnosti a nezúčastněné jsem pozorovala, jak se tam dohadují.

„Už jste skončili?“ zeptala jsem se slušně tichým a ironickým hlasem. No to se mi snad zdá! Ti staříci se na mě vylekaně podívali takovým tim stylem: Co si vůbec dovolujete poslouchat naše rozhovory a co tu vůbec ke všem čertům děláte?

„Tohle je můj dům, víte?“ snažila jsem se o vyrovnaný tón.

„Ona se postarala o Emily a navíc o mě ví.“ Jakmile padlo poslední slovo, staříci začali zděšeně těkat pohledem mezi mnou a Samem až jsem se bála, aby jim ty oči náhodou nevyletěli ven.

„Ale… Jak? Kdo? Ty?!“ zakoktával se ten, co se z šoku probral jako první. A pak, že jsou starší generace vychovanější… Takhle mě přehlížet v MÉM domě!

„Ne já ne… tvrdí že patří k těm zasvěceným… víc mi toho zatím neřekla.“ ubezpečil staříka Sam, který se na mě hned obrátil s pohledem dítěte, který touží po nových informacích. S povzdechem jsem se tedy přemístila do křesla postaveného proti sedačce a dala se do vysvětlování.

 

11. kapitola

Moje shrnutí

Autor: Lenisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Anděl s duší ďábla - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře