Takže, tohle je první díl mé nové povídky. Je to pouze prolog a je to vlastně jen taková úvaha. I když je tam pár faktů které vám něco prozradí. Snad se bude líbit.
18.04.2010 (22:00) • Anastacia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2233×
ANDĚL SMRTI - Prolog
Smrt je lehká, snadná, život je těžší. A proč žít když nemáte důvod? Nevím. Na tohle se ptám celý život, celou mou existenci. A stále mi nikdo neodpověděl.
O život můžeme přijít různě, smrt je jen jednou z možností.
Přesně vím, jak je tohle myšleno. I já přišla o život, a přes to tu stále jsem, a přes to se stále trápím na tomto ubohém světě. Kéž by mě konečně potkala ta pocta jménem smrt. A já měla konečně klid. Věčný klid. Nikdo není věčný, jen smrt.
Život je jen cestou ke smrti.
Škoda, že má cesta je tak dlouhá. Jak je možné, že i když už jdu tak dlouho, stále nemohu dojít konce? Tolik otázek a žádné odpovědi. Je to frustrující. Někdy mi příde, že už z toho blázním.
Víte, je zajímavé, co se skrývá za tak mocným a slavným jménem, jako mám já. Je zajímavé, že jméno Volturi nese někdo jako já.
Všichni si myslí, že jsem jen hnusná a bezcitná mrcha, která neváhá, a při první příležitosti vás bez milosti zabije.
Ano. Jsem taková. Ale to ne já, to život to ze mě udělal. Každý tak skončí. Každého to jednou srazí na kolena. A pak pochopí jak hnusný a krutý život je. Daleko krutější než jsem já. Daleko horší.
Proč jsme vlastně na tomto světě? Jaký máme, úděl? Vždy jsem si myslela, že alespoň tohle vím. Že na tuhle otázku znám odpověď. Chyba. Myslela jsem, že mím úkolem je pomoc mocným, aby se stali mocnějším. Pomoct jim. Pomoct Arovi a jeho bratrům. Špatně. Vlastně je to logické. Kdyby to opravdu bylo mé poselství na tomto světě, už bych tu nebyla. Už bych tu nebyla, protože tento úkol jsem již splnila. Pomohla jsem jim. To jen díky mě, jsou tam, kde jsou.
Přemýšleli jste někdy o smrti? Přemýšleli jste o tom, co je potom? Asi ne. Chápu, ani já o tom dřív nepřemýšlela. Ovšem od té doby co jsem to zjistila, o tom přemýšlím pořád. Je to už dávno co se to stalo. Tenkrát jsem skutečně zjistila jaké je to, když vedle vás stojí smrt. Když tam jen tak stojí a natahuje ruku. Byla jsem v tu chvíli šťastná. To jsem přece vždy chtěla. Odejít a už se nevrátit. Ale něco vám povím. Ne, jen život, ale i smrt je strašná mrcha. V jednu chvíli vám tvrdí ze už jste skutečně mrtví, a během okamžiku vás zase vykopne zpátky na svět, s tím, že jste, ještě nenaplnili váš osud. Ale už vám neřekne, co je váš osud. Neporadí vám.
A tak tu chodím další 300 let a snažím se naplnit svůj osud, abych mohla konečně odejít. Nikdy jsem o tenhle nikomu neřekla. Nesměla jsem. Prý nesmí nikdo vědět, co je po smrti.
Nevím, co tu mám pořád dělat. Možná bych vám mohla říct o sobě něco víc. Ale k čemu by to bylo. Koho by zajímal osud jedné zhrzené upírky, která by vlastně už ani dávno neměla existovat? Nikoho.
Jsem jen přízrak. Jen noční můra každého upíra, člověka, vlkodlaka, každé bytosti na tomto světě. Jsem to nejhorší co kdy existovalo. Ale co kdyby tu byla ještě možnost, že i já budu šťastná?
Autor: Anastacia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Anděl smrti - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!