Začínalo nejkrásnější období mého života. Vyrovnala jsem se s tím, co se ze mě stalo, protože jsem na oplátku dostala ten nejcennější dárek. Jeho.
14.11.2010 (07:00) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3566×
Rychle jsem Lindsey pustila a běžela jsem mu naproti. Sevřela jsem ho tak pevně, jak jen jsem mohla. On mi moji divokou reakci opětoval. Tiskl mě k sobě a šeptal mi do ucha: „Jsem tak rád, že jsi tady.“ Pak mě za pas zvedl do vzduchu a točil se se mnou. Smála jsem se a řekla jsem mu: „Ty jsi blázen!“
Postavil mě na zem a odpověděl: „Jsem, ale do tebe!“
Konečně jsem se dotkla jeho rtů. Bylo to úplně jiné. Srdce se mi zase rozběhlo jako za starých časů. Všechna moje vášeň se mi vrátila. Ale ne tolik jako předtím, znásobená, stokrát větší. Líbala jsem ho a věděla jsem, že nedokážu přestat. Hladila jsem ho v jeho hebkých vlasech. Připadalo mi, že on je na tom stejně. Cítila jsem tahání za moji mikinu. Nevnímala jsem to.
„Andie! Alexi!“ tahala nás oba za oblečení. Alex se ode mě velmi pomalu odtrhl a ještě než promluvil k Lindsey, mě polibkem lehkým jako vánek pošimral na rtech.
„Copak, Lindsey?“ řekl, aniž by se na ni podíval. Hleděl mi do očí a usmíval se. Byl šťastný. V jeho očích jsem viděla odlesk toho, co jsem cítila já. Náš vztah se vrátil do starých kolejí, ale byl tisíckrát lepší. Nikdo nás nikdy nedokáže rozdělit.
„Já jsem tu taky. Zase jsi mi Andie ukradl,“ zlobila se.
„Jo, zase sis Andie ukradl,“ opakovala jsem po ní a nepřestávala jsem ho hltat očima. Prostě jsem nedokázala odvrátit pohled, abych se na ni podívala.
„A už ji nikdy nevrátím,“ usmál se a políbil mě na čelo. Chytila jsem ho za ruku a s očima stále přilepenýma na něj jsme šli za Lindsey do obýváku.
„Co to s váma je?“ nechápala Lindsey a sápala se mi na klín.
„Miluju ho,“ řekla jsem mu do očí.
„Miluju ji,“ vyznal se i Alex. Dal mi jeden rychlý, ale neskutečně krásný polibek.
„To jste ale věděli už předtím!“ řekla a dožadovala se pozornosti.
„Jo, ale asi až teď jsme to pochopili,“ zasmála jsem se.
Celý den jsme strávili v tomto šťastném rozpoložení. Ani Lindsey si nedokázala získat naši pozornost, ani Seth a Nicole. Myslím, že pochopili, co se stalo.
Navečer Alex svolal celou smečku. Ač nerad, tak přiznal, že hlídkovat bych měla taky. Měli jsme to všechno pořešit a já jsem chtěla vyzkoušet, jestli jsem skutečně alfa. Proměnili jsme se. Potěšilo mě, že mi to jde stejně dobře jako jemu. Na mýtinku jsme doběhli první. Nelíbilo se mi, že je Alex rychlejší než já.
To mám po tetě. Byla nejrychlejší ve smečce, zasmál se.
Proč se vlastně s Leah vůbec nevídáte? Nemá vás ráda? Ptala jsem se.
Vídáme. Občas jezdíme za ní do Port Angeles. Její syn Derek je asi o rok starší. Odelia je trochu mladší než já.
Jsou vlkodlaci? Zajímalo mě.
Ne.
Jak to?
Vlkodlačí gen se nemusí spustit vždycky. Strážci La Push jsme my. Není potřeba, aby nás bylo víc, vysvětloval mi.
Strašně jsi dospěl. Jsi dobrý alfa, pochválila jsem ho.
Děkuju. Přišel ke mně a olízl mi tvář. Rozesmála jsem se.
To se teda máme na co těšit, pomyslel si Ethan, který se akorát proměnil.
Za chvíli se připojil i Quin a Tab a jako poslední doběhl Caleb.
Andie! Myslel jsem si, že si Quin dělá srandu! Myslel si Tab.
No, nedělal.
Páni. To je teda něco. Mám rádost, že jsi teď oficiálně člen našeho bratrstva. Teda... teď už jsme spíš bratrstvo a sestra? Zamotal se do toho. Vyštěkla jsem.
Tak klid. Zavelel Alex. Cítila jsem autorativní podbarvení jeho hlasu. Všichni jsme se uklidnili. Protože Andie trvá na tom, že bude hlídkovat taky, je potřeba přerozdělit hlídky. Musíme se dohodnout na hlídky na příští týden.
V úterý nemůžu, jsem se Sam, řekl Tab.
A já ve středu jedu se školou do Seattlu, sděloval nám Ethan.
Co Quin a Caleb? Máte taky dny, kdy nemůžete? Zeptal se Alex.
Mně je to tenhle týden celkem jedno, odpověděl Quin.
Já chci mít hlídku s Andie, kdykoliv, hlásil se o mě Caleb.
Zamítnuto, řekl Alex.
Proč?
Protože bys ji naváděl k blbostem, vysvětlil Alex. Andie, kdy chceš mít hlídku?
Třeba zítra? V úterý? A v pátek? Vlastně je mi to jedno, řekla jsem.
Tak fajn. Pondělní dopoledne Tab a Ethan, odpoledne já a Andie, v noci Caleb a Quin. Úterý... Alex pokračoval s rozdělováním služeb a všechny si vzal se mnou.
To není fér. Zabral sis všechny hlídky s Andie, začal zase Caleb.
Jo, brácho, to vážně není dobrej nápad, přitakal Quin.
Proč myslíš? Zeptal se Alex.
Protože se budete soustředit na všechno, jen ne na hlídání, odpověděl za Quina Tab.
Alex se na mě podíval. Kluci asi měli pravdu. Bylo těžké myslet na něco jiného než na něj.
V tom případě nezávidím tomu, kdo se mnou tu hlídku bude mít, poznamenala jsem.
Alex se zasmál. Takže změna, zítra má místo mě hlídku s Andie Caleb. První naše společná hlídka připadá na pátek.
Paráda! Liboval si Caleb.
Uvidíme, jak se budeš radovat, až tě zase porazím, zasmála jsem se a kluci se mnou.
Víš, že vypadáš jako plyšák, Andie? Na to, že jsi vlk, nejsi vůbec hrozivá, provokoval mě Caleb.
Jo? Ale budu ti připadat hrozivá, až se rozhodnu ti to nandat, vrátila jsem mu to.
Jednou tě to planý vyhrožování omrzí, sestřenko, a pak budeš koukat!
Calebe? Zmlkni, řekla jsem mu a použila jsem svůj alfa tón. Všichni to okamžitě poznali.
Co jsi to udělala, Andie? Zeptal se mě Quin.
Chtěla jsem vyzkoušet, jestli to funguje. Promiň, Calebe.
Ty... jsi alfa, vykoktal ze sebe Alex.
Ne. Alfa jsi ty, Alexi. Nechci být alfa. Ty jsi v tom nejlepší, rozhodla jsem se.
Přenecháváš mi velení? Zeptal se nechápavě.
Jo. Udělám všechno, co mi řekneš, slíbila jsem.
Úplně všechno? Pomyslel si Alex a přemýšlel o pár neslušných návrzích.
Ehm, ehm, upozornil nás Ethan na to, že nejsme sami.
Tak fajn, pro dnešek konec. Nezapomeňte zítra na hlídky. Andie, jedeš ke mně? Řekl Alex.
Dneska ne. Zítra musím do školy. Teď budu muset víc makat, odpověděla jsem mu. Jo a Alexi, možná bychom mohli změnit hranice. Vymazat spíš. Mohla bych se zkusit zeptat doma, co myslíš?
Dobrý nápad. Tak se zeptej a dej mi vědět, souhlasil Alex.
Běželi jsme zpátky k La Push. S Alexem jsme klusali vedle sebe úplně na konci. Nechtělo se mi od něj. Vlastně jsem nevěděla, jak to bez něj vydržím.
Vážně můžeš přespat u mě, zopakoval mi návrh Alex. Budu hodnej.
Zasmála jsem se. A nalomil mě, měla jsem chuť běžet k němu a ne domů. Mohla bych domů zavolat... Tohle není fér.
Taky jsem ti to mohl nařídit, řekl mi.
Vyplázla jsem na něj jazyk a stočila jsem běh k La Push. Kluci se rozběhli ke svým domovům. Doběhli jsme k Alexovu domu. Uvědomila jsem si, že teď se budeme muset proměnit.
Snad se najednou nestydíš? Zeptal se mě a vzpomněl si na celé měsíce, kdy jsem ho sváděla.
Jenomže předtím jsem věděla, že z toho nic nebude. Teď by mohlo...
Andie, neblbni. Netahal jsem tě domů kvůli tomu. Jen jsem chtěl být s tebou. Proměním se první. Nebudu se dívat. Počkám uvnitř, konejšil mě. Souhlasila jsem. Alex za chvíli zmizel. Konečně jsem měla myšlenky jen pro sebe. Proč se najednou tak bojím? Proč zmatkuju? Vždyť ho přece miluju. Proměnila jsem se do lidské podoby a přivolala jsem si oblečení. Oblékla jsem se a šla jsem dovnitř. Seth a Nicole ještě seděli v obýváku a dívali se na televizi. Pozdravila jsem je a chtěla jsem se proplížit za Alexem.
„Teda, Andie. Kdes lítala?“ zasmál se Seth. Podívala jsem se na svoje vlasy. Byly zacuchané a sem tam jsem našla kousek jehličí.
„Kruci,“ zamumlala jsem a vyběhla jsem do koupelny. Začala jsem si pomalu rozčesávat vlasy. Bylo mi smutno. Budou muset pryč.
„Taky je mi jich líto,“ zašeptal mi do ucha Alex a zezadu mě objal.
„Budu vypadat hrozně,“ posteskla jsem si.
„Nikdy bych tě nenechal zkrátit si je ani o milimetr, ale teď je to nutné. Mně se budeš líbit i s krátkými,“ uklidňoval mě.
Povzdychla jsem si. Vlasy už jsem měla rozčesané, a tak jsem šla k němu do pokoje. Musím zavolat tátovi. Vždyť on vlastně ani neví, co se stalo... Vytočila jsem jeho číslo.
„Andie? Kde jsi?“ ptal se starostlivě.
„Ahoj tati. Jsem u Alexe,“ odpověděla jsem mu.
„Neměla už bys jet domů? Je pozdě.“
„Tati, přespím tady. A... asi bych ti měla něco říct,“ začala jsem.
„Co?“
„Otiskla jsem se. Do Alexe,“ práskla jsem se. Táta mlčel. „Tati?
„Jsem pořád tady. Jen mě to překvapilo. Ach jo, ještě nejsem připravený na to, abych tě ztratil,“ zašeptal do telefonu.
„Tati! Neztratil jsi mě! Ty mě nikdy neztratíš. Budu pořád bydlet doma. Zítra mě tam máš,“ klidila jsem ho.
„Už abys tu byla. Tak buď hodná a nezlob. Mám tě rád, holčičko,“ loučil se.
„Taky tě mám ráda. A pozdravuj mamku!“ Zavěsil.
Lehla jsem si k Alexovi do postele. Přitiskl mě k sobě a políbil mě do vlasů. Chvíli jsem si jen užívala jeho přítomnost, ale pak jsem si vzpomněla na svoje otázky. Těsně pod povrchem čekala ta nejhorší starost.
Podíval se na mě a uhladil mi vrásku na čele. „Nad čím přemýšlíš?“
„Víš, přemýšlím o tom už od včerejška. Nikdy předtím mě to nenapadlo. Říkám si, co bych asi dělala, kdyby ses otisknul,“ vyslovila jsem svoji obavu nahlas.
„Neotisknu se,“ odpověděl mi bez stopy starostí.
„Jak si tím můžeš být tak jistý?“
„Protože jsem se už otisknul. Do tebe,“ řekl a sledoval mě, jak budu reagovat.
„Cože? Kdy?“
„V tom sklepě tenkrát,“ vzpomínal.
„Ale... neměl by ses náhodou otisknout při prvním pohledu? Jaktože jsem to nepoznala? Jak to, že jsme spolu nebyli každý den?“ nechápala jsem.
„Já nevím, Andie. Celý můj otisk je nějaký zvláštní. Myslím, že jsi to nepoznala, protože náš vztah byl takový vždycky. Nebo k tomu alespoň vždy směřoval,“ odpověděl. „Zase jsi mě překvapila. Myslel jsem, že budeš naštvaná, že jsem ti nic neřekl. A ty mezitím přemýšlíš o tom, jak je to možné.“
„Proč jsi mi vlastně nic neřekl?“
„Protože jsem nechtěl, aby sis myslela, že se mnou musíš být. Nakonec jsi na to přišla sama. Získal jsem tě i bez otisku. To mi potvrdilo, že k sobě patříme,“ pokračoval.
V hlavě se mi všechno pospojovalo a já zjistila, že Alexův otisk byl to, co přede mnou rodina tajila. To proto děda akceptoval, že jsem si ho vybrala. To proto se mi tenkrát Emmett smál, když jsem doma řekla, že mě má snad Alex rád. Protože on už do mě byl dávno otištěný. Usmála jsem se.
„Lituješ toho, že ses proměnila?“ zeptal se mě opatrně.
„Ano.“ Sevřel mě pevněji v náručí. „Chceš vědět proč?“
„Proč?“
Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Andie Black (14. kapitola):
Krásná kapitolka! Moc se mi líbila.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!