Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andie Black (7. kapitola)

08.11.2010 (07:30) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3424×

„Co tu děláš?“

„Nemohla jsem spát,“ odpověděla jsem Alexovi do tmy. Přišel ke mně a sedl si vedle mě. Srdce se mi zase rozběhlo. Zasmál se.

„Měl jsem hlídku,“ řekl, jako by se omlouval.

„Jasně. Něco zajímavýho?“ zeptala jsem se.

„Nuda jako obvykle. Co váš výlet?“

„Alexi, to jsi měl vidět. Byla to nádhera,“ rozplývala jsem se.

„Vážně?“

„Jo. Ty lesy, příroda... A ty vodopády,“ popisovala jsem.

„Jsem rád, že se ti tam líbilo,“ usmál se a jeho úsměv mi zase zrychlil tep.

Škoda, že jsi nejel taky. „Lindsey byla taky nadšená.“

Chvíli jsme mlčeli.

„Měla bys jít dovnitř nebo nastydneš,“ zašeptal.

„Nechci dovnitř, mně se tady líbí,“ protestovala jsem.

„Pořád tak tvrdohlavá,“ konstatoval.

„Pořád tak ochranitelskej,“ vrátila jsem mu zpátky.

„Na, vem si alespoň moji mikinu,“ podal mi ji, takže sám zůstal jen v tričku. Provlékla jsem ruce rukávy. Byla mi hrozně velká a voněla po něm. Zachumlala jsem se do ní a inhalovala jsem jeho krásnou vůni. Už jen ten pocit, že mám jeho mikinu mi rozběhl srdce. Co se to se mnou děje? Vážně nejsem nemocná?

Pozoroval mě a usmíval se. Pohlédla jsem mu do očí a zachvátila mě náhlá únava. Trhl sebou a už mě bral do náručí. Oči se mi zavíraly, ale srdce bušilo, jako by se mě snažilo probudit. Podvědomí mě táhlo do spánku, ale tělo bylo vybuzené na maximum. Cítila jsem, jak si mě tiskne k hrudi a otvírá dveře. O chvíli později mě položil na postel. Srdce uhánělo dopředu. Když jsem nadzvedla víčka, nebyla jsem u Lindsey v pokoji. Našla jsem jeho oči a zaprosila jsem: „Zůstaň.“ Sedl si na kraj postele a pohladil mě po vlasech.

„Nepřemáhej se, spi,“ zašeptal svým chraplavým hlasem. „Nikam nepůjdu.“

„Potřebuju zahřát,“ řekla jsem mezi zívnutími.

Více mě přikryl peřinou a odpověděl: „Za chvíli ti bude teplo.“

„Já chci teplo hned,“ hádala jsem se se zavřenýma očima.

Vzdychnul. „Jsi stejná vyděračka jako Lindsey,“ zašeptal s úsměvem a lehl si vedle mě. Přitiskla jsem se k němu a nechala se hřát jeho tělem. Nevnímala jsem vlastní srdce, které mi chtělo vyskočit z těla. Vdechovala jsem jeho horký dech a snažila jsem se uložit si jeho zvláštní příchuť do paměti. Asi o pět nádechů později jsem usnula. Ve snech mi odbíjely hodiny.

Bylo mi podivně příjemně a pohodlně. Odlepila jsem víčka od sebe a přímo přede mnou byla Alexova hruď. Zvedla jsem hlavu, abych se mu podívala do obličeje. Oči měl zavřené, ale když ucítil, že se hýbu, otevřel je.

„Dobré ráno,“ řekl.

„Zůstal jsi,“ divila jsem se, ale byla jsem tak ráda. Pořád jsem cítila jeho paže ovinuté kolem mého těla.

„Slíbil jsem ti to,“ odpověděl. Líbilo se mi to, a stejně jako v noci jsem si tenhle pocit zaznamenávala do paměti. Byl to pocit dokonalého štěstí a bezpečí.

Uvědomila jsem si, že ty hodiny, o kterých se mi zdálo, bylo ve skutečnosti Alexovo srdce. I teď jsem ho cítila pod mými dlaněmi, které jsem měla položené na jeho hrudi. Bilo stejně splašeně jako to moje.

Odtáhl se ode mě. Zamručela jsem.

„Jde sem Lindsey,“ vysvětlil mi.

O pět vteřin později vtrhla do pokoje. Přiběhla k posteli, vylezla na nás a začala skákat.

„Lindsey, tady se spí,“ zavrčela jsem na ní.

„Vstávejte!“ křičela. Alex ji chtěl poslechnout, ale já jsem se k němu víc přitulila, čímž jsem mu naznačila, že já teda z postele rozhodně nelezu. Zasmál se.

„Lindsey, nech nás nadechnout se. Za chvíli přijdeme dolů,“ slíbil jí.

„Tak dobře, ale ať vám to netrvá dlouho,“ souhlasila, vyběhla pryč a pak jsme ji slyšeli dupat ze schodů.

„Nikam nejdu,“ protestovala jsem a držela jsem se ho jako klíště.

„Nechtěj, aby přišla ještě jednou,“ uchechtl se a pohladil mě po vlasech.

„Tak se tu zamkneme,“ navrhla jsem v polospánku.

„To by ji nezastavilo, věř mi,“ smál se mé vynalézavosti a chystal se vylézt z postele. „Taky se mi nechce.“

Vymanil se z mého objetí a vylezl z postele. Zamračila jsem se. Přetáhl si přes hlavu tričko a já si prohlédla jeho dokonalou postavu. Oblékl si nové čisté tričko přesně ve chvíli, kdy do pokoje opět vběhla Lindsey. Zamířila ke mně a skákala na posteli vedle mojí hlavy. „Vstávej, Andie!“

„Nech mě spát, ty malá teroristko,“ odbyla jsem ji.

Zamračila se na mě a zatahala mě za vlasy.

„Lindsey, nech ji. Já jí z tý postele dostanu, co kdybys nám zatím připravila něco k snídani?“

Odběhla zase pryč.

„Mě z postele nikdo nedostane,“ řekla jsem mu s hlavou zabořenou pod polštářem. Sundal mi polštář z hlavy a shovívavě se na mě podíval. A pak udělal něco, co by mě v životě nenapadlo. Sklonil se ke mně a políbil mě na čelo. Moje srdce přešlo ze stavu klidu do stavu nebezpečí.

„Jestli chceš ještě jednu, tak si pro ni musíš dojít,“ nabízel mi a odešel od postele.

Nemusela jsem dlouho váhat. Chtěla jsem se převalit a pak se zvednout, ale skončila jsem rovnou na zemi. Nějak jsem to neodhadla. „Au.“

Přiskočil ke mně a pomohl mi vstát, toho jsem využila a chtěla jsem mu dát pusu. Jenomže pokoušet se dát pusu člověku o dvě hlavy většímu není jen tak. Zase se zasmál, sklonil se ke mně a dal mi pusu na tvář. Srdce mi poskočilo. Položil mi na židli moje oblečení a odešel z místnosti. Oblékla jsem se a sešla jsem dolů na snídani.

Seth a Nicole jeli do města na nákup, takže jsme zůstali sami doma. Lindsey přede mě postavila talíř s chlebem a vedle něj položila hrnek s čajem.

„Děkuju, zlatíčko,“ řekla jsem jí.

„Před chvílí jsem byla teroristka,“ zakabonila se.

„Ty víš, že jsem to tak nemyslela. Jen nemám ráda, když mě někdo tahá z postele.“

„Tak promiň, jenom jsem myslela, že bychom si mohly ten náš poslední den nějak užít,“ navrhla.

„To je jasný, ale klidně jsme mohli vstávat později, nemyslíš?“ zeptala jsem se.

„Ranní ptáče dál doskáče,“ odříkala a usmála se. Rozpřáhla jsem náruč a ona mi do ní skočila.

„A co chceš dělat, Lindsey?“ zajímal se Alex.

„To je jedno,“ odpověděla mu a v tu chvíli zazvonil telefon. Alex to zvedl: „Děje se něco?... Ne... Jo, je pořád tady... Klidně... Mám hlídat Lindsey... Jestli bude chtít... Jo, vyřídím jí to... Dobře, tak zatím, čau.“

„Kdo to byl?“ zeptala se Lindsey dřív než já.

„Tab. Napadlo ho, že bychom mohli vyrazit na poznávací misi do přírody. Mám se tě zeptat, jestli bys chtěla jít,“ odpověděl a obrátil se na mě.

„Jasně,“ souhlasila jsem. „Tab jde sem?“

„Jo, už je na cestě. Proč se ptáš?“

„Mám nápad. Počkejte tady,“ odpověděla jsem a vyšla jsem ven. Šla jsem Tabovi naproti. Potkali jsme se po pěti minutách.

„Ahoj, Andie!“ zvolal a objal mě. „Kde máš Alexe a Lindsey?“

„Čekají doma. Mám nápad. Mohli bychom pro Lindsey připravit cestu za pokladem.“

„To zní dobře. Jak si to představuješ?“ vyptával se.

„Nakreslíme jí mapu a zakopeme poklad,“ vysvětlovala jsem mu.

„Dobře. Tak pojď k nám, dáme to dohromady,“ vyzval mě. U Taba doma nám Quin pomohl s plánem, cestou jsme koupili čokoládu a nějaké bonbóny, kluci je dali do krabičky a běželi ji zakopat na smluvené místo. Já jsem šla zpět pro Alexe a Lindsey. Cestou jsem zapalovačem opálila okraje naší mapy a vešla jsem dovnitř.

„Kde jsi byla?“ zeptal se Alex.

„Jenom se kousek projít. A podívejte, co jsem našla,“ řekla jsem jim a Lindsey mi vytrhla papír z ruky.

„To je nějaká mapa! Tenhle křížek by mohl být poklad! Musíme to prozkoumat,“ volala nadšeně.

Vyběhla před dům a čekala na nás. Alex se na mě tázavě podíval a já se usmála. Mezitím dorazil Tab a Quin. Ihned je informovala o svém objevu. S klukama jsme se na sebe usmáli a vyrazili jsme s ní do lesa.

Vedla nás, nepotřebovala pomoct. Šla úplně vepředu s Tabem. Já, Alex a Quin jsme šli za nimi, Alex mě držel za ruku. Už jsem si zvykla, že moje tělo reaguje přehnaně na každý jeho dotek nebo pohled. Povídal si s Quinem, ale dával mi jasně najevo, že ví, že tam jsem taky. Byla jsem spokojená. Po hodině a půl hledání se Lindsey zastavila a prohlásila, že by poklad měl být tady. Popadla klacek, co ležel vedle, a začala hrabat. Tab ji jako správný gentleman po chvíli vystřídal a vykopal poklad, který tam předtím zakopal.

„Tak to otevři,“ nabádal ji Quin, když držela krabičku v ruce.

„Ale co když je tam nějaká kost? Nebo třeba myš?“ zeptala se se strachem.

„Přece se nebojíš, Lindsey,“ rýpnul si Alex.

Lindsey krabičku otevřela a vyndala zevnitř sladkosti. Zasmála se. „Ta tady asi nebude moc dlouho.“ Rozbalila čokoládu a nabídla nám. Všichni jsme si vzali a pomalu jsme vyrazili zpátky do La Push.

Tab a Quin nás pozvali k sobě na oběd, společně ohřáli párky a ukrojili nám k nim krajíc chleba. Když jsme se najedli, podívala jsem se na hodiny nad poličkou. Byly tři hodiny odpoledne.

„Musím už jít,“ oznámila jsem jim.

„Už?“ vyhrkl Tab a Lindsey najednou.

„No jo, zejtra se jde zase do školy,“ vysvětlila jsem jim.

„Hodím tě alespoň do Forks,“ nabídl mi Alex.

„Dobře, díky,“ souhlasila jsem a zvedla jsem se.

„Kdy zase přijedeš?“ zeptala se Lindsey.

„Brzy,“ odpověděla jsem a pohlédla jsem na Alexe. „Zatím se mějte, ahoj.“

Venku mě Alex chytil za ruku a vedl mě k nim domů, kde mě posadil do auta. Vyrazil směrem k Forks a nemluvil.

„Děkuju za ten víkend,“ řekl, když zastavil před hranicí, za kterou nesměl.

„Já taky děkuju,“ špitla jsem nazpátek.

„Tak snad zase brzy.“ Srdce se mi rozběhlo jako obvykle.

„Jo, jasně,“ odpověděla jsem a naklonila jsem se k němu, abych mu dala pusu na tvář. Usmál se a pohladil mě po tváři. Zrychlení tepové frekvence.

„Měj se krásně, Die,“ rozloučil se a já vylezla z auta. Otočil auto a zmizel v zatáčce. Zavolala jsem tátovi, aby pro mě přijel. Dorazil za deset minut.

„Tak jak ses měla?“ zeptal se táta.

„Perfektní. Musím do La Push jezdit častěji,“ řekla jsem na úvod a vyprávěla mu o celém víkendu, který jsem tam strávila. Noc u Alexe v pokoji jsem vynechala. Když jsme zabočovali na příjezdovou cestu k našemu domu, vypustila jsem Alexe z hlavy a myslela jsem jenom na zítřejší školu. Pojistka proti dědovi.

„Jak bylo v La Push?“ zeptal se děda podezřívavě.

„Super. Táta vám to může vyprávět, já si jdu lehnout, s tou malou příšerkou Lindsey jsem toho moc nenaspala,“ odpověděla jsem a zmizela jsem v pokoji. Věděla jsem, že doma si myšlenky musím hlídat, ale tolik jsem potřebovala přemýšlet! Srovnat si v hlavě, co se vlastně stalo...

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andie Black (7. kapitola):