Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Angel eyes - 16.kapitola-bonusový díl

07.05.2009 (20:00) • Nenefer • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5155×

Následující týdny byly vskutku nepopsatelné. Hned po boji s Peterem jsem byla středem pozornosti celé Cullenovic rodiny. Tu historku jsem musela vyprávět pořád dokola a Emmett vždy hlasitě skandoval právě v tom okamžiku, když jsem popisovala, jak Peter srazil Edwarda k zemi. Vzhledem k tomu, že Edward uměl číst myšlenky, nebylo ho vůbec lehké přeprat. Jak jsem vyzvěděla, i když byl Emmett o hromadu silnější, vždy končil poražen a to právě díky Edwardovu daru.

Emmetta jsem si zamilovala. Jeho otevřenost a dětská bujarost, se kterou si vždy dobíral bratra mě doslova dostávaly.

„Řekni ještě, jak dostal Edík do nosu, prosím Bello." Chodil za mnou a křičel přes celý dům.

Edward se zpočátku snažil vysvětlit, že to starosti o mě ho prostě moc zaměstnaly a proto se nesoustředil na Petera, ale později to vzdal, rezignoval a Emmettovy výkřiky už ani nekomentoval.

Ve škole jsem se taky docela zaběhla. Mike přestal obtěžovat, hned po té co jsem se začala dostatečně často objevovat v doprovodu rodiny Cullenových. Držel si odstup, tak jako ostatní.

Svůj dar, jak tomu všichni začali říkat, jsem se učila používat pozvolna a pomalu. Dle Carlisla, to bylo něco, jako schopnost manipulace, či hypnózy. Prostě jsem dokázala, když jsem se dostatečně soustředila, donutit upíry, k čemu jsem jen chtěla.

Nikdy jsem to samozřejmě nezneužívala, jen někdy, když se chtěl Edward při našem polibku odtáhnout, trošku jsem ho pozdržela. On se pak na oko děsně zlobil a káral mě, že tohle dělat nesmím, ale v hlouby duše mu to ani trošku nevadilo.Tím jsme si byla stoprocentně jistá.

Charlie se smířil s tím, že chodím s Edwardem a myslím si, že byl možná i trochu rád. Přeci jen byl Edward velmi dobře vychovaný chlapec z velmi dobře situované rodiny a konec konců, co na tom, že byl taky upír. Taky nijak zvlášť neprotestoval, když jsem v domě Cullenových trávila celé dny, nebo když naopak Edward trávil celé dny u nás, i noci, ale to otec nevěděl.

Byli jsme prostě nerozlučná dvojka a naše okolí to přijalo bez námitek.

„Bello, nech toho. Kolikrát ti mám říkat, že je to nebezpečné." Odtáhl se ode mne a posadil se na druhý konec postele zády ke mně. Hrál uraženého.

Musela jsem se usmát.Vyhoupla jsem se na všechny čtyři a jako kočka přelezla pozvolna postel až k němu. Bavilo mě, provokovat ho.

Určitě přesně věděl, co dělám, ale neotočil se. Zhluboka jsem se nadechla, abych nasála jeho sladkou vůni a ona mi naplnila nos a plíce a já se v tu chvíli vznášela.

Naklonila jsem se k němu blíž a políbila ho na jeho ledově chladný krk. Zachvěl se a střelil po mně svýma krásnýma medově zlatýma očima.

„Tak ty si nedáš pokoj?" Znělo to káravě, ale jeho slova měla přes to pobavený podtón. Snažil se skrýt úsměv.

Chytil mě za zápěstí a velmi něžně mě hodil na postel. Ležela jsem na zádech a on se skláněl nade mnou, opatrně se opírajíc o lokty, aby mi neublížil.

Moc ráda jsem ho škádlila, prala jsem se s ním, i když bylo vždy předem jasné že nevyhraju.

„Slečno Swanová...." Začal přísně, pak se ale jeho hlas zlomil „Ty děsně zlobíš." Dokončil po chvilce se zvláštním výrazem, který mívají matky pozorující své děti. Úplná a totální oddanost a bezvýhradná láska mu přímo koukaly z očí.

Mlčky jsem  ho pozorovala, analyzujíc jeho pohled a kousala jsem si při tom spodní ret. Hrozný zlozvyk, jak už několikrát podotkl.

Pak se naklonil blíž a nosem mi přejel po tváři, zavřel oči a hluboce vdechoval. Postupem času, mi připadalo, že ho moje vůně, tolik nedráždí, ale přeci jen se ještě občas stávalo, že sebou cukl, když jsem byla neočekávaně, moc blízko.

Když byly jeho ledově chladné rty těsně nad mými, zaváhal a vychutnával si ten okamžik nedočkavé touhy, která námi procházela a naplňovala každý kousíček našich těl.

Už jsem to prostě nevydržela, pozvedla jsem paže a objala ho kolem krku. Něžně se usmál a dotkl se jemně svými kamennými rty, těch mých. Naše polibky časem také získaly na intenzitě, hloubce a smyslnosti. Bylo však pravdou, že si Edward vždy zachovával chladnou hlavu a nikdy se nenechal unést. Což mě mimochodem děsně štvalo a vytáčelo pomalu k slzám.

Zapletla jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si jeho obličej blíž, cítila jsem na svém těle to jeho mramorově tvrdé, chladné a to mě vzrušovalo víc, než bylo bezpečné.

Zatím spolupracoval, ale přesně jsem dokázala určit okamžik, kdy míra mé touhy překročí stanovou hranici a on se s nádherným úsměvem odtáhne.

Ne, dnes.... dnes ho nenechám. Charlie nebyl doma, vezl koně na výstavu a my měli celý dům sami pro sebe. Rozhodla jsem se toho využít a posunout náš vzájemný vztah o trochu dále. Prostě ho svedu a ať mi nikdo neříká, že upír .... neupír, mi dokáže odolat.

„Bello," šeptal potichu do mých úst. „Miluji tě."

Vrněla jsem blahem jako malé koťátko, on byl tady, se mnou, jemně mě hladil a něžně líbal.

Fajn dodala jsem si odvahy, teď nebo nikdy. „Edwarde, chci tě." Vzdechla jsem a přitiskla se k němu, jak nejpevněji jsem dokázala. Cítila jsem, jak se jeho tělo napjalo, to už jsem znala, teď mě odstrčí.

Pevně jsem sevřela oční víčka a plně se soustředila na to, aby pochytil moji náladu, aby zahodil všechen strach za hlavu, aby se poddal své touze.

„Bello, ne." Slyšela jsem jeho tiché usyknutí."Nedělej to."

Když jsem opět prozřela, trochu jsem se lekla, jeho oči nabíraly na tmavém odstínu, žhnuly. Nebyl v nich, ale ten vražedný výraz. Edward měl v očích touhu a lásku.

Roztřesenýma rukama jsem mu zajela pod košili a pohladila jeho dokonale vypracovanou hruď a krásně ploché, studené, kamenné břicho.

Zachvěl se pod mým dotykem, ale nepřestával mě líbat. Že by mé vítězství bylo tak jednoduché, nemohla jsem tomu uvěřit.

Vzrušením a strachem se mi třáslo celé tělo, když mi s temným zavrčením roztrhl tričko. Tak s ním budu mít asi velikou spotřebu oblečení, ještě že mám Alici.

Začal mě líbat na krku a celkem ochotně zvedl ruce, když jsem mu stahovala vibrujícíma rukama košili, která posléze přistála na podlaze vedle postele.

Jednou rukou mě hladil po tváři a druhou si namotával prstýnky mých vlasů na prsty. Byla to dokonalá chvíle. Postupně klesal svými studenými, hladkými rty po mém krku a zastavil se svým jazykem v důlku mezi klíčními kostmi. Zaklonila jsem hlavu a ještě víc mu nastavila svou šíji.

Dech se mi zkracoval a rytmus mého srdce začínal nabírat na rychlosti. Má kůže reagovala úplně nelogicky, kdekoliv se mě Edward dotkl, nesnesitelně pálila. Zavřela jsem oči a nechávala se unášet jeho polibky.

Rukama jsem ho hladila po zádech a objížděla prsty každý jeho sval. Slabě zasténal a mnou ten tichý zvuk projel jako zásah blesku. Rozpoutal v mém těle neuvěřitelnou bouři. Cítila jsem vlnu vzrušení, jak se postupně rozlévá po mém těle a jak mě pohlcuje. Uvnitř jsem hořela a každý dotyk jeho ledové pokožky způsoboval další nával horka.

Tvrdě mi chytil paže a spojil mi je nad hlavou. Držel mi je jednou rukou a přitiskl je k polštáři.

Byl opravdu silný, trochu jsem usykla bolestí. Vydal ze sebe velmi tlumený hrdelní zvuk, takové jemné vrčení a podíval se mi zpříma do očí. Jeho pohled byl divoký a barva jeho očí jasně plála temnou černí.

Dýchal mělce a přerývaně, chvíli mě upřeně pozoroval a pak mě znovu začal líbat.

„Edwarde." Celkem bezmyšlenkovitě jsem zašeptala. Neměla jsem to však dělat, to ho probralo a vytrhlo z opojení způsobeného mým darem.

„Bello, co to děláš?" Vzdych, nebyl ale naštvaný, nebo uražený, jak bych očekávala. Jeho hlas byl spíš zklamaný a smířený. Pustil mi ruce a odtáhl se.

„Ne, mohl bych ti ublížit." Zašeptal, když jsem se k němu chtěla přitisknout blíž.

„Neublížíš mi. Jen to zkusíme. Pokud to nepůjde, tak toho necháme. Edwarde, prosím."

Ležel teď na zádech, jen v černých, dokonale padnoucích riflích, ruce měl založené pod hlavou a nepřítomně pozoroval strop. Zřejmě se snažil co nejrychleji uklidnit.

„Zlobíš se?" Zeptala jsem se s obavami, které pramenily z nespočtu hovorů, které jsme na toto téma vedli. Edward byl zásadně proti, abychom se byť jen pokusili naplnit náš vztah po fyzické stránce.

Usmál se a pohladil mě po tváři. „Ne, tak trochu se divím, že si se o to nepokusila už dřív."

Tak tohle prosté konstatování mě dostalo. Připadala jsem si jako malý žáček, který je přistižen při plenění školní zahrádky.

„Jen jsem chtěla..." Snažila jsem se vymluvit, když už jsem byla odhalena.

„Bells, to je v pohodě. Neříkám, že rozumím tomu, co se v tobě teď děje. Už dlouho nejsem člověkem, ale miluji tě a slibuji, že se budu ze všech sil snažit chápat......tvé lidské reakce."

„Chápat? Já nechci, abys mě chápal, já chci...." Nenechal mě tu větu dokončit. Přesně věděl, co jsem mu chtěla říct a myslím, že v tu chvíli, neměl náladu na dohadování.

Jemně mě stáhl k sobě a polibkem zastavil tok mých slov, i myšlenek.

Pevně mě držel na své kamenné hrudi, rukama svíral má ramena, když si mě přitahoval blíž. Cítila jsem se v jeho kamenném sevření, jako loutka, ale přesto jsem se pokusila vzepřít a odtáhnout se.

Zaregistroval můj chabý pokus a s nechápavým pohledem mě pustil. Vstala jsem, jak nejrychleji jsem mohla a udělala ty tři kroky ke dveřím.

Nemohla jsem v tu chvíli popsat, to co se,se mnou dělo. Do očí se mi vlily slzy a vzdor a umanutost se proměnily v neuvěřitelnou bolest. Cítila jsem se, jako by mi někdo odřezával kus mého srdce. Milovala jsem Edwarda a chtěla jsem ho tak moc, že se to slovy ani nedá popsat. On mne však ne a to se nikdy nezmění. Ani jeho neustálé utvrzování, že je to pro mé vlastní dobro, nyní nebylo žádnou náplastí, na mou bolavou ránu. Nemohla jsem se nadechnout, plíce mi svírala neviditelná ruka a spolu s mým srdcem je drtila a mačkala.

Ač jsem nechtěla, než jsem překonala tu neuvěřitelnou vzdálenost tří kroků, k mým dveřím, hlasitě jsem se rozvzlykala.

Ve zlomku vteřiny stál u mě a tiskl mě v náručí. Mé tělo se, ale automaticky bránilo jeho dotekům, zvlášť když mi nyní způsobovaly takovou bolest. Ochable jsem strčila své dlaně mezi nás a snažila se ho odstrčit.

Tím pohybem jsem však ztratila rovnováhu, zavrávorala jsem a upadla na zem. Byl mým chováním tak vyvedený z míry, že se mě ani nepokoušel zachytit. Jen tam prostě stál, víc podoben dokonalé soše, nežli člověku a nechápavě a smutně mě pozoroval.

Čekal výčitky a přemlouvání, ale nečekal slzy a přemíru mé bolesti, která mnou nyní otřásala v hlasitém pláči.

Mlčky a s výrazem mučeného člověka, poklekl ke mně a jako bych byla jen nic nevážící hračka, mě sebral z podlahy a schoulil ve svém náručí.

„Bells, ne, prosím, ne, nedělej mi to.... prosím." Šeptal mi do vlasů slova plná zoufalství.

Mé slzy mi kanuly po tvářích v neusychajících proudech a odkapávaly mu na hrudník. Vzhledem k tomu, že neměl košili, kapky slané vody, mu stékaly po hrudi dolů na břicho a dál.

Byl už celý mokrý, od projevu mé nespokojenosti, ale svíral mě pevně, jak jen to šlo, aniž by mi ublížil.

Chvíli jen tak mlčky klečel a houpal mě ze strany na stranu, jako malé dítě, pak ale vstal a přešel se mnou zpátky k posteli.

Opatrně, jako bych byla za skla, mě položil a přisedl si ke mně. Zamyšleně si pohrával s mojí rukou. Proplétal své prsty s mými a poslouchal jak se pomalu uklidňuji.

Slzy vyschly a vzlyky ustávaly. Cítila jsem se nyní otupělá a unavená. Kdyby tu nebyl se mnou, určitě bych za chvilku usnula.

„Bello, musíš mi slíbit jediné." Vpíjel se do mě pohledem a já se topila v hloubce jeho zlatých očí.

„Kdybych ti ubližoval, kdyby to bolelo, musíš mi to okamžitě říct. Ano?" Zašeptal to tak potichu a roztřeseným hlasem, že jsem mu sotva rozuměla.

Vytřeštila jsem své od pláče zarudlé oči, ale on se zdál být klidný, rozhodnutý, smířený.

Naklonil se nade mne a s dech beroucím úsměvem pokračoval tam, kde ho moje nerozvážnost přerušila...

Autor: Nenefer (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Angel eyes - 16.kapitola-bonusový díl: