Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Angel eyes - 5.kapitola

23.04.2009 (00:01) • Nenefer • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4667×

Tentokrát jsem se rozhodl jít lovit co nejdál to jen půjde. Cítil jsem, že si potřebuji pročistit hlavu a v tom mi běh opravdu pomáhal.

Přemýšlel jsem o Belle a o tom co k ní cítím.O posledních dvou dnech, o každém mém i jejím dotyku. O tom, co jsem cítil, když mě jemně pohladila po ruce a o její reakci na mne. Doběhl jsem na malou mítinku, stromy se ohýbaly ve větru a skláněly ke mně své dlouhé větve. Vypadalo, to skoro jako by tančily. Tráva tu byla hebká a jemná. Klesl jsem na kolena a zahleděl se do nebe a právě tam mi to došlo. To zjištění mnou projelo jako zásah blesku. Já ji miluji. Tu malou křehkou dívku se zázračnýma očima.

Opřel jsem se o ruce a připadalo mi, že se dusím. Hrozný pocit, obzvlášť když nemusíte dýchat. Zavřel jsem oči a snažil se uklidnit. Minuty ubíhaly  a myšlenky mi v hlavě vířily v barevném kolotoči . Co budu dělat? Nesmím ji přeci vystavit takovému nebezpečí? Nesmím být s ní, mohl bych.......ne nemohl. Nikdy bych jí nemohl ublížit. Nikdy bych nemohl ublížit mému křehkému andělu.

Pomalu jsem se postavil zpět na nohy. Ten divný záchvat úzkosti pominul a já cítil nepopsatelnou touhu být zase co nejrychleji u ní.

Cestu domů mi zkřížily dvě laně, což se jim stalo osudným. Neměl jsem čas hledat zábavnější kořist, bral jsem zavděk čímkoli.

Když jsem doběhl zpět k domu, velký, černý náklaďák tu už nestál. Byl jsem pryč tak dlouho?

Vyběhl jsem schody na verandu a vešel dovnitř.

„Vítej doma Edwarde," přivítala mě vřele Alice.

„Carlisle je už tady. Je právě u Belly. Myslím, že se dohodla s tatínkem, že zítra pojede domů."

Bylo to jako rána kladivem. Teď přeci nesmí odjed, ne když jsem si konečně uvědomil, co k ní cítím.

Zamračil jsem se a vyběhl schody do patra.

Carlisle stál vedle postele a vesele se na ni smál. O něčem si povídali a bylo vidět, že se velmi dobře baví.

Ještě než jsem vstoupil do pokoje, Carlisle se omluvil, že má ještě práci a minul mě ve dveřích.

„Ahoj Edwarde, jaká byla procházka." Řekl to hezky nahlas, aby ho Bella slyšela.

„Šlo to díky."

„Hm, to by mě zajímalo, jaké měla oči její matka. Je to opravdu nezvyklá barva." Carlisle byl očividně vděčný, že mu dala Bella další téma na přemýšlení.

„Ahoj," pozdravila mě hned jak jsem vstoupil. Tvářila se při tom jak malé dítě, které dostalo narozeninový dárek.

„Ahoj," odpověděl jsem a sedl si k ní.

„Tatínek už odjel ?" Chtěl jsem ji navést k tomu aby se rozpovídala.

„Ano. Už to chvíli bude. Chce si mě zítra odvést domů." Na první pohled vypadala nadšeně, ale v očích měla smutek.

„A Carlisle s tím souhlasí ?"

Jenom přikývla a podívala se na své ruce složené na dece.

„Víš, říkal, že k nám bude každý den jezdit. Kontrolovat jak se uzdravuji. Já myslela....." Odmlčela se a do tváří se jí vlila červená.

Naklonil jsem se k ní a ukazováčkem jí zvedl bradu.

„Co sis myslela ?"

Hleděla mi do očí a já slyšel, že zatajila dech. „Myslela jsem, že by jsi mohl jezdit s ním, jestli teda budeš chtít."

A je to tady. Srdce by mi určitě vyskočilo z hrudi, kdyby ještě bilo. Měl jsem chuť zaječet radostí.

Usmál jsem se a pohladil ji jemně po tváři. Obtáhl jsem konečky prstů její lícní kosti a ona opatrně opřela tvář do mé dlaně. Zavřela oči a čekala.

„Nepřežil bych, kdybys mě o to nepožádala. Nebo bych si spíš musel sám najít záminku, přijet za tebou."

Usmála se víc a já vzal její obličej do dlaní. Její hebká kůže mě pálila a já si představoval, jak studený můj dotyk pro ni asi musí být.

„Je tam taková zima ?" Otřásla se.

Pustil jsem ji, ale ona zachytila mou ruku a pevně jí sevřela ve své.

„Ani ne. Nevím." Věděl jsem,že musím využít čas, který mi s ní ještě zbývá. Teď byla tady a se mnou, pak to už může být jiné.

„Takže, kam chodíš do školy ?"Byl jsem si jistý, že bych mohl přestoupit, kdyby nechodila do Forks.

„No vlastně ještě nikam. Zapsala jsem se, ale než jsem nastoupila..." Usmála se a teatrálně rozhodila paže.

„Jinak budu chodit na střední do města, do třetího ročníku." Pokrčila rameny.

„No to budeš chodit s námi." Mé nadšení bylo stoprocentně upřímné.

„Taky chodíš do třeťáku? A tvá sestra taky?"

„Já a Alice do třeťáku  a Emmett, Rose a Jasper budou maturovat." Uvědomil jsem si, že o sobě skoro nic nevíme.

„Máš další bratry a sestru ? Páni tvůj otec vypadá tak...tak...mladě." Potřásla hlavou a kousla se do rtu.

„No my, vlastně jsme adoptovaní. Ale mí rodiče jsou úžasní. Počkej až je poznáš."

„Ano, Carlisle se zdá být moc fajn. Trochu jsme si povídali, když jsi byl venku."

Pokýval jsem hlavou. „Ty jsi s tatínkem sama, viď. Říkal, že jsi to jediné, co má."

Hrála si s mými prsty a zkoumala strukturu mé kůže.

„Už to tak bude, jsem jedináček. Maminka umřela pár týdnů po tom, co jsem se narodila."

„To je mi vážně moc líto."

„Nemusí, ani jsem ji nepoznala, ale byla prý moc krásná. Škoda, že nejsem po ní."

Nesouhlasně jsem se zamračil. Neznal jsem krásnější stvoření, než byla ona.

Zhluboka jsem se nadechl a začal ji zasypávat otázkami. Ptal jsem se na všechno a tak rychle, jak to jen šlo. Chtěl jsem o ni vědět všechno, než mi zítra odjede.

Někdy se při odpovědi usmála a někdy nabrala mou oblíbenou červenou barvu. Nedívala se mi při tom do očí, jen neustále dokola zkoumala mou ruku.

Ani jsem si neuvědomil, jak čas s ní velmi rychle ubíhá. Na obzoru se objevily červánky a pak se začalo stmívat.

Můj neuvěřitelně zběsilý tok otázek přerušila až Alice s další várkou jídla.

Bella se na ni hřejivě usmála,  když vstoupila a nyní navzdory mým námitkám se usadila pohodlně na postel.

„No bráško, myslím, že by jsi měl nechat Bellu na chvíli vydechnout. Jestli jí teda nechceš pomoci do sprchy ty sám."

Zamračil jsem se. Zase ty otravné lidské záležitosti, které mě od ní odváděly. Nechtěl jsem se hnout ani o centimetr, ale pohled na Alici mě ujistil, že nemám jinou možnost.

„No tak, já ti ji neukousnu," smála se Alice v duchu, když jsem odcházel.

„A taky dole už si o tebe dělají všichni starosti."

Autor: Nenefer (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Angel eyes - 5.kapitola: