Jizvy, které máš zvenku a jdou vidět tak určitě bolí. Ale jizvy, které máš skryté v duši, jizvy, které ti způsobila láska, bolí mnohem, mnohem víc.
Příběh Ara, prostého upíra, který není vládcem, je vrahem. Poznejte pravou tvář Ara i on dokáže milovat věčně a neskonale.
27.07.2011 (16:00) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 4365×
PROLOG
Děj se odehrává v dobách dávných. Píše se rok 500 př. n. l. a hlavní postavou tohoto příběhu je Aro. Dříve pobýval v říši římské, ale osud ho zavál do Řecka. Do období před řecko-perskými válkami.
Pohled Ara
S černým hábitem na sobě jsem proplouval davem. Dnes je lov. Lov lidí za peníze. Opět zakázka vysoce postaveného politika, který se chce zbavit konkurenta. Ty doby, kdy se používal jed, nebo lidští nájemní vrahové jsou pasé. Jsem v módě já, upír Aro. Nájemný vrah, ano, akorát mám větší životnost a výsledky než lidští žoldáci.
Stanul jsem před majestátným domem. Rozhlédl jsem se dokola. Davy lidí jsem už přešel. Všichni se shromáždili na oslavu jejich božstva. Směšné. Já žádné bohy neuctívám, věřím jen sobě a tomu, co jsem. Vyskočil jsem na balkón. Služebné chodily po pokojích, jedna dokonce uspokojovala otroka. Hmmm, otrokyně, chtivě jsem se olíznul. Pár mě čeká v mém domě, už mám žízeň. No, budu se teď muset soustředit na mou druhou vášeň, zabíjení. Vplížil jsem se do pokoje oběti. Opar alkoholu a děvek mě praštil do nosu. Takhle se politikové baví na účet chudiny.
Spal jako zabitý. No, za chvilku bude jen zabitý. Stál jsem nad ním a uvažoval o způsobu usmrcení. Nejjednodušší bude vaz. Dýka by zanechala krev a ta jeho určitě nebude chutná. Byl obézní a pil alkohol po hektolitrech. Při pomyšlení na tu pachuť jsem se málem vykosil u jeho nočníku. Chytl jsem a škubnul. Bylo po něm, ani si to neuvědomil. Jedna z mála mých obětí, která nepocítila bolest. Rozhlédl jsem se po místnosti. Není tu moc věcí, co bych mohl zpeněžit. Vzal jsem několik prstenů s drahokamy a vypařil se.
Zamířil jsem rovnou do domu mého zákazníka. Ani u něj jsem nevyužil vchodových dveří, okno holt vše jistí.
„Hm,“ odkašlal jsem si. Vysoký muž na mě vyděšeně civěl.
„Jak jste se sem dostal?“ vyhrkl zlostně.
„Klídek, nebo budete další v mém seznamu. Chci peníze za svou práci.“ Lehce jsem zavrčel a vystrčil bradu. Zbytek obličeje mi kryla kápě. Nemohl si všimnout mých rudých kukadel. Vyděšeně ustoupil ode mě a utíkal pro peníze. Udýchaně mi podal dohodnutou sumu v měštci. Potěžkal jsem si svou výplatu. Ano, je tam vše.
„Děkuji. Doufám, že vám odstranění pomůže v postupu, sbohem.“ Uklonil jsem se a vyšel dveřmi. Ano, teď jsem jich využil.
„Zadní východ, prosím,“ houkl ještě. Posměšně jsem se na něj podíval a zmizel.
Bydlím hodně daleko od města. Zaprvé, jsem upír a bydlet ve městě plném lidí je, jako by lidé spali s kuřaty a prasaty. Zadruhé, vrahové bydlí daleko od všeho, co jim připomíná společnost. Sundal jsem hábit a vydal se do své ložnice. Lehl jsem si na postel a zavřel oči. Klid, další věc, kterou zbožňuji.
Tlukot lidského srdce jsem uslyšel dole. Ano, vyděšené otrokyně. Srdce jim byla jako splašená. Zvedl jsem se z postele a rozhodl se ukojit jak mužské, tak upíří touhy. Každý můj krok je děsil. Vešel jsem do místnosti, kde jsem měl deset otrokyň. Namátkou jsem vybral dvě a odvedl je. První jsem vzal a přirazil ji ke stolu, vyjekla. Prosila, škemrala, dokonce brečela, jak dojemné pro někoho, kdo má duši. Já jsem tedy z kola venku.
„Jestli se pohneš, jsi mrtvá,“ sykl jsem k té druhé. Zbrkle pokývala hlavou na znamení, že mi rozumí. Vrátil jsem se k té první, strhl jsem z ní šaty a vnikl do ní zezadu. Nechtěl jsem vidět její tvář, nebo ji dokonce líbat. Pche!
Při vyvrcholení jsem se do ní zakousl a vysál ji. Mrtvé tělo jsem odhodil na zem a oblékl si kalhoty. Pohlédl jsem na tu druhou a ďábelsky se pousmál.
„Neboj, tebe jenom vysaji.“ Zahryznul jsem se jí do krku.
Mrtvé těla jsem odvezl do pustiny a zakopal. Lidé v této době umírají jak jepice. Nikdo je hledat nebude a už vůbec ne, když to byly otrokyně. Nic neznamenají. Vrátil jsem se do domu. Ucítil jsem pach lidí. Muži, bylo jich šest.
„Pánové, není zdvořilé vkrádat se do cizích domů.“
„Omlouváme se, ale je to akutní. Mám pro vás práci, pane,“ řekl muž. Byl vysoký, mladý a určitě vypočítavý hajzlík.
„Co to tedy bude?“
„Do města přijede perská princezna Medea. Dělá celkem dusno kolem mých záležitostí a cpe se tam, kam nemá.“
„K věci,“ zavrčel jsem netrpělivě. Pár z nich poplašeně ustoupilo.
„Přijede zítra. Bude tu čtyři dny, poté odjíždí zpátky do své rodné země. Po zpáteční cestě byste ji mohl unést a zabít. Udělejte to tak, aby to vypadalo na lapky.“
„Ty dva, co se mě bojí, mi tu nechte plus deset tisíc ve zlatě jako zálohu. Dalších deset po splnění úkolu.“
„Jsme domluveni.“
„Teď táhněte z mého domu. Nechápu, jak jste to našli.“
„Máme své lidi, Aro,“ podotkl a záhadně se usmál. Jak ví mé jméno? Zajímavý a záhadný muž. Pokynul mi na pozdrav a odešel spolu se třemi ostatními. Ty dva posránky mi tu ponechal. No co? Žízeň je žízeň.
Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Arova posedlost - prolog:
SADISTA... aro no vizerá to fantasticky ale ako vravi belle nešetri nás
Aro jako zlý, bezcitný a krutý upír - příjemná změna
Vím, že se na mě budeš zlobit, ale nic neuděláš. Líbí se mi to a vrhám se hned na další
Aro ve tvém podání je tak rozkošně zlý, sadistický, zhýralý a chamtivý
očekávám, že ho Medea změní a stane se z něj roztomilý beránek, ale moc s tím nepospíchej , nech nám ho chvilku v jeho pravé upírské podobě
a ať je příští kapitola 18+, nešetři nás , moc se na ni těším
Jooooj! Aro ve starém Řecku a Římě, ještě navíc během řecko-perských válek. Teď si musím vzpomnět, kdo tam všecko byl... A hned mě napadla scéna z Thermopyl 300 nebo jak se to jmenovalo a jak tam Leonidas sám porubal půlku perského vojska... doufám, že nás v této povídce čeká něco podobného, protože války, to musí byt pastva pro upíry... i když, perská krev, rození záporáci... Uvidíme, vypadá to zajímavě. To bude eště žraso! Těším se na další
Pěkné.
Superózní! Pokračuješ do záložek. Vypadá to dóst zajímavě
Hmm... Aro sadista... Táto predstava sa mi páči! Ale bodlo by sa viac násilia!!!
hm, zaujímavé. tesím sa na dalsiu čast.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!