Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Arova princezna - 3. kapitola

26.02.2012 (09:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 7852×

Arova princezna

3. kapitola

Pohled Isabell

Zastavila jsem kousek od domu a poslouchala jejich myšlenky. Aro šel dál, jako by nic.

Edward na mě koukal kysele a v duchu přemýšlel nad mým pachem. To mi připomíná, že jsem si zapomněla změnit pach. Sakra. Už ho někdy cítil, připomněl mu můj lidský pach. Potom zavrtěl hlavou, že to není možné, že má podoba je jiná.

Rose samozřejmě žárlila, jak jinak. Pořád myslela na to, jak je krásnější.

Alice se příšerně culila, že prý bude mít novou kamarádku. No to určitě. Zapomeň.

Jasper na mě zkoušel svůj dar a strašně se divil, že nefunguje.

Emmett myslel na to, jak se mnou bude zápasit. Zvládla bych ho levou zadní.

Esme se na mě dívala mateřsky. No to určitě. To musím zarazit hned na začátku. A Carlisle přemýšlel nad tím, jak se tu asi budu cítit. Blbě, to můžu říct rovnou.

Aro mezitím došel ke Carlisleovi a vášnivě debatovali nad mojí maličkostí. Zrovna říkal, že se mnou budou nejspíš problémy.

„Můžeš, prosím, už přijít?!” řekl otec.

Zatvářila jsem se kysele a vyrazila k nim. Alice měla krátké černé vlasy. Byla poměrně malinká. Vypadala jako elf. Jasper se tvářil, jako kdyby ho něco bolelo. Měl krátké vlnité vlasy do barvy blond. Emmett byl svalnatý s černými krátkými vlasy a Rose měla blonďaté vlnité vlasy do půli zad. Esme byla střední postavy s tmavě hnědými vlasy a její manžel Carlisle měl vlasy blonďaté a v krátkém střihu. Nakonec Edward. Můj Edward. Vypadal jako bůh. Cože, co to plácám. Měl blonďaté rozčepýřené vlasy do všech stran a jeho zlaté oči mě pozorovaly, jak jsem přicházela k nim.

„Chtěl bych vám představit svou dceru - Isabell,” řekl Aro.

Carlisle se ujal slova.

„Ahoj, já jsem Carlisle. Tohle je má manželka Esme a mé děti Edward, Rose, Emmett, Jasper a Alice. Jsme rádi, že tě tu můžeme přivítat.”

„Čau,” řekla jsem uraženě.

„Isabell, nebuď drzá,” řekl otec naštvaně.

On si ze mě dělá vážně srandu. Zavede mě sem na popraviště a čeká, že budu hodná. No to určitě.

„Tak, holčičko, je čas, abys mě přemístila. Měj se tu krásně. Mám tě rád.”

„No, myslím, že láska se projevuje jinak než tímhle,” zvýšila jsem hlas a ukázala na rodinku.

„Tak klid, červenají ti oči,” zasmála se ta stvůra, která si říká můj otec.

„Ještě aby ne, když mě štveš.”

Sakra, to vážně není pravda, že tu budu muset být. Všichni na nás nechápavě civěli.

„Isabello, tak dost s tím divadlem!” zakřičel otec.

„No tak to ne. Proč jsi to udělal? Já chtěla jinam než sem a ty…” zavrčela jsem.

Začala jsem vidět rudě. Celé mé tělo bylo jako v plamenech. Náhle jsem pocítila touhu mu něco udělat. Něco, co by ho strašně bolelo.

„Isabell, uklidni se. Šlehají ti z rukou plameny!” zakřenil se Aro.

„Ty jo. Jak to děláš? To je suprový,” nechápavě kroutil hlavou Emmett.

Já poznámku ignorovala a snažila se uklidnit.

„Tati, prosím, vezmi mě sebou. Nenechávej mě tu,” zaprosila jsem už vyrovnaně.

Udělala jsem na něj psí oči, ale on zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu.

„Fajn,” křikla jsem.

„Tak se mě, Isabelko, a honem mě přemíst,” řekl a dal mi pusu do vlasů a já se ošila.

Zavřela jsem oči a soustředila se na to, abych přenesla jen Ara do Volterry. Otevřela jsem je a vedle mě už nikdo nestál. Super, jsem fakt nadšená, řekla jsem si ironicky.

„Tedy, to bylo skvělý, jak si udělala tohle?” ptal se Emmett.

„Tys neslyšel o nejmocnější upírce celé historie? Tak to jsem já!” podotkla jsem.

„Kde je můj pokoj?” vyštěkla jsem na Carlislea.

Celá rodina se tvářila, jako kdybych spadla z višně.

„Je ve druhém patře na konci chodby,” vykoktala ze sebe Esme.

A to jsem si myslela, že upír koktat nemůže.

„Díky, aby bylo jasno. Nemám vás ráda a nikdy mít nebudu.” S těmito slovy jsem chytla své kufry a přemístila se do pokoje.

4. kapitola

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Arova princezna - 3. kapitola: