Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Asistentka II - 3. kapitola

Vždy je treba vedieť, za čo si ochotný bojovať, a či to za to stojí.
Bez ohľadu na to, či si človek alebo upír.

11.02.2013 (09:45) • MaryAngel • FanFiction na pokračování • komentováno 35× • zobrazeno 5002×

Bella: 

 

V rukách som zvierala Edwardovu fotografiu. Alice ju pre mňa odložila vo vzduchotesnom obale a mala som tak možnosť zacítiť trochu jeho osobnej vône. Bola ale už veľmi slabá a čas ju obral o jej odtiene. Škorica a jazmín? Stále to bola len fotka a na nej sa stopa dlho neudrží. Pach bol skoro mizivý. Ja som sa však v ňom opájala ako v súkromnom rauši.

Alice mi vysvetlila, že keby som mala zvláštny dar a bola stopár, stačilo by to dosť na to, aby som sa tej končiacej stopy chytila a dokázala nájsť jej pôvodcu. Edwarda Cullena.

Takto to bolo ale len niečo, čo som skôr tušila a skladala dokopy ako puzzle z milión dielov skladačiek. Hlúpe prirovnanie. V tomto prevedení sa puzzle nevyrába, a ak by som ho predsa len zohnala, stačil by pohľad a vďaka úžasne vyvinutým upírskym zmyslom, by som ho mala poskladané za prchavý zlomok.

Absurdne. Toto bolo neprekonateľné. Nedalo sa to k ničomu prirovnať. Feldmonov diagram o rozložení pozitrónov bola detská krížovka v porovnaní so snahou poskladať jednotlivé časti do celku.

Moje karmínovočervené oči fascinovane sledovali fotografiu. Uchvátene som pozerala na naškrobenú košeľu a sako Giorgi Armani, ktoré si nechával šiť na mieru.

Dokonalý zrak mi nepomohol vidieť na fotografií oveľa toho viac, ako by som si nevšimla ľudskými očami. 

Iné by to bolo na živo. Vnímať ho všetkými súčasnými zmyslami.

Zachvela som sa.

Tá predstava, môcť byť v jeho blízkosti, napĺňala moje telo nedočkavosťou. Bolo to desivé. Okrem nikdy nekončiaceho smädu ku mne doteraz žiadna emócia nemala prístup. Zrazu toho bolo tak veľa. Priestranná myseľ sa začala zapĺňať inými podnetmi pochádzajúcimi z mojich chabých ľudských spomienok.

Sedela som na starej zrúcanine na kopci, uprostred ničoho. Obklopená divočinou niekoľko dní. Nevnímala som veľa zo svojho okolia. Počula som neustály pohyb v lese, žblnkot vody aj povievanie konárov stromov v dosahu dvoch míľ. Bola som úplne pohltená vlastnými myšlienkami. Nepotrebovala som sa hýbať ani skrývať. Bolo pod mrakom a Alice mi dopriala súkromie.

Vietor mi rozvieval vlasy a ja som sa očami vpíjala do zelených dúhoviek. Nedokázala som sa toho nabažiť. Pocit absolútnej fascinácie, hraničiaci až s halucináciami. Vystrieť ruku a môcť sa ho dotknúť.

Sedela som tu bez pohnutia a postupne sa nechávala zaplavovať spomienkami. Prvé pokusy prinášali šíriacu sa bolesť, akoby môj mozog chcel explodovať. Nedokázala som sa ich ale vzdať. Spomienky uložené v šedej kôre mozgovej, ľudskej verzie, neboli kompatibilné s upírskym megamozgom. Akoby sa potrebovali nanovo prepísať v dokonalejšom formáte. Znova a znova som sa na ne zameriavala a sústredil. Postupne, začali naberať na intenzite. Farby začali byť sýtejšie ale zvuk ako zo starej magnetofónovej pásky.

Pri pohľade do jeho očí som sa musela usmiať. Niečo na ňom bolo, niečo čo sa snažilo prebudiť moje staré ja, ktoré zostalo spálené v popole.

Pozerala som na toho muža a sama seba sa pýtala, či ho stále milujem. Nech som nad tým premýšľala z ktorejkoľvek strany mojim dokonalým procesorom namiesto hlavy, nedokázala som odpovedať sama sebe.

Láska v tejto fáze môjho bytia neexistovala. Zatiaľ nie.

Bola som omámená pohľadom jeho prísnych zelených očí, ale dokázala som rozoznať, že za tou strojenou vážnosťou je hravosť a sebavedomie.

Vzbudzoval vo mne nesmiernu zvedavosť a túžbu ho vidieť. Spoznať ho týmito ostrými zmyslami, ktoré som mala k dispozícií. Pozerať sa na odtiene jeho dúhovky a nervózne prehrabávanie vlasov.

Zvláštne, aké detaily sa začnú vynárať, keď sa na plno ponorí upír do spomínania. Ten vánok vzduchu, ktoré by sa vo vlnách dotkol mojej pokožky, keby si rozstrapatil to svoje číro, keď je nervózny...

Pomedzi riavu rieky a stáda losov som započula zvuk, ktorý do lesa nepatril. Napäla som sa a prikrčila sa v obrannej pozícií. Zdvihla som hlavu a očami skenovala okolie. 

Zvuky rýchleho behu doľahli do mojich ušných bubienkov. Zrazu vyletel kŕdeľ divých husí do vzduchu. Srdcia im divoko trepali a ja som spozornela. Zložila som fotku na kolená a zhlboka sa nadýchla.

Okamžite ako sa mi cez pľúca prehnal známy pach, som sa uvoľnila a tvárou sa mi rozlial úsmev. Pery sa mi samé mihli do úsmevu. Za posledné dni som sa veľa usmievala. Asi to je niečo ako bicyklovanie. Akoby povedali ľudia.

Chvíľa súkromia sa končí. Očami som sledovala, ako votrelec uteká lesom tak, že sa skoro ani steblá trávy neohnú pod jeho váhou. Vložila som fotku do bezpečného obalu na mojej bunde skôr, ako Alice rýchlo pribehla dole pod skaly.

„Čas snenia sa končí, milá princezná. Zostúp z veže, ideme na spoločný lov,“ povedala nadšene.

Prižmúrila som oči. Mala som pocit, že sa ma snaží rozptýliť. Akoby moje myšlienky boli nežiaduce... Možno má pravdu. Myslieť na to, ako spoznám osobne Edwarda Cullena, nie je práve najbezpečnejšia ceste.

„Na lov?“ prekvapene som sa na ňu otočila.

Nikdy so mnou nelovila a niečo mi hovorilo, že nemyslí o odskočení si do mesta na večeru. Alice bola v tomto ortodoxná. Prísna diéta. Nevedela som ale pochopiť, ako dokáže vždy stáť pri mne, aby mi pomohla odstrániť telo. Bez vrčania a boja o krv.

„Áno, napadlo mi, že tvoj jedálničiek potrebuje zmenu, inak budeš mať tieto červené kukadlá navždy. A to by sme spolu nemohli bývať,“ povedala akoby to bol argument zaručujúci svetový mier. Vlastne, mier zabezpečuje menej zabíjania, takže...

„Myslíš tým, že idem podstúpiť ozlaťovaciu kúru?“ povedala som znechutene. Áno. Vedela som, že Alice neloví ľudí ale namiesto toho behá po lese a straší lesné zvieratká. Ale kde berie tú silu?

Nakrčila som nos. Tá predstava sa mi vôbec nepáčila. Teda, idea bola skvelá, ale praktická aplikácia hraničila skoro s absolútnou nulou.

„Bella, prosím, urob to pre mňa,“ povedala žobrajúco a poskakujúc dolu pod útesom.

Dočerta, nemení sa ona na srnu z tej krvi?

Zdvihla obočie a vyplazila na mňa jazyk. Vízie jej stále dávali náskok.

Nečakane sa jej zaiskrilo v očiach, prekvapene som čakala s čím vyrukuje. Nenechala ma dlho čakať. Oprela sa jednou rukou o skalu a oči prosebne zdvihla ku mne.

„Pre Edwarda?“ skúsila a ja som spozornela.

Moja túžba vidieť ho, aspoň z diaľky, ma nabádala súhlasiť. Každá bunka pretavená na kameň ma gravitáciou ťahala podvoliť sa. Ak sa s ním budem chcieť stretnúť, aj keď ma on neuvidí, budem sa musieť vedieť ovládať.

Ale potrebovala som ho vidieť. Skôr ako budem môcť začať žiť svoj život naplno. Potrebovala som ho vidieť. Aspoň raz.

Pozrela som sa do diaľky a chcela nájsť odpoveď. Tichý súhlas vesmíru, že tento môj pokus nájde šťastný výsledok. Snaha nebude zbytočná a námaha bude odmenená. Rukou som nahmatala náprsné vrecko. Srdce mi netĺklo, ale na jeho mieste som mala teraz vloženú Edwardovú fotografiu. Letmo som skontrolovala, či je vrecko s mojim pokladom bezpečne zavreté.

Bez ďalšieho zaváhania som sa rukami prehupla a zoskočila zo skaly. Vietor mi presvišťal okolo uší a veveričky v strome pri útese sa splašene ukryli.

Nedbanlivo som prikrčila nohy a ako mačka pristála na tráve rovno vedľa Alice. Spokojnosť z nej bola cítiť na míle. 

Dočerta, evidentne objavila moju slabú stránku a mieni ju proti mne riadne využívať.

Alice sa zazubila.

Potvora jedna.

„Tak poďme, nech to máme za sebou,“ povedala som odhodlane a myslela to úplne vážne.

Zachichotala sa, ale v momente bola preč. Rozbehla sa smerom na východ k vodopádom. Dokázala som zachytiť pach stáda losov, napájajúcich sa z ľadovej vody. Bolo to ako zachytiť pach kožušiny v obchode. Rozhodne nič, do čoho by som sa chcela zahryznúť. Prehltla som jed a bežala ďalej. Snažila som sa nemyslieť na to, na čo sa práve chystám.

 

Edward:

„Nechajte pripraviť auto s vodičom,“ povedal som rýchlo, vzal so stola posledné podklady. Chcel som byť čo najskôr na mieste.

„Pán Cullen, ale o dvadsať minút majú prísť z nadácie.“ Lilly za mnou pribehla a snažila sa ma zastaviť. Ako vždy, úplne zbytočne.

Bola to riadne sebavedomá potvora. Organizovala moje aktivity s presnosťou, ktorá ma dokázala udržať ďalej od sebaľútosti. Nemal som ani chvíľu na vydýchnutie. Možno to bolo dobre. Bola natoľko odlišná od Belly, že vo väčšine času sa mi darilo držať myšlienky na uzde.

Stopa slabého rozumu mi dohovárala, aby som sa pomaly začal zmierovať s tým, že som zlyhal, že Bellu už neuvidím. Nikdy!

„Nezaujíma ma to, odchádzam.“ Hlasom chladným ako oceľ som ju uzemnil. Teda, to som si aspoň myslel.

„Dobre teda, zaznamenám všetky podrobnosti z rokovania a mohla by som večer prísť, aby sme to...“ Hlas mala tichší, akoby hodila návnadu a čakala, ako zareagujem.

Skamenel som. Celé telo sa mi napälo, ale neotočil som sa naspäť. Toto bola hranica, ktorú neustále prekračovala a ja som už z toho bol úplne vyčerpaný.

„To nebude nutné. Zajtra to preberieme,“ šepol som a dych sa mi prehĺbil. Prečo to, kurva, nemôže pochopiť?

Začul som za sebou klopot lodičiek a pár sekúnd na to sa ma nesmelo dotkla na ramene.

„Som si vedomá, že to nie je bežná prax, ale viem, že Isabella...“ nech boli jej úmysly akékoľvek, toto bol ako nôž do chrbta.

Isabella? Dočerta, čo si o sebe myslí? Bella by jej hneď zasyčala niečo naspäť. Neznášala, keď ju niekto oslovoval ako jej vychovávateľky v detskom domove.

Pomaly som sa otočil a chladne sa pozrel na jej ruku na mojom ramene. Rýchlo ju stiahla.

„Slečna Swanová ako moja asistentka má iné výhody,“ povedal som pomaly, s dôrazom na prítomný čas. Stále verím a nehodlám sa vzdať. „Vy máte na starosti iba časť z jej kompetencií.“

Celá sa napäla a z očí jej šlahali blesky. Neviem prečo tú prácu chcela. Čo za diabolskú odmenu jej Jerry sľúbil, ale evidentne ju vždy pripomienka Belly úplne vytočila.

„Ako dlho budem žiť ešte s fantómom Isabelly Swanovej za chrbtom?“ šepla zúrivo. Oči mala prižmúrené a celá sa triasla. Slzy zlosti sa jej tlačili do kútikov očí.

Mal som pravdu. A je to tu.

Zaťal som ruky v päsť a mal chuť jej jednu vraziť.

„Bella nie je žiadny fantóm. Toto sme si vyjasnili hneď na začiatku. A pokiaľ stále stojíte o toto miesto, tieto nemiestne reči si odpusťte,“ precedil som pomedzi zuby a zaťal pevne čeľusť.

Pozerala na mňa ako keby ma ani nevidela. Pokrútil som hlavou a razantne prešiel okolo nej. Nechcel som už dýchať ten istý vzduch ako ona. Kurva, prečo som ju doteraz vlastne nevyhodil? Nejakým zvláštnym spôsobom ma držala pri zmysloch. Na polceste medzi šialenstvom a beznádejou.

„Prepáčte, ja už len strácam síl,“ ozval sa tichý hlas.

Zastavil som sa a otočil. Lilly stála opretá o môj pracovný stôl a tvár mala v dlaniach. Kto sa má v tých ženských vyznať. Kôpka hormónov. Prekvapene som zažmurkal. 

„O čom to hovoríte?“ stál som medzi dverami a čakal na odpoveď. Aj keď som ju vedel. Zodvihla pohľad a uprela na mňa svoje hlboké modré oči.

„Potrebujte začať znovu žiť. Nie len vrátiť sa do práce, ale nájsť si vzťah, zabaviť sa,“ povedala rezignovane.

„Čo vám, dočerta, na tom tak záleží?“ nemôžu ma všetci jednoducho nechať na pokoji? Pojebaný Jerry.

„Pracujem s vami a vidím, že klamete sám seba. Odišla. Už sa nikdy nevráti. Sú to už tri roky.“ Povedala a ja som sa zrazu videl z inej perspektívy.

Tri roky?

Bože, kedy to ušlo.

Mal som to všetko stále živo pred očami. Bolo také jednoduché sa zavrieť do vlastného sveta. Prekvapene som sa oprel o rám dverí. Skoro tisícsto dní?

V miestnosti nastalo ťaživé ticho. S očami dokorán otvorenými čírim šokom som nedokázal poriadne myslieť. Čas sa akoby zastavil. Nedokázal som sa pohnúť. Lilly sa odrazu postavila a podišla neistým krokom ku mne.

„Nešli by ste dnes na večeru?“ povedala placho a mnou akoby zatrialo elektrické napätie.

Chcel som ju poslať dopekla, ale nevedel som nájsť zvukový kábel. Nedokázal som vydať ani hláska. Naprázdno som otvoril ústa a opäť ich zavrel. 

Uprel som na ňu neprítomne pohľad.

„Ja... prepáčte, musím ísť.“ Vlastný hlas mi znel ako cudzí chrapot.

Vybehol som z kancelárie ako blesk, nečakajúc na jej reakciu. Čo najskôr vypadnúť z toho zovretia. Z práce domov. Z domu do práce. Časová slučka sa vytvorila a ja som nemal tušenia, kedy a ako som sa do nej dostal.

Päsťou som udrel do výťahu. Ruka sa mi triasla a ja som nastúpil. Zachytil som ešte šokovaný pohlad Margret, ale vôbec som si ju nevšímal. Horúčkovito som sa oprel o zadnú stenu výťahu a privrel oči.

Vynorili sa mi obrazy, ktoré boli akoby z minulého života. Z toho šťastnejšieho. Keď som sa dokázal smiať, aj keď som podvedome stále striehol na tých bastardov.

Výťah sa otvoril a ja som vstupnou halou preletel ako blázon. Už si však evidentne na to všetci zvykli, lebo nikto ma nezastavil.

Len čo som vyšiel na ulicu oprel sa do mňa večerný dážď. Prudko som dýchal a v ušiach mi búšila krv. Hlava sa mi točila a ja som na chvíľu zavrel oči, aby som našiel sily.

Keď som ich opäť otvoril a chcel sa rozhliadnuť po aute so Simonom, stalo sa niečo čo so mnou opäť zatriaslo. Mohutnejšie ako silné tornádo. Oči sa mi rozšírili a zalapal po dychu. Opäť.

Zazrel som ju v dialke stáť nehybne v dave ľudí. Mal som pocit, že sa moja halucinácia zhmotnila a sen sa stal realitou, práve v čase, keď som chcel všetko vzdať. Hrdlo mi zovrelo obrovskou gučou a mal som problém nadýchnuť sa.

Vyzerala inak. Ale ten čas, čo som ju nevidel, bol nemilosrdne dlhý. Mohla sa ale zmeniť až takto?

„Bella?“ šepol som do ruchu ulice. Nedokázal som nájsť vlastný hlas. Na moje viečka dopadola kvapka dažda a ja som podvedome žmurkol. Keď som ale oči opäť otvoril, nebola tam.

Zbláznil som sa. Definitívne som prišiel o rozum.

« Předchozí díl

Autor: MaryAngel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Asistentka II - 3. kapitola:

No ty bláho, TŘI ROKY? To snad ne! Zlatíčka moje... tolik si toho musí vytrpět, doufám, že to nebyla jen halucinace, snad to byla doopravdy Bella. Ať se brzy setkají, prosííím!

Jinak doopravdy skvělá kapitola!

No teda! Omlouvám se, že komentuju až teď, ale měla jsem nějaké problémy. No ale tahle kapitolka byla úžasná! Belly pohled je zajímavý a plný napětí. Líbí se mi její myšlenkový pochody. Alice je zlatíčko, že s ní má tolik trpělivosti a dodala jí důvod a naději, aby se změnila a trochu se ovládala. Edwardův pohled byl jako vždy zamířený přímo do mého srdce. Vždy mě tak rozesmutní a zasáhne. Jsem ale ráda, že když už je to dlouhá doba co se Bella "ztratila" stále na ni myslel a neztrácel naději úplně. Občasné pochyby jsou jasné. Lilly si asi myslí, že ho uloví. A to se mi nelíbí, ikdyž jí to nemůžu vyčítat. Kdo by se o to nepokusil A to jak jí uviděl. Ani jsem nedýchala. Chudák teď z toho bude ještě víc hotovej. Děkuji za super kapču a super písničky. Ty nikdy nezklameš

Tak jsem si teprve dnes všimla toho, že tahle kapitola už tu je nějaký ten pátek. Musela jsem ji přehlídnout... Každopádně, bylo to parádní. Alice šikovně využila Belliných slabin a donutila ji k jiné potravě. Vlastně je na ni Alice sama, takže to asi není zrovna nejlehčí úkol. Znovu musím vyjádřit své naděje, že se objeví i Jasper, aby se i Alice dočkala svého happy endu.
Doufám, že Bella se v lovení zvěři zlepší, ale jestli ji Edward skutečně viděl v davu lidí, tak jsem si jistá, že už jí to jde, protože Alice by určitě neriskovala to, že by se neudržela.
Lilian... To je prostě... Já ji nesnáším! Pozvání na večeři, nějaký řeči o tom, že by měl znovu začít žít... Jo, to asi měl, ale když věří, že Bella je naživu, když ji teď viděl... snad všechny ty myšlenky zase zakope pod zem a upne se k tomu, že je zkrátka jeho Bella živá a musí být jenom trpělivý, aby se s ní setkal.
Kapitola byla perfektní. Nemůžu se dočkat další. Tuším, že jen čeká na publikaci, takže skvělé.

Nádherné uvědomění. Bella konečně trochu cítí a propouští i jiné pocity, než hlad. Alice je šikulka a líbilo se mi, že tak pěkně využila Edwardovy fotky a vůně na ní, aby Bellu přemluvila na zvířecí. Však to pro upíra, který nemá víceméně pro co žít, musí být těžké, živit se zvířaty a ne lidmi. A Edward? Udělala si mě nesmírně šťastnou, že se prozatím drží. I když ta mrcha Lilian je teda pokušení a nevzdává to. Slepice. Jak se pokoušela napěchovat k němu domů, taková drzost! Doufám však, že je jeho láska k Belle silnější. Prozatím byla a teď navíc, když ji zahlédl, by zas mohl začít aktivně hledat, no ne? Snad nás už nebudeš dlouho napínat a necháš ty dva aby se zase našli, i když... Jistě to bude ještě pořádně dlouhá cesta. Kapitolka perfektní. Takže se prosím pusť co nejdříve do další, prosím!!!!

nádhera , nemohla jsem se dočkat další kapitoly a tahle se mi hrozně líbila, doufám, že Bella překoná tu touhu a bude s Edwardem těším se na další kapitolku

Okay, konečně jsem se dostala ke čtení a napsání svého názoru na tuhle kapitolu - doufám, že už předem jsi smířena s čímkoliv, co se tu může objevit. Ale neboj, nehodlám tě kritizovat - ikdyž to mám povolené, že? Ne, neboj, kritika nepřijde.
Ale abych to moc nezdržovala, tak jdu hned na to - stejně si podle mě napnuta jak kšandy a nemůžeš se dočkat toho, co tady napíšu. Trefila jsem se, co?
Takže - Bellin pohled:
Velká motivace k životu vegetariána, jen co je pravda. Alice ví jak na její zamlžené vzpomínky zaútočit a vzbudit v ní přece jenom trochu víc snahy v návrat mezi lidi. I tak jsem ale nečekala, že se do toho obyčejného života zapojí už po dvou letech, jak to bylo zmíněno. Tedy, ne úplně, to je jasné... Jinak by si asi nakráčela za Edwardem do kanceláře a nestála jenom tak na protější ulici a jenom ho nepozorovala. Pořád to pro ni musí být těžké, vidět ho a nemoc si s ním promluvit. Docela by mě zajímalo, co se u ni za tu dobu změnilo - doufám, že se to v další kapitole dozvíme. Jak moc se ona za ty dva roky změnila. Krev ji podle mě stále ještě ovládá - nebo se aspoň snaží ovládat, proto tak docela chápu, proč nepřišla blíž. S jejími těžkými začátky se není ani čemu divit - rok žila jako klasický novorozený upír a teď by se během dvou let měla napravit a stát se stejně dokonalou osobou s naprosto ohromným sebeovládám jako v knížce? To asi těžko. podle mě to bude ještě nějakou tu chvíli trvat, než Bella udělá ten konečný krok, aby k němu přišla a po dlouhé době se mu podívala do těch jeho zelených očí a nezabila ho. Páni - už teď jako bych před sebou viděla to jejich setkání... Ale to už pěkně předbíhám, Bella na to ještě není připravená, přestože si to jistě přeje... A Edward?
Tak u něj to bude jistě taky něco velkého, až se před něj nová a dokonalejší Bella postaví a řekne mu "Ahoj," tím jejím zvonkově melodickým hlasem, jaký jakožto upírka vlastní. On z ní v tu chvíli bude muset padnout do kolen, jinak si to doopravdy neumím představit. Vždyť ona bude ještě dokonalejší, než nějaká modelka z prestižnách módních přehlídek. Ale co se týče jeho současného rozpoložení - musím říct, že... já ti nevím. Co se týče Edwarda, jsem u něj stále trochu navážkách. Ale o tom jsme se už spolu bavili hned po publikaci první kapitoly. Ale páni - čeká na ni už tři roky! To je docela úctyhodné, zvlášť, když o ní nemá prakticky žádné důvěryhodné zprávy - respektive nemá žádné zprávy. Až na to, že ji teď viděl na ulici... určitě už musel začít uvažovat nad tím, že začíná mít halucinace - přinejlepším je zralý na nějakého psychologa, protože mít podobnou vtěrku, jako je jeho nová ´asistentka´, pořád po boku...
Ach jo, co si ta Lilly o sobě myslí? To už chce nahradit Bellu nejenom jako asistentku ale i v Edwardově posteli? Aspoň tak mi to pomalu připadá. Snaží se, to je pravda, ale už to podle mě docela přehání... Za dva roky práce pro něj by měla pochopit, že pro něj nic neznamená - je jenom dalším zaměstnancem a on stále myslí na Bellu. Jenom se trochu bojím, co se odehraje, pokud se Bella nevrátí - trochu mi to přípomíná jeden seriál co jsem jako menší sledovala - tam taky chlap přišel o svou životní lásku a dlouhou dobu pro ni truchlil v očekávání, že se vrátí a po jeho boku se vyskytovala taky jedna taková zlatokopka, co ho chtěla pro sebe... Můžeš hádat jak to dopadlo... Samozřejmě, že dobře, ale byly tam zbytečné komplikace... Což tady budou sice taky, ale určitě jiné, než v tom seriálu. Takže - na tyhle tvoje komplikace se už moc těším, stejně jako na pohled Belly při jejím pokroku na zvířecí dietě a Edwardově snaze ji stále nalést.

Kapitola to tedy byla skutečně úchvatná. Už teď se nemůžu dočkat další, ve které nám odkryješ další část tohoto fascinujícího příběhu, který mě skutečně pohltil.

Tak TOHLE byla stoprocentně tvoje nejlepší kapitola. Ještě nikdy mě tvoje slova takhle neopanovaly...
Nutno dodat, že mezi touhle větou uběhla hodina, protože rodiče maj pařku na garáži, tak jsem si došla pro pivo a poseděla... Jenže tam totálně všichni kouří... Utrpení pro silnýho kuřáka. Plnoletá sice jsem, ale matku dráždit nechci, takže jsem zpět, abych ti poreferovala o týhle kapitole. Během toho se mi to aspoň uleželo v hlavě a já vim přesně, co ti chci říct.
Milá Mari, za tu hodinu se to moc nezměnilo. Pořád si trvám na tom, že tohle je tvoje nejlepší kapitola. A můžou za to následující věci.
A je jich spousta... Nejspíš proto je fucking perfect.

První je Bellin pohled... Teda to, co se v něm událo. Bála ses toho, no, ty si to zvládla víc, než dokonale. Perfektně si pochopila upíra v Twilight. Ale co víc - ty jsi pochopila upíra, co se nenarodil do milující rodiny a nehledá svoji novorozenou dceru. Nemá po boku upíra, co je její nezdolnou oporou... Žádný bratři a sestry. Nebo úžasný rodiče Carlisle a Esmé, co jí utřou krev z brady jako novorozenci mlíko s tim, že to bude všechno dobrý. Má jen Alici... A Alice je sice absolutně dokonalá postava. Každej Cullen je promyšlenej, neskutečnej charakter, za kterej budu Stephenie do smrti vděčná. Ale ani moje milovaná a všema milovaná Alice nestačí na to, aby zkrotila tří letýho upíra. Jasně, někdo by něco takovýho klidně vytvořil, ale už by to byla totální, nereálná kokotina. Zlato, a ty jsi mi dala to, co potřebuju... Originál vsazenej do tvý povídky a já jsem tak nadšená. Jak tam seděla, mimo... Její myšlenkový pochody byly přímo úchvatný... Od protónů po kůži v obchodě. To je geniální přirovnání, co mě nikdy nenapadlo, a že už jsem z upířích pohledů pár řádků napsala.

Druhá věc na pohledu Belly a ta reálná věc, co se stahuje ke Cullenum jako takovejm, co jsem zmiňovala, a v tady nejsou... Proč by kurva měla pít zvířecí krev s nadšením a jen tak? Co z toho ona bude mít? Jako bejt to já, tak se jí na to vyseru. Protože Edward je sice pan dokonalej, ale tady je to pořád jen člověk a zanedbatelná vzpomínka z kusu papíru, ke který už ani neměla jak obnovit lásku.
Nezájem. :D
To by bylo celkem dost nereálný... Aby začala s nadšením pít zvířecí krev, protože chce zachovávat početnou lidskou rasu. Fakáče na to.
Podala si to tak, že tý Belle dokonale rozumim a vim, proč se jí to nelíbí. Teda, věděla bych to i tak, ale teď jsem si řikala - jo, přesně tak.

Tak a už se dostávám k pohledu Edwarda a tý jeho děvky Lilly Hilly Killy... Mám ve třídě taky Lilinku a jsem na ni alergická stejně jako na tuhle.
Lilly je jednoduše a stručně řečeno idiot. Já jsem se jí v první kapitole druhý série zastávala... Dokonce jsem ji jako debil vítala. A teď? Jak si vůbec může dovolit vzít Bellino jméno do úst. Jsem proti násilí na ženách, ale s přibývajícím věkem - růstu počtu vztahů na hovno, se těm chlapum nedivim. Protože tahle by si zasloužila dostat přes hubu za to jak je neuvěřitelně drzá a neuctivá. Kdyby jí Edward fakt jednu lísknul, tak mu jedině zatleskám a rozhodně v mejch očích nijak neklesne. Teď jsem vlastně měla i tu situaci v HP, až na ten diametrální rozdíl, že tvuj Edward je člověk. Má to jednoduší - ovládnout se. :D Nepotlačuje vztek o velikosti vesmíru. :D A já se mimochodem nemůžu dočkat, až ten rozdíl jednou smažeš. A já doufám že jo...
btw. často někteří nechápou, co to novorozenectví po psychický stránce znamená. Že to neni žádnej zásek, kdy přesně po roce najednou - wow, už jsem zase normální, dovivinutá... jdeme pařit, protože já už můžu mezi lidi! A třeba je i šukat...
Může už přemejšlet o tom, co dělá, ale to jí v touze po lidský krvi nijak nepomůže, jak si vlastně trefně a správně poukázala.
Ale zpět k Lilly. Nesnašim ji. Nesnašim, nesnašim. Fantom Isabelly Swanový... Já jej dám Fantom.
Čim mě ovšem totálně dodělala bylo pozvání na večeři. To jakože vážně??????
Prosííííím.... Nemohla by ji Bella zabít? Moc prosím.
No, a ten závěr k pláči v dobrym slova smyslu. Ta kapka byla originální. Žádný projetí autobusu, ale déšť. Viděla jsem ji před sebou, jak tam stojí. Nechutně, fantasticky dokonalá.... Hádám, že za odměnu. :D
Bylo to krásný... A já doufám, že jestli Edward v sobě maličký kousky, co by naznačovali, že zkusí znova žít - jsem to svině, když to neni muj život :D - pominuly a on se upne k týhle "halucinaci".
Nádherný, Mari. Vážně krásný. Ne moc dlouhý prodlevy mezi přímou řečí - protkanou myšlnekovejma pochodama a duševní začátek tak zajímavej - zajímavě popsanej, že nenudil, ale upoutal.
Boží.

Uff, doufám, že na tom konci to Bella byla. A pokud ano, tak se divím, že ji Alice nechala jít mezi lidi.
Ta Lilly se mi vážně nelíbí. Chce nahradit Bellu a sbalit Edwarda. Děsím se dne, kdy jí Edward na tu nabídku kývne a ona se stane jeho novou asistentkou se vším všudy.
Ten posun v čase o tři roky je docela síla, nemyslí? Je to dost dlouhá doba.
Jinak jsem zvědavá, jak se budou kapitoly dál vyvíjet.

Bella snad zvládá přechod na zvířátka dobře. Určitě to není snadný, ale má moc dobrou mativaci. Doufám, že na konci to nebyla halucinace a že to Belle nebude stačit. Že Edwarda bude chtít vidět víckrát.

Krásne, naozaj krásne !!! Tá jeho otravná Lilly, mi ide riadne na nervy... Preboha, nech ju vyšmarí.....
Ale tri roky???? to už??? No dúfam, že ten záver teda nebola halucinácia a Bella sa mu normálne ukáže.
Snáď už prešla ozlatovacou kúrou

Naozaj veľmi vydarená kapitola a neviem sa dočkať na ďalšiu...

Som milo prekvapená, ako skvelo Edward odoláva Lilly. Musím priznať, že som ho podcenila, pretože som skutočne neverila, že by to vydržal a zvládol.
Čo sa týka Belly, tú som zase precenila. Celkovo som čakala, že to zvládne omnoho ľahšie, že sa aspoň bude chcieť snažiť nezabíjať ľudí. Jej je však všetko úplne ukradnuté.
A ten koniec... Som rada, že sa konečne odhodlala a zdá sa, že to aj zvládla, ale už by sa to malo pohnúť ďalej. Som zúfalá z tejto situácie. Nikto nič nerobí. Nikto vlastne ani nič robiť nemôže. Až na Alice, samozrejme.

Já nevím co říct...Včera jsem se konečně odhodlala si tuhle povídku přečíst.Samozřejmě jsem věděla,źe tu je,protože jsem už několikrát otevřela 1.kapitolu,ale nikdy jsem se nedokopala k tomu otevřít i ty další.Až včera.přečetla jsem si už spoustu dokončených povídek,ale skoro žádná mě ne donutila přečíst ji najednou.Tuhle jsem však četla skoro v kuse a nedokázala se odtrhnout.Při jiné činnosti jsem vždy přemýšlela,co bude dál...Teď se nemůžu dočkat dalšího dílu.Je mi strašně líto Edwarda a samozřejmě i Belly,ale on to má přece jen těžší.Pamatuje si ji a to hodně.Takže doufám,že Bella překoná touhu po lidské krvi a budou co nejdříve spolu.A taky že bude mít tahle povídka happy end.Celkově nemůžu téhle povídce nic vytknout!
Miluju zbraně+kvalitní povídky=miluju tuhle povídku!!!!


Páni,můj nejdelší kmentář!

Kráááááááááááááásne

3 roky??? toto nemyslíš vážne.. však to je hrozne dlhá doba ale potom Bellin a Edwardov príbeh sa neodohrava v tej istej dobe.. však Bella posobi ako novorodená... prosím, aby sa už stretli.. lebo Edward si takýmto sposobom niekoho nájde.. prosím teším sa na ďalšiu kapitolu

Skvělé, báječné a já nevím co ještě... Už se těším na další kapitolu!

Nádhera!

Skvělý díl ! Doufám, že se brzy spolu setkají ! Těším se na pokračování!!!

chudák Edward, snad se Bella dokáže co nejdříve ovládat, aby mohli být ti dva spolu

Poviem ti ze uz som dlho nemala depku z poviedky ale teraz mam a teda riadnu,normalne som vahala ci mam otvorit tuto kapitolu,a neviem ci tu dalsiu otvorim. Ved ja som este pol dna smutna a premyslam nad tym... Hrozne,ani nejdem rozoberat nic konkretne lebo sa asi rozplacem,aka toto bola perfektna poviedka tak druha seria je ... Nemam slov...

perfektní:D, určitě tam byla!!!

Páni... Teda Marísku, ty mu dáváš...
Musím říct, že při zmínce tří let jsem koukala úplně stejně vyjeveně
Doufám, že už s tím něco uděláš... aby se z toho fakt nezbláznil
Těším se na další kapču

pěkné...

no jestli jí přestane hledat....

Myslím, že je čas aby se ti dva potkali. Za chvíli by slečna asistentka Edwarda sbalila a bylo by. Pořád doufám, že budou ti dva spolu a Bella to zvládne. Tři roky jsou poměrně dlouhá doba. Moc krásná kapitola, těším se na pokračování.

Nádhera.

pěnký hlavně ji nesmí přestat hledat - když Bella uvidí, jak ji hledá,že na ni nezapoměl.....

Přidat komentář:

Nick:

Text: