Omlouvám se za zpoždění, ale teď na to nemám moc čas. Na druhou stranu jsem byla tak aktivní a napsala jsem moc, moc dlouhou kapitolu, takže jsem se rozhodla ji rozpůlit na dvě. Z toho plyne, že 11. mám už napsanou, ale to neznamená, že ji sem dám hned... Chci komentáře, komentáře, komentáře a komentáře. Čím víc tu bude komentářů, tím dřív sem přidám další kapitolky.
Vaše Coollenka Elí :o) !
25.03.2010 (13:45) • Coollenky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2354×
Upozornění:
Minule jsem vám slíbila útoky na Edwarda a zjištění, co Peter nafotil. Jenže! :o) Bylo to moc dlouhé. Rozpůlila jsem kapitolku na dvě. Tahle je jen takový úvod. Tu další přidám, až tu bude DOSTATEK komentářů.
Vaše Elí :o) !!!
Peter, druhá frekvence…
Ráno jsem se probudil plný optimismu. Dnes mám další prohlídku u doktora Cullena. Je to Edwardův otec.- Teda možná, upíři nemají tátu ani mámu. V té knížce bylo napsáno, že mohou být hodně, hodně staří. Edward může být starší než moje prababička! To je celkem vtipný. Čistě teoreticky, samozřejmě. Ještě z toho nesmím nic vyvozovat, protože to upír být vůbec nemusí.
Mohl by se v ordina ci u táty ukázat. A v tu chvíli přijdu na scénu já a … A dál to ještě nemám promyšlený.
Musím vymyslet neprůstřelný plán na jeho zničení, zabití, zneškodnění. Asi to zní nelidsky, ale to, co dělal v tom lese, bylo na 100% odpornější. Tak jo. Plán. Hlavně žádné improvizace, ty nesnáším.
…
Zaprvé. Nemůžu to každému rozhlašovat. S tím, ale ani nepočítám, mám dojem, že nejsem moc ukecaný. Každopádně mě má každý za blázna, což můžu brát jako strategickou výhodu a moment překvapení.
…
Sice mi nepřijde jako dobrý nápad ho zabít, ale co mám dělat?
…
A tím se dostáváme se k bodu číslo dvě. A tím je otázka: JAK ho zabít? Ano. Zdá se, že to bude těžší, než se zdá, ovšem v knize psali, že stačí česnek a kůl. Není č eho se bát.
…
Bod číslo tři = rovná se = nesmí o tom vědět Bella.
…
A bod číslo…. Nemůžu si vzpomenout co je po trojce, ale to nevadí. … Musím simulovat. Odtáhnu Edwarda někam, kde o nás nikdo nebude vědět a tam se ho zbavím.
A touhle položkou můj seznam končí.
Shrnuto, podtrženo, bude to lehký jako facka. Jen doufám, že to tak nebude bolet.
…
Odešel jsem do kuchyně pro snídani a česnek. Mám ještě trošku času, než se vrátí z toho večírku.
Bella
Ta párty byla prostě… Párty. Já mám na tyhle věci vyhraněné názory a moc od nich neopouštím. Alice mě donutila, obléct si šílenou tmavomodrou košilku, sama si vzala volné kalhoty a tričko a Rose přidělila něco podobného. Bylo to vůči mně hrozně nefér. Nalakovala mi nehty, učesala vlasy (nevím proč, když jsem šla po hodině spát) a podobně zkoušela mou trpělivost. Nechtěla jsem jí rozzlobit, takže jsem se opravdu snažila držet nervy na uzdě, vypadalo, že si to opravdu užívá. Rose jí sice pomáhala, ale aspoň u toho tak nevřískala, proto jsem jí na důkaz díků ignorovala a neoplácela její vražedné pohledy, co na mě házela už od příjezdové cesty.
Kolem desáté si vzpomněla, že jsme vlastně nic nejedly, takže mě vytáhla do jídelny, která byla k mé smůle, spojená s obývákem. Tam seděli všichni tři Culleni (Jejich rodiče si někam vyjeli) a sledovali fotbal. Když mě Alice posadila ke stolu, stala jsem se terčem Emmettových vtipů. Smál se jen on. Sestřičky o něčem žhavě debatovaly v kuchyni a já vážně přemýšlela o kapitulaci… Emm byl čím dál horší. Vysvobodil mě až Edward, když mi slíbil, že mi jídlo přinese do pokoje, abych tu nemusela trpět s jeho bratrem. Mám dojem, že mě celou dobu pozoroval, ale nejsem si jistá. Takový anděl by mohl mít HARÉM.
Chvíli jsem si v pokoji povídala s Edwardem a pak jsem najednou usnula. Zdálo se mi, že ležím na něčem tvrdém a studeném, ale bylo mi to příjemné. Ne jako led z kaluže, něco mnohem.. Příjemnějšího.
Ráno jsem se vzbudila v šest hodin. A ne ve své posteli. Byla jsem v moderně zařízeném pokoji, který jsem ještě nikdy neviděla. Nevypadal jako ten Alice. Hodila jsem na sebe oblečení, které bylo připravené u postele a vyplížila se ven.
Cullenovic rodinka si rozhodně nepotrpí na dlouhé vyspávání. Jejich rodiče se už vrátili. Všichni byli buď u televize nebo měli před sebou pečivo s čajem. Měli dost času. Škola nám začínala až v devět, pan Cullen mohl do práce kdy chtěl a Esmé nepracovala. Vůbec se jí nedivím, kdybych měla tolik peněz co oni, svůj čas bych trávila jinak.
„Bello, vezmi dnes Petera ke mně do ordinace. Stihneš to ještě před vyučováním?“ Všichni se na mě otočili a pak zase na něj. Jako by se na něčem domluvili.
„Ano pane doktore.“
„Teď už mi můžeš říkat Carlisle.“
„Dobře, ehm, Carlisle.“
Oba jsme pozdravili zbytek a vyšli ze dveří. Alice mi ještě do ruky narvala něco k snídani. Chtěla jsem to dát Carlislovi, ale ten jako by to tušil, nasadil rychlé tempo ke svému vozu. On si sedl do svého mercedesu a já do náklaďáčku.
------
U paní Smithové jsem byla docela brzo.
„Petere, co děláš s tím česnekem?“ pokusila jsem se nadzvednout obočí, abych ještě podtrhla moji trapnou otázku.
Vyhrabal se z pod police, kde skladuje paní Smithová ovoce a zeleninu a při tom se praštil do hlavy. Sykla jsem na důkaz, že to muselo bolet, ale hned mě zase popadla ta sesterská starost.
„No tak, vylez a nasnídej se, za deset minut jedeme do nemocnice, jak jsem ti včera říkala. Doktor tě chce zase vidět.“ Měl u sebe tu šílenou hračku. A něco schovával za zády, ale radši jsem nechtěla vědět co. Poděkovala jsem za hlídání a vyrazila s Peterem v patách.
Za půl hodiny jsme byli před nemocnicí. Jen jsem ho tam vysadila, protože bylo pozdě a já spěchala do školy.
Minule jste se v tom komentování moc nepřetrhli.
Uznávám, možná máte důvod... Nicméně, mě to bez komentíků nebaví.
PS: Další kapitolka může být klidně už zítra, když budou KOMENTÁŘE.
P.P.S: Vím, že jsem s tím už otravná. :o)
Autor: Coollenky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Autista - 10. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!