Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Autista - 6. kapitola

Stephenie Meyer apple


Autista - 6. kapitolaAhoj!!! Je tu další kapitola. Mě osobně vůbec nebaví, ale konečně jsem se dostala tam, kam jsem chtěla. Zařekla jsem se, že tam Volturiovi nepřipletu, takže tam samozřejmě jsou. Nezlobte se a kdyby jste měli nějaký spásný nápad, sem s ním. Asi tam budou chybky, ale já dnes vážně píšu samé kraviny... Úplně u toho usínám!!! Probuďte mě prosím nějakým hezkým komentářem!
Vaše Coollenky :o) !

6.kapitola

Edward

„Říkám ti, že o nás ví, Rose. Netuším jak to.“ Ještěže se upíři nemůžou unavit, protože po takovéhle hádce s Carlislem a Rose bych byl úplně grogy.

„A co ho dát sledovat? Kdyby něco hrozilo…“ Typická Rose.

„Nezdá se ti to zbytečné? Trochu kontraproduktivní? Hlídat šestiletého kluka, který nechodí ani do školy. Má problémy s komunikací. A navíc si jeho sestra myslí, že jsou to záchvaty. Nikdo na to nemusí přijít. Na vyšetřeních Isabella nebude a když  si na mě časem ten kluk zvykne, nemusel by dělat problémy. Až vyroste, my už tady stejně nebudeme.“  Táta má pravdu. Když mu dokážeme, že nejsme hrozba, možná přestane. „Díky Carlisle. Jakže se jmenuje ta jeho sestra?“ Poslední dobou jsem na ni myslel čím dál víc. Byla dokonalá, hnědé vlasy, bezchybná pleť. Obdivuji ji, dokáže se postarat o svého bratra, který má takovýhle handicap. Musí být silná.

„Představila se mi jako Isabella Swanowá.“

„Lidi, musíme do školy!“ Alice. Vůbec nechápu její nadšení. Škola je hrozná nuda. Její mysl se pořád točila okolo Jaspera a uvažovala, že si koupí akvarijní rybičky. Asi má něco, s čím se nechce podělit.

 

Alice

Dnes to ve škole bude super. Měla jsem vizi. Konečně se tam objeví Bella. Viděla jsem pouze jak stojí na parkovišti a my k ní jdeme, ale stejně vím, že to bude fajn. Už týden se neukázala a mně se po ní móc stýská. Je to moje jediná lidská kamarádka, kterou jsem kdy měla. Vím, že se časem o nás dozví. To ale není z vize, já to cítím.

„Hééj!“ Zrovna jsem procházela obývákem, když na mě skočil Emmett. Povalil mě na zem a pohazoval všude kolem konfety.

„Veselé narozeniny!“

„Co to sakra plácáš? Já žádný narozeniny nemám! To si ještě pamatuju, ale zachvíli zapomenu, že jsi můj bratr a na místě tě zabiju.“  Zničil mi mou mikinu. Kašpar.

„Tak promiň, sestřičko. Ale já nemyslel tebe. Ta chudák moucha, co na tobě seděla, je klidně mít mohla. Už chápu co to mají všichni s tou diskriminací zvířat.“ Asi ho vážně zabiju.

„Emmette, kdyby blbost nadnášela, tak ty bys byl superman!“ zařvala jsem na něj. On podle příkladu Clarka Kenta začal kličkoval k autu s nataženýma rukama před sebou. Radši jsem si šla vyměnit mikinu.

 

Bella

Peter byl ještě pár dní v nemocnici, aby zjistili jestli není náhodou nějak vážně nemocný. Našli jen malinký problém se srdcem. Doktor mě ale ujistil, že takové problémy má v Americe každý desátý člověk. Charlie mě vyhnal do školy a přitom mi říkal něco na způsob, že nevěřím jeho hlídacím schopnostem. Radši  jsem to nekomentovala. Ale znám ho... Za chvíli jsem stála před školní budovou. Jsem ráda, že zase uvidím Cullenovi, jsou moc milí.

 

Voltera

Aro

To není možné.  Jak by to dokázal? Žádný člověk by neměl mít takové nadání. Nebo ano? Co s ním mám udělat? Možná by se mi tu hodil, měl bych oživit mou sbírku. Už hodiny o tom klukovi přemýšlím ve své skromné kanceláři a nenapadá mě žádné vhodné řešení. Navíc ho nemůžeme přeměnit, je mu šest. Teď by se mi hodila ta Cullenová. Škoda, že nemá zájem. Taková nadaná rodina... Ellen mi nasadila brouka do hlavy.

O pár hodin zpět

Heidy vešla do dveří, uklonila se a spustila.

„Pane, chce s vámi mluvit Ellen. Prý vás to bude zajímat“ Tvářila se nasupeně. Neměly se rády. Před léty jsem si musel vybrat mezi ní a Ellen. Dal jsem přednost Heidy, protože je hezčí a potřeboval jsem někoho na ‚lovení potravy‘. A ony se pak pohádaly a popraly.

„Tak ji přiveď, drahá Heidy. Dlouho jsem ji neviděl. Rád se setkám se starou přítelkyní.“ Zopakovala ukláněcí rituál a vycouvala ze dveří. Zajímalo by mě, co ode mne ta upírka chce. Má zajímavý dar. Je to věštkyně, nebo aspoň tomu tak říká. Ale ani zdaleka mě to nepřitahuje tak, jako schopnost vidět budoucnost. Tento dar pouze poukáže na skutečnost, jež se odehrává na jiném místě ve stejnou dobu.

„Můj pane, chtěla bych vás na něco upozornit. Nevím jestli je to pro vás důležité. Vím, že máte moc práce. Jedná se o-“ Nebavilo mě čekat, než se vymáčkne. Jsem hrozně netrpělivý a nesnáším zbytečné prodlužování.

„Možná bude jednoduší, když mi ukážeš, co máš na srdci.“ Pomalu jsem jí podával svou ruku. V jejích očích jsem viděl strach, oddanost a poctu. Pomalu vložila svou malou ručku na mou a já zavřel oči.

V krátkých záblescích jsem viděl celý její dosavadní život. Nejprve rozmazané vzpomínky z lidského života. Na matku, otce, školu... První vize. Lov. Myšlenky a názory. Její přítel. Voltera. Bitvy, jichž se účastnila... Tohle se mi během několika vteřin zkopírovalo do mozku. A najednou jsem měl pocit, že se schyluje ke klíčovému okamžiku. Bylo to zvláštní. Jakoby si tu myšlenku v hlavě podtrhla. Měla pravdu. Tohle mě vážně zajímalo. Tak malý chlapec, kdo by to řekl? Cvak. Vše utichlo a zhaslo - konec.

„Moje milá, děkuji za tvou laskavost a ochotu. Máš nějaké speciální přání, které je v naší moci? Rád bych se u tebe zapsal jako šlechetný a dobromyslný vládce.“ Co to sakra plácám? „Pane, žádám jen o jedno. Velice mě znepokojuje ten chlapec. Dovolte, aby se jeden nebo dva vaši lidé podívali na situaci a zvážili riziko.“ Aha chce si zachránit zadek.

„Dobrá, uvidím, co bude v mé moci.“ To byl jen řečnický obrat. V mé moci je samozřejmě vše.

„Děkuji.“ A odešla.  Moji bratři vůbec ničemu nerozuměli, ale já jim to vysvětlil. V několika okamžicích věděli vše. A rozhodnutí nechali na mně.

 

Zpět v realitě

„Demetri!“

„Pane?“

„V poslední době nemáme v plánu žádnou výpravu, že?“ - zakroutil hlavou – „skvěle. Hned zítra ráno odlétáš do Ameriky. Později ti dám další instrukce.“ - pro změnu hlavou kývl – „A můžeš si s sebou vzít Felixe, aby ti nebylo smutno.“ Řekl jsem s ironií v hlase.

 

5.kapitola

Shrnutí

7.kapitola

Ahojky, stejný princip jako minule.

?   Líbilo X Nelíbilo   ?

Prosím, prosím, napište nějaký komentář...

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Autista - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!