Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Autista - 9. kapitola

12.03.2010 (18:00) • Coollenky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3441×

9. kapitola

Simon

Pete někam zmizel. Řekl mi, že se jde vyčurat, ale takhle dlouho mu to trvat nemůže. Už jsme ušli nejméně kilometr a Peter nikde. Začínám o něj mít strach, ale vypadal, že odešel schválně. Nechci u něj vypadat jako žalobníček. Kdybych to řekl, mohl by se za pár minut vrátit a měl by kvůli mě problém. Ještě chvíli počkám a pak to ohlásím.

„Teď se spočítáme.“ Paní Stevensová má na starost naši hlučnou třídu. Je moc milá a mladá a krásná. Občas mi dovolí dohlížet na ostatní ve třídě, když si musí doběhnout k ředitelce.

Ale co teď? Sakra. Mám ho krýt? Počítala dvojice až se dostala ke mě. Byl jsem sedmnáctý, ale z autobusu nás vycházelo osmnáct. To dá rozum. Vychovatelka se zatvářila zmateně a mírně zezelenala.

„Liz, je jich jen sedmnáct,“ řekla a podívala se na vychovatelku Langovou.

Slečna Lizzie Langová je čtyřicátnice bez špetky zdravého rozumu. Kdyby si lehla a začala válet sudy, polovina přírodní rezervace by se proměnila ve spoušť. Stromy by se pod ní klátily jako domino. Jejím největším koníčkem je vystupování v romantických divadelních hrách. Její herecké výkony jsou žalostné, s čímž souhlasí i ředitelka školky, takže k naší velké radosti snížila počet dnů dramatické výchovy na deset za rok, poněvadž je vedla Langová.

Poslední výstup měla předminulý měsíc, kdy s nebohým panem školníkem sehrála Romea a Julii ve dvou, protože nikdo jiný ze zaměstnanců nebyl ochoten hrát, když zjistili jakým způsobem Langová pozměnila scénář.

„Zkus je spočítat ještě jednou,“ kývla a vrátila se k prvnímu hloučku.

Najednou do mě narazilo něco tvrdého a vydávalo to podivné zvuky.  Byl to Pete. Stál vedle mě a těžce oddechoval. Na sobě měl potrhané a zašpiněné oblečení od hlíny a jehličí. A na krku  se mu houpal foťák který vypadal, že už to má za sebou.

„Ježíš! Jsi v poho? Vypadáš příšerně!“ kývl. Byl v předklonu, ruce měl opřené o kolena.

„A najednou jste všichni. To jsem blázen,“ založila učitelka ruce v bok a vrtěla hlavou.

Nechtěl jsem paní učitelku úplně znemožnit, že neumí počítat.

„Paní učitelko, Pete si totiž odskočil.“

„Proč nám to neřekl?“ Pokrčení rameny – na víc jsem se nezmohl.

„Par-don.“

O pár hodin později, autobusová zastávka, Forks

Bella

„Ahoj , jak jste se měli? Moc se mi po tobě stýskalo.“

„A-hoj“

Bráška vypadal v šoku. Byl celý špinavý. Už ho nikdy nikam nepustím. Je štěstí, že je celý. Ty učitelky by se měly trestat. Se školkami mám špatnou zkušenost, v té mé z dětí dělaly otroky. Možná je obviňuji špatně jen spadl a já zase vyvádím. Ale z Petera to asi nedostanu.

V autě byl i na svoje poměry velice tichý.

„Pete, dnes budeš spát u paní Smithové. Máme s Alice pyžamový večírek u ní doma. Doufám, že se nezlobíš. Vůbec se mi tam nechce. Nevím jak to že jsem se nechala zlákat.“ Vůbec jsem o tom ani neuvažovala a zařekla se, že budu tvrdá jako skála. A pak přišel Jasper. Ups, zemětřesení, skála se hroutí. Co to se mnou bylo? Skoro to vypadá, se mi Jasper… Ne on rozhodně není můj typ.

„Musím si ještě skočit do knihkupectví pro nějakou knížku. Zavřu se u nich do koupelny a budu číst. Klidně si taky vyber taky nějakou, aby ti měla paní Smithová co číst.“  Zaparkovala jsem na obrubníku před Foskským knihkupectvím hned vedle značky zákaz stání. Kdyby tu byl táta… To by se lidi nasmáli. Policejní náčelník dává své dceři pokutu za parkování. Vypnula jsem motor zamířila rovnou do oddělení s romány. Na Peta jsem skoro zapomněla, ale on si něco vybrat zvládne.

Nakonec jsem si vybrala pět knížek, které mě upoutaly. Byly velice tlusté, takže mi bránily ve výhledu. Žuch. Narazila jsem do něčeho na mě až příliš tvrdého. Přece jsem se koukala, žádný regál tam nebyl.

„Omlouvám se. To jsem nechtěl. Nestalo se vám nic?“ zvedla jsem oči a viděla muže nebo spíš kluka s hnědými vlasy a tmavýma, skoro až fialovýma očima.

„Ne jsem v pořádku.“ Sebrala jsem knihy a znovu se postavila na nohy. Pokladna byla ode mě už asi jen pět metrů, ale problém byl v tom, že ten člověk nevypadal na to, že mě pustí.

„Zdovolením.“

„Ano. Pardon. Smím znát vaše jméno?“ vykulila jsem oči. Vzal mi volnou ruku do dlaní o políbil ji.

„Ehm. Jsem Isabella. Isabella Swanová.“ Usmál se ne mě.

„Demetri. Demetri Volturi.“

Pete a jeho  druhá frekvence…

Nevěděl jsem si rady. Ještě neumím číst. Jen trochu slabikovat. Chodil jsem okolo stojanu a pomalu slabikoval názvy knížek.

„Před- ško-lák, Med-ví-dek P-p-pu, De-ti na vy-lete, U-sí-ři.-“ Počkat to poslední mi nesedí.

„U-up-íř-i.“ Jestli tomu dobře rozumím, tak už mám vybráno. To v tom lese nemohl udělat člověk. Ale Edwarda znám. Vezmu to vyřazovací metodou. Když to nebude upír, zkusím hejkala, vodníka a pak se uvidí. Mám takový pocit, že bych z toho co jsem viděl měl být hodně, hodně vystrašený, ale lekl jsem se jen ze začátku a teď cítím spíš jen odpor. Šílené, že? Co byste ale čekali od blázna, který chodí po doktorech. Sice nemám pocit, že bych byl 'vadnej', oni nejspíš jo.

Bella se na mě trochu divně dívala, když platila mojí knížku, ale ví že ve výběru hraček a knížek jsem nekompromisní.

O pár hodin později, dům paní Smithové

„Kde jsem si to nechala ty brýle? Byly přece na stole.“ Teta Smithová se neohrabaně pohybovala v malém pokojíku a já se bál, aby ho nepobořila.

„Ááá, tady jsou. Takže co sis vybral za knížku? Upíři a jak na ně. No nevím, jestli tě to bude bavit.. Je to spíš pro školáky.“ Hodil jsem po ní pohrdavý pohled a zavrtěl se ve své provizorní postýlce.

„Dobrá, dobrá. Ale jen jednu stránku, už je pozdě.

Už v dávných dobách byli lidé přesvědčeni, že na Zemi nežijí jen oni. Existují i jiní tvorové. Stejně jako dobro a zlo.Černá a bílá. V mnoha moudrech se dozvíte, že svět není jen černo- bílý, ale je složen z odstínů šedi. Každý má na toto svůj vlastní názor, a většina se přiklání k té šedé. Bereme-li však v úvahu upíry - svět je černobílý. Lidé jsou bílí jako lilie a oni černí jako noc. Vrazi jsou proti nim jehňátky. V obou významech. Ano. Upíři se živý lidmi jako my zvěří. I když je na světě lidí převaha, proti jejich hrubé síle nemáme téměř žádnou šanci. Ale slovo téměř neznamená vůbec. Našli se tací blázni, kteří proti nim vyrazili s mečem neb pistolí, ale jsou jiné způsoby. A ty vám teď prozradíme:

1/ Nemá cenu prchat, jejich rychlost se rovná kulce vystřelené z revolveru. Stačí si obstarat česnek nebo kříž. To jsou jediné věci co ne ně působí. Namiřte na ně křížem a upír vezme roha, to samé s česnekem.

2/ Dýkou do srdce je nezraníte, kulkou nezabijete. Ale nic není nemožné. Dřevo a obecně stromy mají zvláštní moc. Vezměte dřevěný kůl a jejich srdce je sto bodů…

Už je deset hodin. Musíš jít spát. Bella by mi dala, kdyby tě viděla. Dobrou noc Pete."

Dnes v noci jsem měl živý sen. Stál jsem v zamřížované místnosti, postavené s kamenů. Ze stropu kapala voda a v rozích se proháněly myši.

Připadalo mi, že to tu znám a začínalo mě to děsit. Ze zamřížovaného okna pronikal sluneční svit a dopadal na obrovskou černou rakev. Její víko bylo pohozené o pár metrů dál. Ale to co bylo v rakvi!

/Vyděsil jsem se stejně, jako když se nám před okny procházela ta žena s červenýma očima. Něco mě přinutilo hned začít křičet.

Říkala: Ahoj já se jmenuji Ellen povíš mi něco o sobě?

A pak byla tma, probudil jsem se až v nemocnici a Bella byla hrozně vyděšená./

Ležel tam Edward. Okolo úst měl zaschlou krev a z hrudi mu koukal dřevěný kolík. Na sobě měl středověké oblečení. Najednou otevřel oči a ukázal mi svoje špičaté trojky.

„Ááááááá!“ Ráno jsem se probudil celý zpocený. Došlo mi, že se o Edwarda musím postarat….

8. kapitola

Shrnutí

10. kapitola

Ahoj všichni, kdo Autistu ještě čtete...

Hrozná kapitolka, já vím. Ale v příští to vylepším.

PROSÍM NECHTE TU KOMENTÁŘ.

V další Pete spáchá na Edwarda atentát a zjistí co to vlastně vyfotil...

Ještě jednou prosím o komentář,

Vaše Coollenka Elí :o)

Autor: Coollenky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Autista - 9. kapitola: