Bella žije s matkou a bráškou ve Phoenixu. Jednoho dne se ale stane nešťastná náhoda a Renée zemře. Sourozenci se tedy stěhují do Foks za svým otcem. Žilo by se jim však lépe,kdyby bratr nepatřil mezi autisty a jeho ošetřující doktor nebyl upír...
08.01.2010 (10:30) • Coollenky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2575×
Předem upozorňuji, že nejsme žádné odbornice přes autisty, takže ti kteří o tom víte víc radši povídku nečtěte, jinak budete při čtení lézt po stropě...
Bella žila v Phoenixu se svou matkou Renée a bratrem Peterem. Otec Charlie je opustil krátce po narození malého syna a usadil se v městečku Forks. Děti ho jednou za rok navštívili, ale po Belliných třináctých narozeninách se definitivně přestali stýkat. Jim to však vůbec nevadilo, Renée byla samostatná a zdálo se, že nic nebraní jejich štěstí. Opak byl pravdou.
Malý Peter se narodil s postižením. Byl autista. To jsou lidé kteří žijí svůj svět. Nadměrně vnímají okolí, ale moc se neprojevují. Mluví jen málo kdy a někteří mají jediněčné nadání-talent.Jediný, kdo byl schopen s Petem komunikovat byla Bella a Renee. O to hůř snášel, když u jejich dveří jednou zaklepal policista a oznámil jim úmrtí matky. Jediný žijící příbuzný byl samozřejmě Charlie a tak se Bella i s bráškou stěhuji do deštivého městečka Forks...
1.kapitola
Bella
,,Připoutejte se prosím, budeme přistávat." Řekla usměvavá letuška. A pohladila brášku. Ten samozřejmě začal křičet, odstrkoval ji a máchat okolo sebe rukama. Letuška už nebyla tak usměvavá jako před tím. Po minutě se mi ho podařilo uklidnit, ale ostatní cestující na nás vrhaly otrávené pohledy. Bylo mi trapně, ale jak mám vysvětlit bratrovi, že mu lwtučka nic neudělá?
Před letištěm na nás čekal Charlie. Vůbec se nezměnil od doby, co jsem ho viděla naposledy - neučesaný s ušmudlanou unifornou. Nikdy nebyl moc čistotný, mamka mě vždycky prosila ať ve Forks trochu poklidím, jinak že se tam budeme brodit v prachu a obalech od polotovarů.
"Ahoj." Nevěděl co říct, ale já ho chápala.
"Ahoj tati." Objala jsem ho a Peter jen nepřítomně kývnul. Celou cestu do nového domova jsme jeli v tichosti, jen když přes křižovatku přejelo stříbrné volvo, Peter začal křičet a ukazovat na něj. Nevím co mu přelítlo přes nos.
Chudák Bella nevěděla, že když Peter ucítí jiný než lidský pach, začne křičet.To je jeho vynímečné nadání - talent. Bella ho ještě úplně nezná...
Ke mě do pokoje jsme museli přidat madraci pro brášku, protože jsem ho nechtěla nechat spát samotného. Charlie domluvil, že do školy nebudu chodit každý den, kvůli Peterovi a budu s ním častěji chodit na vyšetření k doktoru Cullenovi, kterého nám doporučil starosta, tátův přítel. Je to prý nejlepší doktor v kraji. Hrozně moc bych si přála aby si Peter mohl hrát s ostatními na hřišti nebo chodit do pořádné školy. Třeba mu doktor pomůže.
Podívala jsem se na brášku, který si zrovna něco mumlal a házel si s kostkou.
„Mama. Kde?“ Díval se z okna a pořád to opakoval. Málem mi do očí vhrkly slzy.
„Maminka odešla. Zůstali jsme to jen my dva, ale neboj, táta nám pomůže.“ Pohladila jsem ho po hlavičce.
„Mama. Kde je?“ Vyběhla jsem ze dveří a vyrazila ven. Jen jsem na Charlieho houkla ať dá pozor na Petera. Tohle asi nezvládnu. Nevnímala jsem okolí a jen běžela. Myslím, že začalo pršet a byla mi zima. Najednou se mi pod nohy dostal nějaký kořen a já se ocitla na zemi.
„Jsi v pořádku?“ Ozval se hlas.Teď jsem se lekla víc, než když jsem padala.
„Myslím, že ano.“ A to už mě ten někdo vytáhl zpět na nohy. Uviděla jsem před sebou nádhernou hnědovlásku.
„Ty jsi ta nová, že? Isabella Swanová. Náčelník Swan je tvůj táta? Já jsem Alice Cullenová. Těší mě. Budeš s námi letos chodit do školy? Budou z nás skvělé kámošky.“
Jakou otázku si mám vybrat? Bylo mi jasné, že tahle pusu jen tak nezavře. Bylo by fajn mít tady nějakou kámošku.
„Říkej mi Bella.“
„Dobře. Vážně tě nic nebolí?“ Zavrtěla jsem hlavou.
„Tak to tě dovedu domů. Tyhle lesy jsou všude stejné, člověk se snadno ztratí.“ Táhla mě za sebou. Udivilo mě, žese neptala kde bydlím, ale tady to ví asi každý. U domu mi stačila ještě do kapsy strčit telefoní číslo.
„Tak děkuji.“ Usmála jsem se na ni, ale na ten její úsměv jsem prostě neměla.
„Uvidíme se zítra ve škole?“ A nasadila prosebný výraz.
„Asi ano. Budu se muset přihlásit a tak.“ Chtěla jsem rozhovor ukončit, protože jsem zaslechla Peterův křik.
„Skvěle. Tak zítra!“ Otočila se a odcházela.
Tak mě napadá, jak se vlastně dostala do toho lesa kde jsem spadla. Měla na sobě podpatky…
Autor: Coollenky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Autista - Prolog + 1.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!